strana 2
Třetina z patnácti
PTÁME SE
Odborná porota v čele s doc. Radomírou Sedlákovou
vyhlásila 4. září 15 nominovaných děl, která se budou
ucházet o titul česká Stavba roku 2014. Těší nás, že
čtyři z nich budoval Metrostav a jedno Subterra. Naše
stavby si už z letošní soutěže odnesly i další ocenění.
V roce 2014 se o titul ucházelo 58 českých a pět zahraničních projektů. Metrostav z nich přihlásil sedm – tři
prošly nominací – a další jeho díla do soutěže zařadili jiní.
Díky nim máme v ohni ještě další želízka, která mohou
uspět i v hlasování veřejnosti na www.stavbaroku.cz.
OC Šantovka v Olomouci (foto č. 1), dílo divize 1, si
nominaci zasloužila díky vydařenému urbanistickému
zásahu do městské struktury. U Krkonošského centra
environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (foto č. 2, Benedikt Markel), jehož stavbu řídila divize 9, porota vyzdvihla ojedinělou architekturu, kvalitně odvedenou prací
betonářů – z divize 6 – a nápadité uspořádání dispozice.
KCEV dostalo navíc i Cenu generálního partnera. Výstavba urgentního příjmu univerzitní nemocnice v Košicích
(foto č. 3, archiv stavby) se zase divizi 3 povedla natolik,
že postoupila do boje o titul Zahraniční stavba roku 2014.
Ing. Miroslava Padevěta,
vedoucího projektu z divize 2
Nový polyfunkční objekt se zajímavými výhledy
1
2
3
Cyklistická lávka přes Labe (foto č. 4), kterou přihlásilo město Čelákovice a divize 5 vybudovala z velice vysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží, získala nejen
nominaci, ale i Cenu SFDI. Jako poslední z děl, na kterých
se podílel Metrostav – konkrétně divize 4 – postoupila
do finále dálnice D3 v úseku mezi Táborem a Soběslaví,
jejíž součástí je i most přes rybník Koberný (foto č. 5). Kdo
cenné tituly získá, se dozvíme už 9. října.
4
5
Metrostav_17_2014.indd 2
Tým Ing. Davida Štochla z divize 6 působí od letošního srpna v Praze na Žižkově, kde pro firmu CENTRAL
GROUP řídí stavbu polyfunkčního objektu Residence
Garden Towers. Zatím ještě pracuje pod úrovní terénu
(foto), začátkem léta 2016 se už ale bude v proluce
mezi rušnou ulicí a zeleným pásem tyčit pět 55 m vysokých věží propojených podzemní podnoží i nadzemními
bloky. Prostor pro život i práci v nich poskytne téměř
700 bytových, nebytových i komerčních jednotek. Řada z těch umístěných ve vyšších patrech nabídne svým
obyvatelům i krásné výhledy, třeba na Pražský hrad.
„Stavbu jsme zahájili v jámě zapažené do úrovně asi
metr nad základovou spárou,“ popisuje Ing. Štochl a pokračuje: „Naše staveniště sousedí ze západu s objektem
Ministerstva vnitra, na severu je ohraničuje rušná Olšanská ulice, na východě stojí budova společnosti O2 Czech
Republic s telekomunikační věží a jižní stranu uzavírají
Olšanské hřbitovy. Mohli bychom proto pracovat nepřetržitě, protože v okolí nežije nikdo, koho by naše dílo rušilo.“
Osmnáctipodlažní věže Garden Towers spojí tři suterény s téměř čtvercovým půdorysem – určené zejména pro
podzemní garáže – a pětipodlažní nadzemní budovy, které
uprostřed rezidence uzavřou klidný, parkově upravený
vnitroblok (vizualizace). Téměř 500 bytů doplní nebytové
ateliéry, součástí většiny jednotek budou i zimní zahrady,
balkony či terasy. Přízemí podél Olšanské ulice obsáhne
také komerční prostory pro obchody a restaurace.
Po konstrukční stránce bude stavba o trochu náročnější, než bývá u běžných domů obvyklé. Základová deska
objektu s plochou přes 9000 m², která bude kvůli složitým
geologickým podmínkám podepřená pilotami, musí totiž
spolu se stěnami suterénu vytvořit bílou vanu. Provedou
ji betonáři divize 6, na které čeká na Žižkově velké dílo,
i když nosnou monolitickou kostru objektu kvůli rychlosti výstavby a odlehčení prvků doplní prefabrikovanými
dílci, třeba panely obvodového pláště či schodišťovými
rameny. „Fasádní prefabrikáty jsou navrženy z různých
druhů betonu – z normálního i z lehčeného – a to bychom
v rámci optimalizace rádi změnili,“ doplňuje Ing. Štochl.
