strana 2

Zakázka pro Švédsko

Pracovníci střediska výroby ocelových konstrukcí divize 3 pracovali od poloviny srpna v Horních Počernicích

na základních nosných částech mostu Nacka (foto

č. 1), který spojí východní části předměstí švédského

Stockholmu s novou zástavbou. Celková hmotnost oceli, kterou pro výrobu použili, dosáhla téměř 500 tun.

Most se 145m obloukem podle návrhu českého ateliéru Monom postaví ve Švédsku rakouská firma Bilfinger MCE. Její dceřiná společnost ve Slaném však výrobu

nestíhala a požádala o spolupráci Metrostav. Divize 3 proto dostala projekt a zaměstnanci její technické přípravy

ocelových konstrukcí vedení Ing. Štěpánem Thöndelem

zpracovali podklady pro výrobu včetně pálicích plánů.

„Deset hlavních dílů mostu bylo 28 metrů dlouhých

a každý (foto č. 2) vážil od 35 do 42 tun,“ říká vedoucí

střediska Ing. Kamil Jiránek a doplňuje: „Svařovali jsme

je z nezvykle tenkých plechů (foto č. 3). Pevnost získá

konstrukce až ve Švédsku po spřažení se železobetonovou

deskou. Na rozdíl od u nás běžných zkoušek svarů nedestruktivní metodou Rakušané předepsali a požadovali

ověřit kvalitu svarů zkouškou tlakovou. Neměli jsme s tím

problém a přejímka všech částí mostu proběhla hladce.“

Pro nakládku velkých dílců musela divize 3 objednat

jeden z největších autojeřábů u nás s nosností až 300 tun.

Poslední dva díly mostu vyjely s jeho pomocí z brány

SDHP 4. října. Kromě hlavních částí oceláři do Švédska

vyrobili ještě menší mostní konzoly (foto č. 4), které

areál opustí koncem října. To už bude mít divize 3 hotový

i startovací rám pro TBM v Ejpovicích, na kterém v době

návštěvy fotografa její oceláři teprve pracovali (foto č. 5).

1

2

PTÁME SE

Ing. Richarda Rakouše,

vedoucího projektu z divize 4

1

Hala na Letné opět slouží sportovcům

Praha má na Letné opět moderní sportoviště pro sálové míčové sporty. Tým divize 3 ve sdružení se společností HOCHTIEF CZ a ve spolupráci s betonáři ze šestky

zde totiž koncem září dokončil a předal do užívání kompletně zrekonstruovanou sportovní halu, dříve známou

pod hlavičkou TJ Sparta ČKD Praha.

Kolemjdoucí ani bývalí návštěvníci haly, která stojí

hned vedle fotbalového stadionu Sparty, by ji dnes prakticky nepoznali. Během dvou let od podzimu 2012 stavbaři

tento sportovní stánek, který vznikl v roce 1965, z gruntu

přestavěli. Vyměnili a zmodernizovali prakticky vše – palubovky (foto č. 1) na obou hřištích, střechu, obvodové

stěny; vybudovali zázemí a instalovali moderní techniku.

Ve směru z ulice vítá příchozí nová prosklená fasáda.

Kromě nových šaten najdou sportovci v hale i prostory pro rehabilitaci a masérnu. Vyšší komfort je připraven

také pro diváky, kteří mají k dispozici tribunu s lepším

výhledem a pohodlnými sedadly (foto č. 2). V rozích je

doplněna mobilními částmi, které je možno pro lepší viditelnost natočit. Do haly se tak vejde až 2000 diváků.

Změnilo se i dispoziční řešení objektu, v němž třeba

došlo k posunu nosné stěny mezi hlavním a tréninkovým

hřištěm, aby se to hlavní zvětšilo. Před tím ale oceláři museli podchytit střechu přes celou šířku haly příhradovým

mostovým nosníkem podobného řešení, jaké bylo použito

u Trojského mostu. Stavbaři halu také podhloubili o jedno

podzemní podlaží, kam umístili šatny, hygienické zázemí

i část technického. Samozřejmostí je i nová vzduchotechnika, trafostanice, protipožární a zabezpečovací zařízení,

kamerový systém, interní rozhlas a generátor pro případ

výpadku elektrického proudu.

Původní samostatnou budovu technologického zázemí ve dvoře nahradila nová, která dnes slouží i jako režijní

pracoviště, televizní studio a obsahuje VIP salonek.

„Při rekonstrukci jsme se museli vypořádat s nejedním překvapením,“ uvedl vedoucí týmu Ing. Jan Krajdl.

