strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
Divize 4 má druhou sestavu finišerů pro CB kryt
Z dotazu k videu o pokládce cementobetonového (CB)
krytu na Facebooku Metrostavu je patrné, že málokdo
ví, jak finišer, či spíš sestava finišerů (foto firmy Helirecord), pracuje. Tým Ing. Zdeňka Ludvíka z divize 4
postupuje při modernizaci dálnice D1 následovně:
Původní vybouraný CB kryt se předrtí, roztřídí a vyrobí
se z něj podklad nového krytu – cementová stabilizace.
Kropicí vůz ji zvlhčí, aby CB krytu neodnímala vlhkost.
Sklápěče navezou beton – ten pro spodní vrstvu s hrubším kamenivem vyklopí před první finišer, ten pro horní
vrstvu s jemnějším kamenivem přemístí pásovým dopravníkem za něj před druhý finišer.
Silničáři osadí na cementovou stabilizaci v místě budoucích příčných spár drenážní profily z geokompozitu.
Radlice 1. finišeru rozprostře spodní vrstvu betonu.
Stroj ji zhutní a upraví do tl. 220 mm a proměnné šířky
11,5/11,75/12 m. Dle budoucího spárořezu zavibruje
do betonu v příčném směru kluzné trny a v podélném
kotvy. Ty ve starém krytu nebyly, a proto byl jak valcha.
Druhý finišer rozhrne a zhutní horní vrstvu betonu
a urovná ji do tloušťky 50 mm a stejné šířky, jakou má
spodní vrstva. Povrch betonu upraví oscilační trám
stroje, za ním tažená dokončovací pánev jej dohladí.
Z pomocné lávky, vlečené za druhým finišerem, je možné ručně opravit drobné povrchové vady krytu.
Třetí finišer provede postřik zpomalovačem tuhnutí,
aby na povrchu CBK tvrdlo cementové mléko pomaleji.
Následuje čtyř- až 12hodinová technologická pauza,
v níž se zkouší nejvhodnější okamžik pro tzv. vymetání.
Následuje vykartáčování povrchové vrstvy cementového mléka strojním kartáčem, protože povrch krytu musí
být podle požadavku investora z vymývaného kameniva, aby zajišťoval dostatečné protismykové vlastnosti.
Zařízení nesené traktorem provede parotěsný postřik
na ochranu povrchu krytu proti rychlému odparu vody.
Na krytu se podle spárořezu vyznačí poloha příčných
a podélných dilatačních spár (příčné jsou po 5–5,5 m,
podélné dle šířky vozovky a požadavků projektu), které
řezačky s diamantovými kotouči chlazenými tlakovou
vodou vyřežou a v druhém kroku rozšíří pro utěsnění.
Podélné a příčné spáry se utěsní hotovými profily nebo
za horka asfaltovou zálivkou.
Nakonec další finišery provedou podél dálnice monolitické odvodnění celé konstrukce CBK.
„Položení CB krytu je rychlá záležitost, logistika a příprava
stavby je ale velmi dlouhá a náročná i kvůli velké spotřebě betonu. Navíc nás omezuje počasí a práci komplikuje
stoupání, klesání či velký příčný sklon trasy. Přesto naše
dílo, jak potvrzují zkoušky společnosti SQZ, odpovídá
náročným požadavkům investora,“ říká vedoucí střediska
betonových vozovek divize 4 Ing. Jan Růžička. CBK může
divize 4 od května pokládat na dvou místech naráz – pořídila si totiž druhou sestavu finišerů. Má k dispozici také
tři vlastní mobilní betonárny a kamenivo od firmy BES.
Tři zakázky přímo i nepřímo spojené s vodou
Hned tři zakázky zároveň řídí v současné době vedoucí
projektu Ing. Michal Kratěna z divize 6. Jeho tým pracuje jednak na opravě vodního díla Vír v údolí Svratky,
pak také rekonstruuje hotel Sázava nedaleko Žďáru
nad Sázavou a vedle toho i nádrž Neškaredice u Kutné
Hory. Práce na třech stavbách není pro něj a jeho tým
ničím novým, už v minulosti koordinoval Ing. Kratěna
několik projektů najednou. Z těch tří současných považuje za nejzajímavější obnovu vodního díla Vír.
