Strana 3
Už počtvrté se vracíme do části pražských Vinohrad
zvané Orionka, abychom zjistili, v jaké fázi se nachází
výstavba rozsáhlého bytového komplexu Rezidence
Korunní (foto č. 1). Tým Ing. Martina Sirotka z divize 1
jej u stejnojmenné ulice staví už zhruba dva roky.
Práce momentálně probíhají na plné obrátky. První
bytové jednotky jsou již dokončeny a investor zahájil jejich
předpřejímku, na spoustě dalších bytů ale stavbaře ještě
čeká odpracovat hodně hodin. Postup výstavby ovlivnila
i letošní tuhá zima, během níž byly od prosince více méně
zastaveny práce na vnitřních omítkách a fasádách.
„V rámci termínů a postupu prací jsme přijali běžná
zimní opatření. Objekt jsme temperovali a na lešení po-
užívali termoplachty, v důsledku opravdu nízkých teplot
byl však vzhledem k vynaloženým nákladům výsledný
efekt poměrně malý,“ vzpomíná Ing. Sirotek. S příznivěj-
ším počasím ale práce opět nabraly na svižném tempu
a tak už v průběhu letních měsíců stavbu čekají prohlídky
stavebního úřadu a v polovině července by měly proběh-
nout komplexní zkoušky. Na konec letošních prázdnin je
naplánována závěrečná kontrolní prohlídka a celý komplex
Rezidence Korunní by včetně odstranění případných vad
a nedodělků měl být hotov už do konce října.
Podle původního plánu investora, kterým je Sekyra
Group Real Estate, měla rezidence nabídnout 270 poho-
dlných bytů a ateliérů. Ještě v průběhu stavby se však
investor rozhodl k radikálnímu kroku a některé větší by-
tové jednotky rozdělil na menší. Tím vzniklo ještě dalších
devatenáct nových bytů. To sice stavbu trochu zkompli-
kovalo, ale tým Ing. Sirotka se s novou situací vypořádal
velice dobře. Stejně jako se zatím nejsložitějším úkolem,
kterým bylo provedení obvodového pláště celého nového
bytového komplexu (foto č. 2). Jeho jednotlivé části jsou
totiž složené z různých typů fasádních systémů od kon-
taktního zateplovacího systému přes provětrávanou fasá-
du s bondovým opláštěním až po provětrávanou fasádu
se silbonitovým opláštěním či opláštěním z titanzinku.
„Do toho ještě vstoupily různé typy zámečnických
výrobků. Nebyly vždy vhodně zvolené, aby zamezily za-
tékání do konstrukcí, takže zajistit kvalitní fasádu i řádné
odvodnění balkonů a teras bylo poměrně složité,“ říká
Ing. Sirotek a dodává, že podobně jako u jiných bytových
projektů museli i v Rezidenci Korunní počítat s celou řa-
dou specifik, typických právě pro bytovou výstavbu: vy-
sokými nároky na kvalitu počínaje a koordinací množství
klientských změn i jejich předáváním na poslední chvíli
konče. Nicméně všechny dílčí milníky stavby se týmu
divize 1 podařilo dodržet a teď nezbývá než splnit i ten
nejdůležitější – termín dokončení.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
První vlak se na trať mezi Prahou a Českými Budějovi-
cemi vydal už v roce 1871. Od té doby se toho na této
trase hodně změnilo, ale k tomu, aby mezi oběma měs-
ty mohly projíždět vlakové soupravy vyhovující všem
požadavkům 21. století, ještě leccos chybí. O smazání
tohoto „dluhu“ se na úseku mezi Strančicemi a Be-
nešovem stará sdružení firem Skanska, EUROVIA CS
a Metrostav. Pracují zde již od října 2006 a letos v srp-
nu by měly hotovou stavbu odevzdat do užívání.
Na první pohled a vzhledem k tomu, že celý úsek měří
jen přes 23 km, by se mohlo zdát, že zhruba 45 měsíců,
které spotřebovala realizace této stavby, není zrovna má-
lo. Opak je ovšem pravdou. Optimalizace trati Benešov–
Strančice se skládá z velkého počtu jednotlivých souborů.
To přirozeně klade vysoké nároky na řízení a organizaci
prací. K tomu je nutné připočíst povahu terénu, jímž stav-
ba prochází a jehož ráz je nutné i při všech nezbytných
úpravách respektovat. A přestože jde o frekventovanou
trať, její modernizace probíhala za plného provozu.
