strana 3
zp r a v o da j s t v í z d i v i z í
1
Divize 3 dokončila první běloruskou zakázku
Slavnostní otevření celního terminálu v Ščitomiriči,
které za účasti gubernátora oblasti i zástupců vlády
proběhne 23. října, oficiálně ukončí první stavbu divize 3 v Bělorusku. Vyrostla za dva roky jižně od jeho
hlavního města Misku a zahrnuje logistické centrum se
sklady, administrativní budovou, ubytovnou, nezbytným zázemím a mnoha parkovacími či manipulačními
plochami (foto č. 1). Nově ji doplnilo i požární depo.
Cesta od převzetí staveniště k hotovému dílu nebyla
jednoduchá. Téměř 11hektarovou pláň pro stavbu předával investor, společnost Beltamožservis, divizi 3 postupně
a v některých místech až s téměř dvouletým zpožděním.
Kvůli tomu, pozdnímu předávání projektové dokumentace
a její nekvalitě a také kvůli problémům s některými subdodavateli se dokončení zakázky o 9 měsíců protáhlo.
Dnes však už v areálu stojí dva jednopodlažní sklady
o celkové výměře zhruba 20 000 m2 s třípodlažní administrativní budovou, ubytovna pro řidiče (foto č. 2 a 3), myčka aut, objekt údržby, čistírna odpadních vod, vrátnice
a celnice. Kromě komunikací a parkovišť pozemek vyplňují
i rozsáhlé plochy pro venkovní skladování kontejnerů.
Stavbu řídil tým pod vedením Ing. Jiřího Růžka, kterého před dvěma měsíci vystřídal Ing. Josef Dufek, ředitel
organizační složky Bělorusko. „Přizpůsobit se odlišnému
běloruskému přístupu k práci i ke kvalitě bylo náročné,“
říká Ing. Dufek a vysvětluje: „Lidé tu nemají problém s ne-
2
zaměstnaností, práce v Bělorusku i v sousedním Rusku
je dost. Když se jim proto něco nelíbí, snadno změní
zaměstnavatele. Největší slabinou zakázky tu ale byl projektant. Udivily nás staré normy a postupy, které respektoval. Předkládali jsme mu návrhy ke zlepšení, respektive
zlevnění dodávek, ale neuspěli jsme. Také na spolupráci
s dodavateli jsem si těžko zvykal. Kromě toho, že s nimi
byly problémy, které někdy končily i trestněprávní dohrou, zásadně nedodržovali dohodnuté termíny. Pokud
někdo slíbil, že do hodiny přijede, znamenalo to obvykle
za tři hodiny nebo spíš druhý den. Na druhou stranu jsme
byli překvapeni při sepisování závad a nedodělků, co vše
investor přehlížel. Nám, co jsme zvyklí na perfektně odvedenou práci, to ale radost nedělalo.“
Zatímco výstavba logistického terminálu byla financovaná z evropského exportního úvěru, požární depo včetně
nádrže na dešťovou vodu hradil investor ze svých zdrojů.
A protože byl s Metrostavem spokojen, zadal jeho stavbu
opět divizi 3, stejně jako další dopravně-logistické centrum, které pro něj staví tým Ing. Pavla Hrušky v Brestu.
„Přes problémy s předáním díla – a to jsem ještě nezažil ty nejhorší na začátku stavby – mi v paměti nejvíc
utkvěl první dojem z příjezdu do Minska. Je to nádherné,
moderní, čisté město s krásnými parky a širokými bulváry, kam se budu rád za prací vracet,“ uzavírá Ing. Dufek.
Lenka Svobodová, foto archiv divize 3
3
Stavba za mrazivých a mokrých podmínek
Rekonstrukce a modernizace čistíren odpadních vod
(ČOV) ovládají různé divize Metrostavu. Nejen šestka,
o které se zmiňujeme na první straně. Obdobné dílo
právě dokončil i tým Ing. Petra Kostomlatského z divize 9 v údolí Olešky. Je ve zkušebním provozu a 20. září
si jej po slavnostním otevření mohli prohlédnout i obyvatelé obou obcí, kterým slouží – Staré i Nové Paky.
Přestavby čistíren jsou v mnohém stejné. Hlavním důvodem pro jejich zahájení je nutnost vyhovět legislativě EU
a zvýšit jejich kapacitu, což umožňuje rozvoj oblasti, které
slouží. Práce téměř všude probíhají při zachovaném chodu
ČOV a jejich výsledkem obvykle bývá provoz založený na
mechanicko-biologickém čištění odpadních vod s nitrifikační a denitrifikační zónou a terciárním stupněm čištění,
který pracuje na principu dlouhodobé aktivace s úplnou
stabilizací kalu. Technické a hydrogeologické podmínky
staveb se ale často výrazně liší.
