strana 3
ZPrAVODAJStVÍ Z DIVIZÍ
Kolaudace předznamenávají zkušební provoz
dokončení železobetonových konstrukcí a vnitřních základů v hale ocelárny – tak vypadá těžiště současné
činnosti divize 3 na stavbě miniocelárny ve slovenském
městě Strážske (foto). Kromě nich zde tým Ing. Petra
Macháčka řídí i práce na opláštění a zastřešení haly
a probíhající montáž třistatunových jeřábů. Klíčovým
datem pro něj byl termín předání: konec letošního srpna. divize 3 jako jeden z hlavních subdodavatelů stavební části plnila své závazky v průběhu celé výstavby.
dobrou reputaci si udržela i v závěru akce.
Miniocelárna Strážske vyrůstá v průmyslové zóně na
kraji města na ploše bezmála 37 hektarů. Pro region s relativně vysokou nezaměstnaností se stala pravděpodobně
jednou z nejdůležitějších staveb vůbec. Již samotná výstavba přinesla 700 nových pracovních míst a v příštím
roce po spuštění nabídne provoz zaměstnání 350 lidem
a vytvoří 250 navazujících pracovních příležitostí. Sama
ocelárna pak bude produkovat ročně 537 056 tun tekuté
oceli, což znamená 500 000 tun hotových výrobků.
Staveniště převzal Metrostav v únoru minulého roku,
přičemž již o šest měsíců později předával generálnímu
dodavateli stavby vnější areálové plochy, komunikace,
dešťovou a splaškovou kanalizaci, oplocení areálu, vnitřní
vlečky a objekty vrátnic. V prosinci pak následovala hala
na zpracování šrotu. Dalším důležitým termínem byl březen 2010, kdy byla pod budoucím objektem haly válcovny
dokončena stabilizace pláně a základová konstrukce. Nyní
přišla na řadu hala ocelárny, aby ji podle stanoveného
harmonogramu vystřídala v září kolaudace vrátnic a areálových vjezdů. S kolaudací komunikací a venkovních ploch
se počítá v listopadu. Tím bude vše připraveno pro to, aby
ve válcovně mohl začít v prosinci zkušební provoz. V únoru příštího roku jej zahájí také v ocelárně. Půjde-li vše bez
problémů, měla by pak v závěru téhož měsíce či počátkem
března proběhnout i kolaudace celé miniocelárny.
Takhle vše vypadá docela jednoduše. Ve skutečnosti
však všechno zase tak přímočaré nebylo: „Komplikace
nám způsobila zejména geologie podloží pod halou ocelárny a – jak bylo letos obvyklé – značně nepříznivé povětrnostní podmínky. Občas došlo ke zdržení projektové
dokumentace či k jejím změnách na poslední chvíli, ale to
zase není nic tak mimořádného, abychom se s tím neuměli
vypořádat,“ řekl vedoucí projektu Ing. Macháček. „Vlastně to pro nás byla víceméně standardní stavba, lišící se
snad jen omezenějším portfoliem subdodavatelů, než na
jaké jsme běžně zvyklí. Jistým handicapem byly pro nás
zpočátku i neznámé pojmy, jako například okujová jáma,
prostor pro hašení či vylévání strusky, spalovací komora,
pece EAF, LF a podobně. Nikdo si neuměl představit, co
se pod nimi skrývá a co nás vlastně bude čekat. Ale to se
rychle ukázalo, takže jsme se mohli plně soustředit na
plnění svých závazků, které od počátku stavby představují
odevzdané práce v hodnotě 23,3 milionu eur.“
–rip–, foto archiv divize 3
Stolici turbogenerátoru předáme v předstihu
Stavba nového 660MWe bloku pro elektrárnu Ledvice
(eLe) patří mezi nejvýznamnější současné zakázky
Metrostavu. Řídí ji divize 8, jejíž pracovníci pod vedením Ing. Josefa Špryňara zde působí již druhý rok.
Za tu dobu stačili odvést pořádný kus práce – kotelnu
třeba předali měsíc před termínem. Podobně pokračují
i letos, kdy přišla na řadu i stolice turbogenerátoru.
