strana 2
Tišší výrobna i asfalt
PTÁME SE
Společnost BES otevřela 23. června novou obalovnu
v Líchovech (foto č. 1) umožňující výrobu až 200 tun
živičné směsi za hodinu. Protože zahrnuje i speciální
mísicí zařízení, bude do její nabídky patřit také tichý
asfalt modifikovaný pryžovým granulátem.
„Výstavbu nové obalovny v Líchovech (foto č. 2) nám
umožnila příslušnost ke Skupině Metrostav, díky níž se
naše firma může rychleji rozvíjet a nachází lepší uplatnění
na trhu,“ řekl při slavnostním otevření provozu (foto č. 3)
jeden z jednatelů společnosti BES Ing. Tomáš Jelínek
(foto č. 4 uprostřed). Akce, spojené s oslavou 20. výročí
založení firmy Údržba silnic, se mimo hejtmana Středočeského kraje Miloše Petery a dalších hostů zúčastnil
také viceprezident Skupiny Ing. František Kočí a generální
ředitel Metrostavu Ing. Pavel Pilát (foto č. 5 zleva), kteří
si obalovnu podrobně prohlédli (foto č. 6). Výrobna, jež
umí zpracovat i recyklát, je šetrnější k životnímu prostředí
a méně hlučná, než byla původní, již stavbaři odstranili.
Ing. Tomáše Vašuta,
vedoucího projektu z divize 3
Výstavba železničního tunelu Bad Cannstatt
1
2
3
4
5
6
Metrostav_12_2015.indd 2
Firma BeMo Tunnelling, dceřiná společnost Metrostavu, buduje ve sdružení 3,8 km dlouhý železniční tunel
a k němu příslušné objekty ve stuttgartské čtvrti Bad
Cannstatt. Stavba, při níž jsou dnes v plném běhu hlavní stavební práce, je součástí projektu Stuttgart 21.
První razicí práce na stavbě tunelu Bad Cannstatt, kde
BeMo pracuje ve sdružení ATC, začaly v únoru 2014. Ze
startovací šachty vytvořily přístupovou cestu umožňující
výstavbu dvou jednokolejných tunelových tubusů.
Zezačátku jednosměrná ražba se rozvinula dvěma
směry a v současnosti jsou otevřené tři čelby v hlavním
tunelu a jedna další vytvářející traťovou přípojku. Razicí
čety přitom převážně pracují pod starou železniční tratí
nazývanou Gäubahn. Stejně jako její mostní stavby a viadukty vznikla v roce 1920 a je stále v plném provozu.
Pokud nad hlavami kolegů nejezdí vlaky, podcházejí novostavby s kancelářskými budovami.
Po obtížných začátcích spojených i s projektem a legislativou dosáhly ražby pomocí bagru v nepřetržitém
provozu výkonu 12–13 metrů denně. Zatím stavbaři celkově vyrazili 1995 běžných metrů hlavní železniční tratě
(foto) a asi 250 bm propojek.
Ražby tunelu Bad Cannstatt přitom probíhají v tzv.
bobtnavých horninách. Když raziči procházeli vyluhovanými jílovito-vápencovými usazeninami ze svrchního
triasu, používali pro odvod vody stavební drenáže. Následně narazili na horniny sice stejné, ale nevyluhované
– s anhydritem či bez něj. Oblasti obsahující anhydrit
specialisté přednostně prozkoumali pomocí vrtů, odpovídajícím způsobem zainjektovali a izolačními tělesy
oddělili od úseků anhydrit neobsahujících. Anhydrit se
totiž při styku s vodou mění na sádrovec a tuto chemickou
reakci doprovází nárůst objemu horniny až o 60 %. Kvůli
bobtnajícímu anhydritu proto vnitřní obezdívka tunelu
v rizikových oblastech dosahuje tloušťky 1 m a je od horniny odizolována plastickými izolačními pásy. Provádění
tunelů v bobtnavých horninách je prostě vždy výzvou.
V polovině letošního června otevřeli kolegové z BeMo
také pátou čelbu ve dvoukolejném tunelu s rozplety. Používají při ní metodu NRTM s vertikálním členěním, kdy
nejprve vylomí dvě opěří. Ať se jim práce daří, Zdař Bůh!
