strana 2
Exkurze při výsuvu
Ptáme se
Na stavbě první etapy západního silničního obchvatu
Plzně v úseku Domažlická–Křimická se 30. července
uskutečnil poslední, v pořadí už devátý výsuv ocelové
konstrukce (foto č. 1) jediného mostu na trase. Při této
příležitosti uspořádal investor díla, Správa a údržba
silnic Plzeňského kraje, exkurzi na staveniště.
První etapa stavby západního obchvatu řeší vybudo
vání zhruba dvoukilometrové komunikace II. třídy včet
ně návazných objektů. Metrostav se na díle účastní ve
sdružení se společnostmi BERGER BOHEMIA, STRABAG
a EUROVIA CS a má na starosti výstavbu 314,6 metru
dlouhého osmipolového mostu, kterému se sice říká most
Křimická, ale ve skutečnosti překlenuje údolí Vejprnické
ho potoka a je od Křimic poměrně dost vzdálený.
Ing. Veroniky Onderkové,
přípravářky z divize 1
1
Stejné zadání, podobný termín, ale jiná zakázka
1
2
3
Když Ing. Lukáš Horuta ze severomoravského regionu
divize 1 začal se svým týmem letos v únoru pracovat
na přestavbě obchodního domu PRIOR v Prostějově,
měl před sebou podobnou práci, jakou za shodný čas
vykonal i o rok dřív. V roce 2012 totiž spolu s kolegy
vybudoval z původního OD PRIOR v Olomouci moderní
nákupní Galerii Moritz, která letos dokonce postoupila
do druhého kola prestižní soutěže Stavba roku. Může
se proto stát, že i letošní dílo divize 1 – prostějovské
obchodní centrum Zlatá brána – ocení při dobře odvedené práci nejen budoucí zákazníci či občané města.
„Rozsahem, stylem a standardem vnitřních úprav
se naše dvě poslední rekonstrukce opravdu moc neliší.
V Prostějově však oproti Galerii Moritz ubylo prosklených
fasád, které nájemci v Olomouci ve větší míře zastavěli
předsazenými příčkami. Naopak zde podle návrhu archi
tektů ze společnosti KANIA přibude provětrávaná fasáda
s profilovanými deskami, která obvodový plášť nové ná
kupní galerie výrazně omladí,“ říká Ing. Horuta.
První úkol, s nímž se jeho tým v Prostějově setkal,
bylo vybourání všech instalací i výplňových konstrukcí
staré budovy. Z původního obchodního domu s žele
zobetonovou nosnou konstrukcí i vzhledem tak zůstal
funkční jenom nosný skelet (foto č. 2). Dnes už je ze
severu, východu i západu téměř opláštěný nepravidelnou
kombinací prosklených ploch a zavěšené provětrávané fa
sády s výplní z cementovláknitých desek (foto č. 1). Jižní
průčelí hlavní budovy není pohledově tolik exponované,
celoplošně jej proto pokryje plášť z kontaktního zateplo
vacího systému. Všude, kde je navržen, bude až do 3 m
opatřen antigraffiti nátěrem nebo impregnací – nákupní
galerie totiž stojí v centru města, kde je vandalismus tak
řka na denním pořádku. Útroby přestavovaného objektu
v současnosti plní příčky i rozvody instalací, protože
práce v Prostějově rychle spějí k závěru – stavba končí
31. října. Už během listopadu by pak měli občané města
najít ve Zlaté bráně obchody a provozovny služeb na dvoj
násobné ploše, než měli k dispozici dřív. „Na stavbě ne
máme žádné větší problémy, všechno totiž hned řešíme
ve spolupráci s investorem. Věříme proto, že dobu vý
stavby – necelých devět měsíců – dodržíme a veřejnosti
odevzdáme kvalitní dílo,“ uzavírá vedoucí projektu.
2
Skládaná fasáda budovy Metrostavu
4
Vedoucím projektu za naši společnost je zde Ing. Pavel
Brázdil z plzeňské oblasti divize 1, která most buduje ve
spolupráci s týmem Ing. Petra Hanzala z divize 5 Metro
stavu. Pracovníci jejího provozu zajišťují vlastními silami
(foto č. 2 a 3) nejen výsuv ocelové konstrukce přemostění,
ale i její spuštění na definitivní ložiska a betonáž spřažené
železobetonové desky mostovky.
