strana 2

Exkurze při výsuvu

Ptáme se

Na stavbě první etapy západního silničního obchvatu

Plzně v úseku Domažlická–Křimická se 30. července

uskutečnil poslední, v pořadí už devátý výsuv ocelové

konstrukce (foto č. 1) jediného mostu na trase. Při této

příležitosti uspořádal investor díla, Správa a údržba

silnic Plzeňského kraje, exkurzi na staveniště.

První etapa stavby západního obchvatu řeší vybudo­

vání zhruba dvoukilometrové komunikace II. třídy včet­

ně návazných objektů. Metrostav se na díle účastní ve

sdružení se společnostmi BERGER BOHEMIA, STRABAG

a EUROVIA CS a má na starosti výstavbu 314,6  metru

dlouhého osmipolového mostu, kterému se sice říká most

Křimická, ale ve skutečnosti překlenuje údolí Vejprnické­

ho potoka a je od Křimic poměrně dost vzdálený.

Ing. Veroniky Onderkové,

přípravářky z divize 1

1

Stejné zadání, podobný termín, ale jiná zakázka

1

2

3

Když Ing. Lukáš Horuta ze severomoravského regionu

divize 1 začal se svým týmem letos v únoru pracovat

na přestavbě obchodního domu PRIOR v  Prostějově,

měl před sebou podobnou práci, jakou za shodný čas

vykonal i o  rok dřív. V  roce 2012 totiž spolu s  kolegy

vybudoval z původního OD PRIOR v Olomouci moderní

nákupní Galerii Moritz, která letos dokonce postoupila

do druhého kola prestižní soutěže Stavba roku. Může

se proto stát, že i letošní dílo divize 1 – prostějovské

obchodní centrum Zlatá brána – ocení při dobře odvedené práci nejen budoucí zákazníci či občané města.

„Rozsahem, stylem a  standardem vnitřních úprav

se naše dvě poslední rekonstrukce opravdu moc neliší.

V Prostějově však oproti Galerii Moritz ubylo prosklených

fasád, které nájemci v  Olomouci ve  větší míře zastavěli

předsazenými příčkami. Naopak zde podle návrhu archi­

tektů ze společnosti KANIA přibude provětrávaná fasáda

s profilovanými deskami, která obvodový plášť nové ná­

kupní galerie výrazně omladí,“ říká Ing. Horuta.

První úkol, s  nímž se jeho tým v  Prostějově setkal,

bylo vybourání všech instalací i  výplňových konstrukcí

staré budovy. Z  původního obchodního domu s  žele­

zobetonovou nosnou konstrukcí i  vzhledem tak zůstal

funkční jenom nosný skelet (foto č. 2). Dnes už je ze

severu, východu i západu téměř opláštěný nepravidelnou

kombinací prosklených ploch a zavěšené provětrávané fa­

sády s výplní z cementovláknitých desek (foto č. 1). Jižní

průčelí hlavní budovy není pohledově tolik exponované,

celoplošně jej proto pokryje plášť z kontaktního zateplo­

vacího systému. Všude, kde je navržen, bude až do 3 m

opatřen antigraffiti nátěrem nebo impregnací – nákupní

galerie totiž stojí v centru města, kde je vandalismus tak­

řka na denním pořádku. Útroby přestavovaného objektu

v  současnosti plní příčky i  rozvody instalací, protože

práce v Prostějově rychle spějí k závěru – stavba končí

31. října. Už během listopadu by pak měli občané města

najít ve Zlaté bráně obchody a provozovny služeb na dvoj­

násobné ploše, než měli k dispozici dřív. „Na stavbě ne­

máme žádné větší problémy, všechno totiž hned řešíme

ve  spolupráci s  investorem. Věříme proto, že dobu vý­

stavby – necelých devět měsíců – dodržíme a veřejnosti

odevzdáme kvalitní dílo,“ uzavírá vedoucí projektu.

2

Skládaná fasáda budovy Metrostavu

4

Vedoucím projektu za naši společnost je zde Ing. Pavel

Brázdil z plzeňské oblasti divize 1, která most buduje ve

spolupráci s týmem Ing. Petra Hanzala z divize 5 Metro­

stavu. Pracovníci jejího provozu zajišťují vlastními silami

(foto č. 2 a 3) nejen výsuv ocelové konstrukce přemostění,

ale i její spuštění na definitivní ložiska a betonáž spřažené

železobetonové desky mostovky.