Jeden z nejdůležitějších letošních mezníků – betonáž
horního rámu stolice turbogenerátoru – zvládla divize 8
v měsíčním předstihu již 18. července. A to i přes to, že
projektant požadoval, aby před předáním zůstala dva
měsíce v bednění. „Betonáž této masivní, 4 m vysoké
konstrukce vyšla do období nejvyšších letních teplot. Při
požadavku na počáteční teplotu betonové směsi 20 °C
jsme se při betonáži neustále potýkali s tím, jak potřebnou teplotu betonu udržet,“ řekl Ing. Špryňar. „Dělali jsme
všechno možné. Stavěli speciální konstrukce pro stínění
kameniva a sil s cementem i popílkem, kamenivo kropili,
vodu ochlazovali suchým ledem... Nevěděli jsme ale přesně, jak dopadneme. Začali jsme však už odbedňovat a zdá
se, že vše je v pořádku, takže technologové budou moci
v předstihu osadit generátor a zahájit montáž turbíny.“
Ve strojovně a mezistrojovně končí stavební připravenost pro montáže technologie a divize 8 části postupně
předává. Pro vlastní technologii strojovny dělá spolu
s divizí 7 ocelové plošiny. Připravuje také montáž kondenzátoru, která začne 15. září, a pokračuje v práci v prostoru
za kotli. V kotelně je nejdůležitější dokončit včas opláštění
140 m vysokých věží, které se provádí z obslužných lávek.
Kvůli dodržení BOZP je zde velmi složitá koordinace činností s dodavatelem technologie. Práce totiž probíhají ve
výškách a je při nich nutné dodržet odstup.
Velín v dozorně má dodavatel technologie převzít
v listopadu, a proto i u něj stavební práce postoupily do
závěrečné fáze. Ačkoliv jde o centrální mozek elektrárny
se speciálními požadavky na akustiku a osvětlení, divize 8
zatím nemá k dispozici jeho kompletní projekt. Zato hrubá
stavba trafostanice byla díky betonářům z divize 6 dokončena už v polovině srpna. Dnes v ní natěrači provádějí
olejivzdorné nátěry, probíhá příprava pro elektromontáže,
montéři osazují zámečnické konstrukce a kolejiště.
V ELE mají divize 8 i její partneři ještě před sebou dost
práce, dosavadní průběh výstavby však naznačuje, že rozběh k závěrečnému odrazu má potřebné tempo i rytmus.
–rip–, foto Josef Husák
Metrostav_16_10.indd 3
nečekaný nález na stavbě městského úřadu
Po rozhodnutí, že nevyhovující budovu městského úřadu v Přelouči nahradí nový objekt, přišla na přetřes
otázka, co se starým sídlem. nakonec převládl názor,
že by mohlo projít rekonstrukcí a sloužit jako muzeum.
výstavbu nového úřadu na náměstí t. g. Masaryka zahájili pracovníci divize 9 koncem března. Když v červnu
nastoupili do odkrytého prostoru archeologové, ukázalo se, že myšlenka zřídit muzeum měla hodně do sebe.
otevřené staveniště totiž odkrylo pozůstatky života ve
městě, sahající pravděpodobně až do 16. století.
Mezi nejzajímavější nálezy patřila stará studna. Bohužel nesloužila jako středověké smetiště, protože se z ní čerpala pitná voda prakticky až do 20. století, kdy její existenci
ukončil sesuv půdy. Pozornost vzbudily i zbytky částečně
zahloubeného obytného domu a zcela nečekaný byl nález
celých koster krávy (foto), dvou ovcí a vepře.
Našla se také spousta nejrůznějších drobných předmětů. Do této kategorie jako doklad, že „nejen prací živ
je člověk“, patří i kostěná, zhruba centimetr velká hrací
kostka asi od vrhcábů. Dnes nálezy čekají na vyčištění
a zkatalogizování. Odborníci se budou snažit zjistit i příčiny
úhynu pohřbených zvířat a důvody, proč byla zakopána
vcelku. Východočeské muzeum přislíbilo, že po vyhodnocení budou nálezy v Přelouči vystaveny.
Archeologický průzkum skončil 20. června. Od té doby
patří staveniště opět divizi 9 a práce na objektu s jedním
podzemním a pěti nadzemními podlažími se rozběhly
naplno. „V současnosti jsou hotové výkopy, pilotáž, záporová stěna a hydroizolace spodní stavby. Postoupili jsme
do stadia betonáže; aktuálně provádíme strop nad prvním
podlažím,“ zhodnotil výstavbu vedoucí projektu Ing. Ivan
Miller. „Zatím pokračujeme s činnostmi podle harmonogramu, takže pokud se nastane něco nepředvídatelného,
měli bychom do konce roku dokončit hrubou stavbu včetně zděného obvodového pláště, střechy a příček.“
–rip–, foto archiv divize 9
Komplexní služby pro všechny věžové jeřáby
Pracovníci střediska zdvihací techniky divize 11 znají
snad všechny stavby Metrostavu. určitě ty, kde pracují
věžové jeřáby. divizím totiž poskytují komplexní služby
jak našich strojů, tak těch pronajatých.
