strana 3
z p r a v o d ajs t v í z d i v i z í
Záložna Creditas získá reprezentativní vzhled
Na třídě Svobody v centru Olomouce prochází zásadní
rekonstrukcí administrativní budova ze 70. let 20. století. Vnitřní dispozice i vzhled objektu se mění v moderní a reprezentativní sídlo záložny Creditas, které velmi
dobře zapadne do okolní historické zástavby.
Bankovní úředníky vystřídali stavbaři divize 1 v čele
s Ing. Jaroslavem Kuncem letos v červenci, aby jednoduchý šestipodlažní montovaný skelet s částečnou nástavbou strojovny výtahů zrekonstruovali i rozšířili. Vstupní
podlaží stávající budovy bylo totiž příliš vyvýšeno nad
úroveň chodníku a suterén byl zase příliš hluboko na to,
aby v něm mohla parkovat auta. Hlavní stavební úpravou
proto bude snížení přízemí na úroveň chodníku a zvýšení
podlahy suterénního podlaží asi o tři čtvrtě metru, aby jej
bylo možné využít jako parking.
Na úrovni ulice tak vznikne vysoký dvoupodlažní prostor, který bude nově sloužit jako reprezentativní vstupní
hala celého objektu. Na ni v zadní části naváže přístavba
s novým vysokým prostorem bankovní haly orientovaným do nároží ulic Tylovy a Dánské (vizualizace). Původní
pětitrakt vnitřní dispozice zůstane v principu zachován
a bude rozšířen i do prostoru nové přístavby. Kolem fasád
vzniknou administrativní plochy, vnitřní trakt vyplní ko-
munikační hala se schodištěm a zasedacími místnostmi.
Během rekonstrukce vyroste i nové únikové schodiště
a výtah. Výrazným architektonickým prvkem bude nová
parkovací věž s automatickým parkovacím zakladačem
pro 17 vozů v jihozápadním rohu objektu. Doplní tak počet
parkovacích míst v suterénu, který kapacitně nestačil.
Původní budova je založena na asi desetimetrových
milánských stěnách, které podepírají monolitický železobetonový rošt. Na ten je nadbetonován druhý stupeň
základů, který přenáší zatížení od ztužujících stěn a obvodového pláště. Pro přístavbu objektu je navrženo založení
na vrtaných železobetonových pilotách.
„Na stavbě právě dokončujeme bourací práce v části
skeletu, což představuje demontáž obvodového pláště
a bourání skladby střechy. Betonáři vážou výztuž železobetonové desky v úrovni nové podlahy suterénu a zámečníci nad ním montují ocelovou konstrukci sníženého
stropu v místě budoucího vstupního vestibulu,“ popisuje
vedoucí projektu Ing. Jaroslav Kunc s tím, že do konce
ledna by jeho tým měl dokončit hrubou stavbu a v ideálním případě i opláštění objektu. Kompletní zakázka by pak
měla být hotova během června příštího roku.
Mar tina Vampulová, vizualizace archiv stavby
Divize 3 dostavěla nerezové nádrže v Paskově
Projektový tým Ing. Tomáše Daníčka z provozu ocelových konstrukcí divize 3 dokončil nedávno v Moravskoslezském kraji stavbu sedmi svařovaných nerezových
nádrží. Byl odpovědný za jejich projekt, výrobu, dodávku i instalaci. Do dvou z nich – nádrží anaerobního reaktoru – montéři divize 3 uložili i technologii. Ve firmě
Biocel Paskov nádrže poslouží k úpravě a skladování
kapalných médií a biomasy v čistírně odpadních vod.
1
„Práce s korozivzdorným materiálem má svá specifika,“ říká Ing. Daníček a uvádí: „Například všechno nářadí
musí být také nerezové, aby nedošlo ke kontaminaci základního materiálu uhlíkem z normální černé oceli. Pokud
nerezové není, řeší se to na stavbě potažením ocelového
nářadí nerezovým plechem. Dalším úskalím je dodržování
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Špony z nerezového materiálu jsou totiž ostřejší a tvrdší než u konstrukčních ocelí. Všichni, kdo s ním pracovali, proto museli
neustále nosit ochranné brýle. Specifický je i proces moření a takzvané pasivace nerezu, což je procedura, která
obnovuje ochranu povrchu základního materiálu a svarů
tak, aby byla celá konstrukce korozivzdorná.“
Biocel Paskov vyrábí viskózovou a sulfitovou buničinu, a protože chtěl energeticky využít kondenzáty, které
v provozu vznikají, potřeboval přestavět podnikovou
čistírnu odpadních vod. Metrostav mu pro tento projekt
postavil sedm válcových nádrží (foto č. 1) z nerezavějící
oceli s kuželovou střechou, vodorovným dnem a vstupy
v plášti i ve střeše. Všechny musely být vodotěsné a odolat působení vnitřních tlaků. Dvě nádrže byly určené pro
anaerobní reaktory – obě měly objem 1150 m³, vnitřní
průměr přes 10 m, výšku hladiny téměř 15,5 m a montéři divize 3 do nich osadili vnitřní vestavby nazývané
settlery – technologii firmy HydroThane. Dvě nádrže byly
2
neutralizační – ty byly určeny pro stejnou výšku hladiny
jako předešlé, ale jejich průměr jen o něco málo převýšil
tři metry, a proto měly objem pouze 113 m³. Další dvě byly
vyrovnávací – jedna s objemem 1500 m³ a druhá 641 m³.