„Stavba zahrnula 323 stavebních a 96 provozních
souborů,“ řekl Ing. Jiří Barabáš, vedoucí projektu divize 3.
„Naše divize konkrétně stavěla přes 2 km protihluko-
vých stěn, rekonstruovali jsme výpravní a postavili nové
technologické budovy, objekty zabezpečovacího zařízení
v Benešově a Čerčanech (foto č. 2), kde jsme také vybu-
dovali nový podchod pro pěší včetně výtahů. V Benešově
jsme zhotovili nové trafostanice a měnírny elektrotrakce,
zajišťovali informační systém pro cestující, vybudovali
několik propustků, pracovali na terénních úpravách. Tohle
je ovšem pouhý výčet. Vzhledem k tomu, že trať v této
lokalitě vede četnými zářezy ve skalách a jinde pokračuje
přes mosty nad silnicemi a vodními toky, bylo nutné pro
její úpravy volit různé technologie, které jsme často vybí-
rali až na místě – při sanaci porostů i s dendrologem.“
Jen pro dokreslení: pro sanaci skal byly např. použity
technologie kotvení ocelovými tyčemi, technologie beto-
nových plomb, ale i síťování pletivem a využily se i speci-
ální sítě, tzv. „magma“ umožňující prorůstání vegetace.
Jedním z klíčových požadavků bylo maximální možné
odhlučnění trati. To se, kromě protihlukových stěn opatře-
ných v horní části speciální absorpční vrstvou pohlcující
hluk, podařilo zajistit vybudováním nového kolejového
svršku (foto č. 1). Jeho bezstykové kolejnice jsou upnuté
k pražcům pružnými ocelovými svěrkami Vossloh a nové
koleje jsou trojnásobně strojně podbité.
Stavba zahrnovala také demolice starých budov a kro-
mě nové výstavby i modernizaci použitelných objektů,
především výpraven a jejich napojení na nový zabezpe-
čovací systém. Samostatnou kapitolu pak tvořila rekon-
strukce a modernizace benešovské železniční stanice,
která je památkově chráněným objektem.
Tohle vše ale již dnes patří minulosti. Stejně jako pro-
blémy s mrazy a záplavou sněhu. Broušení kolejnic, které
počasí znemožnilo provést, proběhne po dohodě s inves-
torem v červenci. Stavba proto skončí v závěru srpna.
–rip–, foto Josef Husák
strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
První byty v Rezidenci Korunní jsou hotové
1
Čtyřicet pět měsíců „na kolejích“
2
Divize 7 zahájila provoz nové lakovny
Ve stavebním dvoře v Horních Počernicích pracuje
ve zkušebním provozu od 11. května nová lakovna,
která patří naší divizi 7. Na pozvání jejího ředitele
Ing. Václava Švarce ji ve čtvrtek 10. června navštívili
i zástupci vedení naší společnosti v čele s prezidentem
Skupiny Metrostav Jiřím Bělohlavem a jejím vicepre-
zidentem Ing. Františkem Kočím. Mezi hosty nechyběl
ani generální ředitel Metrostavu Ing. Pavel Pilát a ře-
ditel divize 1 Ing. Milan Veselský.
„Stará lakovna nevyhovovala legislativním požadav-
kům ani našim výrobním nárokům,“ vysvětlil důvod nové
investice ředitel Václav Švarc. „Vloni jsme v dílnách zpra-
covali přes 3,5 tisíce tun oceli. Letos to bude obdobné
a všechny konstrukce potřebujeme opatřit protikorozní
úpravou, která vyhovuje potřebám našich zákazníků.
Momentálně třeba pro divizi 4 vyrábíme po částech nos-
né prvky mostu u Transmotelu přes řeku Ohři, který je
součástí dostavby rychlostní komunikace R6.“
Nová lakovna divize 7 Metrostavu vznikla po šesti
měsících prací, které vedl tým Romana Domse. Její nos-
nou konstrukci tvoří hala původní lakovny, kterou dopl-
nily nové stavební prvky a hlavně moderní technologie.