„Nás nejvíc potrápila zima – údolí Olešky je totiž velice
mrazivé. Po cestě z Paky na staveniště třeba teplota klesla
z -8 °C na minus pětadvacet. Vzhledem k odsunutému začátku zakázky a obtížnému zakládání jsme proto betonáže,
které nám vyšly na zimu, museli provádět pod vytápěnými
stany,“ vzpomíná Ing. Kostomlatský. Zakládání, na kterém
se podíleli i pracovníci firmy PRAGIS, zase komplikovaly
tak silné přítoky spodní vody, že je čerpadla z otevřených
výkopů nestačila čerpat. Problém představovalo zejména
založení lapáku štěrku, komory dočištění a dešťové zdrže
pod halou hrubého mechanického předčištění, protože jejich konstrukce zasahovaly více než šest metrů pod terén.
„První dosazovací nádrž kalu o průměru 13 m jsme
kvůli vodě budovali pomocí převrtávaných pilot zastříkaných torkretem, na které betonáři divize 6 provedli stěny,“
popisuje Ing. Kostomlatský. Kromě divize 6 pomáhali jeho
týmu i zaměstnanci stavomontážního střediska divize 9,
kteří provedli sanaci jedné linky biologického čištění. Zmínit můžeme i Subterru, jež byla 2% podílníkem sdružení.
Při otevření ČOV (foto) starosta Nové Paky Mgr. Josef
Cogan 20. září prohlásil: „Stavbaři dodrželi termín, nepřekročili rozpočet a věřím i v kvalitu jejich díla. Za to vše jim
děkuji.“ Dnes tak ve Staré Pace úspěšně pracuje čistička
pro 14 000 ekvivalentních obyvatel, díky které teče z Olešky do Jizery a následně do Labe o hodně čistší voda.
Domov pro handicapované živočichy v Liberci
Nestává se příliš často, aby byl Metrostav podepsán
pod stavbami, které po svém dokončení neslouží lidem, ale zvířatům. Nicméně občas se i taková díla
na seznamu jeho zakázek objeví. Naposledy to bylo
rozšíření Centra pro zvířata v nouzi – ARCHA v Liberci.
Díky Metrostavu, konkrétně divizi 8, a podpoře Evropského fondu pro regionální rozvoj a Státního fondu
životního prostředí České republiky dnes může záchranná stanice pro handicapovaná zvířata, administrativně
spadající pod Zoologickou zahradu v Liberci, nabídnout
dočasný domov celé řadě nových živočichů.
Před zahájením dostavby loni v létě ARCHA disponovala pouze pěti dřevěnými voliérami pro ptáky, mobilní
hliníkovou sestavou voliér pro drobné ptactvo a malé
savce a vytápěným domečkem pro intenzivní péči. Kapacita stanice nedostačovala zejména v jarním a letním
období, kdy je potřeba postarat se o nejvíce pacientů,
hlavně mláďat. Proto se loni v srpnu zabydleli v záchranné
stanici vedle zvířat i stavbaři. Během roku v ní vybudovali
několik voliér (foto č. 1), novou hospodářskou budovu se
zimovištěm a zázemím pro exotická zvířata a celý objekt
napojili na kanalizační řad.
„Stavba byla rozplánována na celý rok, což není zcela
standardní,“ říká vedoucí projektu Ing. Pavel Ducháč.
Jeho lidé tak mohli dílo přes zimu opustit a ušetřit za jindy nezbytná zimní opatření. Do zoo se vrátili až na jaře
a do konce letošního srpna v ní postupně vybudovali
tři další voliéry pro drobné savce a ptáky či rozlétávací
a izolační voliéry (foto č. 2). Nové je také oplocení celého
1
areálu a ohrazení výběhů pro srnky i vodní ptáky. Součástí
dodávky bylo také vybudování 65 metrů hluboké studny
a rozvodů vody. O rozvody elektrické energie se postarali
kolegové z divize 1. „Největší problémy jsme během stavby měli s přístupem k jednotlivým objektům, protože jsme
se pohybovali na podmáčeném terénu, a s vybudováním
provizorní komunikace,“ vzpomíná vedoucí projektu. Jinak byla podle jeho slov zakázka naprosto standardní a ze
stavebního hlediska nijak výjimečná.