Poslední byla zásobní nádrž pro biomasu. Měla vnitřní
průměr 8,54 m a byla navržena na výšku hladiny 6,37 m.
Menší neutralizační nádrže svařili specialisté v dílně
a do Paskova je dopravili vcelku, ostatní dokončili na místě (foto č. 2). „Na výrobu nerezových konstrukcí musí být
v provozu vyčleněna specializovaná dílna, kde se s jinou
ocelí nepracuje. Proto jsme nádrže nemohli vyrobit v Horních Počernicích,“ vysvětluje stavbyvedoucí Stanislav
Sosna, který řídil práce na místě. I přesto, že zakázku
podobného typu divize 3 realizovala poprvé, provedla ji
v požadované kvalitě. Metrostav tak získal do svého portfolia další referenci z oblasti, ve které zatím nepůsobil.
–ls–, foto archiv divize 3
Návrat do třetího patra po třech letech
Tým Ing. Richarda Rakouše z divize 4 se po třech letech vrátil na stavbu mimoúrovňové křižovatky (MÚK)
Opatovice (foto č. 1). Ve sdružení se společností Skanska tu buduje druhou polovinu estakády, která přes
kruhový objezd převede ve třetím patře rychlostní
komunikaci R35 směrem na Olomouc.
„Nastoupili jsme na stejné staveniště, kde jsme v srpnu 2010 museli zakonzervovat a zaslepit dvě asi 200 m
dlouhé části hlavní mostní konstrukce na trase silnice
R35 ve směru od Prahy,“ říká Ing. Rakouš a doplňuje: „Teď
je naším úkolem dokončit je včetně rozpletu, který R35
propojí se zprovozněným kruhovým objezdem i z druhé
strany. Pro výstavbu zhruba kilometrové estakády se samostatným mostem pro každý jízdní směr a dvou ramp
musíme přeložit inženýrské sítě a vybudovat až 12 metrů
vysoké zemní těleso.“
Metrostav dostal za úkol postavit levý most estakády a z něj vycházející rampu 4. Na hlubinném založení
z velkoprůměrových pilot o délce až 15 m, které provedli
pracovníci firmy Zakládání staveb, už dnes zaměstnanci
provozu mostních technologií divize 4 vlastními silami
budují základy a pilíře mostních konstrukcí (foto č. 2).
Zahájili také montáž spodní posuvné skruže, která je sestavena z divizního inventárního materiálu a její příčný řez
je navržen pro posuv mezi pilíři.
Do konce roku by divize 4 chtěla dokončit první takt
betonáže své části estakády, jejíž most vytvoří předpjatý
komorový nosník. Bude mít výšku průřezu 3,20 metru,
jeho maximální rozpětí překročí 60 metrů a výška nad
terénem se bude pohybovat kolem 20 metrů.
1
Stavba by měla skončit v prosinci roku 2015, a zasáhnou do ní tedy hned dvě zimní období, během nichž se práce nebudou smět zastavit. „Budeme se muset vypořádat
i s poměrně složitými dopravně inženýrskými opatřeními,
abychom mohli přes stávající provozovanou křižovatku
převést hlavní most a obě rampy napojit na kruhový objezd,“ vypočítává úskalí díla Ing. Rakouš a dodává: „Při
stavbě budeme muset speciální konstrukcí, dalo by se říct
skoro tunelem, chránit silnici I/37 z Pardubic do Hradce,
která vede pod kruhovým objezdem a po mostech přechází železniční vlečku, místní komunikace i Opatovický kanál
a tvoří první patro na české poměry nezvykle velké MÚK.“
Rychlostní komunikace R35 je plánována v trase Liberec–Jičín–Hradec Králové–Olomouc–Lipník nad Bečvou
a měla by vytvořit další páteřní tah od západu na východ
ČR a být alternativou k dálnici D1. Dnes urychleně probíhá
příprava jejích dalších úseků Opatovice–Časy a Časy–Ostrov s celkovou délkou asi 26 kilometrů.
