strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

1

Končí oprava dalšího úseku na dálnici D1

Již druhým rokem probíhá rekonstrukce dálnice D1.

Řidiči si už zvykli, že je na ní vždy několik úseků, kde je

nutné povolit nohu z plynu a snížit rychlost na 80 km/h.

A ještě budou muset nějaký ten čas vydržet, neboť její

celková modernizace, na které se podílí i Metrostav, je

naplánována až do roku 2018.

S opravou mezi 226. a 229. km ve směru od Vyškova

do Brna v těchto dnech končí pracovníci divize 4, kteří

kromě výměny povrchu měli na starosti i rekonstrukci

dvou dálničních mostů. Nový kryt bude cementobetonový, pouze asi 700 m na mostních přejezdech bude z asfaltu. V délce 9 km ještě stavbaři vyměňují oboustranná

svodidla ve středním dělicím pásu a v rámci testovacího

projektu provádějí krajnice z geobuněk. Investor ŘSD si tu

totiž chce vyzkoušet efektivnější zpevnění okrajů dálnic.

„Opravovaný úsek je sice krátký, ale stejně krátký je

i termín. Během tří měsíců musíme vybudovat kus dálnice

v parametrech novostavby při splnění všech smluvních

náležitostí, které práce pro ŘSD obnášejí. Zvláštností

stavby je operativní řešení návrhu nové nivelety. Při odkrývání podkladní vrstvy, která je mnohdy ve špatném

stavu, musíme ve spolupráci s projektantem a geodety niveletu optimalizovat a tím maximálně omezit nadspotřebu

2

betonové směsi při dodržení všech normových parametrů

vozovky,“ přibližuje vedoucí projektu Ing. Jiří Karlický.

Stavbaři si musí poradit i s tím, že ve stejné sestavě

pracují na dvou úsecích. V půli září totiž začali D1 opravovat i mezi 215. a 220. km u Rousínova, kde by měli

skončit 14. prosince. Tato druhá akce je z hlediska objemu

výrazně větší. Vyžádá si asi 53 tisíc m² nové cementobetonové vozovky, což je téměř dvakrát víc než u Vyškova.

Pracovníci divize 4 ji mohou souběžně řídit jen díky velmi

dobré spolupráci mezi týmy hlavního stavbyvedoucího

Ing. Davida Szombathyho z provozu zemních prací a vedoucího střediska betonových vozovek Ing. Jana Růžičky.

Zvládnout tak velké objemy položené hmoty v krátkých termínech pomáhají divizi 4 dva finišery (foto č. 1).

První pokládá první vrstvu cementobetonového krytu

a do podélných spár vkládá kluzné trny TBI pro kotvy.

Druhý ukládá finální vrstvu v požadované rovinatosti

a upravuje povrch čerstvého koberce (foto č. 2). „Za hodinu jsou schopny zpracovat až 250 m³ čerstvé betonové

směsi, jsme ale limitováni kapacitou betonáren v dosahu

staveb a požadavky na kvalitu výsledného povrchu,“ pokračuje Ing. Karlický. Rychlost pokládky cementobetonového krytu se proto pohybuje mezi 40–50 bm za hodinu.

Finišery obsluhuje 8–10členný sehraný tým, kompletní

sestava personálu se skládá z 20–25 pracovníků.

„Pokládka ale za druhým finišerem nekončí, protože

finální povrch je zapotřebí ještě doupravit a opatřit retardačním ochranným postřikem, který během následujících

12 hodin zamezí vytvrdnutí vrchní vrstvy v tloušťce cca

3 mm. Poté se po 6–10 hodinách může provést vymetání

této neztvrdlé vrstvy a tím se docílí požadované protismykové vlastnosti komunikace. Tato technologie tzv. vymývaného betonu se správně nazývá dvouvrstvý cementový

beton s obnaženým kamenivem,“ uzavírá Ing. Karlický.

–jar–, foto archiv stavby

Divize 1 buduje na Vyškovsku novou kanalizaci

Malá slavnost (foto) zahájila 22. září v Hodějicích výstavbu téměř 34 km kanalizační sítě a společné čistírny

odpadních vod. Akce, jejímž investorem je Dobrovolný

svazek obcí Ligary, se jako čtvrtinový podílník ve sdružení účastní i divize 1. Konkrétně její tým z jihomoravského regionu vedený Ing. Robertem Schneiderem.

