strana 2

děkujeme dárcům

Čtrnáctou akci Daruj krev s Metrostavem, která úspěšně proběhla 2. listopadu, poprvé doprovodila možnost

nechat se zařadit do registru dárců kostní dřeně. Této

možnosti využilo pět kolegů. Jim i všem ostatním, kteří

dobrovolně darovali svou krev, děkujeme.

Mezi téměř šedesáti zaměstnanci společnosti, kteří

jako obvykle přišli na odběr krve do centrály v Koželužské

ulici v pražské Libni, nechyběl ani tentokrát prezident Skupiny Metrostav Jiří Bělohlav. Kolegy z Metrostavu doplnil

i jeden zástupce firmy Subterra.

Zdravotní prohlídka, která odběru předcházela (foto

č. 1) tentokrát vyloučila jen minimum potenciálních dárců.

Proto si zdravotníci z výjezdového týmu oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze ÚVN v Praze mohli

z Metrostavu odvézt téměř 25 litrů krve. „Byl jsem u vás

poprvé a překvapilo mě milé přijetí i podmínky, které jste

dárcům i nám připravili (foto č. 2, 3, 4),“ ocenil zástupce

primáře MUDr. Tomáš Hrádek, který pochvalně zmínil

i více než dvacetiprocentní účast prvodárců.

ptÁME sE

ing. tomáše Wanglera,

specialisty z divize 5

1

Na Matfyzu měří čas i barokní sluneční hodiny

1

2

3

Rozlehlá budova bývalého jezuitského Profesního domu na Malostranském náměstí (foto č. 1), která dnes

slouží Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, oblékla novou a zároveň historickou fasádu. Tým

Ing. Davida Hlaváče z divize 9, který rekonstrukci obvodového pláště řídil, mu nejen vrátil původní podobu,

ale při odhalování omítek nalezl i troje barokní sluneční hodiny, o kterých nikdo po dlouhou dobu nevěděl.

„Každá rekonstrukce památkově chráněného objektu

přináší překvapení,“ poznamenal Ing. Hlaváč. „Nás prvně

udivila originální barevnost fasád, kterou sjednotil průběh

času a necitlivé i neodborné opravy. Uliční plášť, který je

už od pohledu strohý, měl totiž původně jednobarevný

a trochu smutný žlutohnědý odstín (foto č. 2). Než s jeho

namícháním byli památkáři spokojeni, předložili jsme jim

na 50 různých vzorků. Dvorní, zdobnější fasády v baroku

kryla veselejší kombinace smetanové a červenohnědé

omítky. Na ní jsme odkryli i troje sluneční hodiny. Měly

ulomený ukazatel, takže o jejich existenci dlouho nikdo

nevěděl. Podkreslují je fresky, hodiny na východní stěně

doplňuje i postava, která snad znázorňuje svatého Havla.“

Podle požadavku památkářů se stavaři snažili při

opravách fasád použít co nejvíc historických technologií

a materiálů. Více než 5000 m² barokního obvodového

pláště proto fasádníci natáhli probarveným štukem a štukatéři použili pro opravy říms i ostatních dekoračních

prvků tradiční postupy. Repasi dřevěných prvků – oken

i dveří – provedli pracovníci střediska restaurátorských

prací divize 9 vedení Tomášem Sochorem. Projekt zahrnoval i opravu fasád tzv. bankovního domu, který byl

do dvora objektu vestavěn v období, kdy po zrušení jezuitského řádu budovy sloužily finančnímu velitelství.

„V soutěži jsme zakázku získali ve sdružení s firmou

GEMA ART GROUP,“ říká Ing. Hlaváč. „Práce nám od

2. dubna trvaly 7 měsíců, a protože Malostranské náměstí

leží v srdci Pražské památkové rezervace a obklopují jej

úzké uličky, měli jsme hodně problémů se zábory a dopravou materiálu. Dílo jsme ale dokončili včas a v požadované kvalitě a věřím, že se zařadí ke zdařilým referencím.“

Ve čtvrtek 1. listopadu ocenil práci stavařů při slavnostním zakončení stavby děkan MFF UK prof. RNDr. Jan

Kratochvíl, CSc., i ředitel divize 9 Ing. Petr Zábský. Oprava

fasády završila celkovou rekonstrukci Profesního domu,

kde dnes sídlí Informatická sekce Matematicko-fyzikální

fakulty. I když se její studenti a profesoři zabývají nejmo-

2

dernějšími technologiemi, užívají v Praze vůbec nejstarší

fakultní budovu. Když odpoutají pohled od počítačových

monitorů, mohou relaxovat při výhledu na barevný barokní dvůr. Jen by se při určování času neměli řídit obnovenými slunečními hodinami. Podle současných poznatků

se totiž zpožďují – jedny dokonce až o 15 minut.

