strana 2
Zkušenosti z euroSkills
PtáMe Se
Národní tým stavbařů, převážně složený ze zaměstnanců Metrostavu, se v září zúčastnil mezinárodní
soutěže odborných dovedností mladých řemeslníků
euroSkills 2008. Získal při ní spoustu užitečných zkušeností, které jistě předá i svým spolupracovníkům.
Pod vedením Ing. Petra Štofky z divize 3 do Rotterdamu odjeli jako zedník Jan Gregor z divize 9, tesař Michal
Šrubař z divize 6 a dva externisté – obkladač Pavel Wohlgemuth (foto č. 2) a klempíř Petr Sadílek. Na přípravě
týmu se v Praze obětavě podílel František Ptáček, vedoucí
střediska divize 9 a Jakub Leitl z divize 3, který svým
kolegům vytvářel technické zázemí. Při stavbě domku
z polotovarů (foto č. 1, 3) se náš tým vyrovnal s řadou
nečekaných okolností. I když se neumístil mezi prvními,
předvedl kvalitní výkon, za který mu patří dík.
doc. Ing. arch.
radomíry Sedlákové, cSc.
Lenka Svobodová, foto archiv soutěže
1
Stavba národní technické knihovny vrcholí
1
2
3
Jsme jedné krve, ty i já
akce Daruj krev s Metrostavem se pošesté zúčastnilo
více než 50 zaměstnanců, tentokrát opět i s generálním
ředitelem společnosti Jiřím Bělohlavem (foto č. 1).
Spolu s jedním zástupcem Metrosu darovali celkem
více než 20 litrů krve. Přátelskou atmosféru ocenil i odběrový tým z Ústřední vojenské nemocnice. „Do Metrostavu
jezdíme vždy rádi. Kromě příjemného prostředí se tu setkáváme s opakovanými dárci i prvodárci (foto č. 2) a to
nás těší,“ řekl vedoucí týmu MUDr. Ivo Turek.
1
2
Metrostav_18_08.indd 2
Národní technickou knihovnu v Dejvicích dokončí stavbaři vedení týmem Ing. Karla Hrdlovicse z divize 9
Metrostavu až koncem roku. Veřejnost si však specifickou architekturu této výjimečné stavby světových
parametrů bude moci prohlédnout v rámci Dnů Stavitelství a architektury už v sobotu 18. října při Dni
otevřených dveří. Součástí rozsáhlého projektu, který
je zajímavý zejména použitím nových a netradičních
materiálů a technologií, bude i vítězné centrální umělecké dílo rumunského autora Dana Perjovscheho,
které stavbu v příštím roce završí.
Národní technická knihovna (NTK), nacházející se
v těsné blízkosti Fakulty stavební, Fakulty architektury
a Fakulty strojní ČVUT v Praze obslouží od roku 2009
ve svých šesti patrech až 1200 čtenářů, kteří si budou
moci vybrat až z milionu knižních svazků.
Železobetonový skelet monobloku s dodatečně křížem
předpjatými stropními deskami vztyčili betonáři naší divize 6. Pro konečný vzhled objektu s půdorysem sférického
čtverce (foto č. 3) je charakteristická předsazená fasáda
z profilovaného skla (foto č. 1). Vytápění a chlazení objektu řeší temperování betonového jádra. Při stavbě NTK byla použita řada specifických materiálů a postupů, z nichž
mnohé měly u nás premiéru, jako třeba bituteraco.
Zlidšťující faktor
Stroze a jednoduše pojatou stavbu Národní technické
knihovny mělo završit centrální umělecké dílo. Architekt
zvažoval možnost rozmístit v hale a atriu sestavu několika obrazovek, které by vysílaly různé programy z celého
světa. Nakonec od návrhu odstoupil a ke slovu se dostala
mezinárodní soutěž, v jejímž rámci byli osloveni tři významní světoví umělci.