Ligary se říká vyškovské lokalitě mezi městem Slavkov a Hodějicemi. Stejnojmenný dobrovolný svazek obcí

kromě posledně jmenované vsi sdružuje i nedaleké Heršpice, Nížkovice, Křižanovice a Němčany. Žádná nemá

čistírnu odpadních vod, u novostaveb se zde proto hloubí

jímky, a splašky se v tom lepším případě odvážejí do Slavkova. V tom horším přímo vtékají do dešťové kanalizace,

jejíž stoky ústí do místních potoků. A to samozřejmě nevyhovuje životnímu prostředí ani požadavkům EU. Obce

se proto domluvily a za přispění Operačního programu

Životní prostředí se jim během tří let podařilo vyřešit

majetkoprávní vztahy a sehnat finance na odkanalizování

a výstavbu společné ČOV v obci Hodějice.

Zakázku povede společný projektový tým řízený pracovníky společnosti OHL ŽS, která je lídrem sdružení.

Mimo Metrostav je v něm zastoupen i HOCHTIEF CZ.

Stavbaři kanalizaci vybudují po etapách, aby zachovali dopravní obslužnost území. „Samotná stavba bude poměrně

jednoduchá,“ říká Ing. Schneider a dodává: „Obtížné však

bude udržet dobré vztahy s lidmi v malých obcích, protože

se jim po dobu našich prací zhorší životní úroveň.“

Převážná část projektu počítá s vybudováním oddílné kanalizační sítě. Stávající stoky zůstanou ponechány

v provozu a odvedou dešťovou vodu do místních recipientů. Odpadní vody svede nová kanalizace do ČOV Hodějice,

která je navržena pro 4600 ekvivalentních obyvatel. Bude

mít sestavu mechanického a biologického čištění a architektonicky vhodně zapadne do okolní krajiny.

Dodavatelské sdružení převzalo staveniště den po

slavnostním zahájení díla a s pracemi by mělo skončit

zhruba za rok. „Jde nejspíš o největší podobný projekt

v Jihomoravském kraji a celkem bude stát asi čtyři sta

milionů korun. Zkušební provoz by měl být zahájen v září 2015. Do té doby už budou vybudované stoky a přivaděče, abychom mohli vyzkoušet, jestli čistička funguje

opravdu tak, jak má. Zatím vše stíháme, ale nikdo samozřejmě neví, jaké bude počasí. Ale to jsou běžné realizační

problémy, které řeší asi každá stavba,“ uvedl předseda

svazku Ligary a starosta obce Heršpice Jiří Ziegler.

–red–, foto archiv divize 1

Metrostav_18_2014.indd 3

Tři zajímavé zakázky v Moravskoslezském kraji

Tři rekonstrukce naráz řídí v Moravskoslezském kraji

Pavel Szmek z divize 1. První začala v červenci na autobusovém nádraží v Havířově, v polovině srpna se k ní

přidala druhá – kompletní přestavba 2. a 3. nadzemního podlaží v budově Traumatologie v Městské nemocnici Ostrava – a nakonec ještě přibyla rekonstrukce indukční pece a její odprášení v Třineckých železárnách.

Jedná se o pec, která bude tavit dvakrát 15 tun železa.

„Všechny tři zakázky jsou pro Metrostav důležité hlavně z obchodního hlediska. Autobusové nádraží stavíme

v prostředí, kde jsme již vybudovali kanalizaci v hodnotě

přes 500 milionů korun, a nesmíme si pokazit renomé,

protože nás čekají ještě další projekty, o které se v Havířově budeme ucházet. Městská nemocnice Ostrava je pro

nás sice nový investor, ale zase se jedná o stavbu, kterou

provádíme v místě naší moravské pobočky a v centru

města. Asi nejdůležitější je z mého pohledu rekonstrukce

ve Třineckých železárnách. Jsou největším výrobcem

oceli v České republice a soukromým investorem, který

ročně vkládá zhruba 500 milionů korun do oprav a investic. V letošním roce to bylo dokonce 2,5 miliardy. A nám

trvalo celé dva roky, než jsme od Třineckých železáren

nějakou zakázku vůbec získali,“ říká Pavel Szmek.

Na nádraží v Havířově si musel jeho tým nejdříve poradit s rozsáhlými bouracími pracemi, které srovnaly se zemí významnou havířovskou budovu, tzv. rotundu. Ta byla

vybudována v roce 1965 jako jedna z mnoha tamějších

dově traumatologie v Městské nemocnici Ostrava (foto),

kde se nachází lůžková část urologického a ortopedického

oddělení. Divize 1 zde ve sdružení s firmou VS-Invest

provede kompletní výměnu okenních výplní, zateplení

obvodového pláště a střechy.

