strana 3

z p r a v o d a js t v í z   d i v i z í

Stavba ukrytá pod Zlatým křížem

„Praha musela být před tím zemětřesením skutečně

kouzelné město,“ poznamenal před časem jistý japonský turista při projížďce centrální částí naší metropole.

Snad to ani nemyslel jako ironii; prostě jen vyjadřoval

svůj okamžitý pocit z pohledu na množství rozkopaných

silnic a chodníků v okolí prohlídkové trasy.

Opravy, rekonstrukce či výstavba nových komunikací

a inženýrských sítí představují vždy otevřené rány v ulicích města a znepříjemňují život jeho obyvatel i návštěvníků. Se silnicemi a chodníky se toho moc udělat nedá,

s inženýrskými sítěmi ano. Alespoň na těch nejexponovanějších místech se dají vsunout do kolektorů.

„Pražská kolektorová síť měří zhruba 90 km a  svým

rozsahem, vybavením a  především organizací patří

ke  světové špičce. Bez nadsázky lze říci, že je jednou

z těch věcí, které se nepotřebujeme učit v zahraničí. Naopak, svět se jezdí inspirovat k nám,“ řekl Ing. Vladimír

Sálus, vedoucí projektu stavby Kolektoru Václavské náměstí – trasy C, kterou zajišťuje divize 5 Metrostavu.

Dokladem těchto slov je skutečnost, že v samém srdci

hlavního města, na Zlatém kříži v dolní části Václavského

náměstí, se v podstatě již dva roky budují dvě kolektorové

větve, aniž by o tom veřejnost „na povrchu“ měla tušení.

Realizaci kolektorové trasy B má na starosti sdružení

firem Subterra a Energie stavební a báňská. Z prováděcího hlediska jde o kolektor určený do prostředí vltavských

teras a byl budovaný klasickou metodou.

Mnohem zajímavější, ale také složitější, bylo vybudování kolektorové trasy C. Výstavbu provádělo sdružení

MENASU – Metrostav jako vedoucí sdružení, zastoupený

divizí 5, a jeho partneři: Navatyp Group a Subterra. Trasa

hlavního tunelu měří asi 210 m, ale k  ní je nutné přičíst

zhruba 140 m domovních přípojek. Ojedinělost této stavby spočívala v tom, že šlo o přebudování 30 let starého

vodovodního kanálu na standardní kolektor 3. kategorie.

Na stejném místě a v témže čase se tady setkávaly dva

protikladné druhy prací: destrukční a stavební. V praxi to

znamenalo rekonstrukci původního kanálu o světlé šířce

2,8 metru a stavbu nového kolektoru s podkovovitým profilem 20,8 m² (foto). A to je něco, co vyžaduje zkušenost,

schopnosti, opatrnost a sebedůvěru.

Při této příležitosti se navíc zúčastněným barabům

– jak se jinak říká horníkům zaměstnaným při stavbě tunelů – podařil husarský kousek. Prolomili téměř posvátné

tabu, že v místech, jako je Václavské náměstí, se nesmí

používat trhací práce, že to prostě vzhledem k  poloze

a možným negativním důsledkům nejde. Jde. Musí se to

ale umět a vědět, jak na to. Při demontáži starého ostění

se trhací práce použily, a to bez nejmenšího ohrožení okolí, což průběh stavy urychlilo a zvýšilo její efektivnost.

Původní termín jejího dokončení byl určen na  září

2009. Po dohodě byl o čtvrt roku posunut. Tentokrát však

nikoliv kvůli problémům nebo organizačním nedostatkům, ale proto, že bylo často nutné vzhledem k prostředí

a proměnlivým geologickým podmínkám hledat atypická

řešení. Jeden příklad za všechny: nutnou součástí podobných staveb jsou vzduchotechnické výdechy. Ten zdejší

byl původně navržen jako strojní vrt pro velkoprofilové

piloty. Mohutný stroj pro jeho provedení však na Můstek

skutečně umístit nešel. A tak se nakonec celý výdech dělal

jako klasicky kopaná studna.

Podobných příkladů by se našlo mnohem víc. Ostatně

byly víceméně průvodním jevem celé výstavby této kolektorové trasy. A svým způsobem dokumentují skutečnost,

že několikaměsíční zpoždění oproti předpokládanému

termínu ukončení stavby nemusí být vždy stigmatem

neschopnosti či nespolehlivosti, ale právě naopak.

lůžkový. Jejich součástí bude i  bezbariérová koupelna.

Třípodlažní budova zajistí provoz hospice. Budou v  ní

i kuchyně s jídelnou, prádelna a byt správce. Kromě nich

architekt vyčlenil v přízemí prostory pro vstupní halu, jeden jednolůžkový a jeden dvoulůžkový pokoj a místnost

pro rozloučení se zesnulým. Obdobné hospicové pokoje

jsou navrženy i v prvním podlaží. Ve druhém bude šest

pokojů odlehčovací péče, čtyři hostinské pokoje a kaple.

