Strana 2
Pozorně sledovaná adlouho očekávaná stavba
První vlak projel strakonickým nádražím už 1. září
roku 1868. Letos vsrpnu se po147 letech místní ces-
tující konečně dočkali první zásadní modernizace jeho
kolejiště se všemi souvisejícími stavebními objekty
iprovozními soubory. Rekonstrukci železničního mos-
tu slávkou pro pěší přes Podsrpenskou ulici avýstavbu
bezbariérového podchodu odvýpravní budovy kedvě-
ma novým nástupištím (foto č. 1) akprotějšímu hřbito-
vu dostal nastarost tým Ing.Petra Hanzala zdivize 5.
„Stavbu ve Strakonicích řídila firma Chládek & Tintěra
amy jsme pro ni se zimní přestávkou zhruba zarok vybu-
dovali jen čtyři objekty. Stály ale zato. Rekonstrukci mos-
tu s lávkou komplikovala nutnost zachovat průjezdnost
Podsrpenské ulice, hlavní dopravní tepny směrem kestát-
ní hranici. Podchod svýtahy jsme zase stavěli votevřené
jámě vedvou jen pětiměsíčních výlukách kolejí, což byl
šibeniční termín. Setkávaly se totiž uněj všechny stavební
práce, které bylo vestanici nutné provést. Jednotlivé fir-
my nás proto tlačily doco nejkratších termínů, aby svoje
dílo zvládly včas. Nepřetržitá denní směna byla napros-
tou nutností avzávěru obou etap jsme museli pracovat
ivnočních směnách,“ popisuje Ing.Hanzal.
Dílo se podařilo dokončit včas idíky provozu dopra-
vy divize 4 astředisek divize 6, jejichž pracovníci dodali
iuložili armaturu azapůjčili bednění. Výsledkem společné
práce je opravený, protihlukovou stěnou azábradlím dopl-
něný most – železobetonový rám odvou polích se čtyřmi
nosnými konstrukcemi. Tři slouží železnici a měří přes
62 m, jedna zhruba poloviční funguje jako lávka pro pěší.
Vzhledem ktomu, že se podjezdná výška mostu pohybo-
vala pod hranicí 4,6 metru, stavbaři při sanacích nemohli
použít standardní typy bednění ani kotvení lávek.
Podchod měl původně spojit výpravní budovu sná-
stupišti, nakonec jej však divize 5 protáhla na žádost
města až kprotějšímu sídlišti. Železobetonový uzavřený
rám s 5m světlostí na šířku a 3,72 m na výšku se tak
prodloužil natéměř 80 m. Betonáři jej provedli podle po-
žadavků zpohledového betonu bez nátěrů (foto č. 2), což
byl vzhledem ke krátké době výstavby velmi náročný úkol.
–red–, foto Petr Hanzal
Cíl je na dohled
Za dva a čtvrt roku odvedli stavbaři v areálu laserové-
ho centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech pořádný
kus práce. I když se ale zvenku zdá, že je téměř hotovo,
zakázka pro Metrostav skončí až v roce 2016.
Administrativní a multifunkční budova (foto č. 1)na-
bízí příjemné pracovní prostředí pro více než 400 pracov-
níků. Díky úsilí stavbařů se do nových prostor (foto č.2)
začali stěhovat už letos v červenci, o tři a půl měsíce dřív,
než měli. S tím souviselo i zprovoznění objektu hospodář-
ství technických plynů atechnologie chlazení (foto č.3).
Hotová je i předmontážní hala ELI2 (foto č. 4). Vhlavní
výzkumné budově s extrémně silnými konstrukcemi, kte-
ré provedli betonáři divize 6, však ještě práce neskončily.
Stavbaři zde mimo jiné dokončují předstěny a podhledy
(foto č. 5 a 6). Projekt ve sdružení řídí Ing. Tomáš Vašut
z divize 3 a kromě jeho kolegů jsou ve společném týmu
významně zastoupeni i technici divize 9.
–red–, foto Jiří Junek
Ing.Romana Fuksy,
ředitele divize 5
Ing. Fuksa působí v Metrostavu už pětadvacátý rok.
