Strana 4
Vtunelovém komplexu Blanka se 25. září odehrálo syrové drama
Policejní vozy, hasičská auta, sanitky avrtulník zahrály 25. září vPraze naLetné nanervy všem nepoučeným
přihlížejícím. Ti informovaní ale věděli, že vtunelu Blanka probíhá taktické cvičení, kterým si složky integrovaného
záchranného systému testovaly zásah vdopravním komplexu (foto č. 1), sjehož prostředím itechnologiemi se
musely dopodrobna seznámit, než se vezkušebním provozu otevře motoristům. Nehoda dvou osobních aut, znichž
jedno začalo hořet (foto č. 2), byla nadispečink nahlášena ve13.00 hodin. Jak se ale záchranáři přesvědčili (foto
č.3), větší problém představoval linkový autobus svíce než 30 cestujícími, který řidič – vesnaze vyhnout se nehodě
– naboural dopilíře výjezdové rampy. Khrůznému obrazu vpodzemí přispívaly vraky vozidel akouř, ale hlavně
realisticky maskovaní figuranti (foto č. 4). Zdravotníci je roztřídili podle rozsahu postižení. Nejhůř natom byl řidič
autobusu – jeho zranění byla neslučitelná se životem adocvičení se tím zapojil ivůz pohřební služby. Poranění
17lidí se ukázala jako méně závažná, jak signalizovaly izelené pásky najejich rukou (foto č. 5). Ty, kdo takové štěstí
(foto č. 6) neměli, odvezly donemocnice sanitky (foto č. 7). Pro nejvážněji zraněné přiletěl vrtulník (foto č. 8), sjehož
odletem ve14.05 hodin (foto č. 9) skončily transporty isouběžná likvidace následků havárie. Když ve14.30hodin
velitel zásahu cvičení vyhodnotil, všichni si popřáli, aby se ve skutečnosti s podobnou situací nikdy nesetkali.
strana 4
INFORMACE / AKTUALITY / ZAJÍMAVOSTI
NAŠE FOTOREPORTÁŽ
Klenot české secese
Stavební struktura pražského Obecního domu uPrašné
brány má veskutečnosti novobarokní anovorenesanč-
ní charakter a jeho interiéry jsou po stylové stránce
velice pestré. Ze zjednodušeného architektonického
pohledu se však tato stavba považuje zasecesní ajako
taková je řazena meziklenoty pražského stavitelství.
Dějiny její výstavby však dokazují, že mohla být jiná.
Města vokolí Prahy stavěla Národní domy odkonce
19.století. NaKrálovských Vinohradech vyrostlo centrum
českého spolkového života už vroce 1894, naSmíchově
roku 1908 avKarlíně jen otři léta později. Snápadem po-
stavit si nové sídlo proto přišla ičeská Měšťanská beseda
vPraze apeticí zroku 1901 zdvořile požádala městskou
radu ojeho vybudování – konfrontačně hned naproti Ka-
sinu, německému společenskému středisku, které stálo
vulici NaPříkopě, kde je dnes Slovanský dům.
Radnice sice nemohla investovat veřejné peníze
dosoukromého projektu, přesto se nazmiňovaném místě
rozhodla vykoupit areál Králova dvora – vté době sloužil
jako kasárna – zbořit jej a na rozsáhlé parcele postavit
„stavbu honosnou areprezentativní, nákladem však po-
kud možno malým“. Tuto absurdní formulaci obsahovalo
izadání vsoutěži naprojekt Obecního domu.
Soutěže nakonec proběhly dvě, vítěz ale nebyl sta-
noven ani vjedné. Vroce 1903 však městská rada pově-
řila zpracováním projektu profesora Antonína Balšánka
a hlavně architekta Osvalda Polívku, kterého tehdejší
modernisté ostře kritizovali za oportunistickou přizpů-
sobivost požadavkům investorů, kterážto vlastnost mu
umožňovala často získávat práci bez účasti vsoutěžích.