Odborná porota složená ze zástupců VŠUP, AVU,
Státní technické knihovny, Metrostavu, společnosti Sekyra Group a z architekta celého projektu, pana Romana
Brychty, v polovině letošního září vybrala jako nejlepší
projekt dílo rumunského umělce Dana Perjovscheho,
který zaujal svým naivním ztvárněním kresby kombinovaným s krátkými texty (vizualizace č. 2). „Jeho návrh nás
přesvědčil proto, že knihovně dodal lidský faktor a odlehčil tak její strohý technický ráz,“ uvedl Karel Hrdlovics.
Vítěz Dan Perjovschi pochází z rumunského města
Sibiu. Ve svých projektech často využívá naivní dětské
kresby kombinované s politickým komentářem v podobě
krátkých glos. Jeho bezprostřední grafická reakce na atmosféru prostředí díla zaujala řadu světových uměleckých i komerčních institucí. Vystavoval například v slavném newyorském Muzeu moderního umění. Speciální
výstavu věnoval portugalské bance, jejíž prostory využil
k vyjádření pocitů ze vstupu Rumunska do Evropské unie,
či z legalizace potratů v Portugalsku.
V prostorách Národní technické knihovny mu byla
vyčleněna celá vstupní hala a atrium. Jako podklad pro
své kresby zde Perjovschi využije stěny, parapety a část
sloupů. První část uměleckého záměru se bude realizovat
již začátkem letošního prosince, hlavní úsek však bude
vytvářen až v průběhu slavnostního otevření 9. 9. 2009
a v prvních měsících provozu knihovny. Umělec chce totiž
vstřebat okolní provoz a dílo vytvořit až na základě svého
pocitu a momentální nálady.
Vítěz může být jen jeden
Další návrh pro mezinárodní soutěž byl od německého
autora Carstena Nicolaie a měl interaktivní charakter.
Jako centrální umělecké dílo nabízel objekt propojeného
dvojkrystalu o rozloze cca 3x4 metry vytvořený z polo-
propustných zrcadel reagujících zvukem a světlem na pohyb v blízkém okolí. Interaktivní krystal Carstena Nicolaie
v budoucnu možná nalezne své uplatnění před vstupní
halou Národní technické knihovny.
Jak nám sdělil Karel Hrdlovics, na soutěž a realizaci
centrálního uměleckého díla byla vyčleněna částka dva
miliony korun, která nesplnila požadavky třetího zúčastněného umělce. Švédský autor Carsten Holler požadoval
za svůj projekt několikanásobně více. Jeho návrh umožňoval návštěvníkům netradiční sestup z šestého a pátého patra knihovny do prostoru atria pomocí skluzavky
s dlouhým dojezdem.
2
Blíží se finále
Vedle záležitostí týkajících se výběru centrálního uměleckého díla se v současné době v budově řeší a dodělávají
poslední dokončovací práce. Jak nám sdělil Karel Hrdlovics, hlavní pozornost teď věnují venkovním úpravám.
Uvnitř se uklízí, kompletuje se elektro, přednáškový sál
a dolaďuje gastro provoz. Interiér dostává konečnou podobu v jednotném vizuálním stylu.
Po Dni otevřených dveří v říjnu letošního roku zbydou
jen pouhé dva měsíce na dokončení celé stavby. Následně
proběhne její příprava na provoz, která potrvá šest měsíců
až do magického data 9. 9. 2009, kdy bude nová Národní
technická knihovna slavnostně otevřena pro veřejnost.
ter e z a Re g n er o v á, f o t o J o s e f H u s á k ,
vizualizace Dan Perjovschi
3
Docentka Radomíra Sedláková je kurátorkou sbírky
architektury Národní galerie v Praze. Známá teoretička
a historička architektury i publicistka je řadu let také
předsedkyní poroty v soutěži Stavba roku.
V poslední době jste navštívila mnoho nových staveb.
Jak na Vás působí současná architektura?
