strana 2

Bodujeme v dopravě

PTÁME SE

V Betlémské kapli byly 14. června slavnostně vyhlášeny vítězné projekty soutěže Česká dopravní stavba,

technologie, inovace roku 2017. Metrostav přihlásil

hned čtyři svá významná díla a uspěl.

Za naši firmu soutěžily tyto projekty: rekonstrukce

střech nástupišť železniční stanice Praha hl. n. (foto č. 1

a č. 2), silnice I/44 Červenohorské sedlo – jih (foto č. 3

a č. 4), plavební komora u jezu Hněvkovice a modernizace

jezu Hněvkovice (foto č. 5) a rekonstrukce rejd plavební

komory Kořensko (foto č. 6). V případě zastřešení nejvýznamnějšího pražského nádraží šlo o rekonstrukci

historické, památkově chráněné budovy. Modernizace

I/44 spočívala především v rozšíření vozovky a v doplnění

bezpečnostních prvků silnice. Obě vodní díla se modernizovala v rámci dokončení vltavské vodní cesty v úseku

VD Hněvkovice – Týn nad Vltavou.

Ing. Lenky Svobodové,

šéfredaktorky novin Metrostavu

David Kalců, foto Petr Adámek, Jan Luxík

a archiv staveb

1

Náročná ražba tunelu Spitzenberg pokračuje

1

2

3

Sdružení společností BeMo Tunnelling GmbH, Subterra a.s. a partnera na zemní práce firmy Stutz GmbH

od června 2017 pracuje na stavebním objektu tunelu

Spitzenberg a přilehlého úseku dálnice. Akce probíhá

v rámci novostavby dálniční tepny A44, která spojí

města Kassel a Eisenach v Německu, ve spolkové zemi

Hesensko. Při ražbě se objevilo nemalé překvapení.

Dotčený úsek dálnice v délce přibližně 60 km je s ohledem na morfologii terénu a na směrové vedení trasy mimo

obce de facto soustavou tunelových a mostních staveb

s celkovými náklady zhruba 1800 milionů eur. Tunel Spitzenberg zahrnuje dva přibližně 600 metrů dlouhé paralelně ležící tunelové tubusy se dvěma příčnými chodbami.

Obě tunelové trouby procházejí kopcem Spitzenberg,

s maximálním nadložím 40 m. Oblast dotčená stavbou

tunelu z hlediska regionální geologie patří do střední části Hesenské úžlabiny a nachází se v její jihozápadní části

v dolním toku řeky Werry.

Obě partnerské společnosti BeMo Tunnelling a Subterra zodpovídají v rámci sdružení pod technickým a ekonomickým vedením BeMo za provedení tunelářských

prací (foto č. 1). Projekt započal loni v lednu projekční

a přípravnou etapou a zhotovením obou předzářezů

na portálech. Vlastní razicí práce bylo možné zahájit

v červnu 2017. Geologie, na kterou stavbaři narazili v příportálové oblasti tunelu, se ukázala od počátku extrémně

náročná. Jen díky maximálnímu využití všech vystrojovacích prvků a členění výrubu, které projektant BeMo zapracoval do projektu způsobu ražby a schémat vystrojení,

jsme dokázali zdárně zvládnout prvních přibližně 30 tm

tunelu u západní tunelové roury.

Geologické poměry si vyžádaly změnu projektu

Na 30. tunelovém metru se raziči setkali s nepříjemnou

komplikací: geologické poměry se výrazně změnily a došlo málem k selhání čelby. Sdružení se tedy společně

s investorem dohodlo po přechodnou dobu na zastavení

práce a bylo nutné přepracovat prováděcí projekty tak,

aby odpovídaly vzniklým geologickým poměrům.

Technické kanceláři BeMa v Innsbrucku se s velkým

nasazením podařilo v nejkratší možné době za pouhých

6 týdnů přepracovat prováděcí projekt ražeb a tyto změny ještě nechat schválit investorem. Od té doby probíhají

ražby v těchto geologicky obtížných oblastech úspěšně

za pomoci mikropilotového deštníku (foto č. 2) a s dvojitými bočními štolami.

