Strana 3

strana 3

z p r a v o d ajs t v í z d i v i z í

Záložna Creditas získá reprezentativní vzhled

Na třídě Svobody v centru Olomouce prochází zásadní

rekonstrukcí administrativní budova ze 70. let 20. století. Vnitřní dispozice i vzhled objektu se mění v moderní a reprezentativní sídlo záložny Creditas, které velmi

dobře zapadne do okolní historické zástavby.

Bankovní úředníky vystřídali stavbaři divize 1 v čele

s Ing. Jaroslavem Kuncem letos v červenci, aby jednoduchý šestipodlažní montovaný skelet s částečnou nástavbou strojovny výtahů zrekonstruovali i rozšířili. Vstupní

podlaží stávající budovy bylo totiž příliš vyvýšeno nad

úroveň chodníku a suterén byl zase příliš hluboko na to,

aby v něm mohla parkovat auta. Hlavní stavební úpravou

proto bude snížení přízemí na úroveň chodníku a zvýšení

podlahy suterénního podlaží asi o tři čtvrtě metru, aby jej

bylo možné využít jako parking.

Na úrovni ulice tak vznikne vysoký dvoupodlažní prostor, který bude nově sloužit jako reprezentativní vstupní

hala celého objektu. Na ni v zadní části naváže přístavba

s novým vysokým prostorem bankovní haly orientovaným do nároží ulic Tylovy a Dánské (vizualizace). Původní

pětitrakt vnitřní dispozice zůstane v principu zachován

a bude rozšířen i do prostoru nové přístavby. Kolem fasád

vzniknou administrativní plochy, vnitřní trakt vyplní ko-

munikační hala se schodištěm a zasedacími místnostmi.

Během rekonstrukce vyroste i nové únikové schodiště

a výtah. Výrazným architektonickým prvkem bude nová

parkovací věž s automatickým parkovacím zakladačem

pro 17 vozů v jihozápadním rohu objektu. Doplní tak počet

parkovacích míst v suterénu, který kapacitně nestačil.

Původní budova je založena na asi desetimetrových

milánských stěnách, které podepírají monolitický železobetonový rošt. Na ten je nadbetonován druhý stupeň

základů, který přenáší zatížení od ztužujících stěn a obvodového pláště. Pro přístavbu objektu je navrženo založení

na vrtaných železobetonových pilotách.

„Na stavbě právě dokončujeme bourací práce v části

skeletu, což představuje demontáž obvodového pláště

a bourání skladby střechy. Betonáři vážou výztuž železobetonové desky v úrovni nové podlahy suterénu a zámečníci nad ním montují ocelovou konstrukci sníženého

stropu v místě budoucího vstupního vestibulu,“ popisuje

vedoucí projektu Ing. Jaroslav Kunc s tím, že do konce

ledna by jeho tým měl dokončit hrubou stavbu a v ideálním případě i opláštění objektu. Kompletní zakázka by pak

měla být hotova během června příštího roku.

Mar tina Vampulová, vizualizace archiv stavby

Divize 3 dostavěla nerezové nádrže v Paskově

Projektový tým Ing. Tomáše Daníčka z provozu ocelových konstrukcí divize 3 dokončil nedávno v Moravskoslezském kraji stavbu sedmi svařovaných nerezových

nádrží. Byl odpovědný za jejich projekt, výrobu, dodávku i instalaci. Do dvou z nich – nádrží anaerobního reaktoru – montéři divize 3 uložili i technologii. Ve firmě

Biocel Paskov nádrže poslouží k úpravě a skladování

kapalných médií a biomasy v čistírně odpadních vod.

„Práce s korozivzdorným materiálem má svá specifika,“ říká Ing. Daníček a uvádí: „Například všechno nářadí

musí být také nerezové, aby nedošlo ke kontaminaci základního materiálu uhlíkem z normální černé oceli. Pokud

nerezové není, řeší se to na stavbě potažením ocelového

nářadí nerezovým plechem. Dalším úskalím je dodržování

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Špony z nerezového materiálu jsou totiž ostřejší a tvrdší než u konstrukčních ocelí. Všichni, kdo s ním pracovali, proto museli

neustále nosit ochranné brýle. Specifický je i proces moření a takzvané pasivace nerezu, což je procedura, která

obnovuje ochranu povrchu základního materiálu a svarů

tak, aby byla celá konstrukce korozivzdorná.“

Biocel Paskov vyrábí viskózovou a sulfitovou buničinu, a protože chtěl energeticky využít kondenzáty, které

