strana 2

Synagoga se školou

PTÁME SE

V rámci projektu revitalizace židovských památek zrekonstruoval tým Ing. Josefa Holady z divize 6 synagogu

a rabínský dům v severočeském Úštěku (foto č. 1).

Od 23. června, kdy byly slavnostně otevřeny, se v nich

nachází stálá výstava o židovském školství.

Úštěcká synagoga má nezvykle čtvercový půdorys

a stojí v prudkém svahu. Proto je směrem do ulice jednopatrová (foto č. 2) a snižuje se do zahrad, kde stavbaři

museli bez pomoci mechanizace postavit tři úrovně opěrných zdí z lomového kamene (foto č. 3). V modlitebně je

dnes veřejnosti přístupný hlavní sál, zdobený maurskými

motivy (foto č. 4), expozice tradiční židovské školy (foto

č. 6) a byt kantora z 19. století. Rabínský dům pak jako

muzeum představuje kořeny i myšlenky židovského vzdělávání od biblických dob až po současnost. Rekonstrukci

obou budov v Úštěku dokončil tým Ing. Holady před více

než rokem. Při slavnostním otevření expozic ocenil jeho

dobrou práci i ředitel divize 6 Ing. Jan Cuc (foto č. 5).

Ing. Zdeňka Rozsypálka,

vedoucího projektu z divize 4

1

Čtvrtá stavba pro mladoboleslavskou Škodovku

1

2

3

4

5

6

Metrostav_12_2014.indd 2

Tým Ing. Lukáše Zeleného z divize 1 dokončil v dubnu

práce na stavbě nového testovacího centra motorů

pro firmu ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi (foto č. 1).

Veřejnosti se představilo v červnu, po úspěšném zahájení zkušebního provozu. Pro divizi 1 je to už čtvrtá zakázka, kterou její tým pro nejvýznamnější tuzemskou

automobilku v poslední době realizoval.

„Investor rozdělil stavbu na několik dodávek. My odpovídali za všechny stavební práce mimo zakládání, za vytápění, chlazení, vzduchotechniku a měření a regulaci.

Ostatní, třeba silnoproud nebo venkovní úpravy, prováděli

jiní dodavatelé,“ vysvětlil vedoucí projektu Ing. Zelený.

Tisková zpráva firmy ŠKODA AUTO o novostavbě

uvádí: Srdcem motorového centra je 21 zkušebních stanic na testování motorů a jejich komponentů. S ohledem

na rostoucí požadavky, vyplývající z globálního nasazení

motorů, zde bude možné vyvíjet agregáty uzpůsobené pro

různé světové trhy i paliva. Ing. Zelený k tomu poznamenal: „Zjednodušeně řečeno je celá budova vlastně velké

auto s 15 motory, k nimž je nutné přivádět palivo a od nich

odstraňovat teplo a spaliny. Zkušební kobky (foto č. 2)

byly uváděny do provozu v předstihu od loňského října.

Letos jsme proto většinou dokončovali jen administrativní

objekt, který k testovacímu centru přiléhá. Jeho vyzdívky

prováděli přímo pracovníci našeho zednického střediska.“

Při výstavbě nového objektu kladl investor mimořádný důraz na ekologičnost jeho provozu. Zkušební stanice

jsou proto schopny vracet elektřinu do sítě nebo ji poskytují přímo budově. Teplo, které vzniká při testech motorů

z chladicího okruhu a z odvětrání, zase prostřednictvím

výměníků slouží k vytápění. V porovnání s konvenčním

řešením bude možné pomocí těchto opatření dosáhnout

úspory ve výši 1140 MWh tepelné energie a 400 MWh

elektrické, což představuje snížení emisí CO2 o zhruba

720 tun ročně. Také voda je do chladicích věží přiváděna

ekologicky – z blízké Jizery. Ročně se jí tak ušetří kolem

16 000 m³. Kolem testovacího centra a dalších budov

v areálu navíc vznikne 48 000 m² zeleně s mnoha stromy.

Do rozšíření technologického a vývojového centra

investovala automobilka společně s koncernem Volkswagen více než 34 milionů eur, což je v současnosti

jedna z největších investic do vývoje v rámci celé České

republiky. Možnost podílet se na takto významné zakázce svědčí o dobré práci týmu Ing. Zeleného, který se už

v mladoboleslavské Škodovce úspěšně zabydlel.