Ačkoli pro stavbaře se jednalo o běžnou práci, pro
Centrum pro zvířata v nouzi bylo jeho rozšíření zcela
zásadní. Teď díky němu budou moci do nových, pěkných
prostor umístit a především se odborně postarat o mnohem víc handicapovaných živočichů, ale také psů a koček
bez domova, protože centrum ARCHA slouží i jako útulek.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Centrum pro zvířata v nouzi nazvané ARCHA vzniklo
při Zoologické zahradě Liberec v roce 2006. Slouží
především jako psí útulek, ale poskytuje navíc i pomoc
handicapovaným volně žijícím živočichům. Jedná se
především o jedince, kteří jsou v důsledku zranění,
nemoci či jiných okolností dočasně či trvale neschopni
samostatně přežít ve volné přírodě. Zaměstnanci
centra se kromě péče o ně snaží také operativně řešit
každodenní problémy společného soužití lidí a volně
žijících zvířat. Více na webu zooliberec.cz/archa/cz.
2
Novostavba vily pro sběratele klasických aut
Tým Milana Vaňkáta, vedoucího stavomontážního
střediska divize 9, dokončil v září v Praze stavbu vily pro soukromého zadavatele. Budova podle návrhu
ateliéru Schindler Seko architekti je zajímavá nejen
kombinací syrového vzhledu betonu s prosklenými plochami. Divize 9 zakázku na tuto drobnější, ale zdaleka
ne malou stavbu získala ve velmi tvrdé soutěži.
„Stavby nerozlišuji podle velikosti. Ta malá s sebou
nese úplně stejné starosti jako velká a navíc se u ní hůř
dosahuje objemových slev na materiál, takže je po ekonomické stránce často náročnější,“ konstatuje vedoucí
projektu Milan Vaňkát. V současnosti za pomoci betonářů
z firmy PRAGIS a šikovných zedníků z vlastního střediska
dostavěl podsklepený patrový dům (foto č. 1) s užitnou
plochou přes 600 m². Jeho dvě nadzemní podlaží se mimoúrovňově kříží do tvaru T a jsou tak šikovně navržená,
že obyvatelům poskytují pro Prahu nadstandardní soukromí (foto č. 2). Hranaté tvary objektu s rovnou střechou
přispívají k tomu, že po architektonické stránce dobře
zapadá mezi okolní funkcionalistické vily.
1
Nosný systém nové budovy přiznává v interiéru syrový železobetonový původ. Obvodový plášť zejména
v přízemí tvoří převážně velké prosklené plochy – pro zachování tepelné pohody jsou z bezpečnostního izolačního
trojskla. Podlahy v přízemí tvoří světlešedé lité broušené
teraco. Z ostatních materiálů či prvků se v interiéru objevuje přírodní dřevo, černá ocel, nezvykle vysoké bíle lakované dveře a v koupelnách lehce zabarvené celostěnové
obklady z pastelového lakovaného skla.
Základem konceptu vily ale není samoúčelný vzhled,
hlavní důraz investor kladl na pohodlí. Patra proto propojuje výtah, aby dům mohli snadno používat i méně pohyb-
liví rodinní příslušníci. Otevřený vnitřní prostor budovy
je navržený s ohledem na zajištění bezpečného pohybu
nejen majitelových malých dětí.
Vilu vytápí kaskáda dvou tepelných čerpadel systému vzduch/voda s možností připojení plynového kotle
pro překonání období s déle trvajícími nízkými teplotami
a ohřev teplé vody. Podlahové topení doplňují v patře
chladicí stropy. „Jedná se o speciální kapilárový systém
ze slabých plastových trubiček, které jsou zapuštěné do
stropní omítky,“ vysvětluje mistr Robert Kabát, který
stavbu na místě řídil. Nastavení tepelné pohody, energetickou spotřebu i zabezpečení objektu si majitel bude řídit
a individuálně nastavovat sám s pomocí počítače.
Minimalistický vzhled moderního domu dotvářejí precizně vypracované detaily, které dovedli do dokonalosti
pracovníci stavomontážního střediska divize 9. Vstřícná
spolupráce investora, architekta, projektanta a dodavatele umožnila při této zakázce vznik elegantního a tvarově
čistého domu s uživatelsky přátelským prostředím, ve
kterém se bude nejen dobře bydlet, ale hlavně žít.
2
U tepelného čerpadla typu vzduch/voda je přes
výparník odebíráno teplo z proudícího venkovního
vzduchu. Výhodou tohoto zařízení jsou nízké pořizovací
náklady a nenáročná instalace. Jeho základ vychází
z tepelného čerpadla vzduch/vzduch, tedy klasické
klimatizace. Systém doplňuje Hydrobox, který teplo
převádí do topné vody. Momentálně je tento způsob
vytápění budov považován spolu s kondenzačními
plynovými kotli za nejekonomičtější. Jeho nevýhodou
je jen závislost topného faktoru na teplotě vzduchu.
V dnešní době tato zařízení efektivně pracují do -15 °C.