„Budova byla totiž několikrát upravována, a tak jsme naráželi na konstrukce, které nebyly v projektové dokumentaci. Situaci jsme řešili dodatečnými stavebními úpravami.

Původně nebyla v plánu ani změna tribuny, ale vyžádal si

to havarijní stav její nosné železobetonové konstrukce.“

I přes komplikace a umístění staveniště ve vnitrobloku

obytných budov a s tím související obtíže s logistikou se

pracovníkům z provozů ocelových a železobetonových

konstrukcí Metrostavu podařilo dokončit stavbu s předstihem. Díky tomu už mohou basketbalisté, floorbalisté,

házenkáři a další sportovci, pro které je tato hala určena,

s nástupem podzimních plískanic začít využívat nových,

moderně vybavených krytých prostor.

–jar–, foto Josef Husák

2

Po rozestavěné silnici budou v zimě jezdit auta

3

4

5

Metrostav_19_2014.indd 2

Silnice I/44 vede od Polska do Rapotína přes lyžařské

středisko Červenohorské sedlo. Spojuje nejen Česko

se severním sousedem, ale hlavně příhraniční Jesenicko a Šumpersko s vnitrozemím. V zimě ji kvůli prudkému stoupání – až 7,15 % – a úzkým, ostrým serpentinám ucpávaly kamiony, které místním obyvatelům

bránily dojet za prací a milovníkům hor v cestě za sportovním vyžitím. Přestavba komunikace byla nezbytná.

Zatímco severní příjezd k Červenohorskému sedlu byl

modernizován před šesti lety, nejjižnější, téměř osmikilometrová část komunikace I/44 do Koutů nad Desnou se

naposledy opravovala před půlstoletím. Silniční stavbu

Červenohorské sedlo – jih tak očekávali obyvatelé netrpělivě a s velkými obavami kvůli ztížení dopravní dostupnosti sportovnímu areálu. Sdružení složené z Metrostavu

a firmy KARETA proto rekonstrukci rozloží mimo zimní

sezonu, aby se vždy od 15. listopadu do následujícího

15. dubna cesta mohla bezpečně užívat i udržovat.

Dílo podporované z fondů EU zahájil 6. října slavnostně ministr dopravy ČR Antonín Prachař za přítomnosti

mnoha dalších hostů, mezi nimiž nechyběl ani ředitel divize 4 Metrostavu Ing. Josef Neuwirth (foto vlevo). Všichni

očekávají, že práce skončí v červnu roku 2017.

„Stavbu jsme fakticky zahájili už 24. září a náš společný projektový tým se během ní bude muset poprat

zejména s přesným dodržováním časového rozvrhu prací

kvůli zimním přestávkám,“ říká vedoucí projektu Ing. Zdeněk Děd z divize 4, jenž zakázku řídí. Stavbaře během

17 měsíců činnosti čeká rozšíření 7914 m dlouhého úseku

I/44 zejména v zatáčkách a ve třech zhruba kilometrových

stoupacích pruzích. Provedou to pomocí zářezů, stabilizovaných metodou hřebílkování, kotvených ocelových sítí

či s použitím gabionových zdí. Dílo zahrne 11 stavebních

objektů – dělníci budou podle přesného harmonogramu

provádět nejen hlavní objekt, modernizaci silnice I/44, ale

i přeložky inženýrských sítí, odvodnění komunikace pomocí 60 propustků, opravu asi 22 m dlouhého mostu přes

Divokou Desnou, rekonstrukci čtyř křižovatek a výstavbu

14 zárubních zdí s délkou 1850 m. Vše proběhne v obtížném horském terénu a uprostřed chráněné krajinné oblas-

ti, což s sebou přinese i řadu environmentálních omezení.

V současnosti se stavba nejvíc potýká s tím, že se uzavřeným úsekem pokoušejí projet motoristé, i když kolem

něj dřevorubci kácejí stromy. Místní obyvatelé se možná

někdy dočkají toho, že Jeseník se Šumperkem propojí pod

Červenohorským sedlem šestikilometrový tunel. Iniciativa pro jeho vznik ale o sobě dala naposledy vědět zhruba

před rokem. Úspěšné dokončení stavby Červenohorské

sedlo – jih, je proto zatím jedinou reálnou možností, jak

obslužnosti Jesenického okresu pomoci.

–red–, foto archiv ŘSD ČR

Po průmyslovce a studiu konstrukcí a dopravních staveb na ČVUT v Praze začal Ing. Rakouš nejprve projektovat. Od rýsovacího prkna se rychle přestěhoval

k monitoru počítače, ale po pěti letech mu přestala

kancelářská židle vyhovovat a rozhodl se najít uplatnění ve výrobě. Od roku 2002 proto pracuje v divizi 4.