Středisko pracuje už čtrnáctý rok a spravuje 15 stabilních otočných věžových jeřábů značky Liebherr – ve škále
od nejmenšího, rychlostavitelného s označením 32 K až
po největší otočný 140 EC–H6 s nosností dvě tuny při šedesátimetrovém vyložení. V majetku má kromě jiného i tři
starší kolejové jeřáby MB 1030 a 15 stavebních výtahů.
„Jako poslední jsme pořídili dva moderní stroje Liebherr 90 EC–B, které patří mezi tzv. flat top jeřáby bez horní
špičky. Na stavbě je proto můžeme lépe seskupovat bez
výrazných výškových rozdílů,“ vysvětluje vedoucí střediska Bohumil Bodlák. „Spolupráci s jednotlivými divizemi
začínáme už cenovou nabídkou a technickým řešením
pro jednotlivá výběrová řízení. Při realizaci zakázky spolupracujeme s projektovým týmem na optimálním řešení
nasazení zdvihací techniky na konkrétní stavbě. Pokud nemáme vlastní vhodný typ jeřábu k dispozici, zorganizujeme
výběrové řízení na dodávku jeřábu od cizího dodavatele.“
Montáže jeřábů provádějí montéři v čele se zkušeným
šéfmontérem Milanem Koukalem a mistrem Miroslavem
Urbanem. Aby služby byly komplexní, revizní technik Vladimír Barvínek stavbě předá namontovaný jeřáb včetně
potřebné provozní dokumentace. Divize 11 stroj doplní
kvalifikovaným jeřábníkem. Po celou dobu nasazení zdvihací techniky na ni zajišťuje i potřebný servis. Spolupráci
s projektem končí demontáží a odvozem jeřábu ze stavby.
V loňském roce ve středisku vypracovali více než sto třicet
cenových nabídek na nasazení jeřábů, nejvíc pro provoz
železobetonových konstrukcí divize 6.
Věžové jeřáby, označené podle vizuálního stylu Metrostavu, dnes můžete najít na stavbě Galerie Harfa,
u rybníka Koberný (foto) i na Kajetánce, Vackově či u ABD
Na Pankráci. V listopadu montéři vztyčí pronajatý jeřáb
Liebherr 280 EC–H u stavební jámy na Vypichu. V příštím
roce tam bude muset každých patnáct minut spustit do
třicetimetrové hloubky devítitunovou soupravu železobetonových tybinků pro tunelovací stroj, který bude razit
trasu metra V. A. Bez pořádného jeřábu se totiž dnes nedá
stavět ani na vodě, ani na zemi, ba dokonce ani pod ní.
Heliport na střeše dětské nemocnice v Motole vyzkoušel první vrtulník
Součástí rekonstrukce dětské části Fakultní nemocnice v Motole, kterou od roku 2006 provádí tým Josefa Majera z divize 9,
je i výstavba heliportu. o jeho ocelové konstrukci, kterou vyrobili pracovníci divize 7 vedení Ing. Ladislavem Pokorným,
jsme psali nedávno. ve čtvrtek 26. srpna společnou práci „sedmičky“ a „devítky“ vyzkoušeli piloti z Letecké služby
Policie čr. Jejich čtyřlistý vrtulník eurocopter eC 135 t2 s hmotností 2,5 tuny nejprve dosedl na přistávací plochu, při
vzletu potom vyvinul maximální zatížení a chvíli zůstal stát nad heliportem, aby v místě jeho předpokládaného největšího
průhybu mohli technici dokončit měření. Po obletu nemocničního areálu přistál na střeše dětského monobloku podruhé.
„Se zkouškou jsme byli nadmíru spokojení,“ konstatoval stavbyvedoucí Ing. dalibor andrlík z divize 9. „Hodnoty průhybů
se takřka nedaly změřit a piloti nás pochválili za jednu z nejlepších přistávacích ploch v republice.“ Heliport je určený pro
vrtulníky s maximální hmotností 3,5 tuny, které na něm budou přistávat tzv. na dohled, tedy bez přístrojů. Má osvětlený
směrový větrný rukáv a v zimě bude vyhřívaný, aby nenamrzal a nezůstával na něm sníh. Pacientům začne zachraňovat
zdraví i životy během příštího roku, v návaznosti na dokončení nově budovaných operačních sálů, umístěných pod ním.
9/15/10 10:26:45 AM