strana 2
Vítězný dokument
Ptáme se
Mezi více než šedesáti snímky, které se v prvním ročníku soutěže ucházely o Cenu Pavla Kouteckého za osobitý dokumentaristický počin, zvítězil dokument Nízký
let ze série Soukromé století režiséra Jana Šikla.
Podle výroku poroty v něm dokázal pokorně a autorsky neokázale rekonstruovat osobní příběh ze starých
rodinných filmů se stylizovaným komentářem a přitom
originálně odhalil společenský vývoj třiceti let po druhé
světové válce. Kromě krásné skleněné plastiky od René
Roubíčka autor získal i šek na 150 000 korun, který vítězi
věnoval Metrostav, generální partner soutěže (viz foto).
Do letošního prvního ročníku byly přihlášeny snad
všechny dokumenty předních českých tvůrců, které
vznikly od 1. ledna 2005 do 30. dubna 2007, a organizátory tento obrovský zájem odborné veřejnosti velmi
potěšil a je příslibem i do budoucna.
Ing. Jana Růžičky,
stavbyvedoucího divize 4
Pastelové sídliště nedaleko Zámeckého parku
Cenu Pavla Kouteckého pořádá Asociace Film & Sociologie a Divadlo Archa s Mezinárodním filmovým festivalem Jeden svět na památku jednoho z nejvýraznějších
českých dokumentaristů, který vloni tragicky zahynul. Ve
čtvrtek 7. června při slavnostním vyhlášení soutěže v Divadle Archa proto diváci kromě vítězného snímku Nízký
let zhlédli i Dialog, absolventský film Pavla Kouteckého
z roku 1981 o spolupráci a přátelství sklářského mistra
J. Rozinka a výtvarníka R. Roubíčka.
Lenka Svobodová, foto Divadlo Archa
Děti stavěly univerzitu
Také letos Metrostav patřil k partnerům zlínského
Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež
a v jeho doprovodném programu se navíc postaral
o velmi atraktivní „stavbařskou“ soutěž Stavebnice.
Děti při ní mohly soutěžit, kdo z nich postaví z kostek
Lega co nejvěrnější model Univerzitního centra, které
právě ve Zlíně buduje tým Martina Churaně z divize 3.
Soutěž proběhla v rámci oslav Dětského dne v podloubí radnice a zúčastnily se jí děti z pěti základních škol ze
Zlína a okolí. Kromě Metrostavu, který mimo jiné poskytl
maketu a nákresy Univerzitního centra pro inspiraci, byly
partnery soutěže i společnosti Zumtobel Lighting a Lego,
jež soutěž zaplavilo stavebním materiálem (viz foto).
V severní části pražských Čakovic tým vedoucího projektu Ing. Jiřího Škrance z divize 6 dohlíží na úpravu
posledních detailů u 413 bytů první etapy výstavby
obytného souboru U Zámeckého parku. Už v polovině
června je totiž postupně začnou představovat budoucím majitelům. Dalších 220 bytových jednotek druhé
etapy, ve kterých nyní probíhají kompletační a dokončovací práce, stavbaři předají letos v prosinci.
Devět nejvýše šestipatrových staveb už dnes prosvěcuje staveniště jasnými pastelovými barvami. Nové
sídliště pro více než 1800 obyvatel bude ležet uprostřed
parku, a aby zapadlo do okolí, bude mít parkování řešené
zejména v suterénech. Tam, kde podzemní garáže budou
vybíhat mimo obrys budov, je pokryje zelená střecha.
„Takto rozsáhlý bytový soubor včetně kompletní infrastruktury realizujeme poprvé,“ zmínil Ing. Jiří Škranc.
„Po stavební stránce se jedná o běžný projekt. Domy jsou
podle geologických poměrů podloží založené buď na základové desce, nebo na pilotách. Nosné konstrukce tvoří
monolitický železobetonový stěnový systém s většinou
jednosměrně pnutými deskami, šikmé střechy nad posledním ustupujícím podlažím podepírají dřevěné sbíjené
vazníky. Fasáda je kontaktní zateplovaná, tenkovrstvá
omítka má na každé budově dva odstíny, tón v tónu.
Náročné je však současné dokončování velkého množství bytů, kdy našim subdodavatelům často scházejí jak
řemeslníci, tak hlavně čas,“ dokončil vedoucí projektu.