–red–, foto archiv ŠKODA AUTO

2

Pro lepší kvalitu vody v moravských tocích

Hned dvě akce v povodí řeky Moravy mají dnes na starosti pracovníci týmu Ing. Lubomíra Mika z divize 6.

Zatímco v druhé půli června začali s rekonstrukcí a intenzifikací čistírny odpadních vod v Mohelnici na Šumpersku (foto), v tutéž dobu končili hlavní práce na revitalizaci Podhradského rybníka na Prostějovsku.

Mohelnická ČOV byla uvedena do provozu v roce 1986

a už nevyhovuje ekologickým požadavkům. Stavbaři

proto přebudují její biologické čištění, zrekonstruují mechanické předčištění a doplní kalové hospodářství. Metrostav, který na zakázce pracuje ve sdružení s firmami OHL

a Arko Technology, má na starosti její stavební část.

Po rekonstrukci, při níž budou použity nejlepší dostupné

technologie, splní ČOV všechny předpisy naše i EU.

„Jde o standardní akci, s jakou máme bohaté zkušenosti, takže i když bude probíhat za provozu čistírny, nečekáme žádné větší komplikace. Největším oříškem proto

asi bude termín, který byl zkrácen z původních 24 měsíců

na 17,“ uvedl Ing. Mik. Od podpisu smlouvy totiž už uplynulo pět let, a pokud chce investor získat příspěvek z fondů EU, musí dokončenou akci včas a řádně zdokladovat.

Modernizace ČOV je součástí II. fáze rozsáhlého projektu,

Podhradský rybník nedaleko Prostějova nese název

po bývalém plumlovském hradě, na jehož místě dnes

stojí zámek. Při plné hladině je domovem množství

ryb, především kaprů, štik a candátů. Původně

byl chovný, dnes slouží ke sportovnímu rybolovu

a k rekreaci a je soukromý. V poslední době byl sice

kvůli opravám často bez vody, takže si od návštěvníků

zámku vysloužil přezdívku Blaťák, po dokončení prací

divize 6 je však už opět napouštěn, a tak jej turisté

i domácí mohou opět spatřit v plné kráse.

který má název Zlepšení kvality vod horního povodí řeky

Moravy. Kromě intenzifikace čistírny zahrnuje také rekonstrukci kanalizace a její doplnění o nové trasy v celkem

pěti městech – vedle Mohelnice i v Šumperku, Zábřehu,

Hanušovicích a Lošticích. Celkem při něm bude postaveno asi 60 km kanalizace, 21 dalších projde rekonstrukcí.

Hlavní práce na druhé akci – revitalizaci Podhradského

rybníka v Plumlově na Prostějovsku – dokončili pracovníci divize 6 s výrazným předstihem. I když měli na stavbu

od poloviny února jen 280 dnů, stihli ji už do začátku července. Během této doby vybudovali i sedimentační nádrž

pro zachytávání nečistot před vtokem vody do rybníka.

K jejímu čištění přispějí i na ni navazující mokřady osázené rákosem a orobincem. „Dílo už jsme částečně předali,

takže správce toku může v průběhu sezony nové objekty

provozovat,“ uvedl Ing. Mik. V současnosti stavbaři

v Plumlově dokončují oplocení a výsev trávy, na podzim

je čeká sázení stromů. „Trochu jsme se potýkali s přístupem na staveniště, ale nakonec jsme jej vyřešili přes areál

přilehlé firmy. Veškeré potíže nám vynahradilo krásné

prostředí pod plumlovským zámkem,“ uzavřel Ing. Mik.

–jar–, foto archiv stavby

Po vzoru otce si Zdeněk Rozsypálek vybral ke studiu

obor dobývání ložisek na Vysoké škole báňské v Ostravě. Jako absolvent nastoupil v roce 1989 do podniku

Uranové doly Západní Čechy, aby se později stal jeho

hlavním likvidátorem. Přešel do firmy Karlovarské

silnice, doplnil si autorizaci v oblasti mostů a inženýrských konstrukcí a díky schopnostem povýšil až na výrobně-technického ředitele. V roce 2002 přijal nabídku

Ing. Josefa Neuwirtha na přestup do právě založené

dopravní divize Metrostavu, kde působí dodnes.

