Metrostav

Strana 2

Pozorně sledovaná adlouho očekávaná stavba
První vlak projel strakonickým nádražím už 1. září
roku 1868. Letos vsrpnu se po147 letech místní ces-
tující konečně dočkali první zásadní modernizace jeho
kolejiště se všemi souvisejícími stavebními objekty
iprovozními soubory. Rekonstrukci železničního mos-
tu slávkou pro pěší přes Podsrpenskou ulici avýstavbu
bezbariérového podchodu odvýpravní budovy kedvě-
ma novým nástupištím (foto č. 1) akprotějšímu hřbito-
vu dostal nastarost tým Ing.Petra Hanzala zdivize 5.
„Stavbu ve Strakonicích řídila firma Chládek & Tintěra
amy jsme pro ni se zimní přestávkou zhruba zarok vybu-
dovali jen čtyři objekty. Stály ale zato. Rekonstrukci mos-
tu s lávkou komplikovala nutnost zachovat průjezdnost
Podsrpenské ulice, hlavní dopravní tepny směrem kestát-
ní hranici. Podchod svýtahy jsme zase stavěli votevřené
jámě vedvou jen pětiměsíčních výlukách kolejí, což byl
šibeniční termín. Setkávaly se totiž uněj všechny stavební
práce, které bylo vestanici nutné provést. Jednotlivé fir-
my nás proto tlačily doco nejkratších termínů, aby svoje
dílo zvládly včas. Nepřetržitá denní směna byla napros-
tou nutností avzávěru obou etap jsme museli pracovat
ivnočních směnách,“ popisuje Ing.Hanzal.
Dílo se podařilo dokončit včas idíky provozu dopra-
vy divize 4 astředisek divize 6, jejichž pracovníci dodali
iuložili armaturu azapůjčili bednění. Výsledkem společné
práce je opravený, protihlukovou stěnou azábradlím dopl-
něný most – železobetonový rám odvou polích se čtyřmi
nosnými konstrukcemi. Tři slouží železnici a měří přes
62 m, jedna zhruba poloviční funguje jako lávka pro pěší.
Vzhledem ktomu, že se podjezdná výška mostu pohybo-
vala pod hranicí 4,6 metru, stavbaři při sanacích nemohli
použít standardní typy bednění ani kotvení lávek.
Podchod měl původně spojit výpravní budovu sná-
stupišti, nakonec jej však divize 5 protáhla na žádost
města až kprotějšímu sídlišti. Železobetonový uzavřený
rám s 5m světlostí na šířku a 3,72 m na výšku se tak
prodloužil natéměř 80 m. Betonáři jej provedli podle po-
žadavků zpohledového betonu bez nátěrů (foto č. 2), což
byl vzhledem ke krátké době výstavby velmi náročný úkol.
–red–, foto Petr Hanzal
Cíl je na dohled
Za dva a čtvrt roku odvedli stavbaři v areálu laserové-
ho centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech pořádný
kus práce. I když se ale zvenku zdá, že je téměř hotovo,
zakázka pro Metrostav skončí až v roce 2016.
Administrativní a multifunkční budova (foto č. 1)na-
bízí příjemné pracovní prostředí pro více než 400 pracov-
níků. Díky úsilí stavbařů se do nových prostor (foto č.2)
začali stěhovat už letos v červenci, o tři a půl měsíce dřív,
než měli. S tím souviselo i zprovoznění objektu hospodář-
ství technických plynů atechnologie chlazení (foto č.3).
Hotová je i předmontážní hala ELI2 (foto č. 4). Vhlavní
výzkumné budově s extrémně silnými konstrukcemi, kte-
ré provedli betonáři divize 6, však ještě práce neskončily.
Stavbaři zde mimo jiné dokončují předstěny a podhledy
(foto č. 5 a 6). Projekt ve sdružení řídí Ing. Tomáš Vašut
z divize 3 a kromě jeho kolegů jsou ve společném týmu
významně zastoupeni i technici divize 9.
–red–, foto Jiří Junek
Ing.Romana Fuksy,
ředitele divize 5
Ing. Fuksa působí v Metrostavu už pětadvacátý rok.