Vzhledem ke zkušenostem, které už tým divize 6
nasbíral, poradí si jistě nejen s vrtáním pilot v tvrdším
podloží, než předpokládal projekt, ale i se zásobováním
stavby na velmi omezené ploše. Hlavolamem, který už
s pomocí kolegů betonářů a divize 11 vyřešil, bylo i rozmístění věžových jeřábů v sousedství téměř stometrové
telekomunikační věže. Žádný jejich pohyb totiž nesmí
přerušit provoz mikrovlnných spojů, které O2 zajišťuje.
– ls –, foto JH,vizualiz ace CEN T R A L GROUP
Subterra si připomněla 50. výročí svého vzniku
Jen málo tuzemských stavebních firem se může opírat
o padesátiletou tradici jako Subterra. Její historie se
začala psát v září 1964 se zahájením ražeb jednoho
z nevýznamnějších podzemních děl v našich dějinách –
50km přivaděče pitné vody ze Želivky do Prahy.
Cesta k dnešní podobě Subterry začala samostatným
útvarem v rámci Uranových dolů Příbram a postupovala
přes odštěpný závod Želivka, národní podnik Podzemní
inženýrské stavby, koncernový podnik Výstavba dolů uranového průmyslu až ke státnímu podniku Subterra. Ten se
privatizací v roce 1992 proměnil na akciovou společnost,
jež se o 12 let později začlenila do Skupiny Metrostav.
Za 50 let existence se Subterra či její právní předchůdci účastnili téměř všech významných projektů podzemního stavitelství u nás. Podepsáni jsou i pod velkými
vodohospodářskými zakázkami a do jejích referencí patří
zejména štolové přivaděče pitné vody nebo ražené kanalizační sběrače. Její pracovníci se podíleli i na výstavbě
přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně, která v roce 2005 zvítězila v anketě Div Česka. Svou pozici mezi
stavební elitou si firma upevnila i výstavbou energetických kolektorů v Praze, Brně a Ostravě. K rozvoji českého
podzemního stavitelství Subterra přispěla i v oblasti tunelářských technologií, když si v 70. a 80. letech 20. století
dokázala pořídit vyspělé technologie a na základě zkušeností s nimi vyvíjela i vlastní zařízení. Jednalo se přitom
nejen o vrtací a nakládací techniku, injektážní soupravy či
teleskopická bednění, ale i o plnoprofilové razicí stroje.
Významným milníkem společnosti byl rok 1997, kdy
Subterra vstoupila do segmentu železničního stavitelství.
Postupem času se stal jedním z jejích nejvýznamnějších
oblastí působení. Na začátku 90. let 20. století Subterra
využila otevření zahraničních trhů a získala a zrealizovala
několik významných zakázek podzemního stavitelství
ve Španělsku, později našla uplatnění i v Německu. Na začátku nového milénia zacílila také na Balkán, kde postavila
chorvatské tunely Plasina nebo Tuhobić. V prvních letech
nového tisíciletí provedla i několik staveb na Slovensku.
V současnosti pracují zaměstnanci firmy zejména
v Maďarsku, kde dokončili nebo provádějí velké doprav-
ní stavby. Další významná díla realizují v Srbsku (tunel
Bancarevo) či v Německu (rekonstrukce železničního
tunelu Alter Kaiser Wilhelm). Nejnovější zahraniční zakázkou Subterry je výstavba přístupových tunelů Sätra
a Skärholmen ve švédském Stockholmu. Kromě podzemních a dopravních staveb však společnost slaví úspěchy
i v segmentu pozemních objektů – Science & Technology
centrum v Ostravě-Vítkovicích (foto), které nedávno dokončila, získalo nominaci na titul Stavba roku 2014. Subterra má tedy dobře našlápnuto i do dalších padesáti let.
Štěpán Sedláček, foto archiv Subterra
V roce 1972 nastoupil Miroslav Padevět do podniku
VKD Kladno a jako důlní měřič začal pracovat na stavbě pražské podzemní dráhy. O tři roky později, aniž by
změnil zaměstnavatele, byl i se závodem Metro převeden do Metrostavu, kterému zůstal věrný. Dnes v něm
pracuje už 42. rok, z toho osmý jako vedoucí projektu
na stavbě ražených částí tunelového komplexu Blanka.