U divize 4 jste jako první řídil výstavbu obchvatu Ostrova a od té doby jste vedl mnoho dalších zakázek.

Na kterou vzpomínáte nejraději?

Určitě na stavbu rychlostní silnice R7 v úseku MÚK Vysočany–Droužkovice, který byl otevřen vloni v prosinci.

Teď už jen řešíme poslední administrativní záležitosti

a pomáháme investorovi s kolaudací. Byli jsme tam lídrem

sdružení, které vybudovalo téměř 9,5 km nové čtyřpruhové komunikace s 12 mosty. Byla to hezká práce, a jak často

říkám, podařila se nám i přesto, že jsme během ní zažili

4 vlády, 8 ministrů dopravy, 6 generálních ředitelů Ředitelství silnic a dálnic ČR a 9 ředitelů jeho Správy Chomutov.

Obvykle řídíte několik projektů najednou. Jak jste na

tom v současnosti?

Kromě zmíněné R7 a přípravy několika dalších zakázek

dnes pracujeme zejména na jáchymovské točce – opravě

jednoho jízdního pruhu nebezpečných serpentin silnice

I/25 na Boží Dar. I když tam byl udělaný solidní geologický

průzkum, objevili jsme při zemních pracích hned tři důlní

díla, patrně ze 16. století, a s těmi teď máme dost problémů. Jak jsem třeba zmiňoval v jednom z nedávných čísel

novin, museli jsme dokonce pro tuhle dopravní stavbu

ustanovit závodního dolu. Situaci z naší strany jsme už díky pomoci vedení divize i centrály Metrostavu vyřešili. Památkáři ale jeden ze starých stříbrných dolů prozkoumali

a souhlas s pokračováním díla podmiňují jeho zpřístupněním, což znamená vybudovat portál s vraty a zabezpečit

30–40 m chodby. V dohledné době se tak budeme blížit

k 20 % víceprací – a to ještě nevíme, co si vyžádají u dalších dvou štol. Musíme proto čekat, jak si s tím zadavatel

poradí. A to je pouze malá ukázka toho, jak nám zákon

o zadávání veřejných zakázek komplikuje práci.

O potřebě změnit tento zákon a jeho výklad se mnoho

mluví. Co vám na něm vadí nejvíc?

Jednak ta nízká 20% hranice pro nárůst vysoutěžené ceny

kvůli vícepracím a potom samozřejmě to, že vícepráce

a méněpráce nejdou započíst. To přímo odporuje zdravému rozumu. Představte si, že místo hřebíku musíte použít

skobu a vícepráce není rozdíl ceny skoby a hřebíku, ale

celá ta skoba je vícepráce a na hřebík musíte zapomenout.

Podle tohoto zákona tak nemůžeme nabídnout ani lepší,

rozumnější či levnější technologii, když bychom na ni

přišli až po odhalení skutečných podmínek při stavbě.

Váš tým zahájil před týdnem práce i na silničním obchvatu Hroznětína. Co myslíte, že vás čeká tam?

Jako subdodavatel pro firmu Eurovia CS máme kolem

Hroznětína na zelené louce postavit tři mostní objekty,

z toho jeden bude šestipolová ocelobetonová spřaženka.

Dá se předpokládat, že tam na stříbrný důl nenarazíme. Už

jsme ale našli uhlí. Naštěstí to nejsou spalitelné uhelnaté

vrstvy, které bychom museli zabezpečit před samovznícením, jako to bylo u stavby R7, ani podzemní zásoby, na něž

jsme narazili při stavbě R6 mezi Tisovou a Kamenným

Dvorem. Tam jsme procházeli územím vysídlených německých vesnic, kde si majitelé, aby nemuseli uhlí kupovat, vyhloubili pro jeho těžbu soukromé štoličky třeba ze

stodoly. U Hroznětína je to přírodní ložisko v bahnité proláklině, tak snad nás žádné větší komplikace nepřekvapí.

Jak vidíte budoucnost dopravních staveb?

Obávám se, že pár příštích let na nás veliké projekty

nečekají. Ze strany Metrostavu bych proto uvítal snížení

administrativy u malých zakázek, které často postavíme

za kratší dobu, než nám kolem nich zabere papírování.

17.07.14 15:24