Obě části spojí centrální komunikační uzel – schodiště

a výtah s možností přepravy lůžek. Provozně je totiž objekt navržen tak, aby nedocházelo ke křížení jednotlivých

neslučitelných funkcí a aby ubytovaní měli dostatek soukromí či možnost volného pohybu.

Do závěrečné fáze výstavby pak spadají terénní a sadové úpravy, zřízení příjezdových komunikací, parkoviště

a zpevněných ploch zaříznutých do terénu a chráněných

opěrnou stěnou, osvětlení... Jedním slovem opět standardní práce doprovázející závěr většiny nových staveb.

Snad až na  jediné. Jak poznamenal vedoucí projektu

Ing.  Marek Veselý: „Začínáme 16. září a  máme skončit

30. dubna 2010, tedy za 227 dnů. Naším hlavním a nejsložitějším úkolem je proto perfektní organizace práce

a  koordinace subdodavatelů. Pokud se neobjeví něco

nepředvídatelného a  pokud nám zůstanou nakloněny

klimatické podmínky, věřím, že stavbu ve sdružení s Beskydskou stavební společností včas zvládneme.“

– r ip –, f o t o D ení k / Tom á š M ac h ále k

Metrostav_17_09.indd 3

Od letošního července do března příštího roku se režisérem Městského divadla v Prachaticích stala divize 6.

Její tým pod vedením Ing. Petra Šimáka tu řídí zejména

svého hlavního subdodavatele, firmu LUBRYCO, která

kulturním prostorám z  druhé poloviny devatenáctého

století vrací zašlou krásu, spojenou s  uspokojením

současných požadavků na  pohodlí diváků i  vhodné

zázemí pro herce. Po  závěrečné oponě, která devět

měsíců dlouhé vystoupení Metrostavu v  Prachaticích

ukončí, se vedení moderního bezbariérového divadla

vrátí opět do rukou zdejší radnice.

„Vzhledem k časové tísni dnes probíhají veškeré práce

naplno,“ uvedl vedoucí projektu Ing. Petr Šimák a dodal,

že zatím nic nebrání tomu, aby stavbaři všechny úpravy

stihli v plánovaném termínu podle časového harmonogramu. V současnosti tak divadlem zní velmi hlučné drama

– probíhají demontáže instalací včetně kanalizace a vytápění a bourací práce, které odstraňují nevyhovující staré

podlahy, příčky a  omítky. V  předsálí se na  svůj nástup

chystá rekonstrukce schodiště.

Divadlo na Velkém náměstí v Horní ulici 170 vybudovalo město Prachatice ve druhé polovině devatenáctého

století. Na konci sedmdesátých let 20. století jeho budova prošla rekonstrukcí, při níž bylo původní balkonové

hlediště změněno na stupňovité a jeviště bylo vybaveno

novou technikou. I  když tehdy byly nově vybaveny také

prostory pro diváky a  účinkující, dnešní přestavba kulturního stánku byla nevyhnutelná, aby mohlo divadlo pro

více než 200 diváků dál pokračovat ve svém provozu.

1

Úpravu vyžaduje zejména interiér, kde je nutné změnit

dispozice. Také povrchy konstrukcí, vestavěné i mobilní

vybavení a téměř kompletní technická infrastruktura jsou

buď poškozené, nebo neodpovídají současným požadavkům. Komplexní rekonstrukci potřebuje jevištní technologie, zejména osvětlení a ozvučení.

Významný vliv na  budoucí kulturní zážitky bude mít

zlepšení prostorového a technického standardu hlediště

i jeviště (vizualizace č. 2), sociálního zázemí pro diváky,

účinkující i  personál. Interiér rekonstruované budovy

navrhl architektonický ateliér Aleš a  bude se podobat

známému pražskému Divadlu Ta Fantastika.

Součástí přestavby jsou stavební úpravy, které návštěvu divadla umožní i osobám se sníženou pohyblivostí.

Vozíčkáři třeba do budovy vjedou přímo hlavním vstupem

z  Velkého náměstí, který se stavebně upravuje tak, aby

umožnil montáž zdvihací plošiny. Také divácké prostory

divadla budou vybavené rampami a pro osoby na vozíku

bude přístupná i kavárna a šatna.

Vedle vzduchotechniky a  chlazení se modernizace

dočká také systém požárního zabezpečení. Aby se nové

divadlo líbilo na první pohled, omlazení nemine ani jeho

vnější plášť a  fasáda na  náměstí se dočká oprav i  nové

čisté žluté barvy (vizualizace č. 1).

