strana 2

Nezištná pomoc

Ptáme se

V pátek 5. října se už po čtvrté uskutečnila akce Daruj

krev s Metrostavem. Počet kolegů, kteří vyslyšeli žádost o pomoc a nezištně darovali svou krev, opět stoupl

a patří jim velký dík, stejně jako všem ostatním, kdo

krev dobrovolně darovali při jiné příležitosti.

Do improvizované transfúzní stanice, kterou jako

posledně v centrále Metrostavu vybudoval odběrový tým

Ústřední vojenské nemocnice v Praze vedený MUDr. Ivo

Turkem, zástupcem primáře oddělení hematologie, biochemie a krevní transfúze ÚVN, tentokrát dorazilo téměř

šedesát dobrovolných dárců krve ze všech divizí, kteří si

čekání na odběr krátili i čtením našich novin (foto č. 1).

„Potěšilo mě, že přišli jak mladí lidé a mezi nimi i hodně prvodárců, tak také někteří starší, kteří se k dárcovství

vrátili třeba po několika letech,“ řekl MUDr. Turek, který

po pročtení zdravotního dotazníku všechny příchozí vyšetřil (foto č. 2) a přehled o jejich zdravotním stavu nechal

doplnit změřením tlaku (foto č. 3). Z vyšetřovny potom

cesta vedla k pohodlnému křeslu, kde sestry každému

zdravému dárci odebraly 450 ml krve (foto č. 4).

Ing. Pavla Šplíchala

z útvaru personální strategie

První rok drsných islandských zkušeností

1

2

3

4

„Celkem jsme odebrali přes 25 litrů všech krevních

skupin od běžné A Rh+ až po ty nejméně obvyklé a jsem

velmi rád, že Metrostav tuto tradici úspěšně rozvíjí,“ spokojeně dokončil MUDr. Turek. Práci jeho týmu tentokrát

kontrolovali odborníci z americké společnosti Baxter

(foto č. 5), která jako zpracovatel krevní plazmy provádí

u svých dodavatelů pravidelné audity, aby měla jistotu, že

i při odběrech mimo nemocnici probíhá vše tak, jak má.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

5

Metrostav_18_07.indd 2

Přesně jeden rok uplynul 21. září 2007 od chvíle, kdy

divize 5 zahájila ražbu prvního ze dvou tunelů v kraji

Nordurland na severu Islandu. Oněch 365 dnů znamená pro tunel a jeho zhotovitele celkem 2567 vyražených

metrů, ovšem pouhá řeč čísel v případě tunelu Siglufjördur i sousedního tunelu Ólafsfjördur, který se začal

razit s měsíčním odstupem, zdaleka nestačí. O každý

metr totiž naši raziči svádějí v podzemí těžký boj.

„Že práce na Islandu nebude snadná, bylo jasné od

počátku, ale ani investor nepředpokládal, že podmínky

budou tak složité a náročné. Jen jedna z předchozích

podzemních staveb na ostrově byla z pohledu geologie

podobně komplikovaná jako tato naše zakázka,“ říká technický náměstek divize 5 Ing. Boris Šebesta a dodává, že

z pohledu přítoků spodní vody a jejího tlaku i teplot patří

tento projekt patrně k nejsložitějším na světě.

Vzhledem k tomu, že terén nedovoloval provést podrobný geologický průzkum, projekt tunelů Siglu i Óláfs

vycházel zejména z teoretických předpokladů a také

z dosavadních poznatků z výstavby tunelů v podobných

podmínkách. Realita, na niž tým pod vedením Ing. Davida

Cyroně a nyní Ing. Petra Živnůstky narážel a stále se s ní

setkává, je však značně odlišná.

„S podzemní a geotermální vodou se na obou tunelech pochopitelně počítalo, pohybujeme se ve vyvřelých

horninách a ve značných hloubkách (na tunelu Ólafs jsme

nyní v úseku pod vrcholem Hólsfjall v hloubce kolem

600 metrů), ale navrhované injektážní postupy se ukázaly

jako nedostatečné,“ říká Ing. Šebesta a poznamenává, že

všudypřítomná podzemní voda se pro raziče na Islandu

i celou divizi 5 stala vlastně synonymem pro oba tunely.