Sadové úpravy sídliště doplňuje unikátní vsakovací
a retenční systém pro odvádění dešťových vod, který není
zaústěný do kanalizace. Jeho soustava příkopů s jezírky
a bezpečnostním přepadem do potoka má menší deště
vsakovat a přívalovou vodu musí po určitou dobu zadržet,
aby se nepotkala s kulminační vlnou v blízkém potoce.
Nové obyvatele jistě potěší, že už při stěhování budou
všechny úpravy okolí hotové, stejně jako komunikace.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Nové mosty u Nymburka
do kon č ení z e s t r. 1
Na zavěšený most přes Labe se dvěma rovinami závěsů
a nízkými pylony navazuje z obou stran mostní estakáda
přes záplavové území. Trasa mostu vede převážně po
náspech, celé dílo měří 530 m a je navrženo jako spojitá
předpjatá trámová konstrukce s příčným řezem ve tvaru
symetrického dvoutrámu. Nosná konstrukce hlavního
pole je zavěšená na třech paralelně vedených závěsech.
Pro vylehčení byla její střední část, dlouhá 52 m, navržena
jako spřažená. Dva přes 110 tun těžké ocelové nosníky
dopravil na staveniště tlačný člun, z nějž byly vyzdviženy
a vetknuty do čel betonových trámů na předmostích.
Protože celý most staticky působí jako spojitý nosník
s dilatacemi na koncích, pilíře v místě zakotvení zpětných
závěsů mostu jsou navrženy ve tvaru ocelových kyvných
stojek. „Jsou začepovány k základu na pilotách i do trámů mostu. Přenášejí tahové síly, které by mohly v tomto
místě vzniknout při větším zatížení středového pole.
Nahrazují tak klasický pilíř s ložiskem, kde by v případě
tahových sil mohlo dojít k deaktivaci a poškození ložisek.
Díky nim se most může pohybovat pouze podélně a tyto
síly přenesou dilatace na jeho koncích,“ zjednodušeně
popsal chování konstrukce stavbyvedoucí Ing. Jan Růžička. „Naše divize zde zajišťovala stavbu monolitických
ramp estakád, které vedou od kyvných stojek na předpolí.
Kromě rozsáhlých zemních prací na pravém břehu Labe
jsme měli na starost i výstavbu přesypaného mostu z tenkostěnných obloukových železobetonových prefabrikovaných dílců TOM, který vytváří mimoúrovňové křížení nově
budované komunikace se silnicí II/331, a spřaženého
jednopolového mostu přes trať Nymburk – Kolín.“
Pro zhotovení 350 metrů dlouhého a až 11 metrů vysokého silničního tělesa v okolí mostu bylo zapotřebí přemístit a zhutnit přes 150 tisíc m³ zeminy, v níž byla pilotově
založena i opěra estakády. I přes to, že jejímu provedení
musela předcházet půlroční konsolidace navážky, stavba
první etapy obchvatu Nymburka skončila včas. Pokud se
podaří získat finanční prostředky, práce na zbývajících
šesti kilometrech by mohly začít už příští rok.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Po skončení klání měla porota před sebou těžký úkol
rozhodnout o vítězi. Primátorka města Irena Ondrová,
kvestor UTB Alexander Černý, architektka Ajda Balderman
Baliž i Leopold Bednařík, vedoucí oblastního zastoupení
pro Zlínský kraj naší divize 3, nakonec přiřkli hlavní ceny dvě - dětem ze základní školy Ořechov a z 9. ZŠ Zlín.
„Bylo to dobré rozhodnutí,“ shrnul soutěž Ing. Bednařík.
„Všechny děti se snažily a oba modely byly moc hezké.“
Lego za odměnu nakonec dostali všichni účastníci
soutěže, jejichž díla by jistě zaujala i proslulou architektku
a autorku Univerzitního centra Evu Jiřičnou, kdyby na Den
dětí do svého rodného Zlína zavítala.
Lenka Svobodová, foto Film Festival Zlín
Metrostav_11_07.indd 2
Slavnostní otevření mostu přes Labe u Nymburka
Namodro jsou natřené také ocelové kyvné stojky
Ing. Jan Růžička nastoupil do Metrostavu v roce 2001,
kdy divize 4 začínala v první etapě modernizovat západní části pražského hlavního nádraží přeložkou mostů v Seifertově ulici. Poslední dva a tři čtvrtě roku
trávil své pracovní dny převážně v Nymburce, kde měl
na starosti veškeré práce, které v rámci první etapy
výstavby městského obchvatu zajišťovala pro Sdružení
Mosty Nymburk právě naše společnost.