Návštěvníky při exkurzi doprovázel Ing. Hanzal (foto
č. 4), který jim popisoval technologii výsuvů. Délka toho
posledního byla 31,5 m, hmotnost jeho ocelové kon
strukce včetně dvou vybetonovaných spřažených desek
a osazeného betonážního vozíku dosáhla téměř 1300 tun.
Most Křimická (foto č. 5), stejně jako ostatní části stavby,
která je spolufinancována z fondů Evropské unie, by měl
být dokončen v polovině července příštího roku.
5
Stavba Palmovka Parku II (PPII) získává finální podobu. Pozornost kolemjdoucích proto už dnes poutá
šedobílý obvodový plášť budoucího sídla Metrostavu.
Úvodem slovo Ing. arch. Josefa Pleskota: „Kromě
základního dobrého proporčního členění fasád jako celku
lze výtvarnou kreativitu architekta obvykle nejlépe uplat
nit při návrhu krytí tepelně-izolačních vrstev obvodového
pláště. V AP Atelieru rádi používáme tzv. otevřený – pro
větrávaný nekontaktní systém vnější krycí vrstvy, který
je maximálně prefabrikovatelný a přímo na stavbě jej lze
montovat suchým způsobem. Preferujeme také efekt ne
násilné kreativity, který vznikne takříkajíc zadarmo. V pří
padě fasády PPII jsme zvolili obklad ze sklocementových
desek o (prakticky) jednotném rozměru 1350 x 200 mm,
které jsou skládány na vazbu. Ta – vzhledem k celkovému
měřítku – evokuje v ploše tradiční cihelnou fasádu. Její
působení pak narušuje překvapivý přechod na nároží, kde
je pro specifické ozvláštnění využito zaobleného půdory
su věží. Relativně dlouhé rovné desky na oblých nárožích
plasticky vystupují (foto) a vytvářejí hru světel a stínů
a tím jemný detail, který je charakteristický jen pro budo
vu PPII. Působení tohoto originálního detailu umocňuje
velké množství oblých rohů, které se prolínají a propojují.“
Výše popsané se stalo pro specialisty Metrostavu
jasným zadáním. Protože obálka budovy patří k nejexpo
novanějším částem stavby, na kterou je kladeno mnoho
často protichůdných požadavků, věnovali jejímu technic
kému návrhu velikou pozornost. V první fázi řešili přede
vším systém kotvení vnějšího pláště tak, aby rastr kotev
procházejících tepelně-izolačním souvrstvím způsoboval
co možná nejmenší energetické ztráty. Dalším velkým
tématem byla otevřenost vnější obálky, která především
v obloucích umožňovala pronikání deště na vnitřní část
konstrukce. V dílnách divize 6 proto vznikl dřevěný model
části fasády v měřítku 1:1, který napomohl získat prosto
rovou představu a nasměroval návrh detailů.
V další fázi projektu vnesl do návrhu fasády PPII dobré
podněty zhotovitel, jehož odborníci například vymysleli
zjednodušený systém uchycení vnějšího pláště s menším
množstvím kotev a snazší a rychlejší montáží. Nejtěžším
úkolem se nakonec stal požadavek na rozebíratelnost
fasády. I tento cíl byl splněn a správa PPII bude moci
kdykoliv vyměnit jakoukoliv desku obkladu samostatně.
Poslední detaily, třeba způsob uchycení pojistné izola
ce na zateplení bez viditelného kotvení, odborníci doladili
na zkušebním vzorku až při realizaci. Docílili tak 100%
ochrany proti průniku dešťové vody do konstrukce a věří,
že se obvodový plášť bude nejen líbit, ale hlavně bude bez
problémů plnit všechny požadované funkce.
Jan Klečka, foto Josef Husák
Když Veronika, tehdy ještě Repáková, získala roku
2011 Cenu Metrostavu za nejlepší diplomovou práci
v oboru geotechnika na ostravské stavební fakultě VŠB
– TU, netušila, že ji Mezinárodní společnost pro bezvýkopové technologie ISTT pozve až do Brazílie. Vloni
v listopadu tam z rukou jejího prezidenta převzala ocenění za nejlepší studentský diplomový projekt na světě.
