strana 2

Zátěž z lokomotiv

Plzeňští milovníci vlaků měli 27. července další příležitost obdivovat historické parní lokomotivy Šlechtična

a Štokr, samozřejmě i s tendry a plné vody i uhlí. Souprava rozložila svou celkovou hmotnost téměř 360 tun

na dvaadvacet náprav. Při statické zatěžovací zkoušce

tím prověřila kvalitu tří nových železničních mostů

v Plzni ve druhé traťové koleji modernizovaného železničního úseku Rokycany–Plzeň.

Vloni v listopadu prošly stejnými zkouškami mosty

první koleje, proto tým divize 5 vedený Milanem Špičkou,

který zde celkem dostal na starost rekonstrukci či výstavbu 41 mostních a inženýrských objektů, o kvalitě a úspěchu své práce nepochyboval. „Teoreticky stanovený

průhyb (obr. č. 1) pro největší most přes Úslavu o rozpětí

63 m (foto č. 2) byl 35,8 mm,“ uvedl Ing. Tomáš Wangler,

specialista pro mosty a železniční stavby z divize 5.

Při statické zatěžovací zkoušce, kterou pozorně sledovali nejen místní obyvatelé, ale i zástupci médií (foto

č. 3), měřili odborníci průhyb nosné konstrukce (foto č. 4)

v polovině rozpětí, zatlačení ložisek mostu i případné sedání jeho podpěr. Po vedlejší, již přestavěné koleji přitom

projížděly vlaky oběma směry (foto č. 5).

„Do stavebního deníku jsme zapsali, že se most pod

lokomotivami prohnul o 28 mm, což podle předběžného

vyhodnocení zkoušek vyhovuje. Na dalších mostech –

přes ulice Potoční a Mohylová – to bude pravděpodobně

stejné,“ řekl doc. Ing. Petr Bouška, CSc., z Kloknerova

ústavu ČVUT Praha, který zatěžovací zkoušky řídil. A měl

pravdu – druhá kolej byla zprovozněna o dva dny později.

Divize 5 tak úspěšně uzavřela další část náročné stavby.

–red–, foto archiv divize 5

ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA ZKUŠEBNÍHO ZATÍŽENÍ

1

2

PTÁME SE

Ing. Zdeňka Mičky,

oblastního ředitele divize 1

Základna pro lasery, které vědci teprve vyvíjejí

„Pokud z komplexu ELI Beamlines, který jsme v Dolních Břežanech vybudovali pro Fyzikální ústav AV ČR,

vyberu jen laserovou budovu, mohu s nadsázkou konstatovat, že na ní byli normální snad jen lidé, kteří ji

stavěli. Všechno ostatní bylo zcela atypické a úplně

jiné než na našich běžných zakázkách. Hlavně proto,

že lasery, kterým objekt bude sloužit a musel se jim

přizpůsobit, zatím ještě nikde nefungují a v současné

době je odborníci teprve vyvíjejí. Jejich výkon i vědecké schopnosti, které budou umožňovat, budou unikátní,“ říká vedoucí projektu Ing. Tomáš Vašut z divize 3.

Že se sdružení společností Metrostav, VCES a OHL ŽS

v čele s našimi divizemi 3 a 9 s projektem popasovalo výborně, svědčí pochvala, kterou v rozhovoru pro časopis

Konstrukce uvedl projektový manažer ELI Ing. Roman

Hvězda: „Jsme rádi, že podstatnou část stavebních prací

a dodávek provedly tuzemské firmy. Výstavbu ELI jsme

svěřili zkušeným dodavatelům s kvalitním know-how,

kteří svými referencemi a zahraničními zkušenostmi demonstrovali předpoklady pro zajištění řádné realizace.“

Cílem mezinárodního projektu ELI Beamlines bylo vybudovat základnu pro výzkum s využitím nové generace

laserů, které jsou na špičce vývoje a zároveň na hraně celosvětového vědeckého poznání. Kolegové na její výstavbě

začali pracovat v červenci roku 2013 a letos na podzim

by měli v halách (foto) dokončit poslední práce, které si

investor objednal nad rámec původní smlouvy, protože

teprve při provozu komplexu zjistil, co je nutné dořešit.

Noviny se náročné stavbě věnovaly mnohokrát, na závěr díla se ale sluší ohlédnout. „A poděkovat stovkám lidí,

kteří mimořádnému projektu věnovali část života,“ říká

Ing. Vašut a mezi jinými vyzdvihuje práci betonářů z divize 6 – nikdo jiný, koho zná, by prý tak mohutné konstrukce

ze speciálního těžkého betonu nedokázal kvalitně provést.

„Teprve při této zakázce jsem zjistil, kolik výborných

lidí – po stránce odborné i lidské – v Metrostavu pracuje.