v provozu vznikají, potřeboval přestavět podnikovou

čistírnu odpadních vod. Metrostav mu pro tento projekt

postavil sedm válcových nádrží (foto č. 1) z nerezavějící

oceli s kuželovou střechou, vodorovným dnem a vstupy

v plášti i ve střeše. Všechny musely být vodotěsné a odolat působení vnitřních tlaků. Dvě nádrže byly určené pro

anaerobní reaktory – obě měly objem 1150 m³, vnitřní

průměr přes 10 m, výšku hladiny téměř 15,5 m a montéři divize 3 do nich osadili vnitřní vestavby nazývané

settlery – technologii firmy HydroThane. Dvě nádrže byly

neutralizační – ty byly určeny pro stejnou výšku hladiny

jako předešlé, ale jejich průměr jen o něco málo převýšil

tři metry, a proto měly objem pouze 113 m³. Další dvě byly

vyrovnávací – jedna s objemem 1500 m³ a druhá 641 m³.

Poslední byla zásobní nádrž pro biomasu. Měla vnitřní

průměr 8,54 m a byla navržena na výšku hladiny 6,37 m.

Menší neutralizační nádrže svařili specialisté v dílně

a do Paskova je dopravili vcelku, ostatní dokončili na místě (foto č. 2). „Na výrobu nerezových konstrukcí musí být

v provozu vyčleněna specializovaná dílna, kde se s jinou

ocelí nepracuje. Proto jsme nádrže nemohli vyrobit v Horních Počernicích,“ vysvětluje stavbyvedoucí Stanislav

Sosna, který řídil práce na místě. I přesto, že zakázku

podobného typu divize 3 realizovala poprvé, provedla ji

v požadované kvalitě. Metrostav tak získal do svého portfolia další referenci z oblasti, ve které zatím nepůsobil.

–ls–, foto archiv divize 3

Návrat do třetího patra po třech letech

Tým Ing. Richarda Rakouše z divize 4 se po třech letech vrátil na stavbu mimoúrovňové křižovatky (MÚK)

Opatovice (foto č. 1). Ve sdružení se společností Skanska tu buduje druhou polovinu estakády, která přes

kruhový objezd převede ve třetím patře rychlostní

komunikaci R35 směrem na Olomouc.

„Nastoupili jsme na stejné staveniště, kde jsme v srpnu 2010 museli zakonzervovat a zaslepit dvě asi 200 m

dlouhé části hlavní mostní konstrukce na trase silnice

R35 ve směru od Prahy,“ říká Ing. Rakouš a doplňuje: „Teď

je naším úkolem dokončit je včetně rozpletu, který R35

propojí se zprovozněným kruhovým objezdem i z druhé

strany. Pro výstavbu zhruba kilometrové estakády se samostatným mostem pro každý jízdní směr a dvou ramp

musíme přeložit inženýrské sítě a vybudovat až 12 metrů

vysoké zemní těleso.“

Metrostav dostal za úkol postavit levý most estakády a z něj vycházející rampu 4. Na hlubinném založení

z velkoprůměrových pilot o délce až 15 m, které provedli

pracovníci firmy Zakládání staveb, už dnes zaměstnanci

provozu mostních technologií divize 4 vlastními silami

budují základy a pilíře mostních konstrukcí (foto č. 2).

Zahájili také montáž spodní posuvné skruže, která je sestavena z divizního inventárního materiálu a její příčný řez

je navržen pro posuv mezi pilíři.

Do konce roku by divize 4 chtěla dokončit první takt

betonáže své části estakády, jejíž most vytvoří předpjatý

komorový nosník. Bude mít výšku průřezu 3,20 metru,

jeho maximální rozpětí překročí 60 metrů a výška nad

terénem se bude pohybovat kolem 20 metrů.

Stavba by měla skončit v prosinci roku 2015, a zasáhnou do ní tedy hned dvě zimní období, během nichž se práce nebudou smět zastavit. „Budeme se muset vypořádat

i s poměrně složitými dopravně inženýrskými opatřeními,

abychom mohli přes stávající provozovanou křižovatku

převést hlavní most a obě rampy napojit na kruhový objezd,“ vypočítává úskalí díla Ing. Rakouš a dodává: „Při

stavbě budeme muset speciální konstrukcí, dalo by se říct

skoro tunelem, chránit silnici I/37 z Pardubic do Hradce,

která vede pod kruhovým objezdem a po mostech přechází železniční vlečku, místní komunikace i Opatovický kanál

a tvoří první patro na české poměry nezvykle velké MÚK.“

Rychlostní komunikace R35 je plánována v trase Liberec–Jičín–Hradec Králové–Olomouc–Lipník nad Bečvou

a měla by vytvořit další páteřní tah od západu na východ

ČR a být alternativou k dálnici D1. Dnes urychleně probíhá

příprava jejích dalších úseků Opatovice–Časy a Časy–Ostrov s celkovou délkou asi 26 kilometrů.