Při přípravě stavby se sice předpokládalo, že kvůli

injektážím zdrojů podzemních vod by se ražby mohly

zpozdit o den až dva v měsíci, ale že přítoky budou tak

vydatné, že si boj s vodou v jednom místě vyžádá i celý

měsíc, si nikdo nedokázal představit. Jako neúčinné se

navíc ukázaly cementové injektáže, protože v ledové vodě

nedochází k potřebným chemickým reakcím, takže je nutné používat polyuretany, což je pochopitelně finančně náročnější. Spotřeba hmoty byla v nejkritičtějším případě na

tunelu Ólafs taková, že ji německý výrobce téměř nestačil

dodávat. Již třikrát také naši technici museli zdokonalovat

a měnit kvalitu a systém injektážních čerpadel, která s vodou z tunelů bojují. A když živel „zkrotí“ na Siglu, mohou

si být téměř jisti, že se objeví na Ólafsu a naopak.

Když však tyto obtíže není nutné řešit, dokážou lidé

z našeho projektového týmu postupovat v islandském

podzemí v průměru až o 300 metrů měsíčně. Vytvořili

také rekord metody Drill and Blast v Metrostavu, když

na tunelu Ólafs za měsíc vyrazili 330 metrů, což je pravděpodobně i nejlepší výkon, jakého se kdy na Islandu při

stavbě tunelů dosáhlo. Na obou tunelech se navzdory složitým podmínkám podařilo od loňského září vyrazit celkem cca 4500 metrů, takže se dá říct, že ražby tunelů jsou

po roce prací téměř v polovině. Na 3871 metrů dlouhém

tunelu Siglu by mělo dojít v únoru 2008 k prorážce a na

tunelu Ólafs, který bude po dokončení dlouhý 7124 metrů,

se od jara počítá s protiražbou.

„To, co naši lidé na Islandu předvádějí, je skutečně

obdivuhodné. Jistě už si mnohokrát sáhli na samé dno

svých fyzických i psychických sil a patří jim velký dík,“

říká s uznáním ředitel divize 5 Ing. Václav Soukup a k jeho slovům se jistě připojí každý, kdo měl možnost vidět

drsnou islandskou realitu na vlastní oči.

Blanka Hrdinová,

Foto Jan Sucharda a Ing. Štefan Orbán

Tlak spodní vody je obrovský, dosahuje i desítek barrů

Rekvalifikace dělnického personálu Metrostavu

Ke zvýšení počtu kvalifikovaných dělníků v Metrostavu

a ke zlepšení struktury jejich zaměření mohou pomoci také rekvalifikace, které vybraným zaměstnancům

s velmi dobrými osobnostními předpoklady umožní

vykonávat dílčí odborné práce v příslušné profesi.

Poskytnou tak odbornou způsobilost těm, jejichž dosavadní kvalifikace neodpovídá požadavkům a potřebám

společnosti, nebo pro které perspektivně nebude dostatek práce v rámci jejich stávající profese, či kteří mají

vyčerpaný počet směn, jež podle svého zařazení mohou

odpracovat v podzemí.

Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti a další související předpisy umožňují získat rekvalifikaci buď formou

zaučení, nebo vyučení v oboru. Metrostav především

podpoří zaučení s certifikátem platným pouze pro naši

firmu. Teoretickou část výuky budou zajišťovat smluvní

střední školy a praktickou část příslušné divize Metrostavu za metodického dohledu dané školy. Plán rekvalifikace

totiž bude vycházet z ročních personálních plánů divizí ve

vazbě na jejich plánovanou potřebu a složení dělnického

personálu v dalších letech.

Nad rámec standardní rekvalifikace chce vedení společnosti pomoci také vybraným zkušeným dělníkům

s trvale dobrými výsledky dosavadní práce a kvalitními

osobnostními předpoklady, kteří budou mít možnost absolvovat firemní kvalifikaci a pracovat na pozici mistrů.

S prvními rekvalifikacemi počítáme již v 1. pololetí

2008 a dělníky pro ně budou hodnotitelé vytipovávat již

v rámci letošního ročního hodnocení zaměstnanců.