Poznal jsem totiž napříč firmou mnoho kolegů, kteří nám

pomáhali řešit detaily projektu i problémy, které vznikly

v průběhu stavby. Myslím si proto, že už dnes máme

ve vlastních řadách dostatek odborníků na to, abychom

dokázali poskládat tým, který je schopen provést i nejnáročnější stavbu od základů až po nejmodernější technologie. A domnívám se, že žádná jiná česká firma by si

sama s tolika specifickými problémy, na jaké jsme narazili

v Dolních Břežanech, poradit nedokázala.“ říká Ing. Vašut,

kterého na místě zastupoval Ing. Petr Jeřábek z divize 9.

„Seznámil jsem se i s projektanty a vědeckými pracovníky. A také s nimi se nám podařilo vytvořit dobrý

tým. Museli jsme se přitom za krátkou dobu naučit komunikovat tak, abychom s běžnými stavbařskými znalostmi

rozuměli abstraktní odborné řeči akademiků, principům

fungování technologií a dokázali tyto informace správně a jednoduše přednést subdodavatelům, aby je byli

schopni pochopit a práci provést. Chtěl bych také připomenout kolegy, na které se často zapomíná – schopné

obchodníky, kteří investorovi dokázali předložit nejlepší

nabídku a my tak díky nim mohli na této krásné stavbě

začít pracovat,“ uzavírá vedoucí projektu Ing. Vašut.

ELI Beamlines můžete podpořit hlasováním v soutěži

Stavba roku Středočeského kraje na www.stavbaroku.cz.

BeMo – divize Průmyslové a inženýrské stavby

3

4

5

Metrostav_15_2016.indd 2

Firma BeMo Tunnelling, která na německém i mezinárodním stavebním trhu působí více než 50 let a se

svými dceřinými společnostmi vykazuje roční hospodářský obrat ve výši více než 180 mil. eur, se orientuje

zejména na tunelářství, speciální zakládání, sanace

objektů a báňské stavby. Od letošního dubna se ale

její pobočka v Dortmundu rozšířila v novém sídle o tým

zkušených spolupracovníků, který se věnuje inženýrským a průmyslovým stavbám.

Už pátý měsíc tedy v BeMo působí vysoce motivovaný

kolektiv více než 40 zkušených stavbařů složený z vedoucích projektů, stavbyvedoucích, mistrů, přípravářů i dělníků. V nové divizi nazvané Průmyslové a inženýrské stavby

zvládají kompletní zakázky ze segmentu inženýrských

staveb, a to včetně železobetonářských prací – od projektů z oblasti infrastruktury až po generální dodávku

průmyslových objektů.

V současnosti kolegové většinou pracují na stavbě

lehkého metra v Karlsruhe (foto), kde nesou odpovědnost

za provedení náročných inženýrských staveb ve stanicích

či na rampách. Tento významný projekt zaručuje divizi

efektivní vytíženost pro následujících 18 měsíců.

Nový kolektiv už také dva menší projekty dokončil.

Ten první – pro firmu KEO – byl z oblasti energetiky. Zahrnoval stavbu trafostanice, nanesení chemicky odolného

nátěru na základovou desku skladištní haly, zemní práce, výstavbu komunikací pro položení vedení vysokého

napětí a hlavně vybudování nového elektrodového kotle

v kombinované elektrárně v Rüsselsheimu. Firma KEO z ní

zásobuje areál automobilového závodu Opel elektrickým

proudem a parou a nový kotel jí poslouží ke stabilizaci

sítě, když přebytečný proud použije k výrobě páry.

Divize Průmyslové a inženýrské stavby zajišťuje pro

BeMo také projektové vedení v ekonomické a technické

oblasti, třeba při novostavbě dálnice A100 v Berlíně,

a stále systematicky hledá další zakázky. Jejím dlouhodobým cílem je rozhodným způsobem přispět ke stabilizaci obratu a hospodářského výsledku firmy, která stále

doplňuje nabídku prací a služeb, jež může v budoucnosti

využít i při spolupráci s Metrostavem. V polovině května

třeba pobočka BeMo ve městě Werne absolvovala atestaci

podle zákona o vodním hospodářství a získala tak jako zapsané sdružení odbornou způsobilost pro dozorčí činnost

ve stavebnictví pro celou Evropskou unii.

Inovační schopnosti pracovníků společnosti BeMo

Tunnelling při řešení technicky náročných úkolů potvrzuje

celá řada prestižních mezinárodních vyznamenání. Vzhledem k tomu, že firma chce výkonnost a technickou kompetentnost ve zpracování nabídek a provádění zakázek

i nadále zvyšovat, budeme o aktivitách tohoto důležitého

člena Skupiny Metrostav pravidelně informovat.

