strana 3

zp r a v o da j s t v í z d i v i z í

1

Divize 3 dokončila první běloruskou zakázku

Slavnostní otevření celního terminálu v Ščitomiriči,

které za účasti gubernátora oblasti i zástupců vlády

proběhne 23. října, oficiálně ukončí první stavbu divize 3 v Bělorusku. Vyrostla za dva roky jižně od jeho

hlavního města Misku a zahrnuje logistické centrum se

sklady, administrativní budovou, ubytovnou, nezbytným zázemím a mnoha parkovacími či manipulačními

plochami (foto č. 1). Nově ji doplnilo i požární depo.

Cesta od převzetí staveniště k hotovému dílu nebyla

jednoduchá. Téměř 11hektarovou pláň pro stavbu předával investor, společnost Beltamožservis, divizi 3 postupně

a v některých místech až s téměř dvouletým zpožděním.

Kvůli tomu, pozdnímu předávání projektové dokumentace

a její nekvalitě a také kvůli problémům s některými subdodavateli se dokončení zakázky o 9 měsíců protáhlo.

Dnes však už v areálu stojí dva jednopodlažní sklady

o celkové výměře zhruba 20 000 m2 s třípodlažní administrativní budovou, ubytovna pro řidiče (foto č. 2 a 3), myčka aut, objekt údržby, čistírna odpadních vod, vrátnice

a celnice. Kromě komunikací a parkovišť pozemek vyplňují

i rozsáhlé plochy pro venkovní skladování kontejnerů.

Stavbu řídil tým pod vedením Ing. Jiřího Růžka, kterého před dvěma měsíci vystřídal Ing. Josef Dufek, ředitel

organizační složky Bělorusko. „Přizpůsobit se odlišnému

běloruskému přístupu k práci i ke kvalitě bylo náročné,“

říká Ing. Dufek a vysvětluje: „Lidé tu nemají problém s ne-

2

zaměstnaností, práce v Bělorusku i v sousedním Rusku

je dost. Když se jim proto něco nelíbí, snadno změní

zaměstnavatele. Největší slabinou zakázky tu ale byl projektant. Udivily nás staré normy a postupy, které respektoval. Předkládali jsme mu návrhy ke zlepšení, respektive

zlevnění dodávek, ale neuspěli jsme. Také na spolupráci

s dodavateli jsem si těžko zvykal. Kromě toho, že s nimi

byly problémy, které někdy končily i trestněprávní dohrou, zásadně nedodržovali dohodnuté termíny. Pokud

někdo slíbil, že do hodiny přijede, znamenalo to obvykle

za tři hodiny nebo spíš druhý den. Na druhou stranu jsme

byli překvapeni při sepisování závad a nedodělků, co vše

investor přehlížel. Nám, co jsme zvyklí na perfektně odvedenou práci, to ale radost nedělalo.“

Zatímco výstavba logistického terminálu byla financovaná z evropského exportního úvěru, požární depo včetně

nádrže na dešťovou vodu hradil investor ze svých zdrojů.

A protože byl s Metrostavem spokojen, zadal jeho stavbu

opět divizi 3, stejně jako další dopravně-logistické centrum, které pro něj staví tým Ing. Pavla Hrušky v Brestu.

„Přes problémy s předáním díla – a to jsem ještě nezažil ty nejhorší na začátku stavby – mi v paměti nejvíc

utkvěl první dojem z příjezdu do Minska. Je to nádherné,

moderní, čisté město s krásnými parky a širokými bulváry, kam se budu rád za prací vracet,“ uzavírá Ing. Dufek.

Lenka Svobodová, foto archiv divize 3

3

Stavba za mrazivých a mokrých podmínek

Rekonstrukce a modernizace čistíren odpadních vod

(ČOV) ovládají různé divize Metrostavu. Nejen šestka,

o které se zmiňujeme na první straně. Obdobné dílo

právě dokončil i tým Ing. Petra Kostomlatského z divize 9 v údolí Olešky. Je ve zkušebním provozu a 20. září

si jej po slavnostním otevření mohli prohlédnout i obyvatelé obou obcí, kterým slouží – Staré i Nové Paky.

Přestavby čistíren jsou v mnohém stejné. Hlavním důvodem pro jejich zahájení je nutnost vyhovět legislativě EU

a zvýšit jejich kapacitu, což umožňuje rozvoj oblasti, které

slouží. Práce téměř všude probíhají při zachovaném chodu

ČOV a jejich výsledkem obvykle bývá provoz založený na

mechanicko-biologickém čištění odpadních vod s nitrifikační a denitrifikační zónou a terciárním stupněm čištění,

který pracuje na principu dlouhodobé aktivace s úplnou

stabilizací kalu. Technické a hydrogeologické podmínky

staveb se ale často výrazně liší.

