strana 2

Vítězný dokument

Ptáme se

Mezi více než šedesáti snímky, které se v prvním ročníku soutěže ucházely o Cenu Pavla Kouteckého za osobitý dokumentaristický počin, zvítězil dokument Nízký

let ze série Soukromé století režiséra Jana Šikla.

Podle výroku poroty v něm dokázal pokorně a autorsky neokázale rekonstruovat osobní příběh ze starých

rodinných filmů se stylizovaným komentářem a přitom

originálně odhalil společenský vývoj třiceti let po druhé

světové válce. Kromě krásné skleněné plastiky od René

Roubíčka autor získal i šek na 150 000 korun, který vítězi

věnoval Metrostav, generální partner soutěže (viz foto).

Do letošního prvního ročníku byly přihlášeny snad

všechny dokumenty předních českých tvůrců, které

vznikly od 1. ledna 2005 do 30. dubna 2007, a organizátory tento obrovský zájem odborné veřejnosti velmi

potěšil a je příslibem i do budoucna.

Ing. Jana Růžičky,

stavbyvedoucího divize 4

Pastelové sídliště nedaleko Zámeckého parku

Cenu Pavla Kouteckého pořádá Asociace Film & Sociologie a Divadlo Archa s Mezinárodním filmovým festivalem Jeden svět na památku jednoho z nejvýraznějších

českých dokumentaristů, který vloni tragicky zahynul. Ve

čtvrtek 7. června při slavnostním vyhlášení soutěže v Divadle Archa proto diváci kromě vítězného snímku Nízký

let zhlédli i  Dialog, absolventský film Pavla Kouteckého

z roku 1981 o spolupráci a přátelství sklářského mistra

J. Rozinka a výtvarníka R. Roubíčka.

Lenka Svobodová, foto Divadlo Archa

Děti stavěly univerzitu

Také letos Metrostav patřil k partnerům zlínského

Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež

a  v  jeho doprovodném programu se navíc postaral

o  velmi atraktivní „stavbařskou“ soutěž Stavebnice.

Děti při ní mohly soutěžit, kdo z nich postaví z kostek

Lega co nejvěrnější model Univerzitního centra, které

právě ve Zlíně buduje tým Martina Churaně z divize 3.

Soutěž proběhla v rámci oslav Dětského dne v podloubí radnice a zúčastnily se jí děti z pěti základních škol ze

Zlína a okolí. Kromě Metrostavu, který mimo jiné poskytl

maketu a nákresy Univerzitního centra pro inspiraci, byly

partnery soutěže i společnosti Zumtobel Lighting a Lego,

jež soutěž zaplavilo stavebním materiálem (viz foto).

V severní části pražských Čakovic tým vedoucího projektu Ing. Jiřího Škrance z divize 6 dohlíží na úpravu

posledních detailů u  413 bytů první etapy výstavby

obytného souboru U Zámeckého parku. Už v polovině

června je totiž postupně začnou představovat budoucím majitelům. Dalších 220 bytových jednotek druhé

etapy, ve kterých nyní probíhají kompletační a dokončovací práce, stavbaři předají letos v prosinci.

Devět nejvýše šestipatrových staveb už dnes prosvěcuje staveniště jasnými pastelovými barvami. Nové

sídliště pro více než 1800 obyvatel bude ležet uprostřed

parku, a aby zapadlo do okolí, bude mít parkování řešené

zejména v suterénech. Tam, kde podzemní garáže budou

vybíhat mimo obrys budov, je pokryje zelená střecha.

„Takto rozsáhlý bytový soubor včetně kompletní infrastruktury realizujeme poprvé,“ zmínil Ing. Jiří Škranc.

„Po stavební stránce se jedná o běžný projekt. Domy jsou

podle geologických poměrů podloží založené buď na základové desce, nebo na pilotách. Nosné konstrukce tvoří

monolitický železobetonový stěnový systém s  většinou

jednosměrně pnutými deskami, šikmé střechy nad posledním ustupujícím podlažím podepírají dřevěné sbíjené

vazníky. Fasáda je kontaktní zateplovaná, tenkovrstvá

omítka má na každé budově dva odstíny, tón v  tónu.

Náročné je však současné dokončování velkého množství bytů, kdy našim subdodavatelům často scházejí jak

řemeslníci, tak hlavně čas,“ dokončil vedoucí projektu.

