strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

Divize 4 má druhou sestavu finišerů pro CB kryt

Z dotazu k videu o pokládce cementobetonového (CB)

krytu na Facebooku Metrostavu je patrné, že málokdo

ví, jak finišer, či spíš sestava finišerů (foto firmy Helirecord), pracuje. Tým Ing. Zdeňka Ludvíka z divize 4

postupuje při modernizaci dálnice D1 následovně:

Původní vybouraný CB kryt se předrtí, roztřídí a vyrobí

se z něj podklad nového krytu – cementová stabilizace.

Kropicí vůz ji zvlhčí, aby CB krytu neodnímala vlhkost.

Sklápěče navezou beton – ten pro spodní vrstvu s hrubším kamenivem vyklopí před první finišer, ten pro horní

vrstvu s jemnějším kamenivem přemístí pásovým dopravníkem za něj před druhý finišer.

Silničáři osadí na cementovou stabilizaci v místě budoucích příčných spár drenážní profily z geokompozitu.

Radlice 1. finišeru rozprostře spodní vrstvu betonu.

Stroj ji zhutní a upraví do tl. 220 mm a proměnné šířky

11,5/11,75/12 m. Dle budoucího spárořezu zavibruje

do betonu v příčném směru kluzné trny a v podélném

kotvy. Ty ve starém krytu nebyly, a proto byl jak valcha.

Druhý finišer rozhrne a zhutní horní vrstvu betonu

a urovná ji do tloušťky 50 mm a stejné šířky, jakou má

spodní vrstva. Povrch betonu upraví oscilační trám

stroje, za ním tažená dokončovací pánev jej dohladí.

Z pomocné lávky, vlečené za druhým finišerem, je možné ručně opravit drobné povrchové vady krytu.

Třetí finišer provede postřik zpomalovačem tuhnutí,

aby na povrchu CBK tvrdlo cementové mléko pomaleji.

Následuje čtyř- až 12hodinová technologická pauza,

v níž se zkouší nejvhodnější okamžik pro tzv. vymetání.

Následuje vykartáčování povrchové vrstvy cementového mléka strojním kartáčem, protože povrch krytu musí

být podle požadavku investora z vymývaného kameniva, aby zajišťoval dostatečné protismykové vlastnosti.

Zařízení nesené traktorem provede parotěsný postřik

na ochranu povrchu krytu proti rychlému odparu vody.

Na krytu se podle spárořezu vyznačí poloha příčných

a podélných dilatačních spár (příčné jsou po 5–5,5 m,

podélné dle šířky vozovky a požadavků projektu), které

řezačky s diamantovými kotouči chlazenými tlakovou

vodou vyřežou a v druhém kroku rozšíří pro utěsnění.

Podélné a příčné spáry se utěsní hotovými profily nebo

za horka asfaltovou zálivkou.

Nakonec další finišery provedou podél dálnice monolitické odvodnění celé konstrukce CBK.

„Položení CB krytu je rychlá záležitost, logistika a příprava

stavby je ale velmi dlouhá a náročná i kvůli velké spotřebě betonu. Navíc nás omezuje počasí a práci komplikuje

stoupání, klesání či velký příčný sklon trasy. Přesto naše

dílo, jak potvrzují zkoušky společnosti SQZ, odpovídá

náročným požadavkům investora,“ říká vedoucí střediska

betonových vozovek divize 4 Ing. Jan Růžička. CBK může

divize 4 od května pokládat na dvou místech naráz – pořídila si totiž druhou sestavu finišerů. Má k dispozici také

tři vlastní mobilní betonárny a kamenivo od firmy BES.

Tři zakázky přímo i nepřímo spojené s vodou

Hned tři zakázky zároveň řídí v současné době vedoucí

projektu Ing. Michal Kratěna z divize 6. Jeho tým pracuje jednak na opravě vodního díla Vír v údolí Svratky,

pak také rekonstruuje hotel Sázava nedaleko Žďáru

nad Sázavou a vedle toho i nádrž Neškaredice u Kutné

Hory. Práce na třech stavbách není pro něj a jeho tým

ničím novým, už v minulosti koordinoval Ing. Kratěna

několik projektů najednou. Z těch tří současných považuje za nejzajímavější obnovu vodního díla Vír.