„Nás nejvíc potrápila zima – údolí Olešky je totiž velice

mrazivé. Po cestě z Paky na staveniště třeba teplota klesla

z -8 °C na minus pětadvacet. Vzhledem k odsunutému začátku zakázky a obtížnému zakládání jsme proto betonáže,

které nám vyšly na zimu, museli provádět pod vytápěnými

stany,“ vzpomíná Ing. Kostomlatský. Zakládání, na kterém

se podíleli i pracovníci firmy PRAGIS, zase komplikovaly

tak silné přítoky spodní vody, že je čerpadla z otevřených

výkopů nestačila čerpat. Problém představovalo zejména

založení lapáku štěrku, komory dočištění a dešťové zdrže

pod halou hrubého mechanického předčištění, protože jejich konstrukce zasahovaly více než šest metrů pod terén.

„První dosazovací nádrž kalu o průměru 13 m jsme

kvůli vodě budovali pomocí převrtávaných pilot zastříkaných torkretem, na které betonáři divize 6 provedli stěny,“

popisuje Ing. Kostomlatský. Kromě divize 6 pomáhali jeho

týmu i zaměstnanci stavomontážního střediska divize 9,

kteří provedli sanaci jedné linky biologického čištění. Zmínit můžeme i Subterru, jež byla 2% podílníkem sdružení.

Při otevření ČOV (foto) starosta Nové Paky Mgr. Josef

Cogan 20. září prohlásil: „Stavbaři dodrželi termín, nepřekročili rozpočet a věřím i v kvalitu jejich díla. Za to vše jim

děkuji.“ Dnes tak ve Staré Pace úspěšně pracuje čistička

pro 14 000 ekvivalentních obyvatel, díky které teče z Olešky do Jizery a následně do Labe o hodně čistší voda.

Domov pro handicapované živočichy v Liberci

Nestává se příliš často, aby byl Metrostav podepsán

pod stavbami, které po svém dokončení neslouží lidem, ale zvířatům. Nicméně občas se i taková díla

na seznamu jeho zakázek objeví. Naposledy to bylo

rozšíření Centra pro zvířata v nouzi – ARCHA v Liberci.

Díky Metrostavu, konkrétně divizi 8, a podpoře Evropského fondu pro regionální rozvoj a Státního fondu

životního prostředí České republiky dnes může záchranná stanice pro handicapovaná zvířata, administrativně

spadající pod Zoologickou zahradu v Liberci, nabídnout

dočasný domov celé řadě nových živočichů.

Před zahájením dostavby loni v létě ARCHA disponovala pouze pěti dřevěnými voliérami pro ptáky, mobilní

hliníkovou sestavou voliér pro drobné ptactvo a malé

savce a vytápěným domečkem pro intenzivní péči. Kapacita stanice nedostačovala zejména v jarním a letním

období, kdy je potřeba postarat se o nejvíce pacientů,

hlavně mláďat. Proto se loni v srpnu zabydleli v záchranné

stanici vedle zvířat i stavbaři. Během roku v ní vybudovali

několik voliér (foto č. 1), novou hospodářskou budovu se

zimovištěm a zázemím pro exotická zvířata a celý objekt

napojili na kanalizační řad.

„Stavba byla rozplánována na celý rok, což není zcela

standardní,“ říká vedoucí projektu Ing. Pavel Ducháč.

Jeho lidé tak mohli dílo přes zimu opustit a ušetřit za jindy nezbytná zimní opatření. Do zoo se vrátili až na jaře

a do konce letošního srpna v ní postupně vybudovali

tři další voliéry pro drobné savce a ptáky či rozlétávací

a izolační voliéry (foto č. 2). Nové je také oplocení celého

1

areálu a ohrazení výběhů pro srnky i vodní ptáky. Součástí

dodávky bylo také vybudování 65 metrů hluboké studny

a rozvodů vody. O rozvody elektrické energie se postarali

kolegové z divize 1. „Největší problémy jsme během stavby měli s přístupem k jednotlivým objektům, protože jsme

se pohybovali na podmáčeném terénu, a s vybudováním

provizorní komunikace,“ vzpomíná vedoucí projektu. Jinak byla podle jeho slov zakázka naprosto standardní a ze

stavebního hlediska nijak výjimečná.