Sadové úpravy sídliště doplňuje unikátní vsakovací

a retenční systém pro odvádění dešťových vod, který není

zaústěný do kanalizace. Jeho soustava příkopů s jezírky

a  bezpečnostním přepadem do potoka má menší deště

vsakovat a přívalovou vodu musí po určitou dobu zadržet,

aby se nepotkala s kulminační vlnou v blízkém potoce.

Nové obyvatele jistě potěší, že už při stěhování budou

všechny úpravy okolí hotové, stejně jako komunikace.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Nové mosty u Nymburka

do kon č ení z e s t r. 1

Na zavěšený most přes Labe se dvěma rovinami závěsů

a nízkými pylony navazuje z obou stran mostní estakáda

přes záplavové území. Trasa mostu vede převážně po

náspech, celé dílo měří 530 m a je navrženo jako spojitá

předpjatá trámová konstrukce s příčným řezem ve tvaru

symetrického dvoutrámu. Nosná konstrukce hlavního

pole je zavěšená na třech paralelně vedených závěsech.

Pro vylehčení byla její střední část, dlouhá 52 m, navržena

jako spřažená. Dva přes 110 tun těžké ocelové nosníky

dopravil na staveniště tlačný člun, z nějž byly vyzdviženy

a vetknuty do čel betonových trámů na předmostích.

Protože celý most staticky působí jako spojitý nosník

s dilatacemi na koncích, pilíře v místě zakotvení zpětných

závěsů mostu jsou navrženy ve tvaru ocelových kyvných

stojek. „Jsou začepovány k základu na pilotách i do trámů mostu. Přenášejí tahové síly, které by mohly v tomto

místě vzniknout při větším zatížení středového pole.

Nahrazují tak klasický pilíř s ložiskem, kde by v případě

tahových sil mohlo dojít k deaktivaci a poškození ložisek.

Díky nim se most může pohybovat pouze podélně a tyto

síly přenesou dilatace na jeho koncích,“ zjednodušeně

popsal chování konstrukce stavbyvedoucí Ing. Jan Růžička. „Naše divize zde zajišťovala stavbu monolitických

ramp estakád, které vedou od kyvných stojek na předpolí.

Kromě rozsáhlých zemních prací na pravém břehu Labe

jsme měli na starost i výstavbu přesypaného mostu z tenkostěnných obloukových železobetonových prefabrikovaných dílců TOM, který vytváří mimoúrovňové křížení nově

budované komunikace se silnicí II/331, a  spřaženého

jednopolového mostu přes trať Nymburk – Kolín.“

Pro zhotovení 350 metrů dlouhého a až 11 metrů vysokého silničního tělesa v okolí mostu bylo zapotřebí přemístit a zhutnit přes 150 tisíc m³ zeminy, v níž byla pilotově

založena i opěra estakády. I přes to, že jejímu provedení

musela předcházet půlroční konsolidace navážky, stavba

první etapy obchvatu Nymburka skončila včas. Pokud se

podaří získat finanční prostředky, práce na zbývajících

šesti kilometrech by mohly začít už příští rok.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Po skončení klání měla porota před sebou těžký úkol

rozhodnout o vítězi. Primátorka města Irena Ondrová,

kvestor UTB Alexander Černý, architektka Ajda Balderman

Baliž i Leopold Bednařík, vedoucí oblastního zastoupení

pro Zlínský kraj naší divize 3, nakonec přiřkli hlavní ceny dvě - dětem ze základní školy Ořechov a z 9. ZŠ Zlín.

„Bylo to dobré rozhodnutí,“ shrnul soutěž Ing. Bednařík.

„Všechny děti se snažily a oba modely byly moc hezké.“

Lego za odměnu nakonec dostali všichni účastníci

soutěže, jejichž díla by jistě zaujala i proslulou architektku

a autorku Univerzitního centra Evu Jiřičnou, kdyby na Den

dětí do svého rodného Zlína zavítala.

Lenka Svobodová, foto Film Festival Zlín

Metrostav_11_07.indd 2

Slavnostní otevření mostu přes Labe u Nymburka

Namodro jsou natřené také ocelové kyvné stojky

Ing. Jan Růžička nastoupil do Metrostavu v roce 2001,

kdy divize 4 začínala v  první etapě modernizovat západní části pražského hlavního nádraží přeložkou mostů v  Seifertově ulici. Poslední dva a  tři čtvrtě roku

trávil své pracovní dny převážně v Nymburce, kde měl

na starosti veškeré práce, které v  rámci první etapy

výstavby městského obchvatu zajišťovala pro Sdružení

Mosty Nymburk právě naše společnost.