O Blance se často zmiňuje tisk a ne příliš lichotivě. Jak
na vás její zkreslený mediální obraz působí?
Naučil jsem se nevšímat si zpráv, které se nezakládají
na pravdě a jsou populistické. I když Metrostav představuje Blanku veřejnosti třeba prostřednictvím infocentra
na Letné, ti, kdo proti ní nejvíc protestovali či bojují, do něj
nechodí, protože tam bychom jejich názory mohli z očí
do očí vyvrátit argumenty. Naopak každý, kdo stavbu navštívil, je nadšený nejen tím, jak vypadá, ale i kvůli tomu,
že výrazně zrychlí dopravu. A proto na ní pracuju rád.
Blanka je váš třetí pražský tunel. Můžete je porovnat?
Nejdřív jsem stavěl asi 2km Strahovský tunel, po dlouhé
době první velké dopravní podzemní dílo v Praze – mimo
metro. Před ním se jen v 50. letech 20. století stavěl asi
400m tunel Letenský. Všechno proto bylo nové, neobvyklý byl i způsob ražby pomocí pološtítu a rubaninu
jsme prvně z čelby neodváželi po kolejích, ale nákladními
vozy. Tenhle tunel se začal budovat už za socialismu,
v roce 1985. Po sametové revoluci stavba rok a půl stála,
protože se nevědělo, co s ní. Nakonec jsme ji v roce 1997
dokončili a dodnes svým tmavým stropem působí jako relikt minulého režimu. Další byla téměř 1300m Mrázovka,
světlý tunel, moderní jako Blanka, který jsme stavěli v době, kdy si lidé začali uvědomovat, že stavby mohou ovlivnit, a protestovali zejména proti stavebním povolením.
Zajímavé bylo, že ti, kdo byli nejvíc slyšet, vůbec nebydleli
v Praze. Po otevření Mrázovky se už tradičně žádné negativní názory neobjevily. Stavbě komplexu Blanka, který
dohromady měří skoro 6,4 km, se věnuji od roku 2007. To
už se lidé uměli ozvat proti čemukoliv. K půldruhému roku, po který jsem ve dne v noci poslouchal na speciálním
telefonu stížnosti na hluk či prach z odstřelů pod Letnou,
se už raději nechci vracet. Blanka je obrovský projekt jak
po stránce finanční, tak zásahem do pražské dopravy a je
otázka, zda jsme všichni byli na jeho provedení připraveni. Propady ve Stromovce nám k popularitě nepřidaly,
i když se prokázalo, že nevznikly naší vinou. Odnesl jsem
si z nich ale poučení, že nelze podceňovat bezpečnost
na povrchu, pod kterým tunel prochází. A období, ve kterém dnes pracujeme, výstižně popsal prezident Skupiny
Metrostav Jiří Bělohlav v posledních loňských firemních
novinách. Doba, kdy o stavbách rozhodují právníci, je nešťastná. Každý by se měl naučit nést svou odpovědnost –
politici, investoři, projektanti, stavební dozor i dodavatelé.
Blanka je už skoro hotová. Co tedy dnes děláte?
Blanka zdaleka není hotová, i když už jsou tunely stavebně
dokončené a jen se v nich uklízí – a to mluvím i za ostatní
kolegy na trase. Do konce září budeme mít připravené
všechny dokumenty, které jsou nutné pro přejímky. Jejich zahájení ale ovlivní technologové, kteří dolaďují svá
zařízení a chystají se na komplexní zkoušky. Po nich se
tunely otevřou, ale jen ve zkušebním provozu, který třeba
u Mrázovky trval rok. Pokud všechny testy dobře dopadnou, přijde na řadu kolaudace, uvedení tunelu do trvalého
provozu, likvidace provizorních přeložek sítí, zařízení
stavenišť. Moje práce skončí, až se vyjasní i všechny náležitosti kolem financování, a to by mělo podle smlouvy
nastat 31. prosince 2016. A potom se chystám do penze.
Na co ze stavby Blanky budete nejraději vzpomínat?
Na náročné a unikátní technické dílo, které se sdružení
divizí 5 a 2 povedlo. Když byla vyražena strojovna vzduchotechniky pod Letnou s plochou výrubu téměř 300 m2,
tajil se dech všem, kdo do ní vstoupili. Teď je důležité, aby
štafetu převzali další. V týmu mám mladé kolegy, kteří
to dokážou. Co se týče personálu pro podzemní stavby,
Metrostav se podle mě o svou budoucnost bát nemusí.
22.09.14 12:11