Opatovický kanál byl vybudován v letech 1498 až

1521. Sloužil jako vodní přivaděč, jenž čerpal vodu

z Labe a napájel rozsáhlou rybniční síť, kterou založil

majitel pardubického panství Vilém z Pernštejna.

Stavitelem kanálu byl jeho fišmistr Kunát Dobřenský

z Dobřenic, učitel dnes známějšího rybníkáře Štěpánka

Netolického. Kanál měřil přes 34 km a bylo na něm

postaveno 32 mlýnů. V současnosti je kulturní

památkou a jeho délka je jen o jeden kilometr kratší.

Nový areál pro Slavii v Hradci Králové

Hradečtí slávisté a jejich fanoušci mají od konce září

k dispozici nový sportovní areál. Během uplynulých

15 měsíců jim ho z gruntu zrekonstruovali pracovníci

divize 9. Sportoviště již byla po dlouhých letech provozu v dezolátním stavu, a tak hráči i funkcionáři čekali

na tuto změnu doslova jako na smilování.

Slavia Hradec Králové vznikla v roce 1966, ale její historie je podstatně delší, neboť toto sportovní společenství

se zrodilo sloučením dvou ještě starších jednot – Slovanu

a Žižky. Této historii odpovídalo i letité venkovní sportoviště. Jediné použitelné zůstávalo škvárové fotbalové hřiště,

ale i to už zarůstalo plevelem. Areál navíc hyzdily dřevěné

garáže a staré staveništní buňky, které nahrazovaly šatny.

Na některých sportovištích šlo podle vyjádření samotných hráčů dokonce o zdraví. To však už je v současnosti

všechno pryč a Slavia se nyní může chlubit vskutku moderním víceúčelovým zařízením, kde kromě tradičního

zázemí a šaten přibyla i nová oboustranná tribuna pro

několik set diváků (foto č. 1).

Místo dvou fotbalových hřišť – travnatého a škvárového – zde vyrostly tři, dvě travnatá a jedno s umělým

povrchem. Všechna zavlažovaná, to poslední i s novým

osvětlením. Důležitým požadavkem byla především kvalita ploch, protože Slavia Hradec Králové bude usilovat

o získání atestace Fotbalové asociace ČR, která je podmíněna certifikačním osvědčením samotné FIFA.

Vedle fotbalových zde stavbaři vybudovali také nové

hřiště na házenou (foto č. 2) včetně mobilní tribuny pro

96 diváků, pět volejbalových, dvě nohejbalová hřiště

a dvě hřiště na plážový volejbal. Vyrostla tu rovněž jedna

tribuna pro 440 diváků, šatny, místnosti pro rozhodčí

a delegáty, občerstvení a objekt pro zaměstnance.

Proměna pětihektarového areálu měla původně trvat

zhruba rok, ale špatné geologické podmínky, které projekt

nepředpokládal, akci o tři měsíce prodloužily. „Podloží zde

nebylo dostatečně únosné, a pokud bychom jej nestabilizovali, kvalita sportovišť by utrpěla. Po zimě by například

mohlo docházet k pohybu vrstev, fotbalová hřiště by se

mohla vyboulit, a nesplňovala by tak požadované parametry,“ přibližuje komplikace vedoucí projektu Ing. Filip

Křesťan. „Ke stabilizaci jsme využili dorosol, směsné

hydraulické pojivo s portlandským cementem a vzdušným vápnem, jehož vrstva dosáhla až 40 cm.“

Komplikace stavbařům způsobil i poměrně vysoký obsah arzenu ve škváře z původních hřišť a museli speciálně

řešit její ukládku. V počátcích je navíc zdržel dosti častý

déšť, který silně podmáčel podloží. Pracovníci divize 9 ale

všechny tyto složitosti zdárně zvládli, a tak i přes částečné

zdržení se hradečtí slávisté a jejich fandové mohou těšit

jak na slavnostní zahájení provozu, tak především na

sportovní klání na zbrusu nových hřištích.

–jar–, foto Josef Husák

Zavlažování fotbalového hřiště je důležité nejen

u rostlého trávníku, ale i v případě umělého povrchu.

V létě se totiž musí ochlazovat. Nedojde tak k jeho

rozpínání vlivem tepla a zvyšuje se také jeho životnost.

Závlahou se zároveň zlepšuje mikroklima pro hru.

Převážně tmavý granulát, který tvoří základ plochy,

se totiž přes den silně rozpaluje. Zakropením umělého

povrchu před utkáním se zlepšují i herní podmínky –

skluzy hráčů – a snižuje se také prašnost hřiště.