Na kterou stavbu, kde jste působil, rád vzpomínáte?

Na všechny. Z těch hlavních na přeložku silnice I/14 Liberec–Kunratická. Byla moje první a hned jsem ji řídil jako

stavbyvedoucí. V Libereckém kraji se navíc všichni stavbaři znali, jen divize 4 tam působila poprvé a mezi ostatními jsme se museli doslova probíjet. Příjemný byl i projekt

na D11 v úseku Olešnice–Rakousy, kde jsme ve sdružení

vybudovali dva malé a dva velké mosty propojené vysokým násypem. Tahle stavba, i když byla v záplavovém území, se beze zbytku povedla a přišla na ni jen jedna drobná

reklamace. Skončili jsme ji v prosinci 2006, takže ještě

před stavební krizí, kdy se dalo se všemi slušně a přátelsky domluvit. Teď sice s partnery také vycházíme, ale

už v tom není ta stará pohoda. Samostatnou kapitolou je

rekonstrukce mostu mezi Brandýsem a Starou Boleslaví,

která získala cenu v soutěži Dopravní stavba 2012 a byla

vyhlášena Mostním dílem roku. Tenhle most mám rád

proto, že na rozdíl od betonových mostů na dálnicích je

ve městě, obložený žulou a doplňuje ho moderní mobiliář.

Tři vaše současné stavby už řídíte několik let...

Na dostavbu dálnice D11 do Hradce Králové čekám od roku 2007. Výkupy pozemků už ale investor částečně dořešil, a přestože staveniště stále zkoumají archeologové,

zahájili jsme zde přeložku silnice III. třídy. Povede v zářezu

a pro dálniční most nad ní vrtáme piloty a chystáme i násyp a přednásyp pro sousední most. Na mimoúrovňové

křižovatce Opatovice pracuji s přestávkami už šest let. Její

vrchní překlenutí, jehož jeden most s přilehlými rampami

dnes dostavujeme, začne sloužit jako staveništní komunikace pro prodloužení moderní R35, takže nás moc nemrzí,

že naše dílo prozatím končí v poli. Právě jsme zde dobetonovali konstrukci větve 4 a z jedné strany na pevné skruži

a z druhé na posuvné stavíme nosnou konstrukci hlavního

mostu, kterou dokončíme v červnu 2015. Také třetí stavba

– Severovýchodní tangenta v Mladé Boleslavi – rok stála,

ale teď běží naplno. Baví mě, že je tu od každého kousku

stavařiny něco – přeložky vodoteče i sítí, rekonstrukce

domku, silnice, železnice, mosty a všechny práce musí

do sebe časově zapadat, abychom neomezovali obyvatele

a hlavně výrobu v sousední mladoboleslavské Škodovce.

Pomáhají vám znalosti z projektování v praxi?

Výrazně. Dovolím si říci, že na první pohled rozeznám

dobrý a špatný projekt a u toho druhého vím, na co si

dát pozor a jak by se dal lépe přepracovat nebo doplnit.

Na spoustu věcí už sice nemám čas, ale snažil jsem se

naučit kolegy pracovat s MicroStation a programem

InRoads, který umožňuje vytvářet 3D modely, snadno

v něm spočítáte objemy, sledujete geodety... Oproti těm,

kteří rovnou začínali na stavbě, mám výhodu, protože

kvalita projektové dokumentace se rok od roku zhoršuje.

Dřív se plánovaly nejen stavby, ale hlavně jejich důkladná

příprava včetně projektu. Teď se musí dopravní díla začínat rychle, když jsou peníze. Každý chce navíc ušetřit

a zdá se mu, že na ceně projektu to jde nejlépe. Stále

ovšem platí dvakrát měř a jednou řež. Teď by všichni nejraději hned řezali, a v důsledku toho projektování upadá.

Máte autorizaci, složil jste odborné zkoušky pro vedení

prací na železnici, na co se chystáte dál?

Zaměstnání je můj koníček a rád pracuji v zápřahu. Poohlížím se proto po dalším studiu. Spíš než titul MBA by mě

ale lákal LL. M. – Master of Laws. Máme totiž v divizi výborné právníky a s JUDr. Lukášem Klee i s Mgr. Romanem

Turkem se snažím od začátku úzce spolupracovat. Baví

mě skládat smlouvy či dohadovat claimy, tak uvidím, kdy

a k čemu se odhodlám. Teď se však blíží zima, a tak se jako

každý správný stavbař chystám na dovolenou. Mám průkaz velitele jachty mořské plavby a v lednu zvedám kotvy.

22.10.14 11:58