Ačkoli pro stavbaře se jednalo o běžnou práci, pro

Centrum pro zvířata v nouzi bylo jeho rozšíření zcela

zásadní. Teď díky němu budou moci do nových, pěkných

prostor umístit a především se odborně postarat o mnohem víc handicapovaných živočichů, ale také psů a koček

bez domova, protože centrum ARCHA slouží i jako útulek.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Centrum pro zvířata v nouzi nazvané ARCHA vzniklo

při Zoologické zahradě Liberec v roce 2006. Slouží

především jako psí útulek, ale poskytuje navíc i pomoc

handicapovaným volně žijícím živočichům. Jedná se

především o jedince, kteří jsou v důsledku zranění,

nemoci či jiných okolností dočasně či trvale neschopni

samostatně přežít ve volné přírodě. Zaměstnanci

centra se kromě péče o ně snaží také operativně řešit

každodenní problémy společného soužití lidí a volně

žijících zvířat. Více na webu zooliberec.cz/archa/cz.

2

Novostavba vily pro sběratele klasických aut

Tým Milana Vaňkáta, vedoucího stavomontážního

střediska divize 9, dokončil v září v Praze stavbu vily pro soukromého zadavatele. Budova podle návrhu

ateliéru Schindler Seko architekti je zajímavá nejen

kombinací syrového vzhledu betonu s prosklenými plochami. Divize 9 zakázku na tuto drobnější, ale zdaleka

ne malou stavbu získala ve velmi tvrdé soutěži.

„Stavby nerozlišuji podle velikosti. Ta malá s sebou

nese úplně stejné starosti jako velká a navíc se u ní hůř

dosahuje objemových slev na materiál, takže je po ekonomické stránce často náročnější,“ konstatuje vedoucí

projektu Milan Vaňkát. V současnosti za pomoci betonářů

z firmy PRAGIS a šikovných zedníků z vlastního střediska

dostavěl podsklepený patrový dům (foto č. 1) s užitnou

plochou přes 600 m². Jeho dvě nadzemní podlaží se mimoúrovňově kříží do tvaru T a jsou tak šikovně navržená,

že obyvatelům poskytují pro Prahu nadstandardní soukromí (foto č. 2). Hranaté tvary objektu s rovnou střechou

přispívají k tomu, že po architektonické stránce dobře

zapadá mezi okolní funkcionalistické vily.

1

Nosný systém nové budovy přiznává v interiéru syrový železobetonový původ. Obvodový plášť zejména

v přízemí tvoří převážně velké prosklené plochy – pro zachování tepelné pohody jsou z bezpečnostního izolačního

trojskla. Podlahy v přízemí tvoří světlešedé lité broušené

teraco. Z ostatních materiálů či prvků se v interiéru objevuje přírodní dřevo, černá ocel, nezvykle vysoké bíle lakované dveře a v koupelnách lehce zabarvené celostěnové

obklady z pastelového lakovaného skla.

Základem konceptu vily ale není samoúčelný vzhled,

hlavní důraz investor kladl na pohodlí. Patra proto propojuje výtah, aby dům mohli snadno používat i méně pohyb-

liví rodinní příslušníci. Otevřený vnitřní prostor budovy

je navržený s ohledem na zajištění bezpečného pohybu

nejen majitelových malých dětí.

Vilu vytápí kaskáda dvou tepelných čerpadel systému vzduch/voda s možností připojení plynového kotle

pro překonání období s déle trvajícími nízkými teplotami

a ohřev teplé vody. Podlahové topení doplňují v patře

chladicí stropy. „Jedná se o speciální kapilárový systém

ze slabých plastových trubiček, které jsou zapuštěné do

stropní omítky,“ vysvětluje mistr Robert Kabát, který

stavbu na místě řídil. Nastavení tepelné pohody, energetickou spotřebu i zabezpečení objektu si majitel bude řídit

a individuálně nastavovat sám s pomocí počítače.

Minimalistický vzhled moderního domu dotvářejí precizně vypracované detaily, které dovedli do dokonalosti

pracovníci stavomontážního střediska divize 9. Vstřícná

spolupráce investora, architekta, projektanta a dodavatele umožnila při této zakázce vznik elegantního a tvarově

čistého domu s uživatelsky přátelským prostředím, ve

kterém se bude nejen dobře bydlet, ale hlavně žít.

2

U tepelného čerpadla typu vzduch/voda je přes

výparník odebíráno teplo z proudícího venkovního

vzduchu. Výhodou tohoto zařízení jsou nízké pořizovací

náklady a nenáročná instalace. Jeho základ vychází

z tepelného čerpadla vzduch/vzduch, tedy klasické

klimatizace. Systém doplňuje Hydrobox, který teplo

převádí do topné vody. Momentálně je tento způsob

vytápění budov považován spolu s kondenzačními

plynovými kotli za nejekonomičtější. Jeho nevýhodou

je jen závislost topného faktoru na teplotě vzduchu.

V dnešní době tato zařízení efektivně pracují do -15 °C.