strana 3

zpr a v o d a j s t v í z d i v iz í

1

Poděbrady jsou chráněné před stoletou vodou

Protipovodňová opatření jsou po stále častějších povodních velmi diskutovaným tématem. Někde bohužel

zůstane jen u řečí, jinde mají obyvatelé víc štěstí

a podél řeky vyrostou nejrůznější stěny, hráze či konstrukce pro mobilní hrazení. Klidnější spánek při stoupající vodě v Labi budou mít třeba obyvatelé dvou částí

Poděbrad. Protipovodňová opatření (foto č. 1) tu v září

dokončil tým Ing. Petra Brože z divize 6.

Nové zídky a hrázky vyrostly v Poděbradech v lokalitě

Kostelní předměstí – na pravém břehu Labe v blízkosti

plavební komory nad jezem – a v Polabci, samostatné

osadě na levém břehu řeky pod jezem. Stavbu na místě

řídil Ing. Přemysl Socha z divize 6, zemní práce provedla

divize 4 a speciální zakládání firma Zakládání staveb.

Složitější byla výstavba v lokalitě Polabec, protože

část hrázky se tu stavěla na lesním pozemku, který byl

částečně podmáčený. Podle geologa by ke snížení hladiny

podzemní vody nepomohlo ani vybudování odvodňova-

2

cích studní, proto zde stavbaři museli odstranit veškerou

dřevní hmotu a z lomového kamene nasypat základ pro

provedení tryskové injektáže. „Liniová stavba tu navíc

obepínala nebo protínala mnoho soukromých pozemků,

a součástí díla proto bylo i zvyšování podezdívek některých plotů, takže jsme museli řešit spoustu požadavků

dotčených osob,“ vzpomíná Ing. Brož.

V Kostelním předměstí byla situace jednodušší, zde

stačilo vybudovat pouze betonové zídky, které budou

na nábřeží v případě potřeby doplněny mobilním hrazením. Část vody by měla zachytit i zemní hráz v místním

parku, na jejíž koruně vznikla stezka pro pěší.

Co však stavbaře do značné míry potrápilo, byly rozmary počasí. Letošní červnové povodně sice téměř žádné

škody nezpůsobily, nicméně deštivé počasí přivodilo jiný

problém. „V rovinaté krajině Polabí existují v terénu místní

deprese, ve kterých vznikla z dešťové vody jezera, a ta zaplavila části staveniště. Dlouho jsme se jich nemohli zbavit, čerpat bychom museli za vysokých nákladů na vzdálenost několika set metrů,“ vzpomíná Ing. Brož. „Navíc

letošní zima byla dlouhá a první polovina roku deštivá.

Léto bylo naštěstí suché a stavba v tomto období velmi

poskočila, ale lidé, zejména dělníci, si v 35 °C bohužel užili

své. A září? Když jsme potřebovali dokončovat betonové

konstrukce a finalizovat terénní úpravy, zase přišly deště.“

Stavba však skončila včas, a tak už se lidé v Poděbradech

nemusí rozvodněného Labe tolik obávat. Nová protipovodňová opatření (foto č. 2) by je měla ochránit před

stoletou vodou s rezervou asi 30 centimetrů.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Výukové a výzkumné centrum v Hradci Králové

Přesně půl roku zbývá do dokončení největší stavby

poslední doby v Hradci Králové – nového Výukového

a výzkumného centra, jež je zároveň i jednou z největších investic Univerzity Karlovy mimo Prahu. Vzniká v těsném sousedství hradecké fakultní nemocnice

a bude konkrétně sloužit lékařské a farmaceutické fakultě východočeské pobočky UK. Od loňského září jej

buduje sdružení Metrostavu a firmy Chládek & Tintěra,

jež vede tým Ing. Petra Kostomlatského z divize 9.

V pětipodlažní budově, která nabídne 7000 m² ploch,

budou učebny, výzkumné laboratoře, sklady, archivy, kanceláře a další zázemí pro mediky a lékárníky. Studenti zde

najdou i velkou posluchárnu pro 300 lidí. Součástí projektu jsou také parkovací místa a příjezdová komunikace.