Ares Moritz, Robert Dostál, foto BeMo
Stuttgart 21 (S21, 57 km trasy, 33 km tunelů) a návazný
úsek Wendlingen–Ulm (59,6 km, 30,4 km) jsou součástí
nadčasového projektu vysokorychlostní železnice ICE
Stuttgart–Ulm. Před zahájením se potýkal s velkým
odporem veřejnosti – mimo jiné i kvůli velké finanční
náročnosti. V současnosti hrozí S21 zpoždění o mnoho
let, zvláště kvůli technickým těžkostem souvisejícím
s naplňováním požadavků stavebního povolení či pro
zvýšení cenových nákladů. Podle informací z tisku se
jejich odhad dnes pohybuje kolem 6,5 miliardy eur
oproti 4,5 miliardy uvažovaným v roce 2009.
Drony s technologiemi od CCE Praha pomáhají
Drobné bezpilotní letouny neboli drony nacházejí uplatnění v celé řadě profesí. Ve vzduchu vydrží i několik
desítek minut a dokážou podat téměř dokonalý obraz
o snímané krajině. Proto je využívají například hasiči,
fotografové, filmaři či správci dopravních cest a silnic.
A odtud už není daleko ke stavebnictví a geodezii.
Na vývoji moderních bezpilotních průzkumných prostředků – dronů – se podílí i firma CCE Praha, dceřiná
společnost Metrostavu. Díky její úzké spolupráci s Vojenským technickým ústavem letectva a protivzdušné
obrany (VTÚLPO) vznikl bezpilotní rotorový univerzální
systém BRUS (Bezpilotní Rotorový Univerzální Systém,
vzletová hmotnost: max. 8,5 kg, rychlost: max. 38 km/h,
doba letu: asi 40 minut, akční rádius: 10 km, výška letu:
max. 1000 m), který nachází uplatnění nejen ve vojenské,
ale i v civilní oblasti. CCE Praha zajišťuje vybavení těchto
systémů optickými senzory včetně dodávek inteligentních
závěsných zařízení a následně zpracovává pořízená data
do formy digitálních ortofotomap a modelů terénu ve 3D,
které zemský povrch zobrazují s přesností v řádu centimetrů. Využívá k tomu speciální software a výkonnou
výpočetní techniku. „Naše možnosti přispějí ke komplexnějšímu využití tohoto bezpilotního prostředku. Dron si
tak rozšíří škálu nasazení v zájmových lokalitách, při rizikových činnostech nebo při vyhledávání ztracených osob.
Oblastí, kde BRUS (foto) najde v budoucnosti efektivní
uplatnění, je celá řada,“ řekl Ing. Jaroslav Pohan, ředitel
a jednatel společnosti CCE Praha.
Co všechno malé bezpilotní letouny s potřebnou technologií dokážou, se mohli nedávno přesvědčit i odborníci
z Českomoravské myslivecké jednoty, když jim firma CCE
Praha společně s VTÚLPO a Zemědělskou univerzitou
předvedla možnosti využití těchto moderních technologií
při ochraně zvěře před důsledky sečení zemědělských
plodin přímo v terénu, v honitbě Kojčice na Vysočině.
Zhruba stovka účastníků akce zde mohla na vlastní oči
vidět, jak je pomocí dronů s různými druhy kamer – optickými nebo termokamerami – vidět lesní zvěř schovaná
třeba v obilí, řepce nebo krmných plodinách. Díky tomu
bude možné v budoucnu zvěř ochránit při žních či senoseči. Součástí akce byl i seminář o používání dronů, ukázky
záznamů z kamer a účastníci měli možnost dozvědět se
o dronech a jejich funkcích další zajímavé podrobnosti.
Podobná akce se později uskutečnila i v Lánech.
Drony jsou například při letu nad polem schopny
přímo určit souřadnice místa, kde se zvíře nachází, čímž
usnadňují práci myslivcům. Některé dálkově ovládané
letouny jsou vybaveny takovým softwarem, který je schopen určit podle hmotnosti a velikosti teplého objektu také
jeho druh. Vyvíjí se i program, který dokáže zmapovat
a nafotit lesní kalamitu a polomy. Začne s ním spolupracovat i další, s nímž odborníci budou moci odhadnout,
kolik kubických metrů dřeva při kalamitě spadlo.
Úzká spolupráce CCE Praha, VTÚLPO a Zemědělské
univerzity by v budoucnu měla pokračovat, takže se dá
očekávat, že systém BRUS bude brzy disponovat dokonalejšími technologiemi i možnostmi využití.