„Rekonstrukce vodního díla Vír (foto č. 1) je pro mne

osobně nejzajímavější, protože jsem díky této stavbě

musel překonat svůj strach z výšek,“ říká Ing. Kratěna.

Jeho tým totiž provádí sanaci mostních pilířů ve výšce až

66 metrů nad zemí. Musí při ní odstranit zdegradovanou

vrstvu a zasanovat ji stříkanými betony. Loni stavbaři

dokončili první etapu, tedy celkem tři mostní pilíře, letos

přes léto je čekají další dva a zeď, která se táhne od břehu

hráze. „Sanaci můžeme kvůli nepříznivým klimatickým

podmínkám na Vysočině provádět jen od začátku května

do konce září,“ vysvětluje Ing. Kratěna. Vzhledem k tomu, že stavební práce jsou rozděleny do několika etap

v letech 2015 až 2019, může tým divize 6 pracovat pouze

na té části díla, kterou určil investor Povodí Moravy pro

1

konkrétní rok. „A to i přesto, že bychom byli schopni letos

provést daleko větší objem prací,“ doplňuje Ing. Kratěna.

K vodohospodářským stavbám, na které se divize 6

v minulosti hlavně soustředila, patří i oprava výpustního

objektu nádrže na vodním díle Neškaredice nedaleko Kutné Hory. Po dokončení tohoto dalšího projektu Ing. Kratěny se nejen zvýší retenční funkce nádrže, ale také ji doplní

moderní technologie pro řízené vypouštění.

Třetí zakázka má rovněž něco společného s vodou,

i když pouze svým názvem. Jedná se totiž o rekonstrukci

hotelu Sázava (foto č. 2) nedaleko Žďáru nad Sázavou.

„Jde o kompletní přestavbu staré budovy, ze které zůstanou zachovány pouze nepoškozené nosné konstrukce.

Hotel původně využívala k rekreaci armáda, ale již několik

let chátral,“ říká Ing. Kratěna. Stavbaři proto museli nejprve zbourat nevyhovující příčky, odstranit původní rozvody

i poškozené části budovy. „V současnosti budujeme nové

svislé konstrukce a rozvádíme instalace a vzduchotechniku,“ uvádí Ing. Kratěna. Modernizace hotelu by měla

skončit v únoru příštího roku. Vedoucí projektu nicméně

doufá, že jeho tým bude pokračovat i na dalších zakázkách, které v dané lokalitě stejný investor plánuje.

Martina Vampulová, foto archiv stavby

2

metrů měří tunel Ejpovice, jehož jižní troubu prorazil

7. června razicí štít nazvaný Viktorie. Ražby provádějí

tuneláři divize 5 řízení týmem Ing. Štefana Ivora.

METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

Nový sklad pro značku RAKO v Chlumčanech

Metrostav zahájil letos v dubnu stavbu distribučního

a skladovacího centra společnosti LASSELSBERGER.

Nová skladová kapacita vzniká na pozemcích investora

v těsné blízkosti výrobního závodu v průmyslové části

obce Chlumčany, asi 15 km jihozápadně od Plzně.

Firma, jež převzala a rozvíjí tradici značky RAKO, patří

mezi největší výrobce obkladových materiálů v Evropě.

V Česku má celkem pět závodů na výrobu keramických

obkládaček a dlaždic – v Chlumčanech, Lubné u Rakovníka, Horní Bříze, Podbořanech a v Borovanech.

Výstavbu distribučního centra v Chlumčanech zajišťuje divize 6 jako lídr projektu ve sdružení s divizí 1. Společnost Pragis realizuje pilotové založení objektů a své práce

zahájila 1. června prováděním pilotové kotvené stěny.

Na staveništi již byly částečně dokončeny hrubé terénní úpravy – demolice objektů a likvidace náletových

dřevin – a stavbaři provádějí přeložky energetických sítí,

které komplikuje fakt, že o jejich uložení neexistuje přesná

dokumentace, i to, že pro zachování výroby jejich funkčnost nesmí být přerušena.

