strana 2
Zátěž z lokomotiv
Plzeňští milovníci vlaků měli 27. července další příležitost obdivovat historické parní lokomotivy Šlechtična
a Štokr, samozřejmě i s tendry a plné vody i uhlí. Souprava rozložila svou celkovou hmotnost téměř 360 tun
na dvaadvacet náprav. Při statické zatěžovací zkoušce
tím prověřila kvalitu tří nových železničních mostů
v Plzni ve druhé traťové koleji modernizovaného železničního úseku Rokycany–Plzeň.
Vloni v listopadu prošly stejnými zkouškami mosty
první koleje, proto tým divize 5 vedený Milanem Špičkou,
který zde celkem dostal na starost rekonstrukci či výstavbu 41 mostních a inženýrských objektů, o kvalitě a úspěchu své práce nepochyboval. „Teoreticky stanovený
průhyb (obr. č. 1) pro největší most přes Úslavu o rozpětí
63 m (foto č. 2) byl 35,8 mm,“ uvedl Ing. Tomáš Wangler,
specialista pro mosty a železniční stavby z divize 5.
Při statické zatěžovací zkoušce, kterou pozorně sledovali nejen místní obyvatelé, ale i zástupci médií (foto
č. 3), měřili odborníci průhyb nosné konstrukce (foto č. 4)
v polovině rozpětí, zatlačení ložisek mostu i případné sedání jeho podpěr. Po vedlejší, již přestavěné koleji přitom
projížděly vlaky oběma směry (foto č. 5).
„Do stavebního deníku jsme zapsali, že se most pod
lokomotivami prohnul o 28 mm, což podle předběžného
vyhodnocení zkoušek vyhovuje. Na dalších mostech –
přes ulice Potoční a Mohylová – to bude pravděpodobně
stejné,“ řekl doc. Ing. Petr Bouška, CSc., z Kloknerova
ústavu ČVUT Praha, který zatěžovací zkoušky řídil. A měl
pravdu – druhá kolej byla zprovozněna o dva dny později.
Divize 5 tak úspěšně uzavřela další část náročné stavby.
–red–, foto archiv divize 5
ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA ZKUŠEBNÍHO ZATÍŽENÍ
1
2
PTÁME SE
Ing. Zdeňka Mičky,
oblastního ředitele divize 1
Základna pro lasery, které vědci teprve vyvíjejí
„Pokud z komplexu ELI Beamlines, který jsme v Dolních Břežanech vybudovali pro Fyzikální ústav AV ČR,
vyberu jen laserovou budovu, mohu s nadsázkou konstatovat, že na ní byli normální snad jen lidé, kteří ji
stavěli. Všechno ostatní bylo zcela atypické a úplně
jiné než na našich běžných zakázkách. Hlavně proto,
že lasery, kterým objekt bude sloužit a musel se jim
přizpůsobit, zatím ještě nikde nefungují a v současné
době je odborníci teprve vyvíjejí. Jejich výkon i vědecké schopnosti, které budou umožňovat, budou unikátní,“ říká vedoucí projektu Ing. Tomáš Vašut z divize 3.
Že se sdružení společností Metrostav, VCES a OHL ŽS
v čele s našimi divizemi 3 a 9 s projektem popasovalo výborně, svědčí pochvala, kterou v rozhovoru pro časopis
Konstrukce uvedl projektový manažer ELI Ing. Roman
Hvězda: „Jsme rádi, že podstatnou část stavebních prací
a dodávek provedly tuzemské firmy. Výstavbu ELI jsme
svěřili zkušeným dodavatelům s kvalitním know-how,
kteří svými referencemi a zahraničními zkušenostmi demonstrovali předpoklady pro zajištění řádné realizace.“
Cílem mezinárodního projektu ELI Beamlines bylo vybudovat základnu pro výzkum s využitím nové generace
laserů, které jsou na špičce vývoje a zároveň na hraně celosvětového vědeckého poznání. Kolegové na její výstavbě
začali pracovat v červenci roku 2013 a letos na podzim
by měli v halách (foto) dokončit poslední práce, které si
investor objednal nad rámec původní smlouvy, protože
teprve při provozu komplexu zjistil, co je nutné dořešit.
Noviny se náročné stavbě věnovaly mnohokrát, na závěr díla se ale sluší ohlédnout. „A poděkovat stovkám lidí,
kteří mimořádnému projektu věnovali část života,“ říká
Ing. Vašut a mezi jinými vyzdvihuje práci betonářů z divize 6 – nikdo jiný, koho zná, by prý tak mohutné konstrukce
ze speciálního těžkého betonu nedokázal kvalitně provést.
„Teprve při této zakázce jsem zjistil, kolik výborných
lidí – po stránce odborné i lidské – v Metrostavu pracuje.