Nová kanalizace a Čov pro Horní jiřetín

4

5

Také Mgr. Ludmila Šimáčková, členka výkonného

výboru občanského sdružení Lymfom Help, byla velmi

spokojená se zájmem nových členů o zápis do registru

dárců kostní dřeně: „Celá akce byla podle nás velmi vydařená – do registru se dokonce přihlásili i někteří, kteří to

předem neavizovali. To nás samozřejmě velmi potěšilo.“

Sabina Marečková z centrály Metrostavu darovala

druhého listopadu krev už podesáté. Bronzová plaketa

prof. Jana Janského, kterou převzala od MUDr. Hrádka

(foto č. 5), byla hezkou tečkou za celým dnem.

Město Horní Jiřetín, které se nachází u Litvínova

na úpatí Krušných hor, se po mnoha letech konečně

dočká vlastní kanalizace a čistírny odpadních vod.

Do ledna roku 2014 ji pro zhruba 2800 obyvatel vybuduje sdružení, v němž se vedle Metrostavu spojily

ještě společnosti CGM Czech a ENVI-PUR.

Jejich společný projektový tým dnes řídí výstavbu

celkem 14,6 km splaškové kanalizace, kterou vytvoří

čtyři hlavní a dvacet vedlejších stok. Součástí zakázky

je i vybudování čerpací stanice, čistírny odpadních vod

a dalších menších objektů nezbytných pro správný provoz

čistírny. Kromě části provozní budovy budou konstrukce

ostatních objektů z monolitického železobetonu.

V současné době je z celkové délky dokončeno asi

2600 m kanalizačních stok (foto). Práce jsou však oproti

plánu v mírném skluzu, protože před jejich zahájením

bylo třeba na některých místech provést pyrotechnické

průzkumy. Část města totiž byla během 2. světové války

postižena bombardováním. Na zpoždění se podílí i celá

řada nečekaných překážek, na které stavbaři v průběhu

prací narážejí. Nacházejí například betonové konstrukce

v základech původních objektů, neznámé inženýrské sítě

či stávající společnou kanalizaci, která byla v Horním

Jiřetíně vybudována v minulosti. Informace a podklady

o její existenci jsou téměř mizivé nebo velmi obecné.

„Vzniklé zpoždění se budeme snažit dohnat, i když to

bude obtížné vzhledem k některým podmínkám stavebního povolení, které práci v období od října do března

omezují ve vazbě na zimní údržbu komunikací,“ říká

Bc. Vildner. Jeho tým z divize 8 momentálně staví hlavní

stoky, na něž by se postupně měly napojovat vedlejší.

„V areálu ČOV už jsou před dokončením hlavní železobetonové konstrukce čerpací stanice, kalojemů a biologické linky. Předpokládáme, že práce v Jiřetíně budou

pokračovat bez přerušení i v zimě. Jejich postup bude ale

záviset na počasí,“ doplnil Bc. Vildner s tím, že dokončení

objektů v ČOV předpokládá v polovině listopadu. Poté

budou následovat zkoušky jejich vodotěsnosti a následně

práce spojené se zásypy konstrukcí.

Martina Vampulová, foto archiv stavby

Před rokem a půl, po 23 letech projektování převážně

železničních mostů, nastoupil Ing. Wangler k provozu

mostů a železobetonových konstrukcí dopravních staveb divize 5. Jako odborník na ocelové konstrukce začal spolu s Ing. Jiřím Lukešem vymýšlet a připravovat

systém manipulace s dílci oblouku Trojského mostu.

S Metrostavem jste se seznámil při stavbě železničního mostu přes dálnici D8 u Chabařovic. Co vás po tolika letech projektování přimělo ke změně zaměstnání?