Vzáří před čtyřmi lety předal řízení dostavby dálnice
D8 svému nástupci ajako náměstek začal zastupovat
ředitele divize 5. Jeho pozici převzal 1. dubna 2013.
Jak se vám poletech nastavbách líbí řídit divizi?
Na stavařině mě vždycky nejvíc bavila možnost něco
budovat, vidět vhmotě výsledek svého díla. Jsem proto
trochu smutný z toho, že sám teď na stavbě nepracuji,
ale můj názor je, že tam už nepatřím. Zralý člověk by měl
postoupit vprofesi dál apřevzít odpovědnost zavíc než
jen zajeden projekt. Předávám proto dnes své zkušenosti
mladším technikům azjišťuji, že stejně jako kdysi já, ani
oni je nechtějí moc slyšet. Každý si prostě musí projít
vlastní praxí. Přesto se snažím kolegy korigovat arozví-
jet, ato mě uspokojuje stejně jako dřív práce nastavbě.
Jaká je vsoučasnosti divize 5?
Jiná než před pár lety. Doroku 2012 měla celá divize –
odředitele podělníka – jistotu tunelářské práce vPraze
nebo porepublice, aikdyž už tehdy úspěšně pronikala
dociziny, nebyla pro ni stěžejní. Celý zaběhnutý systém
se ale změnil a dnes skoro polovina našich pracovníků
vsegmentu podzemních staveb působí vzahraničí, ato
nejen naSlovensku, ale iveSkandinávii. Také jsme zjistili,
že nás jen tunely neuživí, azačali jsme rozvíjet spolupráci
se SŽDC. Zkrátka jsme se museli přizpůsobit tomu, co by-
lo kolem nás. Anové věci se musíme učit neustále. Proto
už dnes naželeznici nestavíme jen mosty, opěrné stěny či
železniční spodek, ale umíme řídit ivýstavbu technologic-
kých celků avmenším rozsahu také montujeme železniční
svršek. Abychom však splnili požadavky vedení firmy,
musíme se vtéto oblasti ještě zlepšit.
Aco provoz mostů aželezobetonových konstrukcí?
Uněj šel vývoj jinak, jeho úbytek práce totiž není možné
nahradit v zahraničí. V segmentu má velmi početnou
konkurenci a žádné velké tuzemské mostní projekty
nadohled, vše se posouvá. Pracovníci tohoto provozu tak
dnes procházejí nesnadným obdobím. Přežívají namen-
ších zakázkách pro dopravní stavby ačekají navypsání
soutěží namodernizaci Libeňského mostu či rekonstrukci
Negrelliho viaduktu, kterých se chceme zúčastnit.
Zahajujete novou stavbu vNorsku. Máte veSkandiná-
vii vytipované idalší projekty?
Ověřili jsme si, že bez ohledu na obtížně srozumitelný
jazyk je pro nás přijatelnější zasednout k pracovnímu
ihospodskému stolu slidmi ze zemí spodobnou kulturou,
způsobem myšlení či vztahem kobchodu. Neumíme pros-
tě dát cenu jako Turci azjižní Evropy nasever nás obrátily
zkušenosti. Rozhodli jsme se problematiku Skandinávie
řešit komplexně adostal ji nastarost Ing.Aleš Gothard,
který právě končí ražby tunelu Norðfjörður. Spolupracuje
přitom sIng.Pavlem Djugem zútvaru našeho obchodního
náměstka a s útvarem zahraničního podnikání Skupiny
Metrostav. Vyhledali jsme další možné avhodné zakázky
naIslandu, veFinsku či naFaerských ostrovech avěříme,
že vnich uspějeme. Řešíme přitom nejen technické ale-
gislativní problémy, ale ipersonální. Vzahraničí pracují
zejména mladí kolegové ařada znich má rodinu. Potře-
bujeme, aby věděli, že nejen dnes mají naši důvěru, ale že
mají před sebou iperspektivu. Chceme jim proto práci co
nejvíc usnadnit. Pokud mají problém, měli by nám oněm
včas říct, abychom jim mohli pomoci. Personální práce je
vtomto případě stejně důležitá jako řešení technických či
legislativních problémů atýká sevšech, iředitele.
Stavba jediného českého tunelu Ejpovice se už roze-
běhla a investor stav díla akceptuje. Zdá se tedy, že
se divizi daří. Co vám udělalo vposlední době radost?