„Rekonstrukce vodního díla Vír (foto č. 1) je pro mne
osobně nejzajímavější, protože jsem díky této stavbě
musel překonat svůj strach z výšek,“ říká Ing. Kratěna.
Jeho tým totiž provádí sanaci mostních pilířů ve výšce až
66 metrů nad zemí. Musí při ní odstranit zdegradovanou
vrstvu a zasanovat ji stříkanými betony. Loni stavbaři
dokončili první etapu, tedy celkem tři mostní pilíře, letos
přes léto je čekají další dva a zeď, která se táhne od břehu
hráze. „Sanaci můžeme kvůli nepříznivým klimatickým
podmínkám na Vysočině provádět jen od začátku května
do konce září,“ vysvětluje Ing. Kratěna. Vzhledem k tomu, že stavební práce jsou rozděleny do několika etap
v letech 2015 až 2019, může tým divize 6 pracovat pouze
na té části díla, kterou určil investor Povodí Moravy pro
1
konkrétní rok. „A to i přesto, že bychom byli schopni letos
provést daleko větší objem prací,“ doplňuje Ing. Kratěna.
K vodohospodářským stavbám, na které se divize 6
v minulosti hlavně soustředila, patří i oprava výpustního
objektu nádrže na vodním díle Neškaredice nedaleko Kutné Hory. Po dokončení tohoto dalšího projektu Ing. Kratěny se nejen zvýší retenční funkce nádrže, ale také ji doplní
moderní technologie pro řízené vypouštění.
Třetí zakázka má rovněž něco společného s vodou,
i když pouze svým názvem. Jedná se totiž o rekonstrukci
hotelu Sázava (foto č. 2) nedaleko Žďáru nad Sázavou.
„Jde o kompletní přestavbu staré budovy, ze které zůstanou zachovány pouze nepoškozené nosné konstrukce.
Hotel původně využívala k rekreaci armáda, ale již několik
let chátral,“ říká Ing. Kratěna. Stavbaři proto museli nejprve zbourat nevyhovující příčky, odstranit původní rozvody
i poškozené části budovy. „V současnosti budujeme nové
svislé konstrukce a rozvádíme instalace a vzduchotechniku,“ uvádí Ing. Kratěna. Modernizace hotelu by měla
skončit v únoru příštího roku. Vedoucí projektu nicméně
doufá, že jeho tým bude pokračovat i na dalších zakázkách, které v dané lokalitě stejný investor plánuje.
Martina Vampulová, foto archiv stavby
2
metrů měří tunel Ejpovice, jehož jižní troubu prorazil
7. června razicí štít nazvaný Viktorie. Ražby provádějí
tuneláři divize 5 řízení týmem Ing. Štefana Ivora.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
Nový sklad pro značku RAKO v Chlumčanech
Metrostav zahájil letos v dubnu stavbu distribučního
a skladovacího centra společnosti LASSELSBERGER.
Nová skladová kapacita vzniká na pozemcích investora
v těsné blízkosti výrobního závodu v průmyslové části
obce Chlumčany, asi 15 km jihozápadně od Plzně.
Firma, jež převzala a rozvíjí tradici značky RAKO, patří
mezi největší výrobce obkladových materiálů v Evropě.
V Česku má celkem pět závodů na výrobu keramických
obkládaček a dlaždic – v Chlumčanech, Lubné u Rakovníka, Horní Bříze, Podbořanech a v Borovanech.
Výstavbu distribučního centra v Chlumčanech zajišťuje divize 6 jako lídr projektu ve sdružení s divizí 1. Společnost Pragis realizuje pilotové založení objektů a své práce
zahájila 1. června prováděním pilotové kotvené stěny.
Na staveništi již byly částečně dokončeny hrubé terénní úpravy – demolice objektů a likvidace náletových
dřevin – a stavbaři provádějí přeložky energetických sítí,
které komplikuje fakt, že o jejich uložení neexistuje přesná
dokumentace, i to, že pro zachování výroby jejich funkčnost nesmí být přerušena.