Jak na stavbu u Nymburka vzpomínáte?

V  období největšího shonu jsme v  Nymburce byli dva,

jinak jsem si musel poradit sám, což byla na jednu stranu

výhoda, protože máte o všem přehled a víte, že co si neuděláte, to není. Na druhou stranu to však znamená značné

komplikace v případě nemoci či dovolené a také je jasné,

že „víc očí víc vidí“. Měl jsem však štěstí, že jsem se mohl

opřít o kolegy z divize 4 a při stavbě se mi velmi dobře

spolupracovalo i se subdodavatelskou firmou JHP, která

pro nás stavěla estakády k hlavnímu mostu.

Obchvat je v záplavovém území, bylo Labe milosrdné?

Bylo. Povodeň přišla, až když byla hotová mostovka, na

niž jsme zařízení staveniště vyzvedli jeřáby podle povodňového plánu. Voda rychle přišla i opadla a zanechala za

sebou jen bahno a naplavené dříví. Dosáhla přes přesypaný most až k nájezdovým rampám na estakády, ale trasa

mostu je dobře navržená a přechází celé inundační území.

Díky tomu tady už žádná povodeň dopravu neomezí.

Jak se Vám přemostění Labe líbí?

Hlavní most je skutečně krásný, má nízké pylony, které

nepřevyšují okolní stromy, takže neruší krajinu, z  dálky

vlastně není vidět. Zespodu je však zřetelná složitost jeho

žeber a  podélníků ve vylehčeném středovém ocelovém

poli. Je hybridní a komplikovaný, jak to mám u mostních

konstrukcí rád. Ještě víc se mi ale líbí ten malý přesypaný

most z  TOM profilů, který perfektně splynul s  terénem.

Jeho jednoduchá stavba nebyla finančně náročná a byla

rychlá – konstrukce byla hotova za týden a pár dnů.

Jedna stavba skončila, co Vás čeká dál?

Rozšířím tým Ing. Petra Štědronského, který ve sdružení

se společností SMP CZ připravuje stavbu Západního

mostu přes Labe u  Prosmyk nedaleko Litoměřic. Předpokládám, že už začátkem července zahájíme práce na

stavbě příjezdové obloukové estakády. Vlastní most bude

železobetonový, jednokomorový a přes Labe a jeho slepé

rameno jej postavíme pomocí dosud největší letmé betonáže v České republice, protože jeho světlé pole přes řeku

bude mít kolem 150 metrů. Projekt bychom měli dokončit

za dva roky a musím říct, že už se na něj těším. Bude to

prestižní velká konstrukce.

Jak jste se vlastně ke stavbě mostů dostal?

Po střední průmyslové škole elektrotechnické, která mě

moc neuspokojovala, jsem pokračoval ve studiu na stavební fakultě ČVUT, protože děda byl stavař a doma jsme

o jeho práci často debatovali. Když jsem pak v pátém ročníku hledal brigádu, všiml jsem si konkurzu na odbornou

praxi v  Metrostavu. Začínal jsem tedy spolu s  divizí  4,

nejdřív jako asistent stavbyvedoucího na první etapě

přeložky mostů Seifertova, potom jsem pracoval v týmu

Ing.  Štědronského na rekonstrukci  Lahovického mostu

a na stavbě lávky na Barrandově a dostal jsem příležitost

i na mostě u Rzavé, jehož výsuv byl skutečně pozoruhodný. Nakonec jsem si v oboru mostů udělal i autorizaci.

Zbývá Vám čas i na něco jiného než na práci?

Moc času nemám. V srpnu mě čekají zkoušky z angličtiny

a starám se o dům, chalupu a prarodiče, ale na svého velkého koníčka – motocyklový sport – si volno najdu. Motorka mi dělá společníka už deset let. Právě jsem si koupil

novou supersportovní Suzuki o obsahu 1000 cm³ a už se

těším, až si jízdu spolu se mnou bude zase vychutnávat

i manželka. V srpnu se nám má narodit miminko, tak teď

jezdím sólo, nechceme nic riskovat. Bude to kluk, a jestli

bude mít taky rád mosty a motorky, to se uvidí.

Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová

6/14/07 9:15:31 AM