Stavbaři už dnes mají za sebou téměř všechny bourací práce, provedli betonáže ztužujících stěn a připravují

stavbu sádrokartonových konstrukcí. Tato rekonstrukce

je podle Pavla Szmeka zatím nejnáročnější. Opravy totiž

probíhají za plného provozu nemocnice. „S nadsázkou se

dá říci, že se stavba s nemocnicí ovlivňují navzájem. My

musíme průběh prací přizpůsobit požadavkům nemocnice

a například hlučné práce provádět pouze ve vyhrazených

dnech s ohledem na ordinační hodiny v odděleních, nad

kterými rekonstrukce probíhá. Musíme také zajistit, aby

stavební práce neohrožovaly funkční prostory nemocnice.

Ta se zase přizpůsobuje stavbě třeba v logistice pohybu

vlastních zaměstnanců na staveništi a vypomáhá znalostmi svých profesních pracovníků ohledně místních specifik, jako je vedení potrubí a kabelů,“ říká Pavel Szmek.

staveb v bruselském architektonickém stylu. Zbourat bylo

třeba i budovu cestovní kanceláře ČSAD Havířov včetně

přilehlých malých stánků rychlého občerstvení a lékárny.

Na místě rotundy vyroste dvoupodlažní budova také

kruhového půdorysu (vizualizace), která bude sloužit

jako zázemí pro pracovníky ČSAD, a hlavní čekárna pro

cestující. Tým Pavla Szmeka kromě toho postaví i nová

výstupní a krytá nástupní místa, která zahrnují jednak

provedení všech inženýrských sítí – venkovního osvětlení,

dešťové kanalizace, přípojky elektřiny a vody a splaškové

kanalizace – a dále komunikace i chodníky. Nové autobusové nádraží zabere pouze část plochy toho původního.

Po jeho dokončení by mělo ve zbývajícím prostoru vyrůst

obchodní centrum. O tom, kdo ho bude stavět, ještě není

rozhodnuto, ve hře je i tým Pavla Szmeka.

mohli soutěžit, museli jsme získat na tuto pec reference.

Nakonec jsme se dohodli s britskou firmou Inductotherm

Furnace Group.“ Stavbaři už v železárnách převzali staveniště a kompletují jeho zařízení. Sondují také stávající

základové konstrukce, aby získali potřebné podklady k dokončení realizační projektové dokumentace. Vzhledem

k tomu, že se jedná o vestavbu do stávající slévárenské

haly, mohou počítat s problémy, zdárný průběh prací by

ale neměly ohrozit. „Tato zakázka je pro nás důležitá proto, že Třinecké železárny jsou významnou firmou, která

neustále investuje do obnovy, a pokud zakázku provedeme v řádném termínu a kvalitně, určitě nám to u tohoto

investora otevře dveře k další práci,“ říká Pavel Szmek.

K tomu, aby všechny tři jeho stavby v Moravskoslezském kraji probíhaly bez větších komplikací a v dohodnutých termínech, je podle něj nejdůležitější dobrý kolektiv.

„S tím svým pracuji již šest let a věřím, že naše důvěra je

všestranná,“ uzavírá vedoucí projektu.

Rekonstrukce traumatologie za plného provozu

Další zakázkou, přibližně dvojnásobného finančního rozsahu, než má autobusové nádraží v Havířově, je kompletní

rekonstrukce druhého a třetího nadzemního podlaží v bu-

Nový důležitý investor: Třinecké železárny

Z finančního hlediska nejnákladnější a zároveň pro divizi 1

nejdůležitější stavbou je rekonstrukce tavicího agregátu

středofrekvenční indukční pece o výkonu 2x15 tun a její

odprášení v Třineckých železárnách. Podle Pavla Szmeka

bylo velmi náročné tuto zakázku získat: „Abychom o ni

Martina

Vampulová,

foto

archiv

s t av by,

vizualizace Havířovský deník

Rychlá práce divize 3 udělala radost zejména motoristům

Během pouhých tří nočních uzavírek části dálnice D3 – ze čtyř plánovaných – osadil tým Ing. Jindřicha Hátleho, MBA,

z provozu ocelových konstrukcí divize 3 poslední nadrozměrné díly železničního mostu na přeložce trati v úseku Chotoviny–

Sudoměřice u Tábora. Třicet hlavních prvků mostu o délce až 28 metrů a hmotnosti do 58 tun vyrobili jejich kolegové

v Horních Počernicích. Na výstavbě pomocných konstrukcí u dálnice D3 se podíleli také pracovníci z provozu mostních

technologií divize 4 a lešenáři z divize 6. Foto pořídil Matěj Krupa, od stejného autora je i upoutávka na straně 1.

07.10.14 14:14