Jednou z nejdůležitějších byla přeložka plynu (STL DN
400), jejíž ostré přepojení se podařilo během jediné šestihodinové odstávky. Výroba keramiky, která se bez plynu
neobejde, tak mohla po krátkém přerušení pokračovat.
Metrostav_10_2016.indd 3
Terénní úpravy zahrnují odvoz velkého množství odpadů. „Čeká nás příprava území, kde část objektu bude
v zářezu a část v násypu, a to v místě, kde se ukládaly
odpadní materiály,“ připomíná vedoucí projektu Ing. Josef Holada. Plocha staveniště se několik let nevyužívala
a byla porostlá plevely a nálety dřevin. V minulosti sloužila
jako skládka zemin a minerálních surovin, které se nedaly
využít pro výrobu keramických výrobků a nejsou využitelné ani při stavbě pro provádění násypů v geotechnicky
složitých základových poměrech.
Distribuční a skladovací centrum (vizualizace) počítá s užitnou plochou téměř 30 tisíc m² a obestavěným
prostorem 286 317 m³. Bude se skládat ze dvou částí:
jednopodlažního blokového skladu pro ukládání palet
a jednopodlažního regálového skladu. Maximální kapacita
skladu bude 65 tisíc palet. Součástí blokového skladu bude i administrativní třípodlažní vestavba se zázemím pro
zaměstnance a vedení centra, nakládací můstky apod.
Stavba v Chlumčanech má být podle harmonogramu
dokončena k 31. březnu příštího roku. Investor si však
přeje kratší termín – a to ukončení do 20. prosince 2016.
„Splnit objednatelem požadovaný termín bude vůbec nejnáročnější úkol,“ uzavírá Ing. Holada.
Blanka Růžičková, vizualizace stavba
Soukolí ve vestibulu stanice Palmovka
Pražská Libeň má bohatou průmyslovou tradicí. Do
moderních dějin se ale také zapsala díky jedné z vůbec prvních tramvajových linek, na nichž byl provoz
obsluhován elektrickými vozy. Pravidelné spojení na
trati mezí Libní a Karlínem, kterou elektrifikovala firma Františka Křižíka, bylo zahájeno 19. března 1896.
A právě tento významný historický milník se rozhodli
připomenout autoři stanice metra Palmovka.
Přestože byla stanice koncipována jako přestupní
uzel mezi tramvajovou, městskou a příměstskou autobusovou dopravou, bylo zde umělecké dílo umístěno
atypicky, do středu vestibulu. Je totiž dostatečně prostorný a plynulost pohybu cestujících zůstala zachována.
Plastika, spočívající na podstavci uprostřed širokého
schodiště, má název Soukolí. Blyštivé plochy ocelových
kuželů, sestavených do dynamické kompozice tak, aby
připomínaly převody ozubených kol, mají evokovat industriální a dopravní charakter této pražské čtvrti.
Sám autor, akademický sochař a designér Alexius
Appl (*1944), jenž plastiku z nerezové oceli vypracoval v letech 1989–1990, má k průmyslovým motivům
velice blízko. Mezi léty 1967–1972 studoval na Vysoké
škole uměleckoprůmyslové v Praze, později nastoupil
do zlínského ateliéru Zdeňka Kováře, kde se zaměřil
na navrhování tvarů strojů a nástrojů a navázal tak na
rodinnou tradici strojírenské firmy Petr Appl.
Průmyslový design tvoří hlavní část jeho tvorby.
Krom mnoha produktů pro přední výrobce nářadí navrhoval drážní montážní vozy, autobusy a jiné stroje
a přístroje. V devadesátých letech se věnoval také navrhování světelných těles do mnoha historických prostor,
například do pražského Kolowratského paláce. Jeden
světelný objekt navrhl také v roce 1991 do vestibulu
stanice metra Lužiny. Nebyla to jeho první práce na návrhu umělecké instalace v prostorách vestibulu stanice
metra. Již v roce 1987 získal druhé místo v soutěži na
plastiku pro stanici Radlická.
Applovy sochařské práce se vyznačují střízlivostí
tvarů, povětšinou odvozených z geometrických objektů,
a důrazem na užitý materiál, jímž je nejčastěji leštěný
zlatý či stříbrný kov.
Jakub Potůček
10.06.16 14:45