Budova má tvar kříže, složeného z jednoho objemnějšího a jednoho menšího traktu (foto č. 1). Stavbaři

již dokončili její monolitickou kostru s nosnými železobetonovými stěnami, opláštění a sádrokartonové příčky.

Momentálně zasklívají atrium a zateplují i obkládají fasádu

1

(foto č. 2), která je u většího traktu horizontálně členěná

s pásovým uspořádáním oken s předsazenými hliníkovými lamelami. U menší části jsou předsazené slunolamy.

K dokončení jim ještě zbývá vzduchotechnika, chlazení,

elektroinstalace, betonování podlah a veškerá řemesla.

„Monolity jsou dílem divize 6, venkovní elektro a trafo

udělali pracovníci divize 4 a Subterry,“ popisuje podíl jednotlivých týmů Ing. Kostomlatský a dodává: „Na stavbě

je originální její založení ve slepém rameni Labe. Kvůli vysoké hladině spodní vody jsme použili vodonepropustné

konstrukce, a podzemní podlaží budovy tak vytvořila bílá

vana podepřená hlubinnými pilotami.“

Vybudování centra z 85 % financuje EU, zbytek je hrazen ze státního rozpočtu ČR. Jeho stavba skončí v dubnu

2014, pro výuku začne sloužit v září téhož roku. V budoucnosti by se mělo stát základem moderního univerzitního

kampusu, kde bude probíhat i biomedicínský výzkum

související s provozem obou zdejších fakult UK.

Rekonstrukce železničního mostu u Dešenic

Cestující mezi Nýrskem a Špičákem na Šumavě musí v těchto dnech místo železnice použít jiný způsob

dopravy. Od 9. září do 7. listopadu je na zdejší trati

výluka, během které pracovníci divize 5 musí stihnout

většinu prací na rekonstrukci mostu u Dešenic.

Během dvou měsíců tu musí divize 5 nejen vyměnit

celou ocelovou konstrukci mostu (foto č. 2), ale také provést betonáž spřažené desky a říms, odvodnění, izolace

a zpevnit spodní kamennou stavbu mostu. Přitom sanace

základu rozhodně nepatří k jednoduchým – velikost a tvar

opěr tuto stavbu spíše řadí k těm výjimečným. Stavbaři

také kompletně vyměňují železniční svršek této jednokolejné trati v celkové délce 236 metrů a upravují vedení

dálkového kabelu.

Samotný most měří 67 metrů, široký je pět a půl metru

a nad místním bezejmenným potokem se klene ve výšce

22 metrů. Mostní konstrukce tu sloužila více než 130 let,

a i když byla v průběhu let částečně upravována, současným nárokům železniční dopravy již nevyhovuje. „Je

to první železniční stavba našeho projektového týmu,“

připomíná vedoucí projektu Ing. Petr Hanzal. „Doposud

jsme se specializovali především na silniční komunikace,

ale chceme se co nejlépe zapsat i v tomto oboru.“

Na celou akci měli stavbaři osm měsíců, s rekonstrukcí začali v březnu 2013. Většinu doby věnovali přípravě pro

hlavní práce tak, aby vše klaplo a výluka, ve které je nutno zvládnout plných 95 procent prací, byla co nejkratší.

„Celá akce byla velmi náročná na koordinaci,“ zdůrazňuje

Ing. Hanzal. „Většinu prací se snažíme dělat vlastními

silami, pouze s dovozem materiálu a s bedněním nám po-

1

máhali kolegové z divize 4. V jednu chvíli jsme však museli

vzhledem k časovému presu požádat o pomoc i divizní

tuneláře,“ vzpomíná Ing. Hanzal a vysvětluje: „Měli jsme

totiž problémy s demontáží kamenných úložných prahů.

Největší z nich měly skoro tři tuny a byly vzájemně spojené cementovou zálivkou. Kolegové nám ochotně pomohli

a kameny uvolnili pomocí expanzního rozpojování.“

Rekonstrukce mostu budí velký zájem obyvatel blízkých Dešenic, kteří postup prací pozorně sledují. Na odstraňování staré konstrukce (foto č. 1) se bylo podle

slov starosty podívat více občanů než na místní pouti.