„Nejnáročnější bylo skloubit výstavbu s nepřerušeným
provozem v sousedních halách, kde divize 7 vyrábí nové
ocelové konstrukce,“ řekl Roman Doms a doplnil: „Jejich
výrobky musely navíc přes stavbu vyjíždět z dílny ven
a tomu jsme museli průběh našich prací přizpůsobovat.“
Nové tryskací a lakovací boxy s půdorysy 38 x 6 m
doplňují v novém provozu strojovny, kompresorovna
a místnost pro míchání barev. Ve vedlejších dílnách vyro-
bená ocelová konstrukce s maximální hmotností až 55 tun
a standardními rozměry do 29 m délky, 4,5 m šířky a 4,8 m
výšky vjede na podvozku nejprve do tryskacího boxu (fo-
to). V něm ji dva pracovníci v ochranných oděvech očistí
pomocí tlakového vzduchu s přidanou ostrohrannou oce-
lovou drtí. Díky automatizovanému procesu, který použité
abrazivo shrnuje, vytřiďuje, čistí a vrací zpět do procesu,
může být drť použita až 700krát.
Očištěná ocelová konstrukce se přes výrobní dílnu po
kolejnicích přemístí do lakovacího boxu, kvůli úsporám
dělitelného na menší komory. Tam ji lakýrníci pomocí
vysokotlakých stříkacích zařízení opatří nátěrem, nebo
podle požadavků investora žárovou metalizací.
Znečištěný teplý vzduch se z lakovny odtahuje přes
čtyřvrstvé podlahové filtry a díky rekuperátoru se vrací
zpět do oběhu, takže nový provoz je nejen ekologický, ale
i ekonomický a výrazně obohacuje nabídku naší divize 7.
Lenka Svobodová, foto Miloslav Kolář
1 2
Stadion v Ústí nad Labem se oblékl do nového
Zimní stadion v Ústí nad Labem (foto) prochází rozsáh-
lou rekonstrukcí. Podle možností a požadavků investo-
ra se stavební práce při jeho modernizaci trochu pro-
táhly. Pod obě její dosud dokončené etapy se podepsali
pracovníci Metrostavu. První provedl tým divize 8 pod
vedením Ing. Jiřího Stránského před čtyřmi lety, dru-
hou před pár dny dokončili kolegové ze stejné divize,
vedení hlavním stavbyvedoucím Jiřím Kubou.
První etapa stavby, která probíhala již v roce 2006,
spočívala především v rekonstrukci vnitřních prostor zim-
ního stadionu a vzniku nové zděné přístavby ve východní
části objektu. Stavbaři tehdy museli zabezpečit ocelovou
konstrukci střechy, na niž zavěsili novou středovou multi-
mediální kostku, a modernizací prošla také celá vzducho-
technika. Vznikla nová strojovna a nad ledovou plochou
bylo nataženo na 360 metrů nového vzduchotechnického
potrubí, které v hale zajišťuje příjemnou pohodu.
V rámci druhé etapy rekonstrukce, která probíhala
od loňského listopadu do konce letošního května, získal
tento sportovní stánek novou fasádu. Současně tým di-
vize 8 pod vedením stavitele Jiřího Kuby objekt zateplil,
vyměnil v hale všechny okenní a dveřní výplně a nové jsou
i klempířské prvky, tedy oplechování atik a říms.
Práce na opravách začaly v listopadu loňského roku
a teď už stadion zdobí nové opláštění. Jeho východní část
se řešila kontaktním zateplovacím způsobem. Severní,
západní a zčásti i jižní obvodový plášť tvoří montovaný
fasádní systém s nosnými rošty, na které následně stav-
baři upevňovali lamelové plechy, buď vlnité, nebo rovné
s barevnou povrchovou úpravou.
Nejsložitější bylo podle Jiřího Kuby provést jižní fa-
sádu, která má atypickou sendvičovou konstrukci. Ještě
předtím však bylo potřeba poměrně složitě demontovat
původní celoprosklený plášť, který se skládal z 11 vel-
kých příčných skleněných polí. Pak už mohli pracovníci
Metrostavu na nosné sloupy začít upevňovat „C“ kazety,
které vytvořily pohledovou část z interiéru stadionu.
„Do těchto kazet jsme následně vkládali minerální tepel-
nou izolaci a ztužovali je nosnými ‚Z‘ profily. Na ty jsme
namontovali nosné rošty a difuzní fólie,“ popisuje postup
prací Jiří Kuba. Finální vrstvu pláště tvoří barevné lamelo-
vé vodorovné plechové tabule, které montéři připevňovali
mechanicky pomocí šroubů. Otvory pro okna bylo třeba
ještě vyztužit pomocí speciálních profilů ve tvaru „L“,
na které se následně upevňovala hliníková okna.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Metrostav_11_10.indd 3 6/25/10 12:12:54 PM