Investice na  rekonstrukci městského divadla v  Prachaticích se odhaduje zhruba na 50 milionů korun, radnici

na ni velkou měrou přispěje Evropská unie.

Ter e z a Re g n er o v á,

vizualizace ateliér Aleš

2

Rekonstrukce v Motole svižně pokračuje

Po zhruba půl roce se vracíme do areálu Fakultní nemocnice v Motole, abychom zjistili, jak pokročily práce

na  výstavbě nové budovy D1 a  jak pokračuje rekonstrukce dalších objektů její dětské části (foto č. 1).

–rip–, foto Josef Husák

Hospic za pouhých dvě stě dvacet sedm dní

Ve  čtvrtek 17. září se na  okraji Frýdku-Místku v  sousedství ulice U Nemocnice sešli zástupci města v čele

s primátorkou Ing. Evou Richtrovou a jejím náměstkem

Miroslavem Dokoupilem a představitelé naší divize 1,

vedení ředitelem Ing. Milanem Veselským (foto první

zleva), aby poklepem na  základní kámen zahájili výstavbu nového objektu občanské vybavenosti. Po stavebně technické stránce je to stavba, jakých Metrostav

běžně provádí mnoho, svým účelem je však ojedinělá.

Během necelého roku zde totiž bude stát hospic.

Podle projektové dokumentace ateliéru Arkal půjde

o nepodsklepený a vzhledem ke svažité konfiguraci terénu

částečně zapuštěný objekt složený ze dvou částí.

Dvoupodlažní lůžkovou část vytvoří v každém podlaží

jedenáct pokojů – deset jednolůžkových a  jeden dvou-

V prachatickém divadle vystupují stavbaři

1

V březnu byly v plném proudu zemní práce a ukončena

byla demolice budovy D1, kterou nahradí nový objekt se

stejným označením, jenž vyroste tzv. na zelené louce. Práce postupují podle harmonogramu a dnes už jsou do stavby zapojena všechna řemesla. „Od března jsme dokončili

demolice a zemní práce, vytěžili startovací jámy a zahájili

stavbu monolitických konstrukcí objektu D1 a  vertikály  A,“ popisuje vedoucí projektu Josef Majer z  divize 9.

„V  současné době subdodavatel, společnost Průmstav,

dokončuje hrubou stavbu 1. podzemního podlaží na novém objektu D1 a z vertikály A je hotov třetí suterén.“

Součástí zakázky je také rekonstrukce dvou pavilonů:

lůžkového s označením A a operačního, který je pojmenován písmenem D. V lůžkové části již stavbaři dokončili

80 procent nových příček a probíhají práce na technickém

zařízení budov, v  objektu D je hotová asi polovina hrubých podlah. Obě budovy už také mají nová okna (foto

č. 2). V následujících týdnech budou dokončeny podlahy

v objektu D a na ně budou po akustických úpravách instalovány sádrokartonové příčky. V lůžkové části pak bude

postup prací opačný: nejprve budou postupně dokončeny

příčky a následně proběhne instalace podlah.

Tým Josefa Majera už upravoval i komunikační koridor, kterým prochází přes staveniště veřejnost. Stavba

totiž probíhá za plného provozu nemocnice, a tak koridor

bude i  v  budoucnu rekonstruován podle postupu prací.

Vzhledem k tomu, že se na stavbě střídá řada profesí, je

zatím největším problémem jejich časová a  prostorová

koordinace. „Na tuto situaci jsme však již byli připraveni

a  myslím, že to náš tým zvládá profesionálně,“ dodává

Josef Majer a pokračuje: „Stavba je nově osazena elektronickou kontrolou vstupu, která umožňuje on-line adresné

sledování počtu pracovníků na  stavbě, a  kamerovým

systémem s možností dálkového prohlížení.“

Současná rekonstrukce a  dostavba motolské nemocnice je velmi rozsáhlá. Komplikace, které se zatím

objevily, však nebyly podle Josefa Majera takového rázu,

aby přesahovaly dosavadní zkušenosti z  předchozích

etap stavby, které také prováděl jeho tým. Na  základě

únavy materiálu došlo pouze k  uvolnění nosníků stávajících instalací ve  3.  podzemním podlaží budovy D, což

na  činnost Metrostavu nemělo vliv. „Při řešení tohoto

problému jsme vyšli vstříc investorovi a aktivně pomohli

s jeho odstraněním. Stejně vstřícně řešíme i veškeré další

drobné problémy. Spolupráce s objednatelem, jak byla nastavena v předchozích etapách, je na velmi dobré úrovni.

Zpočátku bylo trochu obtížné naučit nové subdodavatele

kvalitativním systémům Metrostavu a způsobu přebírání

prací od  technického dozoru investora, ale postupně se

nám daří i tento problém odbourat,“ uzavírá Josef Majer.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

2

23.9.2009 10:16:37