Lákavá nabídka podílet se na stavbě Trojského mostu,

která představuje velkou výzvu pro každého mostaře, ale

i vyhlídka na novou práci v přátelském kolektivu.

Naplnily se vaše představy?

Rozhodnutí nelituji. Zpočátku jsem měl trochu obavy, zda

mě nová práce dostatečně uspokojí po technické stránce.

Brzy jsme však přímo na stavbě řešili takové teoretické

problémy, které svou náročností dokonce překonávaly

to, s čím jsem se setkal v předchozí projektantské praxi.

Jednalo se třeba o návrh provizorních závěsů Trojského

mostu podle teorie II. řádu a pružnoplastického působení. Zde jsem velmi ocenil přímou vazbu na stavbu a tím

i možnost okamžitého provedení ověřovacích zkoušek.

Co vše zahrnovala vaše práce na Trojském mostě?

Společně s Jiřím Lukešem a dalšími kolegy jsme připravili

a následně i provedli manipulaci s ocelovými díly mostního oblouku. Nejprve jsme šest dílců o hmotnostech až

360 tun museli přesunout z obou předpolí mostu na jeho

mostovku. Pro tento účel jsme vymysleli výsuvnou dráhu

a vozíky, které byly z větší části sestaveny z inventárních

dílců ŽM-16 a PIŽMO. Každý dílec jsme na nich dokázali

přesunout během tří dnů až o 100 m pod pomocné věže.

Tam z nich byly svařeny segmenty o hmotnosti kolem

700 tun, které jsme pomocí hydraulického systému

s dutými lisy zvedli na závěsech z předpínacích tyčí až 16

metrů vysoko do konečné polohy.

Zdvih oblouku je už hotový. Měl jste z něj obavy?

Věřili jsme si. Na počátku prací jsme přesto měli respekt.

Nejvíce ze zdvihu krajních dílců, které se současně otáčely

kolem čepů u paty oblouku – proto jsme jim říkali „stěrače“. Svislý zdvih závěsných tyčí jsme museli koordinovat

s vodorovným posunem konců „stěračů“ a současně

zajistit spolehlivé otáčení tyčí v přípojných čepech. Ohyb

tyčí by totiž rychle vyčerpal jejich únosnost. Problém

jsme vyřešili osazením kulových ložisek do všech přípojů

a průběžným sledováním svislosti tyčí pomocí inklinometrů. Později jsme se zase obávali přílišné rutiny. Šest

lidí na každé věži totiž muselo během tří dnů zopakovat

asi 110x stejnou operaci s hydraulickými lisy. Pokaždé

musely být všechny matice správně utaženy, všechny

ventily a páky nastaveny ve správné poloze... Spolupráce

na věžích však byla příkladná. Všichni si byli vědomi výjimečnosti práce i vlastní odpovědnosti. Dělníci třeba pro

vylepšení systému zdvihu sami navrhli přípravky, které

nám všem zjednodušily práci. Jsme pyšní na to, že jsme

všechny klíčové operace od rozpracování projektu a návrhu rozhodujících montážních zařízení až po samotný

výsun a zdvih dílců zvládli sami vlastními silami. Získané

zkušenosti bychom rádi uplatnili i v dalších projektech.

Nejnáročnější práce tedy máte za sebou...

To není tak úplně pravda. Středový klenák ještě není svařený se „stěrači“ a oblouk proto není samonosný. A my

musíme po celou dobu práce svářečů udržet jeho geometrii. Účinky teplotních změn a smršťování od svařování

přitom můžeme korigovat pouze změnou délky jednotlivých závěsů a to vůbec nebude jednoduché. Na staveništi

proto budeme mít nepřetržitě šestičlenný pracovní tým

připravený k okamžitému zásahu. Poslední fáze montáže

oblouku začaly 7. listopadu a budou trvat asi dva týdny.

Po jeho následném odskružení mé hlavní úkoly na Trojském mostě skončí. Rád bych se pak přesunul na další

ocelové mostní stavby divize 5. Obzvlášť zajímavé by pro

mne bylo, pokud bych se mohl podílet na realizaci některého z mostů, který jsem dříve projektoval.