Návštěvníky při exkurzi doprovázel Ing. Hanzal (foto

č. 4), který jim popisoval technologii výsuvů. Délka toho

posledního byla 31,5 m, hmotnost jeho ocelové kon­

strukce včetně dvou vybetonovaných spřažených desek

a osazeného betonážního vozíku dosáhla téměř 1300 tun.

Most Křimická (foto č. 5), stejně jako ostatní části stavby,

která je spolufinancována z fondů Evropské unie, by měl

být dokončen v polovině července příštího roku.

5

Stavba Palmovka Parku II (PPII) získává finální podobu. Pozornost kolemjdoucích proto už dnes poutá

šedobílý obvodový plášť budoucího sídla Metrostavu.

Úvodem slovo Ing.  arch. Josefa Pleskota: „Kromě

základního dobrého proporčního členění fasád jako celku

lze výtvarnou kreativitu architekta obvykle nejlépe uplat­

nit při návrhu krytí tepelně-izolačních vrstev obvodového

pláště. V AP Atelieru rádi používáme tzv. otevřený – pro­

větrávaný nekontaktní systém vnější krycí vrstvy, který

je maximálně prefabrikovatelný a přímo na stavbě jej lze

montovat suchým způsobem. Preferujeme také efekt ne­

násilné kreativity, který vznikne takříkajíc zadarmo. V pří­

padě fasády PPII jsme zvolili obklad ze sklocementových

desek o (prakticky) jednotném rozměru 1350 x 200 mm,

které jsou skládány na vazbu. Ta – vzhledem k celkovému

měřítku – evokuje v  ploše tradiční cihelnou fasádu. Její

působení pak narušuje překvapivý přechod na nároží, kde

je pro specifické ozvláštnění využito zaobleného půdory­

su věží. Relativně dlouhé rovné desky na oblých nárožích

plasticky vystupují (foto) a  vytvářejí hru světel a  stínů

a tím jemný detail, který je charakteristický jen pro budo­

vu PPII. Působení tohoto originálního detailu umocňuje

velké množství oblých rohů, které se prolínají a propojují.“

Výše popsané se stalo pro specialisty Metrostavu

jasným zadáním. Protože obálka budovy patří k nejexpo­

novanějším částem stavby, na kterou je kladeno mnoho

často protichůdných požadavků, věnovali jejímu technic­

kému návrhu velikou pozornost. V první fázi řešili přede­

vším systém kotvení vnějšího pláště tak, aby rastr kotev

procházejících tepelně-izolačním souvrstvím způsoboval

co možná nejmenší energetické ztráty. Dalším velkým

tématem byla otevřenost vnější obálky, která především

v  obloucích umožňovala pronikání deště na  vnitřní část

konstrukce. V dílnách divize 6 proto vznikl dřevěný model

části fasády v měřítku 1:1, který napomohl získat prosto­

rovou představu a nasměroval návrh detailů.

V další fázi projektu vnesl do návrhu fasády PPII dobré

podněty zhotovitel, jehož odborníci například vymysleli

zjednodušený systém uchycení vnějšího pláště s menším

množstvím kotev a snazší a rychlejší montáží. Nejtěžším

úkolem se nakonec stal požadavek na  rozebíratelnost

fasády. I  tento cíl byl splněn a  správa PPII bude moci

kdykoliv vyměnit jakoukoliv desku obkladu samostatně.

Poslední detaily, třeba způsob uchycení pojistné izola­

ce na zateplení bez viditelného kotvení, odborníci doladili

na zkušebním vzorku až při realizaci. Docílili tak 100%

ochrany proti průniku dešťové vody do konstrukce a věří,

že se obvodový plášť bude nejen líbit, ale hlavně bude bez

problémů plnit všechny požadované funkce.

Jan Klečka, foto Josef Husák

Když Veronika, tehdy ještě Repáková, získala roku

2011 Cenu Metrostavu za  nejlepší diplomovou práci

v oboru geotechnika na ostravské stavební fakultě VŠB

– TU, netušila, že ji Mezinárodní společnost pro bezvýkopové technologie ISTT pozve až do Brazílie. Vloni

v listopadu tam z rukou jejího prezidenta převzala ocenění za nejlepší studentský diplomový projekt na světě.