Peter Henkel, Robert Dostál, foto BeMo

Než v roce 2004 přišel do Metrostavu, absolvoval

Ing. Mička strojní průmyslovku, stavební fakultu VUT,

roční pobyt v Anglii a byl 18 měsíců zaměstnaný u Českých drah. Činnost inženýra železničních staveb ho ale

moc neuspokojovala, a tak podlehl lákání kamarádů

a začal pracovat v divizi 1 jako asistent stavbyvedoucího. Odtud pak bylo jen pár kroků do oddělení přípravy,

které v Brně později vedl. Vloni v září se stal oblastním

ředitelem divize 1 pro jihomoravský region.

V nové pozici pracujete už rok. Překvapila vás něčím?

Byl jsem 8 let zástupcem oblastního ředitele, takže jsem

věděl téměř o všem, co dnes spadá do mé práce. Jen jsem

dřív nemohl provést závěrečná rozhodnutí jako teď. Také

okruh lidí, které jsem řídil či s nimi spolupracoval, byl užší a zahrnoval vlastně jen přípraváře a vedoucí projektů.

Teď řeším i problémy stavbyvedoucích, mistrů i dělníků

a zabírá mi to víc času, než jsem čekal.

Mohl byste představit svoje oblastní zastoupení?

Náš tým je v posledních letech personálně stabilizovaný. Zaměstnáváme kolem 70–80 pracovníků, z toho je

20 dělníků, kteří pracují ve středisku plynovodů. Působíme v Jihomoravském a Zlínském kraji, ale někdy se nám

podaří získat i velký projekt mimo ně, jako třeba byla Galerie Šantovka v Olomouci nebo je teď výstavba montážní

haly pro společnost Volkswagen Slovakia v Bratislavě,

která nám výrazně vylepšuje obrat. Ne každý ale chce

jít pracovat na Slovensko a my musíme hledat práci pro

všechny. Naším hlavním úkolem je proto najít dostatek

zakázek v přiděleném regionu, což je s výjimkou střediska

plynovodů v poslední době problém.

Na jakých větších projektech pracujete na Moravě?

Právě jsme předali komunikaci v Letovicích – do segmentu silničních staveb se ale pouštíme jen tehdy, když stavba zahrnuje hodně přeložek, sítí, chodníků či opěrných

zdí, jako tomu bylo právě v tomto případě. Jinak jsme

slavnostně dokončili významný vodohospodářský a ekologický projekt likvidace odpadních vod svazku Ligary,

v Brně doděláváme stavbu parkovacího domu Panenská

a budujeme stavební část rozvodny pro Eltodo. Ve Zlíně se

podílíme na dvou akcích pro tamější univerzitu.

Jaké zakázky byste ve svém regionu rádi získali?

Oproti loňsku, kdy jsme měli práce dost zejména v segmentu inženýrských sítí, letos se u nás soutěže na větší

zakázky nevypisují. Projektanti ale hlásí, že mají tolik práce, že skoro nestíhají, tak věřím, že se situace v roce 2017

zlepší. V Brně se třeba chystají přestavby fotbalového

stadionu i hokejové arény a ty by mě i jako sportovce

velmi zajímaly. Mimo moravskou metropoli a její okolí

je situace složitější. Ve Zlínském kraji jsou vypisované

jen menší zakázky, a protože tam působí dost malých

a středních stavebních firem, je těžké uspět. S kolegy ze

severomoravského regionu si ale pomáháme a soutěžíme

akce tak, aby naše práce měla smysl. Na jižní Moravě je

zase hodně investorů z Rakouska, kteří často dávají last

call českým pobočkám rakouských stavebních firem,

takže i když vyhrajeme, nestavíme. V Pohořelicích se nám

ale podařilo uspět v tendru na výrobní halu pro francouzského investora a čekáme na potvrzení výsledků soutěže.

Je v Brně Metrostav stále vnímaný jako pražská firma?

Myslím, že už jsme v něm zdomácněli. Nakonec jsme

s pár výjimkami jediná velká česká stavební firma, která

tam působí, ostatní mají zahraniční kapitál. Zaměstnáváme místní lidi i subdodavatele, takže si myslím, že Metrostav už mezi Pražáky nespadá. Alespoň jsem dlouho

neslyšel: „Co tu chcete? Tady metro stejně nikdy nebude.“

Líbila se vám práce přípraváře. Jak jste na tom dnes?

Především mě vždycky bavila práce ve stavebnictví, a to

platí pořád. Činnost přípraváře mě tak trochu chybí, proto se k ní někdy vracím. Mám kolem sebe dobrou partu,

jež se po léta jen lehce obměňuje. Vedoucí projektů jsou

víceméně tak staří jako já a zůstává u nás pracovat řada

studentů z VUT, kteří k nám chodí na praxi. A s mladými

lidmi, co mají o stavařinu zájem, je radost spolupracovat.

17.08.16 13:00