Po rekonstruovaném mostě, který se nachází necelých

osm kilometrů od hranic s Německem, se první cestující

svezou již koncem listopadu tohoto roku.

–jar–, foto Josef Husák a Petr Hanzal

Trať mezi Železnou Rudou a Plzní, na které se most

u Dešenic nachází, postavila společnost Dráhy

plzeňsko-březenské původně pro vývoz uhlí ze

severních Čech do Bavorska. Úsek Plzeň–Nýrsko byl

zprovozněn 20. září 1876, zbývající trať do Železné

Rudy, která je v náročnějším terénu, pak o rok později.

Za dva měsíce byla spojena i s Bavorskou východní

dráhou. Stavitelé železnice museli šumavský masiv

prorazit několika tunely. Nejdelší z nich – který je

dodnes i nejdelším tunelem v České republice – vede

od zastávky Brčálník až na Špičák a měří 1747 m. Více

než tisíc dělníků ho stavělo téměř čtyři roky.

2

Historický Petrin během roku omládne

Kulturní památka Petrin v Bruntále, která byla roku

1926 postavena pro chlapecký seminář a dnes zde

sídlí základní škola, projde během 13 měsíců rozsáhlou rekonstrukcí. Dosud čistě školní budova se díky ní

změní v bezbariérově přístupné víceúčelové centrum

vzdělávání a volného času.

Rekonstrukci Petrinu má na starosti tým Ing. Michala

Osičky z divize 1, který by měl do konce srpna příštího roku kompletně opravit nejen historickou fasádu a vyměnit

okna, ale provést i sanaci celé budovy. „Budeme muset

provést injektáž zdiva, sanační omítky i drenážní potrubí

po obvodu objektu,“ vypočítává vedoucí projektu. Kromě

toho jeho tým odvětrá soklové zdivo, vymění vnitřní instalace i podlahy a postaví nový výtah, na který zbude místo

díky částečné změně vnitřních dispozic.

Rekonstrukci provádí tým Ing. Osičky za provozu

základní školy, což si vyžádalo striktní oddělení jejích

prostor od stavby. To s sebou přineslo nutnost řešit i problémy spojené s požadavky zachovat funkčnost některých

rozvodů instalací a současně zahájit práce na nových.

„Velikou překážkou je i časové omezení, protože hlučné

práce nesmíme v pracovní dny provádět v době výuky,

tedy od 8. do 14. hodiny,“ připomíná Ing. Osička. Stavbaři

se museli přizpůsobit i požadavkům hasičů – v případě

mimořádné události by totiž řízená evakuace žáků probíhala po únikových cestách i přes prostor stavby.

A to není vše. Na stavební tým pečlivě dohlížejí památkáři. Veškeré zabudované materiály s nimi musí s dostatečným předstihem projednávat a schvalovat. „S odborníky konzultujeme i finální uskladnění nebo opětovné

Zatímco od založení v roce 1926 sloužila budova

s krátkými přestávkami jako školské zařízení, její účel se

po rekonstrukci částečně změní. Základní škola v ní sice

zůstane, ale do rekonstruovaného objektu přesídlí navíc

středisko volného času a městská knihovna s čítárnou

a posluchárnou. V přízemí vznikne společná recepce a expozice zaměřená na školství. Jeho další prostory využije

kromě knihovny také mateřinka. V prvním patře bude

středisko volného času, základní škola zabere další dvě.

V suterénu by měla sídlit stanice mladých přírodovědců.

zabudování či likvidaci demontovaných prvků, jako jsou

okna, dveře, zařizovací předměty, otopná tělesa či vnitřní

vybavení. Část kastlových oken a vnitřních dveří necháme

repasovat a znovu použijeme,“ říká Ing. Osička.

Zatímco v současné době jsou v plném proudu sanace

a práce v interiéru, jakmile to počasí na jaře příštího roku

dovolí, čeká na divizi 1 oprava fasády (na obrázku pohled

ze severu). Ta by měla trvat až do konce srpna, kdy se

do rekonstruované budovy přesunou její noví uživatelé.

–jar–, foto Josef Husák

2

Martina Vampulová, projekt Ateliér DHP