–red–, foto archiv VTÚLPO
Metrostav si Tomáš Vašut zvolil za zaměstnavatele
před 10 lety, v posledním ročníku stavební fakulty
ČVUT. Studoval sice vodní hospodářství, v divizi 3 se
ale začal věnovat pozemním stavbám – nejprve rezidenci Nový Anděl. Po domech Na Vyhlídce nastoupil
už jako vedoucí projektu na stavbu energocentra v dejvickém areálu Ústavu organické chemie a biochemie
AV ČR, kde později řídil i rekonstrukci pavilonu C.
Postavil bytový dům Pod Ladronkou a dnes buduje
laserové centrum ELI Beamlines v Dolních Břežanech
– opět pro akademiky, tentokrát z Fyzikálního ústavu.
Stojíte v čele týmu techniků z divizí 3 a 9 Metrostavu
a z firem VCES a OHL ŽS. Jak se vám v něm pracuje?
S kolegy z divize 9 jsme se už na začátku dohodli, že budeme vystupovat společně, bez ohledu na divize. Uřídit
ale sdružení, v němž máme jen o procento víc než naši
partneři, je poměrně velká výzva, i když spolu všichni profesionálně velmi dobře vycházíme. Je to jiné než pracovat
na zakázce sám nebo ve sdružení s nadpoloviční většinou.
Můžete to vysvětlit podrobněji?
Technicky sice myslíme všichni stejně, ale v každé firmě
je třeba odlišné nastavení kontrolních mechanismů. Jedni
hlídají korunové položky napříč celým rozpočtem – na ELI
má přes 15 000 řádků – nebo kontrolují kvalitativní požadavky například cementu odesláním vzorků letecky
do Francie. Rozdílné je také zpracování harmonogramů
včetně rozpracování finančního sledování.
To určitě není jediné, s čím se na stavbě potýkáte...
Hodně času a sil nám zabírá administrace. Ne v rámci
sdružení, ale směrem k investorovi. Vytvoření požadavků
a schvalovacích procedur před zabudováním prvního kubíku betonu včetně vzorků nám zabralo tři měsíce. Podobně zde před instalací procesujeme každý prvek. Jen ti, kdo
realizují státní zakázky, si dokážou představit, z jakých
podkladů vycházíme a jaké doklady musíme předávat.
Chtěl jste původně pracovat na velkých vodních dílech.
Nelitoval jste, že jste se jim nevěnoval?
Ze začátku trochu ano, byla to technická věc, která mě
bavila. Vědomosti z vystudovaného oboru ale využívám.
Na proudění kapalin či plynů je založená část TZB. Na ELI
jsme také museli provést takové železobetonové prvky, že
se do jisté míry podobaly masivním konstrukcím vodohospodářských děl. Jejich zhotovení jsem si proto dokázal
docela dobře představit. Rozhodnutí vybrat si Metrostav
proto nelituji. Sice na první pohled neměl tak lukrativní nabídku jako třeba někteří developeři, když v něm ale člověk
chce něco dělat a jde mu to, může profesně růst. Navíc
každodenní výzvy a práce v dobrém týmu přináší radost
nejen mně, ale hlavně těm, pro které stavím.
Je rozdíl mezi stavbou bytů a výzkumných center?
U bytových domů přicházíte do styku s tím, co znáte,
protože to máte kolem sebe každý den. Investor tlačí
na termín a cenu, my na detailní zpracování, tedy kontrolu
a preciznost. U výzkumných center však pracujete s věcmi, s nimiž se běžně nesetkáváte. Často ani nepoznáte,
o co se jedná, a musíte se vzdělat alespoň do té úrovně,
abyste věděl, proč to vědci potřebují. V Dejvicích, kde
jsme rekonstruovali budovu laboratoří pro organickou
chemii a biochemii, jsme například museli respektovat
požadavky na těsnost prostoru a výměnu i čištění vzduchu. U ELI se zabýváme fyzikálními veličinami – stíněním
elektromagnetického pulzu, radiačním zářením, vibracemi... Navíc musíme vše zvládnout napoprvé a v parametrech, jež občas nejsou dané žádnými normami. Hodně věcí
totiž nelze opravit. Musím se proto stále učit něco nového.
Stavba v Dolních Břežanech postupně končí. Co si dnes
v souvislosti s ní prvně vybavíte?
ELI Beamlines je státní zakázka. I přesto jsme už ke smlouvě uzavřeli s investorem sedm dodatků. To představovalo
stovky hodin náročných jednání a z nich pro mě vyplývá
jediné – abychom mohli efektivně stavět, je nutné, aby
se všichni naučili víc používat selský rozum a rychleji se
rozhodovali, jako to musíme my dělat na stavbách.
14.07.15 13:42