Čeho se vaše diplomová práce týkala?

Na  základě návrhu Ing.  Karla Franczyka, Ph.D., ze Sub­

terry jsem si pro diplomovou práci vybrala téma využití

technologie pipe roofing pro sanaci závalů v železničním

tunelu Jablunkov. Zvolila jsem si ho proto, že zahrnovalo

jak teoretické modelování na počítači, tak možnost uplat­

nění návrhu v praxi. Po přehledu historických, geologic­

kých a hydrogeologických poměrů lokality a zhodnocení

výsledků posledního inženýrsko-geologického průzkumu

jsem ve  své práci navrhla dvě varianty řešení dalšího

postupu stavby. I když Subterra ani jednu z nich nakonec

nevyužila přímo, moje závěry hrály roli zejména při vy­

hodnocování způsobu řešení vzniklé mimořádné události.

Mohla byste jednoduše vysvětlit, co je pipe roofing?

Je to bezvýkopová technologie pro budování podzem­

ních staveb, jejíž název můžeme volně přeložit jako za­

střešení trubkami. V  mé diplomové práci to konkrétně

znamenalo zpevnění horninové klenby a  ostění jednoho

tubusu jablunkovského tunelu pomocí série horizontál­

ně protlačovaných ocelových trub, které by po vyplnění

železobetonem měly vytvořit zpevnění propadlé horniny

a  připravit co nejbezpečnější prostředí pro další postup

výstavby tunelu. V projektu jsem mimo jiné pro provedení

pipe roofingu navrhla startovací a cílovou šachtu a me­

zitlačnou stanici. Brala jsem přitom v  úvahu deformace

a napětí v poklesové kotlině i v ostění a nutnost neomezit

nepřerušený vlakový provoz v druhém tubusu tunelu.

Vaši práci nejprve ocenil Metrostav... Co bylo dál?

Poté, co jsem zvítězila ve studentské soutěži o Cenu České

společnosti pro bezvýkopové technologie 2010/2011

a získala zaměstnání jako přípravář v oblastním zastou­

pení divize 1 pro Severomoravský region, postoupila moje

diplomka do mezinárodního kola soutěže No-Dig Award

2012, která měla být vyhodnocena na mezinárodní konfe­

renci v brazilském São Paulu. Vítězství v početné celosvě­

tové konkurenci jsem nečekala, a pozvání do Brazílie mě

proto velmi překvapilo, a to i přesto, že jsem mezitím vy­

hrála také soutěž o nejlepší diplomovou práci za rok 2011,

kterou vyhlašuje Česká tunelářská asociace ITA-AITES.

Jak se vám v Brazílii líbilo?

Byla to neobvyklá zkušenost. Mohla jsem se tam podí­

vat také díky příspěvku Metrostavu, o který se zasloužil

zejména ředitel naší divize Ing.  Jaroslav Heran, protože

grant související s oceněním nestačil na pokrytí nákladů

mé cesty. Bylo mi ctí setkat se v São Paulu s předsedy

společností pro bezvýkopové technologie z celého světa

a převzít cenu od prezidenta ISTT. Do Brazílie, kde jsem

se zdržela zhruba týden, mě jinak jako „bodyguard“

doprovázel manžel. Ani to však nezabránilo tomu, aby

nás při výletě do Ria de Janeiro nepřepadli a neokradli.

Po návratu domů jsme proto oba konstatovali, že i když

Rio bylo krásné, tak s každou další zkušeností ze zahra­

ničních cest se v nás upevňuje přesvědčení, že nejhezčím

městem na světě je Praha, která je ve srovnání s jinými

velkoměsty navíc i docela bezpečná.

Mohla jste po škole nastoupit do podzemní divize Subterry. Využila jste ale nabídku Metrostavu na zaměstnání v Ostravě, kde jste naposledy pracovala na rekonstrukci stadionu ve Vítkovicích. Co vás čeká dál?

Spolu s  kolegy z  divize 1 věřím, že získáme i  zakázku

na  druhou etapu přestavby vítkovického stadionu. Prá­

ce mám proto nyní víc než dost, protože se na přípravě

nabídky do  soutěže na  tuto stavbu intenzivně podílím.

Do budoucna bych se potom ráda věnovala doktorskému

studiu geotechniky a rozšíření jazykových znalostí.

–red–, foto archiv Veroniky Onderkové