Poznal jsem totiž napříč firmou mnoho kolegů, kteří nám
pomáhali řešit detaily projektu i problémy, které vznikly
v průběhu stavby. Myslím si proto, že už dnes máme
ve vlastních řadách dostatek odborníků na to, abychom
dokázali poskládat tým, který je schopen provést i nejnáročnější stavbu od základů až po nejmodernější technologie. A domnívám se, že žádná jiná česká firma by si
sama s tolika specifickými problémy, na jaké jsme narazili
v Dolních Břežanech, poradit nedokázala.“ říká Ing. Vašut,
kterého na místě zastupoval Ing. Petr Jeřábek z divize 9.
„Seznámil jsem se i s projektanty a vědeckými pracovníky. A také s nimi se nám podařilo vytvořit dobrý
tým. Museli jsme se přitom za krátkou dobu naučit komunikovat tak, abychom s běžnými stavbařskými znalostmi
rozuměli abstraktní odborné řeči akademiků, principům
fungování technologií a dokázali tyto informace správně a jednoduše přednést subdodavatelům, aby je byli
schopni pochopit a práci provést. Chtěl bych také připomenout kolegy, na které se často zapomíná – schopné
obchodníky, kteří investorovi dokázali předložit nejlepší
nabídku a my tak díky nim mohli na této krásné stavbě
začít pracovat,“ uzavírá vedoucí projektu Ing. Vašut.
ELI Beamlines můžete podpořit hlasováním v soutěži
Stavba roku Středočeského kraje na www.stavbaroku.cz.
BeMo – divize Průmyslové a inženýrské stavby
3
4
5
Metrostav_15_2016.indd 2
Firma BeMo Tunnelling, která na německém i mezinárodním stavebním trhu působí více než 50 let a se
svými dceřinými společnostmi vykazuje roční hospodářský obrat ve výši více než 180 mil. eur, se orientuje
zejména na tunelářství, speciální zakládání, sanace
objektů a báňské stavby. Od letošního dubna se ale
její pobočka v Dortmundu rozšířila v novém sídle o tým
zkušených spolupracovníků, který se věnuje inženýrským a průmyslovým stavbám.
Už pátý měsíc tedy v BeMo působí vysoce motivovaný
kolektiv více než 40 zkušených stavbařů složený z vedoucích projektů, stavbyvedoucích, mistrů, přípravářů i dělníků. V nové divizi nazvané Průmyslové a inženýrské stavby
zvládají kompletní zakázky ze segmentu inženýrských
staveb, a to včetně železobetonářských prací – od projektů z oblasti infrastruktury až po generální dodávku
průmyslových objektů.
V současnosti kolegové většinou pracují na stavbě
lehkého metra v Karlsruhe (foto), kde nesou odpovědnost
za provedení náročných inženýrských staveb ve stanicích
či na rampách. Tento významný projekt zaručuje divizi
efektivní vytíženost pro následujících 18 měsíců.
Nový kolektiv už také dva menší projekty dokončil.
Ten první – pro firmu KEO – byl z oblasti energetiky. Zahrnoval stavbu trafostanice, nanesení chemicky odolného
nátěru na základovou desku skladištní haly, zemní práce, výstavbu komunikací pro položení vedení vysokého
napětí a hlavně vybudování nového elektrodového kotle
v kombinované elektrárně v Rüsselsheimu. Firma KEO z ní
zásobuje areál automobilového závodu Opel elektrickým
proudem a parou a nový kotel jí poslouží ke stabilizaci
sítě, když přebytečný proud použije k výrobě páry.
Divize Průmyslové a inženýrské stavby zajišťuje pro
BeMo také projektové vedení v ekonomické a technické
oblasti, třeba při novostavbě dálnice A100 v Berlíně,
a stále systematicky hledá další zakázky. Jejím dlouhodobým cílem je rozhodným způsobem přispět ke stabilizaci obratu a hospodářského výsledku firmy, která stále
doplňuje nabídku prací a služeb, jež může v budoucnosti
využít i při spolupráci s Metrostavem. V polovině května
třeba pobočka BeMo ve městě Werne absolvovala atestaci
podle zákona o vodním hospodářství a získala tak jako zapsané sdružení odbornou způsobilost pro dozorčí činnost
ve stavebnictví pro celou Evropskou unii.
Inovační schopnosti pracovníků společnosti BeMo
Tunnelling při řešení technicky náročných úkolů potvrzuje
celá řada prestižních mezinárodních vyznamenání. Vzhledem k tomu, že firma chce výkonnost a technickou kompetentnost ve zpracování nabídek a provádění zakázek
i nadále zvyšovat, budeme o aktivitách tohoto důležitého
člena Skupiny Metrostav pravidelně informovat.