Čeho se vaše diplomová práce týkala?
Na základě návrhu Ing. Karla Franczyka, Ph.D., ze Sub
terry jsem si pro diplomovou práci vybrala téma využití
technologie pipe roofing pro sanaci závalů v železničním
tunelu Jablunkov. Zvolila jsem si ho proto, že zahrnovalo
jak teoretické modelování na počítači, tak možnost uplat
nění návrhu v praxi. Po přehledu historických, geologic
kých a hydrogeologických poměrů lokality a zhodnocení
výsledků posledního inženýrsko-geologického průzkumu
jsem ve své práci navrhla dvě varianty řešení dalšího
postupu stavby. I když Subterra ani jednu z nich nakonec
nevyužila přímo, moje závěry hrály roli zejména při vy
hodnocování způsobu řešení vzniklé mimořádné události.
Mohla byste jednoduše vysvětlit, co je pipe roofing?
Je to bezvýkopová technologie pro budování podzem
ních staveb, jejíž název můžeme volně přeložit jako za
střešení trubkami. V mé diplomové práci to konkrétně
znamenalo zpevnění horninové klenby a ostění jednoho
tubusu jablunkovského tunelu pomocí série horizontál
ně protlačovaných ocelových trub, které by po vyplnění
železobetonem měly vytvořit zpevnění propadlé horniny
a připravit co nejbezpečnější prostředí pro další postup
výstavby tunelu. V projektu jsem mimo jiné pro provedení
pipe roofingu navrhla startovací a cílovou šachtu a me
zitlačnou stanici. Brala jsem přitom v úvahu deformace
a napětí v poklesové kotlině i v ostění a nutnost neomezit
nepřerušený vlakový provoz v druhém tubusu tunelu.
Vaši práci nejprve ocenil Metrostav... Co bylo dál?
Poté, co jsem zvítězila ve studentské soutěži o Cenu České
společnosti pro bezvýkopové technologie 2010/2011
a získala zaměstnání jako přípravář v oblastním zastou
pení divize 1 pro Severomoravský region, postoupila moje
diplomka do mezinárodního kola soutěže No-Dig Award
2012, která měla být vyhodnocena na mezinárodní konfe
renci v brazilském São Paulu. Vítězství v početné celosvě
tové konkurenci jsem nečekala, a pozvání do Brazílie mě
proto velmi překvapilo, a to i přesto, že jsem mezitím vy
hrála také soutěž o nejlepší diplomovou práci za rok 2011,
kterou vyhlašuje Česká tunelářská asociace ITA-AITES.
Jak se vám v Brazílii líbilo?
Byla to neobvyklá zkušenost. Mohla jsem se tam podí
vat také díky příspěvku Metrostavu, o který se zasloužil
zejména ředitel naší divize Ing. Jaroslav Heran, protože
grant související s oceněním nestačil na pokrytí nákladů
mé cesty. Bylo mi ctí setkat se v São Paulu s předsedy
společností pro bezvýkopové technologie z celého světa
a převzít cenu od prezidenta ISTT. Do Brazílie, kde jsem
se zdržela zhruba týden, mě jinak jako „bodyguard“
doprovázel manžel. Ani to však nezabránilo tomu, aby
nás při výletě do Ria de Janeiro nepřepadli a neokradli.
Po návratu domů jsme proto oba konstatovali, že i když
Rio bylo krásné, tak s každou další zkušeností ze zahra
ničních cest se v nás upevňuje přesvědčení, že nejhezčím
městem na světě je Praha, která je ve srovnání s jinými
velkoměsty navíc i docela bezpečná.
Mohla jste po škole nastoupit do podzemní divize Subterry. Využila jste ale nabídku Metrostavu na zaměstnání v Ostravě, kde jste naposledy pracovala na rekonstrukci stadionu ve Vítkovicích. Co vás čeká dál?
Spolu s kolegy z divize 1 věřím, že získáme i zakázku
na druhou etapu přestavby vítkovického stadionu. Prá
ce mám proto nyní víc než dost, protože se na přípravě
nabídky do soutěže na tuto stavbu intenzivně podílím.
Do budoucna bych se potom ráda věnovala doktorskému
studiu geotechniky a rozšíření jazykových znalostí.
–red–, foto archiv Veroniky Onderkové