Vzáří před čtyřmi lety předal řízení dostavby dálnice
D8 svému nástupci ajako náměstek začal zastupovat
ředitele divize 5. Jeho pozici převzal 1. dubna 2013.
Jak se vám poletech nastavbách líbí řídit divizi?
Na stavařině mě vždycky nejvíc bavila možnost něco
budovat, vidět vhmotě výsledek svého díla. Jsem proto
trochu smutný z toho, že sám teď na stavbě nepracuji,
ale můj názor je, že tam už nepatřím. Zralý člověk by měl
postoupit vprofesi dál apřevzít odpovědnost zavíc než
jen zajeden projekt. Předávám proto dnes své zkušenosti
mladším technikům azjišťuji, že stejně jako kdysi já, ani
oni je nechtějí moc slyšet. Každý si prostě musí projít
vlastní praxí. Přesto se snažím kolegy korigovat arozví-
jet, ato mě uspokojuje stejně jako dřív práce nastavbě.
Jaká je vsoučasnosti divize 5?
Jiná než před pár lety. Doroku 2012 měla celá divize –
odředitele podělníka – jistotu tunelářské práce vPraze
nebo porepublice, aikdyž už tehdy úspěšně pronikala
dociziny, nebyla pro ni stěžejní. Celý zaběhnutý systém
se ale změnil a dnes skoro polovina našich pracovníků
vsegmentu podzemních staveb působí vzahraničí, ato
nejen naSlovensku, ale iveSkandinávii. Také jsme zjistili,
že nás jen tunely neuživí, azačali jsme rozvíjet spolupráci
se SŽDC. Zkrátka jsme se museli přizpůsobit tomu, co by-
lo kolem nás. Anové věci se musíme učit neustále. Proto
už dnes naželeznici nestavíme jen mosty, opěrné stěny či
železniční spodek, ale umíme řídit ivýstavbu technologic-
kých celků avmenším rozsahu také montujeme železniční
svršek. Abychom však splnili požadavky vedení firmy,
musíme se vtéto oblasti ještě zlepšit.
Aco provoz mostů aželezobetonových konstrukcí?
Uněj šel vývoj jinak, jeho úbytek práce totiž není možné
nahradit v zahraničí. V segmentu má velmi početnou
konkurenci a žádné velké tuzemské mostní projekty
nadohled, vše se posouvá. Pracovníci tohoto provozu tak
dnes procházejí nesnadným obdobím. Přežívají namen-
ších zakázkách pro dopravní stavby ačekají navypsání
soutěží namodernizaci Libeňského mostu či rekonstrukci
Negrelliho viaduktu, kterých se chceme zúčastnit.
Zahajujete novou stavbu vNorsku. Máte veSkandiná-
vii vytipované idalší projekty?
Ověřili jsme si, že bez ohledu na obtížně srozumitelný
jazyk je pro nás přijatelnější zasednout k pracovnímu
ihospodskému stolu slidmi ze zemí spodobnou kulturou,
způsobem myšlení či vztahem kobchodu. Neumíme pros-
tě dát cenu jako Turci azjižní Evropy nasever nás obrátily
zkušenosti. Rozhodli jsme se problematiku Skandinávie
řešit komplexně adostal ji nastarost Ing.Aleš Gothard,
který právě končí ražby tunelu Norðfjörður. Spolupracuje
přitom sIng.Pavlem Djugem zútvaru našeho obchodního
náměstka a s útvarem zahraničního podnikání Skupiny
Metrostav. Vyhledali jsme další možné avhodné zakázky
naIslandu, veFinsku či naFaerských ostrovech avěříme,
že vnich uspějeme. Řešíme přitom nejen technické ale-
gislativní problémy, ale ipersonální. Vzahraničí pracují
zejména mladí kolegové ařada znich má rodinu. Potře-
bujeme, aby věděli, že nejen dnes mají naši důvěru, ale že
mají před sebou iperspektivu. Chceme jim proto práci co
nejvíc usnadnit. Pokud mají problém, měli by nám oněm
včas říct, abychom jim mohli pomoci. Personální práce je
vtomto případě stejně důležitá jako řešení technických či
legislativních problémů atýká sevšech, iředitele.
Stavba jediného českého tunelu Ejpovice se už roze-
běhla a investor stav díla akceptuje. Zdá se tedy, že
se divizi daří. Co vám udělalo vposlední době radost?