Peter Henkel, Robert Dostál, foto BeMo
Než v roce 2004 přišel do Metrostavu, absolvoval
Ing. Mička strojní průmyslovku, stavební fakultu VUT,
roční pobyt v Anglii a byl 18 měsíců zaměstnaný u Českých drah. Činnost inženýra železničních staveb ho ale
moc neuspokojovala, a tak podlehl lákání kamarádů
a začal pracovat v divizi 1 jako asistent stavbyvedoucího. Odtud pak bylo jen pár kroků do oddělení přípravy,
které v Brně později vedl. Vloni v září se stal oblastním
ředitelem divize 1 pro jihomoravský region.
V nové pozici pracujete už rok. Překvapila vás něčím?
Byl jsem 8 let zástupcem oblastního ředitele, takže jsem
věděl téměř o všem, co dnes spadá do mé práce. Jen jsem
dřív nemohl provést závěrečná rozhodnutí jako teď. Také
okruh lidí, které jsem řídil či s nimi spolupracoval, byl užší a zahrnoval vlastně jen přípraváře a vedoucí projektů.
Teď řeším i problémy stavbyvedoucích, mistrů i dělníků
a zabírá mi to víc času, než jsem čekal.
Mohl byste představit svoje oblastní zastoupení?
Náš tým je v posledních letech personálně stabilizovaný. Zaměstnáváme kolem 70–80 pracovníků, z toho je
20 dělníků, kteří pracují ve středisku plynovodů. Působíme v Jihomoravském a Zlínském kraji, ale někdy se nám
podaří získat i velký projekt mimo ně, jako třeba byla Galerie Šantovka v Olomouci nebo je teď výstavba montážní
haly pro společnost Volkswagen Slovakia v Bratislavě,
která nám výrazně vylepšuje obrat. Ne každý ale chce
jít pracovat na Slovensko a my musíme hledat práci pro
všechny. Naším hlavním úkolem je proto najít dostatek
zakázek v přiděleném regionu, což je s výjimkou střediska
plynovodů v poslední době problém.
Na jakých větších projektech pracujete na Moravě?
Právě jsme předali komunikaci v Letovicích – do segmentu silničních staveb se ale pouštíme jen tehdy, když stavba zahrnuje hodně přeložek, sítí, chodníků či opěrných
zdí, jako tomu bylo právě v tomto případě. Jinak jsme
slavnostně dokončili významný vodohospodářský a ekologický projekt likvidace odpadních vod svazku Ligary,
v Brně doděláváme stavbu parkovacího domu Panenská
a budujeme stavební část rozvodny pro Eltodo. Ve Zlíně se
podílíme na dvou akcích pro tamější univerzitu.
Jaké zakázky byste ve svém regionu rádi získali?
Oproti loňsku, kdy jsme měli práce dost zejména v segmentu inženýrských sítí, letos se u nás soutěže na větší
zakázky nevypisují. Projektanti ale hlásí, že mají tolik práce, že skoro nestíhají, tak věřím, že se situace v roce 2017
zlepší. V Brně se třeba chystají přestavby fotbalového
stadionu i hokejové arény a ty by mě i jako sportovce
velmi zajímaly. Mimo moravskou metropoli a její okolí
je situace složitější. Ve Zlínském kraji jsou vypisované
jen menší zakázky, a protože tam působí dost malých
a středních stavebních firem, je těžké uspět. S kolegy ze
severomoravského regionu si ale pomáháme a soutěžíme
akce tak, aby naše práce měla smysl. Na jižní Moravě je
zase hodně investorů z Rakouska, kteří často dávají last
call českým pobočkám rakouských stavebních firem,
takže i když vyhrajeme, nestavíme. V Pohořelicích se nám
ale podařilo uspět v tendru na výrobní halu pro francouzského investora a čekáme na potvrzení výsledků soutěže.
Je v Brně Metrostav stále vnímaný jako pražská firma?
Myslím, že už jsme v něm zdomácněli. Nakonec jsme
s pár výjimkami jediná velká česká stavební firma, která
tam působí, ostatní mají zahraniční kapitál. Zaměstnáváme místní lidi i subdodavatele, takže si myslím, že Metrostav už mezi Pražáky nespadá. Alespoň jsem dlouho
neslyšel: „Co tu chcete? Tady metro stejně nikdy nebude.“
Líbila se vám práce přípraváře. Jak jste na tom dnes?
Především mě vždycky bavila práce ve stavebnictví, a to
platí pořád. Činnost přípraváře mě tak trochu chybí, proto se k ní někdy vracím. Mám kolem sebe dobrou partu,
jež se po léta jen lehce obměňuje. Vedoucí projektů jsou
víceméně tak staří jako já a zůstává u nás pracovat řada
studentů z VUT, kteří k nám chodí na praxi. A s mladými
lidmi, co mají o stavařinu zájem, je radost spolupracovat.
17.08.16 13:00