Opatovický kanál byl vybudován v letech 1498 až
1521. Sloužil jako vodní přivaděč, jenž čerpal vodu
z Labe a napájel rozsáhlou rybniční síť, kterou založil
majitel pardubického panství Vilém z Pernštejna.
Stavitelem kanálu byl jeho fišmistr Kunát Dobřenský
z Dobřenic, učitel dnes známějšího rybníkáře Štěpánka
Netolického. Kanál měřil přes 34 km a bylo na něm
postaveno 32 mlýnů. V současnosti je kulturní
památkou a jeho délka je jen o jeden kilometr kratší.
2
Nový areál pro Slavii v Hradci Králové
Hradečtí slávisté a jejich fanoušci mají od konce září
k dispozici nový sportovní areál. Během uplynulých
15 měsíců jim ho z gruntu zrekonstruovali pracovníci
divize 9. Sportoviště již byla po dlouhých letech provozu v dezolátním stavu, a tak hráči i funkcionáři čekali
na tuto změnu doslova jako na smilování.
Slavia Hradec Králové vznikla v roce 1966, ale její historie je podstatně delší, neboť toto sportovní společenství
se zrodilo sloučením dvou ještě starších jednot – Slovanu
a Žižky. Této historii odpovídalo i letité venkovní sportoviště. Jediné použitelné zůstávalo škvárové fotbalové hřiště,
ale i to už zarůstalo plevelem. Areál navíc hyzdily dřevěné
garáže a staré staveništní buňky, které nahrazovaly šatny.
Na některých sportovištích šlo podle vyjádření samotných hráčů dokonce o zdraví. To však už je v současnosti
všechno pryč a Slavia se nyní může chlubit vskutku moderním víceúčelovým zařízením, kde kromě tradičního
zázemí a šaten přibyla i nová oboustranná tribuna pro
několik set diváků (foto č. 1).
Místo dvou fotbalových hřišť – travnatého a škvárového – zde vyrostly tři, dvě travnatá a jedno s umělým
povrchem. Všechna zavlažovaná, to poslední i s novým
osvětlením. Důležitým požadavkem byla především kvalita ploch, protože Slavia Hradec Králové bude usilovat
o získání atestace Fotbalové asociace ČR, která je podmíněna certifikačním osvědčením samotné FIFA.
Vedle fotbalových zde stavbaři vybudovali také nové
hřiště na házenou (foto č. 2) včetně mobilní tribuny pro
96 diváků, pět volejbalových, dvě nohejbalová hřiště
a dvě hřiště na plážový volejbal. Vyrostla tu rovněž jedna
tribuna pro 440 diváků, šatny, místnosti pro rozhodčí
a delegáty, občerstvení a objekt pro zaměstnance.
1
Proměna pětihektarového areálu měla původně trvat
zhruba rok, ale špatné geologické podmínky, které projekt
nepředpokládal, akci o tři měsíce prodloužily. „Podloží zde
nebylo dostatečně únosné, a pokud bychom jej nestabilizovali, kvalita sportovišť by utrpěla. Po zimě by například
mohlo docházet k pohybu vrstev, fotbalová hřiště by se
mohla vyboulit, a nesplňovala by tak požadované parametry,“ přibližuje komplikace vedoucí projektu Ing. Filip
Křesťan. „Ke stabilizaci jsme využili dorosol, směsné
hydraulické pojivo s portlandským cementem a vzdušným vápnem, jehož vrstva dosáhla až 40 cm.“
Komplikace stavbařům způsobil i poměrně vysoký obsah arzenu ve škváře z původních hřišť a museli speciálně
řešit její ukládku. V počátcích je navíc zdržel dosti častý
déšť, který silně podmáčel podloží. Pracovníci divize 9 ale
všechny tyto složitosti zdárně zvládli, a tak i přes částečné
zdržení se hradečtí slávisté a jejich fandové mohou těšit
jak na slavnostní zahájení provozu, tak především na
sportovní klání na zbrusu nových hřištích.
–jar–, foto Josef Husák
Zavlažování fotbalového hřiště je důležité nejen
u rostlého trávníku, ale i v případě umělého povrchu.
V létě se totiž musí ochlazovat. Nedojde tak k jeho
rozpínání vlivem tepla a zvyšuje se také jeho životnost.
Závlahou se zároveň zlepšuje mikroklima pro hru.
Převážně tmavý granulát, který tvoří základ plochy,
se totiž přes den silně rozpaluje. Zakropením umělého
povrchu před utkáním se zlepšují i herní podmínky –
skluzy hráčů – a snižuje se také prašnost hřiště.
2