strana 3
z p r a v o d a js t v í z d i v i z í
Stavba ukrytá pod Zlatým křížem
„Praha musela být před tím zemětřesením skutečně
kouzelné město,“ poznamenal před časem jistý japonský turista při projížďce centrální částí naší metropole.
Snad to ani nemyslel jako ironii; prostě jen vyjadřoval
svůj okamžitý pocit z pohledu na množství rozkopaných
silnic a chodníků v okolí prohlídkové trasy.
Opravy, rekonstrukce či výstavba nových komunikací
a inženýrských sítí představují vždy otevřené rány v ulicích města a znepříjemňují život jeho obyvatel i návštěvníků. Se silnicemi a chodníky se toho moc udělat nedá,
s inženýrskými sítěmi ano. Alespoň na těch nejexponovanějších místech se dají vsunout do kolektorů.
„Pražská kolektorová síť měří zhruba 90 km a svým
rozsahem, vybavením a především organizací patří
ke světové špičce. Bez nadsázky lze říci, že je jednou
z těch věcí, které se nepotřebujeme učit v zahraničí. Naopak, svět se jezdí inspirovat k nám,“ řekl Ing. Vladimír
Sálus, vedoucí projektu stavby Kolektoru Václavské náměstí – trasy C, kterou zajišťuje divize 5 Metrostavu.
Dokladem těchto slov je skutečnost, že v samém srdci
hlavního města, na Zlatém kříži v dolní části Václavského
náměstí, se v podstatě již dva roky budují dvě kolektorové
větve, aniž by o tom veřejnost „na povrchu“ měla tušení.
Realizaci kolektorové trasy B má na starosti sdružení
firem Subterra a Energie stavební a báňská. Z prováděcího hlediska jde o kolektor určený do prostředí vltavských
teras a byl budovaný klasickou metodou.
Mnohem zajímavější, ale také složitější, bylo vybudování kolektorové trasy C. Výstavbu provádělo sdružení
MENASU – Metrostav jako vedoucí sdružení, zastoupený
divizí 5, a jeho partneři: Navatyp Group a Subterra. Trasa
hlavního tunelu měří asi 210 m, ale k ní je nutné přičíst
zhruba 140 m domovních přípojek. Ojedinělost této stavby spočívala v tom, že šlo o přebudování 30 let starého
vodovodního kanálu na standardní kolektor 3. kategorie.
Na stejném místě a v témže čase se tady setkávaly dva
protikladné druhy prací: destrukční a stavební. V praxi to
znamenalo rekonstrukci původního kanálu o světlé šířce
2,8 metru a stavbu nového kolektoru s podkovovitým profilem 20,8 m² (foto). A to je něco, co vyžaduje zkušenost,
schopnosti, opatrnost a sebedůvěru.
Při této příležitosti se navíc zúčastněným barabům
– jak se jinak říká horníkům zaměstnaným při stavbě tunelů – podařil husarský kousek. Prolomili téměř posvátné
tabu, že v místech, jako je Václavské náměstí, se nesmí
používat trhací práce, že to prostě vzhledem k poloze
a možným negativním důsledkům nejde. Jde. Musí se to
ale umět a vědět, jak na to. Při demontáži starého ostění
se trhací práce použily, a to bez nejmenšího ohrožení okolí, což průběh stavy urychlilo a zvýšilo její efektivnost.
Původní termín jejího dokončení byl určen na září
2009. Po dohodě byl o čtvrt roku posunut. Tentokrát však
nikoliv kvůli problémům nebo organizačním nedostatkům, ale proto, že bylo často nutné vzhledem k prostředí
a proměnlivým geologickým podmínkám hledat atypická
řešení. Jeden příklad za všechny: nutnou součástí podobných staveb jsou vzduchotechnické výdechy. Ten zdejší
byl původně navržen jako strojní vrt pro velkoprofilové
piloty. Mohutný stroj pro jeho provedení však na Můstek
skutečně umístit nešel. A tak se nakonec celý výdech dělal
jako klasicky kopaná studna.
Podobných příkladů by se našlo mnohem víc. Ostatně
byly víceméně průvodním jevem celé výstavby této kolektorové trasy. A svým způsobem dokumentují skutečnost,
že několikaměsíční zpoždění oproti předpokládanému
termínu ukončení stavby nemusí být vždy stigmatem
neschopnosti či nespolehlivosti, ale právě naopak.
lůžkový. Jejich součástí bude i bezbariérová koupelna.
Třípodlažní budova zajistí provoz hospice. Budou v ní
i kuchyně s jídelnou, prádelna a byt správce. Kromě nich
architekt vyčlenil v přízemí prostory pro vstupní halu, jeden jednolůžkový a jeden dvoulůžkový pokoj a místnost
pro rozloučení se zesnulým. Obdobné hospicové pokoje
jsou navrženy i v prvním podlaží. Ve druhém bude šest
pokojů odlehčovací péče, čtyři hostinské pokoje a kaple.