To, že se divize nadechla acítím její tah. Nemůžeme čekat,
že se vrátí to, co bylo, musíme jít dopředu apracovat tam,
kde to jde. Potransformaci, která nastala pocentralizaci
sídla, jsme letos začali zvyšovat výkon iefektivitu. Pro rok
2016 máme asi 60% naplněnost, což není špatné. Potře-
bujeme samostatné, odpovědné aspolehlivé lidi, ato, že
znich vzniká soudržný tým, mě opravdu těší.
strana 2
PTÁME SE
1
Divize 5 zvládá obtížné ražby tunelu Žilina
„Žilina je první tunel, kde se čelba může otevírat vr-
táním navzduch či vodu, stříkaným betonem, bagrem
aněkdy stačí jen ruce nebo gracka (motyka). A když
čelbě necháte trochu času, často se otevře i sama,“
popisuje horninové prostředí pro ražbu tunelu Žilina
Ing.Andrej Korba, vedoucí projektu zdivize 5. Ipřes
nepříznivou geologii se ale kolegům ve spolupráci
s Doprastavem podařilo do konce srpna vyrazit více
než 110 metrů jeho jižní tunelové trouby, přes 70 metrů
severní avříjnu se na jižní chystají zahájit protiražbu.
Oba tubusy tunelu Žilina s raženou délkou kolem
650 m musí projít horninovým masivem měkkého paleo-
genního souvrství tvořeného zvětralými vrstvami jílovců
apískovců, které překrývají kvartérní terasy adeluviální
komplex. Celý masiv je přitom zvodněný ahladina pod-
zemní vody je tři až devět metrů pod terénem. Uzápadní-
ho portálu leží sesuvné pásmo asama ražba, při níž byly
zatím zastiženy především jílovce, prochází vneproběh-
lém sesuvu asnadložím nejvýše 30 metrů.
Snepříznivou geologií stavbaři sice počítali, přesto
vhoře zastihli ještě horší prostředí, než čekali, amuseli
mu postup prací přizpůsobit. Proto dnes ražba pomocí
NRTM s horizontálně členěným výrubem probíhá pod
ochranným deštníkem, který je nutné vrtat každý druhý
záběr (foto č. 1). Deštník se přitom skládá z54 kusů de-
vět metrů dlouhých samozavrtávacích svorníků IBO 51
a ze 14 kusů čtyřmetrových sklolaminátových kotev
umístěných vpatě kaloty. Délka záběru se obvykle pohy-
buje vrozmezí pouhých 0,8–1 metr. Čelbu kaloty raziči
po8–12 metrech zajišťují pomocí 60–70 kusů 16–20 m
dlouhých vrtů sprůměrem 150–170 mm, které jsou vrtané
nacementový výplach aosazené sklolaminátovými kotva-
mi. Ražba opěří má zakalotou odstup 2–6 m amaximální
vzdálenost kaloty oduzavřeného dna je nejvýš 12 m.
„Kromě stability čelby avýrubu nám působí komplika-
ce vrtání nasuchý výplach adeformace tunelu. Všechny
věci přitom spolu souvisí. Stabilitu čelby měly zajistit
čelbové kotvy vrtané navzduch, ale tlak vzduchu materiál
včelbě ještě zhoršoval a měli jsme problém svrtáním.
Vzduchový výplach se nám ztrácel vmasivu, vrty nebyly
vyčištěny, a proto se nám špatně injektovaly kotvy...
Vyřešili jsme to změnou vrtné korunky ajejí velikosti, ale
stabilitu čelby zajistily až zmiňované vrty nacementový
výplach. Při sedání tunelu musíme deformace do 200mm
řešit zvedáním výztužného rámu o 100 až 200 mm. Stím-
to problémem se budeme setkávat pocelou dobu ražeb,
pokud se geologie nezlepší,“ konstatuje Ing.Korba.
Ražby zatím probíhají dovrchně ze západního portálu
(foto č. 2), východní portál se naně teprve připravuje.
–red–, foto Václav Štefek
2
2
1
3
4
5
6 2
1
Metrostav_17_2015.indd 2 16.09.15 9:54
Metrostav a.s. - noviny