Zarok se Obecní dům začal stavět, celý byl veřejnosti
zpřístupněn v lednu 1912. Původně měl stát 3 miliony
korun, nakonec se proinvestoval dvojnásobek. Kolem
zadávání veřejných zakázek tehdy panovala řada pochyb-
ností, sporů, nařčení z korupce a obvinění, že stavbou
byly pověřeny firmy spřátelené spředstaviteli města ane
ty, které byly renomované či levnější. Ještě větší ostudou
skončil zápas o výtvarnou výzdobu objektu. Jednota
umělců výtvarných a spolek Mánes se přestaly hádat
asemkly se jenom jednou, aby odmítly návrh tehdy už
slavného malíře Alfonse Muchy, který chtěl kvůli jednot-
nému dekoru Obecní dům vyzdobit celý sám ažádal pouze
uhrazení nákladů. Čeští výtvarníci mu nakonec povolili
dekorovat jen jeden zpěti salonků – Primátorský.
Výsledkem snahy české společnosti o vybudování
reprezentačního paláce pro koncerty, plesy, slavnostní
shromáždění či spolkový život se nakonec stala stylově
pestrá slepenina, jejíž slohové vyznění přední osobnosti
kultury počátku 20. století označovaly buď zazastaralé,
nebo za eklekticky nečistě poskládané. Takové spory
aodsudky ovšem provázely – aprovázejí – zrod všech
velkých staveb. Ajak se jimi dnes chlubíme.
zdroj Petr Hořejš Toulky českou minulostí
Pozvánka navýstavu
VprostoráchNovoměstské radnice vPraze je dokonce
října otevřena multimediální výstava věnovaná Soně
Červené – světoznámé operní pěvkyni a herečce. Kje-
jímu uspořádání přispěl jako partner iMetrostav.
Úvod výstavy pojmenované Tím vším jsem žila před-
stavuje rodinu Soni Červené, která se narodila vzáří1925
jako dcera známého spisovatele akabaretiéra Jiřího Čer-
veného. Dokumenty zpozdních čtyřicátých let připomí-
nají její první divadelní zkušenosti zmuzikálu Divotvorný
hrnec. Návštěvníci postupně uvidí jevištní snímky zoper-
ních vystoupení veStavovském divadle Praze, veStátním
divadle vBrně avprvním zahraničním angažmá veStátní
opeře vBerlíně, kam vroce 1962 emigrovala.
Samostatná část výstavy je věnovaná umělecké čin-
nosti Soni Červené vzápadní Evropě avNěmecku, nej-
podrobněji pak trvalému úvazku veFrankfurtu nad Mo-
hanem. Fotografie však dokládají ijejí působení veVídni,
Barceloně, Edinburghu, Palermu, Bruselu, Seattlu či San
Francisku. Další úsek expozice je věnován roli Carmen,
provázené famózním úspěchem nasvětových scénách.
Následnou část výstavy tvoří dokumenty zúloh vdílech
Leoše Janáčka. Poprvé jsou zde představeny i činoherní
role, které herečka vytvořila vdivadle Thalia vHambur-
ku. Závěr dokumentuje návrat Soni Červené do Prahy
v90.letech 20. století ajejí role vNárodním divadle. Vel-
koplošná projekce nabízí idokumenty zapůjčené Českou
televizí – 13. komnatu Soni Červené vrežii Olgy Somme-
rové aČervenou nit od režiséra Radomíra Urbana. Vysta-
veny jsou ijevištní rekvizity, kostýmy čiosobní předměty.
Výstavu uspořádalo Občanské sdružení Mahler 2000
aje otevřená denně kromě pondělí od10. do18. hodiny.
Více informací najdete nawww.copub.cz.
Sezona byla úspěšná
Cyklistům Metrostavu se podařilo ivzávěrečných blá-
tivých závodech uhájit skvělé deváté místo vcelkovém
hodnocení sportovních týmů letošního seriálu Kola
pro život (www.kolopro.cz). Vsoutěži firemních týmů
potom Metrostav nenašel přemožitele ani v jednom
zšestnácti závodů seriálu.
Na úspěšném účinkování cyklistického družstva se
podílelo celkem osm kolegyň a kolegů z Metrostavu.
Vladislav John, Ondřej Beran, Martin Šťovíček aMiroslav
Pánek se umístili vprvní stovce celkového pořadí jednot-
livců. Hana Kadlecová zaujímala pravidelně medailová
aPetra Brodíková přední místa vrámci svých kategorií.