Obě části spojí centrální komunikační uzel – schodiště
a výtah s možností přepravy lůžek. Provozně je totiž objekt navržen tak, aby nedocházelo ke křížení jednotlivých
neslučitelných funkcí a aby ubytovaní měli dostatek soukromí či možnost volného pohybu.
Do závěrečné fáze výstavby pak spadají terénní a sadové úpravy, zřízení příjezdových komunikací, parkoviště
a zpevněných ploch zaříznutých do terénu a chráněných
opěrnou stěnou, osvětlení... Jedním slovem opět standardní práce doprovázející závěr většiny nových staveb.
Snad až na jediné. Jak poznamenal vedoucí projektu
Ing. Marek Veselý: „Začínáme 16. září a máme skončit
30. dubna 2010, tedy za 227 dnů. Naším hlavním a nejsložitějším úkolem je proto perfektní organizace práce
a koordinace subdodavatelů. Pokud se neobjeví něco
nepředvídatelného a pokud nám zůstanou nakloněny
klimatické podmínky, věřím, že stavbu ve sdružení s Beskydskou stavební společností včas zvládneme.“
– r ip –, f o t o D ení k / Tom á š M ac h ále k
Metrostav_17_09.indd 3
Od letošního července do března příštího roku se režisérem Městského divadla v Prachaticích stala divize 6.
Její tým pod vedením Ing. Petra Šimáka tu řídí zejména
svého hlavního subdodavatele, firmu LUBRYCO, která
kulturním prostorám z druhé poloviny devatenáctého
století vrací zašlou krásu, spojenou s uspokojením
současných požadavků na pohodlí diváků i vhodné
zázemí pro herce. Po závěrečné oponě, která devět
měsíců dlouhé vystoupení Metrostavu v Prachaticích
ukončí, se vedení moderního bezbariérového divadla
vrátí opět do rukou zdejší radnice.
„Vzhledem k časové tísni dnes probíhají veškeré práce
naplno,“ uvedl vedoucí projektu Ing. Petr Šimák a dodal,
že zatím nic nebrání tomu, aby stavbaři všechny úpravy
stihli v plánovaném termínu podle časového harmonogramu. V současnosti tak divadlem zní velmi hlučné drama
– probíhají demontáže instalací včetně kanalizace a vytápění a bourací práce, které odstraňují nevyhovující staré
podlahy, příčky a omítky. V předsálí se na svůj nástup
chystá rekonstrukce schodiště.
Divadlo na Velkém náměstí v Horní ulici 170 vybudovalo město Prachatice ve druhé polovině devatenáctého
století. Na konci sedmdesátých let 20. století jeho budova prošla rekonstrukcí, při níž bylo původní balkonové
hlediště změněno na stupňovité a jeviště bylo vybaveno
novou technikou. I když tehdy byly nově vybaveny také
prostory pro diváky a účinkující, dnešní přestavba kulturního stánku byla nevyhnutelná, aby mohlo divadlo pro
více než 200 diváků dál pokračovat ve svém provozu.
1
Úpravu vyžaduje zejména interiér, kde je nutné změnit
dispozice. Také povrchy konstrukcí, vestavěné i mobilní
vybavení a téměř kompletní technická infrastruktura jsou
buď poškozené, nebo neodpovídají současným požadavkům. Komplexní rekonstrukci potřebuje jevištní technologie, zejména osvětlení a ozvučení.
Významný vliv na budoucí kulturní zážitky bude mít
zlepšení prostorového a technického standardu hlediště
i jeviště (vizualizace č. 2), sociálního zázemí pro diváky,
účinkující i personál. Interiér rekonstruované budovy
navrhl architektonický ateliér Aleš a bude se podobat
známému pražskému Divadlu Ta Fantastika.
Součástí přestavby jsou stavební úpravy, které návštěvu divadla umožní i osobám se sníženou pohyblivostí.
Vozíčkáři třeba do budovy vjedou přímo hlavním vstupem
z Velkého náměstí, který se stavebně upravuje tak, aby
umožnil montáž zdvihací plošiny. Také divácké prostory
divadla budou vybavené rampami a pro osoby na vozíku
bude přístupná i kavárna a šatna.
Vedle vzduchotechniky a chlazení se modernizace
dočká také systém požárního zabezpečení. Aby se nové
divadlo líbilo na první pohled, omlazení nemine ani jeho
vnější plášť a fasáda na náměstí se dočká oprav i nové
čisté žluté barvy (vizualizace č. 1).