Na základě geologicky podmíněných prodlení budou

razicí práce trvat pravděpodobně ještě do konce tohoto

roku. Dokončení vnitřního pláště tunelu a instalace technologií jsou naplánovány na rok 2019.

Z da ř b ů h! M ar t in F is c her, Rober t Do s t ál

2

V Trenčíně startuje TreBuChET

4

5

6

Metrostav_10_2018.indd 2

Pod zkratkou v titulku se skrývá nejen velký středověký

katapult, ale i mezinárodní projekt Trenčín, Bučovice,

Chránime Európske Tradície, který má za podpory EU

zatraktivnit čtyři historicky významné lokality – dvě

ve slovenském Trenčíně a dvě v moravských Bučovicích. V úterý 5. června došlo ke slavnostnímu poklepu

na základní kámen u jeho první stavby.

Tým Milana Marka z divize 8 zpřístupní jižní opevnění

Trenčínského hradu (foto). To bylo v minulosti pro hrad

klíčové, činilo ho nedobytným. To však nyní neplatí, naopak je snaha ukázat návštěvníkům další prostory památky, do kterých nahlédnout nemohli. V rámci rekonstrukce

opevnění se u jižních hradeb vybuduje nový vstup se

samostatnou pokladnou. „Hrad tak bude svou zpřístupněnou plochou patřit k největším na Slovensku,“ radoval

se během akce slavnostního poklepání Peter Martinisko,

ředitel Trenčínského muzea, které má hrad ve správě.

Za Metrostav se kladívka chopil Ing. Ivan Škripeň, vedoucí

jeho organizační složky Bratislava.

Za tajemstvím hradních příkopů

Co v rámci rekonstrukce proběhne? Kromě oprav jižních

hradeb včetně přestavby dřevěných schodišť projekt také

zahrnuje výstavbu nového mostu a rekonstrukci Mlýnské

věže. Právě skrze ni vznikne nový vstup do Trenčínského

hradu. Po rekonstrukci, jak naznačil Peter Martinisko, dojde k rozšíření stávajících plochy areálu o cca 30 procent.

Tým Milana Marka začne brzy pracemi na nové přístupové cestě a zajistí ochranu stávajících archeologických

lokalit. „Nebude snadné se vypořádat s požadavky památkářů, jelikož jde o národní kulturní památku Slovenska.

Stávající zdi jsou nyní nepřístupné a hradní příkopy jsou

zasypány, ale my je obnovíme do původní podoby. V této

souvislosti se očekává výskyt archeologických nalezišť,“

popisuje vedoucí projektu Milan Marek.

Pracemi na jižním opevnění zde tým Metrostavu nekončí. Naváže další zakázkou na Trenčínském hradě, kde

provede opravu administrativní budovy, tzv. Skleníku.

D a v id K alc ů, f o t o Tr en č ian s k y s amo s pr á v ny kraj (TSK)

Z historie hradu

Trenčínský hrad, který kdysi nesl názvy jako de

Trenchin (1193), Trincinensis (1208) či Trinchiniensis

(1229), je chráněnou národní kulturní památkou

Slovenska. Založen byl pravděpodobně na místě

hradiště (opevněného sídla z období neolitu až raného

středověku). První prokazatelnou stavbou na návrší

byla kamenná obytná věž a rotunda z 11. století,

kdy hrad sloužil na ochranu Uherského království

a západního pohraničí.

Po dvanácti letech opouštíte noviny Metrostavu. S jakými pocity?

Příjemnými. Uzavírám práci, kterou jsem měla ráda,

a věřím, že jsem ji dělala dobře. Když se ohlédnu zpět,

mám za sebou čistý stůl. Budou mi sice chybět nejbližší

kolegové, ale zase na mě čeká návrat ke starým přátelům,

na něž mi nezbýval čas, a setkání s novými, na které,

doufám, ještě narazím. Když něco končí, něco začíná…

Jak se za více než desetiletí příprava a vlastně celé

firemní noviny změnily?