Jak na stavbu u Nymburka vzpomínáte?
V období největšího shonu jsme v Nymburce byli dva,
jinak jsem si musel poradit sám, což byla na jednu stranu
výhoda, protože máte o všem přehled a víte, že co si neuděláte, to není. Na druhou stranu to však znamená značné
komplikace v případě nemoci či dovolené a také je jasné,
že „víc očí víc vidí“. Měl jsem však štěstí, že jsem se mohl
opřít o kolegy z divize 4 a při stavbě se mi velmi dobře
spolupracovalo i se subdodavatelskou firmou JHP, která
pro nás stavěla estakády k hlavnímu mostu.
Obchvat je v záplavovém území, bylo Labe milosrdné?
Bylo. Povodeň přišla, až když byla hotová mostovka, na
niž jsme zařízení staveniště vyzvedli jeřáby podle povodňového plánu. Voda rychle přišla i opadla a zanechala za
sebou jen bahno a naplavené dříví. Dosáhla přes přesypaný most až k nájezdovým rampám na estakády, ale trasa
mostu je dobře navržená a přechází celé inundační území.
Díky tomu tady už žádná povodeň dopravu neomezí.
Jak se Vám přemostění Labe líbí?
Hlavní most je skutečně krásný, má nízké pylony, které
nepřevyšují okolní stromy, takže neruší krajinu, z dálky
vlastně není vidět. Zespodu je však zřetelná složitost jeho
žeber a podélníků ve vylehčeném středovém ocelovém
poli. Je hybridní a komplikovaný, jak to mám u mostních
konstrukcí rád. Ještě víc se mi ale líbí ten malý přesypaný
most z TOM profilů, který perfektně splynul s terénem.
Jeho jednoduchá stavba nebyla finančně náročná a byla
rychlá – konstrukce byla hotova za týden a pár dnů.
Jedna stavba skončila, co Vás čeká dál?
Rozšířím tým Ing. Petra Štědronského, který ve sdružení
se společností SMP CZ připravuje stavbu Západního
mostu přes Labe u Prosmyk nedaleko Litoměřic. Předpokládám, že už začátkem července zahájíme práce na
stavbě příjezdové obloukové estakády. Vlastní most bude
železobetonový, jednokomorový a přes Labe a jeho slepé
rameno jej postavíme pomocí dosud největší letmé betonáže v České republice, protože jeho světlé pole přes řeku
bude mít kolem 150 metrů. Projekt bychom měli dokončit
za dva roky a musím říct, že už se na něj těším. Bude to
prestižní velká konstrukce.
Jak jste se vlastně ke stavbě mostů dostal?
Po střední průmyslové škole elektrotechnické, která mě
moc neuspokojovala, jsem pokračoval ve studiu na stavební fakultě ČVUT, protože děda byl stavař a doma jsme
o jeho práci často debatovali. Když jsem pak v pátém ročníku hledal brigádu, všiml jsem si konkurzu na odbornou
praxi v Metrostavu. Začínal jsem tedy spolu s divizí 4,
nejdřív jako asistent stavbyvedoucího na první etapě
přeložky mostů Seifertova, potom jsem pracoval v týmu
Ing. Štědronského na rekonstrukci Lahovického mostu
a na stavbě lávky na Barrandově a dostal jsem příležitost
i na mostě u Rzavé, jehož výsuv byl skutečně pozoruhodný. Nakonec jsem si v oboru mostů udělal i autorizaci.
Zbývá Vám čas i na něco jiného než na práci?
Moc času nemám. V srpnu mě čekají zkoušky z angličtiny
a starám se o dům, chalupu a prarodiče, ale na svého velkého koníčka – motocyklový sport – si volno najdu. Motorka mi dělá společníka už deset let. Právě jsem si koupil
novou supersportovní Suzuki o obsahu 1000 cm³ a už se
těším, až si jízdu spolu se mnou bude zase vychutnávat
i manželka. V srpnu se nám má narodit miminko, tak teď
jezdím sólo, nechceme nic riskovat. Bude to kluk, a jestli
bude mít taky rád mosty a motorky, to se uvidí.
Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová
6/14/07 9:15:31 AM