Nemalou měrou kcelkovému úspěchu přispěli i Tomáš
Homolka aMarkéta Vlková (foto).
Zájemci oposílení sestavy vpříštím roce mohou kon-
taktovat Vladislava Johna zcentrály Metrostavu.
Miroslav Pánek, foto archiv týmu
Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen Skupiny Metrostav / Pověřená šéfredaktorka Ing.Lenka Svobodová / Všechny neoznačené materiály připravili Lenka Svobodová, foto Josef Husák / Adresa redakce Koželužská 4,
18000Praha 8-Libeň, tel.: 266019241; www.metrostav.cz; www.facebook.com/Metrostav / Číslo 18/2014 vyšlo 9. 10. 2014 (19/2014 vyjde 24. 10. 2014) / Složení redakční rady Ing.F. Polák (předseda), Ing.J.Pavlíček (místopředseda),
Ing.J.Kavan, P.Meyer, Ing.J. Neklanová, Ing.L. Profota, Ing.L. Svobodová, Ing.J. Šob,Ing.L. Weinfurtová aIng.M. Zrcková / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 12800 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing,s.r.o., Nad Kazankou
37, Praha7-Troja, tel.: 244023201, fax: 244023333 / Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta,s.p., odštěpný závod Praha, č.j.nov 6051/96 ze dne 3. 4. 1996 / Podávání novinových zásilek bylo povoleno s.p.OZSeČ Ústí nad
Labem dne 21. 1. 1998, j. zn. P-649/98 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736 / Toto periodikum slouží jen avýhradně pro obchodní propagaci firmy Metrostav a.s. aje veřejně neprodejné.
Třetí vEvropě
Kromě mladých sportovců se Metrostav jako jedna
zmála tuzemských firem zajímá ioveterány. Mnoho-
krát už podpořil třeba basketbalový reprezentační tým
mužů, který při nedávném mistrovství Evropy vOstra-
vě vybojoval bronzovou medaili vkategorii 60+.
Vtýmu veteránů, který vznikl najaře roku 2008, se
s logem Metrostavu na dresu pravidelně objevují třeba
Jiří „Áda“ Pospíšil, jeden z nejlepších evropských bas-
ketbalistů počátku 70. let 20. století, i druhý nejlepší
střelec vhistorii české ačeskoslovenské košíkové Kamil
Brabenec. Spatnáctkou nahrudi vněm pravidelně bojuje
ikolega – Josef Porazil zdivize5.
Zašest let existence vybojovali úspěšní veteráni pět
medailí z mistrovství světa či Evropy! Stříbrnou si už
vroce 2008 odvezli zME vitalském Pesaru (viz noviny
Metrostavu číslo 16/2008). Následný rok získali bronzo-
vou medaili namistrovství světa vPraze. VBrazílii pak
vroce 2011 podlehli vutkání opostup mezi čtyři nejlepší
až po dramatickém boji sfavorizovaným týmem domá-
cích. OdMistrovství Evropy 2012 vlitevském Kaunasu se
už ale pokaždé vracejí domů smedailí anení důležité, že
dvě byly „bramborové“ – při veteránských šampionátech
totiž dostávají medaile ihráči poraženého týmu zutkání
otřetí místo. Naši basketbalisté je získali vLitvě i orok
později naMS vŘecku (foto). Stín čtvrtých míst se více
než 60letým reprezentantům podařilo překročit letos
v červenci, když na VIII. mistrovství Evropy v Ostravě
vybojovali skvělé bronzové medaile. Gratulujeme!
Velké plány má tým napříští rok, kdy by hráči chtěli
získat již osmý titul mistrů republiky, startovat namist-
rovství basketbalových veteránů Slovenska anamistrov-
ství světa vamerickém Orlandu. Věříme, že pětinásobný
veteránský mistr republiky Pepa Porazil při něm bude
mít příležitost rozšířit svou medailovou sbírku složenou
zitalského evropského stříbra ařecké světové brambory.
Metrostav bude jemu ijeho spoluhráčům držet palce, aby
se našampionát vezdraví připravili apřálo jim štěstí.
–red–, foto archiv týmu
2
1
4
6
8
3
5
7
9
Metrostav_18_2014.indd 4 07.10.14 14:15