Po stránce výroby se v posledních letech díky vývoji počítačové techniky zrychlila a zjednodušila sazba i korektury,

ale hlavně předávání podkladů. Odpadly cesty autem

a člověk víc přirostl k židli v kanceláři. Skype dnes umožňuje pořizovat rozhovory z očí do očí po celé Evropě, aniž

by dialogu ubral na autenticitě. Online překladače dovolují

zpracovávat informace třeba v islandštině. O tom všem se

mým předchůdcům ani nesnilo. Z hlediska obsahu potom

každé noviny kopírují dobu, ve které vznikají. Takže ty

firemní se posunuly z období, kdy bylo velkých témat nepočítaně, až k číslům, kam se náměty i mezi drobnějšími

zakázkami hledaly složitěji. O sponzorských aktivitách

ani nemluvě. Věřím, že se už zase blýská na lepší časy.

Na jaký článek či rozhovor budete nejvíce vzpomínat?

Jeden konkrétní text nebo rozhovor se těžko vybírá. I když

se stalo, že některé články vznikaly obtížněji než jiné, vesměs to byla práce příjemná a hlavně s lidmi, kteří ovládali

svoji profesi a měli co sdělit. Tak bych spíš připomněla

setkání se zajímavými osobnostmi mimo Metrostav, třeba

rozhovor s profesorem Zdenkem Eisensteinem nebo architektkou Alenou Šrámkovou či mnohaletou spolupráci

s rychlobruslařkou Martinou Sáblíkovou.

Co se vám za ta léta podařilo? Na co jste nejvíc pyšná?

Myslím si, že se mi podařilo přesvědčit vedoucí projektů –

určitě ne všechny, ale snad většinu – že jim příprava článku do firemních novin nemusí zabrat moc času. Výsledek

potom pomůže nejen Metrostavu, ale zejména představí

jejich vlastní práci a ocení projektový tým.

Celých 12 let vycházely noviny podle harmonogramu.

Jak jste to zvládala?

Měla jsem velké štěstí, že mi vydrželo zdraví, a drobné neduhy se stihly vyřešit během víkendů či dovolených. Navíc

moderní technika umožňuje v nejhorším případě práci

z domova… A také jsem měla skvělé spolupracovníky –

uvnitř firmy i mimo ni – na něž jsem se mohla spolehnout,

a touto cestou jim děkuji.

Pomohlo vám, že jste vzděláním stavařka?

Určitě. Novinář je zprostředkovatel, který v různých oborech činnosti sbírá i ověřuje informace a „překládá“ je

do jazyka srozumitelného laické veřejnosti. Má to ovšem

ten háček, že tisk čtou i odborníci, a tak by článek měl být

po obsahové stránce co nejpřesnější. Proto je vzdělání

v oboru, o němž člověk píše, obrovská výhoda, protože

pak lépe rozumí podkladům. Vystudovala jsem ale jen

pozemní stavby – a to už před 37 lety – které mě naučily

pouze část stavařiny. Mezi jinými třeba rozumět technickým zprávám či výkresům a vědět, že druhému nadzemnímu podlaží se obvykle říká první patro. U Metrostavu

jsem ale raději psala o dopravních dílech nebo velkých

konstrukcích, které v oboru patří mezi špičku. A tam jsem

se pořád musela učit něco nového nebo modernějšího

od speciálního zakládání přes tunelování pomocí razicích

štítů po letmou betonáž mostů… A to mě bavilo. Kolegové, kteří mi pomohli alespoň v té novinářské úrovni

„dostudovat“, si zaslouží poděkování za trpělivost.

Odcházíte na odpočinek. Přestože vím, že budete mít

práci s výchovou Verunky, štěněte chodského psa, najdete si čas poradit a pomoci vašemu nástupci?

Když bude mít zájem, tak ráda. Ale určitě jen pomoci, ne

poradit, to si myslím, že nebude potřebovat. Metrostav

ale vždycky byl, je a bude mojí srdeční záležitostí a ráda

se o něm budu dozvídat další zajímavé věci a tlumočit je

čtenářům. Takže se vlastně neloučím.

Z a r o z ho v o r d ě k uje P hD r. Milan S r b

14.06.18 14:06