M g r. J an K u c h a ř, v e do u c í Ú K R

Po absolvování Fakulty strojní na ČVUT Ing. Šplíchal

nejprve nastoupil do Vodních staveb Praha, odkud

přešel na jejich stavební učiliště, kde přes deset let

působil nejprve jako učitel odborných předmětů a posléze jako zástupce ředitele. V Metrostavu pracuje od

roku 2003, nyní jako specialista zabývající se obnovou

stavu kvalifikovaného dělnického personálu.

O dělnickém personálu se v Metrostavu v poslední době hodně mluví, jaký je současný stav?

Situace na celém trhu práce je v této oblasti velmi nepříznivá a kvalifikovaných pracovníků máme stále méně.

K současnému stavu přispěla zejména tendence najímat si

na práci živnostníky a dodavatelské firmy, což bylo oboustranně ekonomicky výhodné. Nyní však i naši dodavatelé

pociťují nedostatek pracovníků – dělníci stárnou a noví

nepřicházejí, ať už z demografických důvodů, pro malou

prestiž manuálních profesí, kvůli snižování počtu zahraničních pracovníků či problémům v učňovském školství.

Reálně tak hrozí, že nebudeme schopni plnit své plány,

protože práci nebude mít kdo vykonat. Tuto nepříznivou

situaci chceme systémově řešit spoluprací se středními

odbornými školami, odkud chceme získávat perspektivní

kvalifikované absolventy učňovských oborů pro plynulou

obnovu našeho kádru profesních specialistů.

O které profese má Metrostav největší zájem?

Prozatím jsme si vytipovali čtyři učební obory – zedník,

tesař, zámečník a elektrikář. Specialisty pro práci v podzemí, které také potřebujeme, si budeme muset vychovávat

sami pomocí kurzů, protože v České republice už není

jediné hornické učiliště a podle Zákoníku práce nesmí

v podzemí pracovat nikdo mladší 18 let.

Jaké kroky už jste v tomto směru učinili?

Právě jsme začali projekt spolupráce se třemi vybranými

odbornými technickými školami v Praze, v Brně a v Ústí

nad Labem, který by měl pomoci vzbudit zájem o stavební

řemesla a do Metrostavu přivést nový dělnický personál.

Zahajujeme informační a náborovou kampaň pro příští

školní rok, která by měla zajistit v každé škole přípravu

jedné třídy tzv. smluvních žáků. Počítáme s tím, že od

roku 2011 takto do stavu každoročně doplníme až 90

mladých kvalifikovaných pracovníků. Jejich počet, obory

a učební plány budeme každý rok upřesňovat podle požadavků jednotlivých divizí, se kterými spolupracujeme.

Co žákům a jejich rodičům naše firma nabízí?

Kromě hmotného zabezpečení při studiu, jež zahrnuje

stipendium a úhradu internátního bydlení, stravy, dopravy

MHD, učebních pomůcek a pracovního oblečení i jednorázový náborový příspěvek po nástupu do Metrostavu.

Chceme podporovat i mimoškolní, zejména sportovní

aktivity našich smluvních žáků. Pomůžeme jim tak trávit

volný čas a zlepšit fyzickou kondici. V rámci odborné

přípravy ve 2. a 3. ročníku budou učni pracovat na našich

stavbách a pracovištích. Absolventům potom nabídneme

dlouhodobou perspektivu zaměstnání u spolehlivého zaměstnavatele s kvalitním sociálním zázemím. To rozhodně

není málo, mladí lidé se po škole mohou setkat i s tím, že

je nikdo nezaměstná, protože nemají praxi. My naopak

nejnadanějším dělníkům po krátké praxi umožníme absolvovat dálkově další studium zakončené maturitou, aby

se posléze mohli stát mistry.

K čemu se naopak zavazují smluvní žáci?

Podepíší pracovní smlouvu na dva roky s odloženým termínem nástupu. Pokud však po absolvování školy k Metrostavu nenastoupí, budou muset vložené prostředky

vrátit. Po uplynutí dvouleté smlouvy už bude jen na nás,

abychom pro mladé zaměstnance vytvořili takové pracovní podmínky, kterými si je udržíme. Jsme první v oboru,

kdo s podobným projektem přichází, a náskok se budeme

snažit udržet. Podrobnosti o našich záměrech naleznete

na www.metrostav.cz/cz/pracovni_prilezitosti

Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová

10/9/07 2:50:18 PM