Velmi se změnila. I když si to málokdo uvědomuje, žijeme
v období její zásadní proměny. Ještě ve druhé polovině
20. století se u staveb dbalo na jejich trvanlivost a nadčasovost. Dnes poprvé pozemní stavby programově nevznikají na věky. Staví se z oceli a skla, které jsou velmi
křehké. V projektech se uvažuje nejen s tím, že se stavby
budou převlékat a promění se jejich funkční využití, ale
objevuje se i požadavek na jejich snadné rozebrání a likvidaci. Architekturu stále poměřujeme jejím tisíciletým
vývojem, kdy svým duchovním rozměrem přesahovala
společnost. Dnes se však mění na spotřební zboží s omezenou životností a kvalitu nahrazuje kvantitou.
Změnila se u nás architektura po roce 1989?
Architektura sleduje společenské změny s odstupem, takže se intenzivně mění dodnes. Nejprve začaly vznikat stavby, které tu chyběly, a používaly se nové materiály. Dnes je
život pestřejší, a to nejen kvůli přeměně politického řízení,
ale i celkovým vývojem. Po čerpacích stanicích, autosalonech či bankách se vracíme zpět k výstavbě budov pro
bydlení a třeba ke školám. Spektrum staveb se rozšiřuje
podle požadavků normálně žijící společnosti.
Soutěž Stavba roku se letos pořádá už po šestnácté. Je
od začátku stále stejná?
Ze začátku měla některá přihlášená díla problémy s kvalitou provedených stavebních prací. Dnes je samozřejmostí, že každá stavba je kvalitně postavená. Proto, i když
se jedná o soutěž stavební, v porotě stále víc hodnotíme
architektonický nápad, koncept a jeho převedení do konstrukcí a materiálů. Změnilo se také územní rozložení přihlašovaných staveb a to mě mrzí. Stále víc jich je z Prahy.
I když v regionech jistě také vznikají výjimečné stavby, my
o nich nevíme. Také jsem se domnívala, že se postupně
bude vyrovnávat poměr přihlášených rekonstrukcí a novostaveb. V poslední době však rekonstrukcí ubývá, a to
nejen těch v soutěži. Měli bychom se starým objektům
věnovat víc, i když třeba nejsou památkově chráněné.
Odhadnete předem, která stavba v soutěži získá titul?
Dřív jsem se u některých rozestavěných staveb těšila,
že je třeba za rok zblízka poznám v soutěži, nebo jsem je
tipovala na titul. Po šestnácti letech zkušeností ale vím,
že vždycky se do soutěže přihlásila stavba, o jejímž vzniku
jsme neměli tušení a která nás mile překvapila. I proto
mám Stavbu roku ráda, že se při ní objevují zajímavá díla
na místech, kde bych je nehledala. Metrostav jich do soutěže, myslím, přihlásil snad nejvíc – a žádná jiná firma taky
neposbírala víc ocenění. Velmi mě zajímá svým širokým
záběrem, staví metro, tunely, novostavby, ale také rekonstrukce, z nichž Nostický palác je skutečně ukázkou toho,
jak se s vrcholnou památkou má zacházet.
Zatím jste mluvila o architektuře jednotlivých staveb.
Jak vnímáte současný urbanismus?
Zdá se mi, že ten český se věnuje nejvíc zajištění plynulé
automobilové dopravy. Nové objekty ztrácejí souznění
s místem stavby a proměňují se podle developerských
požadavků. Stavby ale nemají hledět jen na prospěch či
užitek. Ty bytové mají vytvořit domov, kde se lidé budou
nejen dívat na televizi či sprchovat, ale kde jim bude dobře. Panelovým sídlištím z dob socialismu jsme vyčítali, že
jsou jen na bydlení, ale byly v nich školy, pošty a alespoň
jeden obchod. Teď i když vznikne bytový soubor s příjemnou prostorovou koncepcí, je monofunkční a není v něm
ani poštovní schránka. Nejsem staromilec, město se musí
vyvíjet. Ale mělo by to být smysluplně, plánovitě a s vědomím, že nejsme poslední generace, která v něm žije.
10/8/08 9:27:15 AM