To, že se divize nadechla acítím její tah. Nemůžeme čekat,
že se vrátí to, co bylo, musíme jít dopředu apracovat tam,
kde to jde. Potransformaci, která nastala pocentralizaci
sídla, jsme letos začali zvyšovat výkon iefektivitu. Pro rok
2016 máme asi 60% naplněnost, což není špatné. Potře-
bujeme samostatné, odpovědné aspolehlivé lidi, ato, že
znich vzniká soudržný tým, mě opravdu těší.
strana 2
PTÁME SE
1
Divize 5 zvládá obtížné ražby tunelu Žilina
„Žilina je první tunel, kde se čelba může otevírat vr-
táním navzduch či vodu, stříkaným betonem, bagrem
aněkdy stačí jen ruce nebo gracka (motyka). A když
čelbě necháte trochu času, často se otevře i sama,“
popisuje horninové prostředí pro ražbu tunelu Žilina
Ing.Andrej Korba, vedoucí projektu zdivize 5. Ipřes
nepříznivou geologii se ale kolegům ve spolupráci
s Doprastavem podařilo do konce srpna vyrazit více
než 110 metrů jeho jižní tunelové trouby, přes 70 metrů
severní avříjnu se na jižní chystají zahájit protiražbu.
Oba tubusy tunelu Žilina s raženou délkou kolem
650 m musí projít horninovým masivem měkkého paleo-
genního souvrství tvořeného zvětralými vrstvami jílovců
apískovců, které překrývají kvartérní terasy adeluviální
komplex. Celý masiv je přitom zvodněný ahladina pod-
zemní vody je tři až devět metrů pod terénem. Uzápadní-
ho portálu leží sesuvné pásmo asama ražba, při níž byly
zatím zastiženy především jílovce, prochází vneproběh-
lém sesuvu asnadložím nejvýše 30 metrů.
Snepříznivou geologií stavbaři sice počítali, přesto
vhoře zastihli ještě horší prostředí, než čekali, amuseli
mu postup prací přizpůsobit. Proto dnes ražba pomocí
NRTM s horizontálně členěným výrubem probíhá pod
ochranným deštníkem, který je nutné vrtat každý druhý
záběr (foto č. 1). Deštník se přitom skládá z54 kusů de-
vět metrů dlouhých samozavrtávacích svorníků IBO 51
a ze 14 kusů čtyřmetrových sklolaminátových kotev
umístěných vpatě kaloty. Délka záběru se obvykle pohy-
buje vrozmezí pouhých 0,8–1 metr. Čelbu kaloty raziči
po8–12 metrech zajišťují pomocí 60–70 kusů 16–20 m
dlouhých vrtů sprůměrem 150–170 mm, které jsou vrtané
nacementový výplach aosazené sklolaminátovými kotva-
mi. Ražba opěří má zakalotou odstup 2–6 m amaximální
vzdálenost kaloty oduzavřeného dna je nejvýš 12 m.
„Kromě stability čelby avýrubu nám působí komplika-
ce vrtání nasuchý výplach adeformace tunelu. Všechny
věci přitom spolu souvisí. Stabilitu čelby měly zajistit
čelbové kotvy vrtané navzduch, ale tlak vzduchu materiál
včelbě ještě zhoršoval a měli jsme problém svrtáním.
Vzduchový výplach se nám ztrácel vmasivu, vrty nebyly
vyčištěny, a proto se nám špatně injektovaly kotvy...
Vyřešili jsme to změnou vrtné korunky ajejí velikosti, ale
stabilitu čelby zajistily až zmiňované vrty nacementový
výplach. Při sedání tunelu musíme deformace do 200mm
řešit zvedáním výztužného rámu o 100 až 200 mm. Stím-
to problémem se budeme setkávat pocelou dobu ražeb,
pokud se geologie nezlepší,“ konstatuje Ing.Korba.
Ražby zatím probíhají dovrchně ze západního portálu
(foto č. 2), východní portál se naně teprve připravuje.
–red–, foto Václav Štefek
2
2
1
3
4
5
6 2
1
Metrostav_17_2015.indd 2 16.09.15 9:54