Jednou z nejdůležitějších byla přeložka plynu (STL DN

400), jejíž ostré přepojení se podařilo během jediné šestihodinové odstávky. Výroba keramiky, která se bez plynu

neobejde, tak mohla po krátkém přerušení pokračovat.

Metrostav_10_2016.indd 3

Terénní úpravy zahrnují odvoz velkého množství odpadů. „Čeká nás příprava území, kde část objektu bude

v zářezu a část v násypu, a to v místě, kde se ukládaly

odpadní materiály,“ připomíná vedoucí projektu Ing. Josef Holada. Plocha staveniště se několik let nevyužívala

a byla porostlá plevely a nálety dřevin. V minulosti sloužila

jako skládka zemin a minerálních surovin, které se nedaly

využít pro výrobu keramických výrobků a nejsou využitelné ani při stavbě pro provádění násypů v geotechnicky

složitých základových poměrech.

Distribuční a skladovací centrum (vizualizace) počítá s užitnou plochou téměř 30 tisíc m² a obestavěným

prostorem 286 317 m³. Bude se skládat ze dvou částí:

jednopodlažního blokového skladu pro ukládání palet

a jednopodlažního regálového skladu. Maximální kapacita

skladu bude 65 tisíc palet. Součástí blokového skladu bude i administrativní třípodlažní vestavba se zázemím pro

zaměstnance a vedení centra, nakládací můstky apod.

Stavba v Chlumčanech má být podle harmonogramu

dokončena k 31. březnu příštího roku. Investor si však

přeje kratší termín – a to ukončení do 20. prosince 2016.

„Splnit objednatelem požadovaný termín bude vůbec nejnáročnější úkol,“ uzavírá Ing. Holada.

Blanka Růžičková, vizualizace stavba

Soukolí ve vestibulu stanice Palmovka

Pražská Libeň má bohatou průmyslovou tradicí. Do

moderních dějin se ale také zapsala díky jedné z vůbec prvních tramvajových linek, na nichž byl provoz

obsluhován elektrickými vozy. Pravidelné spojení na

trati mezí Libní a Karlínem, kterou elektrifikovala firma Františka Křižíka, bylo zahájeno 19. března 1896.

A právě tento významný historický milník se rozhodli

připomenout autoři stanice metra Palmovka.

Přestože byla stanice koncipována jako přestupní

uzel mezi tramvajovou, městskou a příměstskou autobusovou dopravou, bylo zde umělecké dílo umístěno

atypicky, do středu vestibulu. Je totiž dostatečně prostorný a plynulost pohybu cestujících zůstala zachována.

Plastika, spočívající na podstavci uprostřed širokého

schodiště, má název Soukolí. Blyštivé plochy ocelových

kuželů, sestavených do dynamické kompozice tak, aby

připomínaly převody ozubených kol, mají evokovat industriální a dopravní charakter této pražské čtvrti.

Sám autor, akademický sochař a designér Alexius

Appl (*1944), jenž plastiku z nerezové oceli vypracoval v letech 1989–1990, má k průmyslovým motivům

velice blízko. Mezi léty 1967–1972 studoval na Vysoké

škole uměleckoprůmyslové v Praze, později nastoupil

do zlínského ateliéru Zdeňka Kováře, kde se zaměřil

na navrhování tvarů strojů a nástrojů a navázal tak na

rodinnou tradici strojírenské firmy Petr Appl.

Průmyslový design tvoří hlavní část jeho tvorby.

Krom mnoha produktů pro přední výrobce nářadí navrhoval drážní montážní vozy, autobusy a jiné stroje

a přístroje. V devadesátých letech se věnoval také navrhování světelných těles do mnoha historických prostor,

například do pražského Kolowratského paláce. Jeden

světelný objekt navrhl také v roce 1991 do vestibulu

stanice metra Lužiny. Nebyla to jeho první práce na návrhu umělecké instalace v prostorách vestibulu stanice

metra. Již v roce 1987 získal druhé místo v soutěži na

plastiku pro stanici Radlická.

Applovy sochařské práce se vyznačují střízlivostí

tvarů, povětšinou odvozených z geometrických objektů,

a důrazem na užitý materiál, jímž je nejčastěji leštěný

zlatý či stříbrný kov.

Jakub Potůček

10.06.16 14:45