Investice na rekonstrukci městského divadla v Prachaticích se odhaduje zhruba na 50 milionů korun, radnici
na ni velkou měrou přispěje Evropská unie.
Ter e z a Re g n er o v á,
vizualizace ateliér Aleš
2
Rekonstrukce v Motole svižně pokračuje
Po zhruba půl roce se vracíme do areálu Fakultní nemocnice v Motole, abychom zjistili, jak pokročily práce
na výstavbě nové budovy D1 a jak pokračuje rekonstrukce dalších objektů její dětské části (foto č. 1).
–rip–, foto Josef Husák
Hospic za pouhých dvě stě dvacet sedm dní
Ve čtvrtek 17. září se na okraji Frýdku-Místku v sousedství ulice U Nemocnice sešli zástupci města v čele
s primátorkou Ing. Evou Richtrovou a jejím náměstkem
Miroslavem Dokoupilem a představitelé naší divize 1,
vedení ředitelem Ing. Milanem Veselským (foto první
zleva), aby poklepem na základní kámen zahájili výstavbu nového objektu občanské vybavenosti. Po stavebně technické stránce je to stavba, jakých Metrostav
běžně provádí mnoho, svým účelem je však ojedinělá.
Během necelého roku zde totiž bude stát hospic.
Podle projektové dokumentace ateliéru Arkal půjde
o nepodsklepený a vzhledem ke svažité konfiguraci terénu
částečně zapuštěný objekt složený ze dvou částí.
Dvoupodlažní lůžkovou část vytvoří v každém podlaží
jedenáct pokojů – deset jednolůžkových a jeden dvou-
V prachatickém divadle vystupují stavbaři
1
V březnu byly v plném proudu zemní práce a ukončena
byla demolice budovy D1, kterou nahradí nový objekt se
stejným označením, jenž vyroste tzv. na zelené louce. Práce postupují podle harmonogramu a dnes už jsou do stavby zapojena všechna řemesla. „Od března jsme dokončili
demolice a zemní práce, vytěžili startovací jámy a zahájili
stavbu monolitických konstrukcí objektu D1 a vertikály A,“ popisuje vedoucí projektu Josef Majer z divize 9.
„V současné době subdodavatel, společnost Průmstav,
dokončuje hrubou stavbu 1. podzemního podlaží na novém objektu D1 a z vertikály A je hotov třetí suterén.“
Součástí zakázky je také rekonstrukce dvou pavilonů:
lůžkového s označením A a operačního, který je pojmenován písmenem D. V lůžkové části již stavbaři dokončili
80 procent nových příček a probíhají práce na technickém
zařízení budov, v objektu D je hotová asi polovina hrubých podlah. Obě budovy už také mají nová okna (foto
č. 2). V následujících týdnech budou dokončeny podlahy
v objektu D a na ně budou po akustických úpravách instalovány sádrokartonové příčky. V lůžkové části pak bude
postup prací opačný: nejprve budou postupně dokončeny
příčky a následně proběhne instalace podlah.
Tým Josefa Majera už upravoval i komunikační koridor, kterým prochází přes staveniště veřejnost. Stavba
totiž probíhá za plného provozu nemocnice, a tak koridor
bude i v budoucnu rekonstruován podle postupu prací.
Vzhledem k tomu, že se na stavbě střídá řada profesí, je
zatím největším problémem jejich časová a prostorová
koordinace. „Na tuto situaci jsme však již byli připraveni
a myslím, že to náš tým zvládá profesionálně,“ dodává
Josef Majer a pokračuje: „Stavba je nově osazena elektronickou kontrolou vstupu, která umožňuje on-line adresné
sledování počtu pracovníků na stavbě, a kamerovým
systémem s možností dálkového prohlížení.“
Současná rekonstrukce a dostavba motolské nemocnice je velmi rozsáhlá. Komplikace, které se zatím
objevily, však nebyly podle Josefa Majera takového rázu,
aby přesahovaly dosavadní zkušenosti z předchozích
etap stavby, které také prováděl jeho tým. Na základě
únavy materiálu došlo pouze k uvolnění nosníků stávajících instalací ve 3. podzemním podlaží budovy D, což
na činnost Metrostavu nemělo vliv. „Při řešení tohoto
problému jsme vyšli vstříc investorovi a aktivně pomohli
s jeho odstraněním. Stejně vstřícně řešíme i veškeré další
drobné problémy. Spolupráce s objednatelem, jak byla nastavena v předchozích etapách, je na velmi dobré úrovni.
Zpočátku bylo trochu obtížné naučit nové subdodavatele
kvalitativním systémům Metrostavu a způsobu přebírání
prací od technického dozoru investora, ale postupně se
nám daří i tento problém odbourat,“ uzavírá Josef Majer.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
2
23.9.2009 10:16:37