strana 2
děkujeme dárcům
Čtrnáctou akci Daruj krev s Metrostavem, která úspěšně proběhla 2. listopadu, poprvé doprovodila možnost
nechat se zařadit do registru dárců kostní dřeně. Této
možnosti využilo pět kolegů. Jim i všem ostatním, kteří
dobrovolně darovali svou krev, děkujeme.
Mezi téměř šedesáti zaměstnanci společnosti, kteří
jako obvykle přišli na odběr krve do centrály v Koželužské
ulici v pražské Libni, nechyběl ani tentokrát prezident Skupiny Metrostav Jiří Bělohlav. Kolegy z Metrostavu doplnil
i jeden zástupce firmy Subterra.
Zdravotní prohlídka, která odběru předcházela (foto
č. 1) tentokrát vyloučila jen minimum potenciálních dárců.
Proto si zdravotníci z výjezdového týmu oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze ÚVN v Praze mohli
z Metrostavu odvézt téměř 25 litrů krve. „Byl jsem u vás
poprvé a překvapilo mě milé přijetí i podmínky, které jste
dárcům i nám připravili (foto č. 2, 3, 4),“ ocenil zástupce
primáře MUDr. Tomáš Hrádek, který pochvalně zmínil
i více než dvacetiprocentní účast prvodárců.
ptÁME sE
ing. tomáše Wanglera,
specialisty z divize 5
1
Na Matfyzu měří čas i barokní sluneční hodiny
1
2
3
Rozlehlá budova bývalého jezuitského Profesního domu na Malostranském náměstí (foto č. 1), která dnes
slouží Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, oblékla novou a zároveň historickou fasádu. Tým
Ing. Davida Hlaváče z divize 9, který rekonstrukci obvodového pláště řídil, mu nejen vrátil původní podobu,
ale při odhalování omítek nalezl i troje barokní sluneční hodiny, o kterých nikdo po dlouhou dobu nevěděl.
„Každá rekonstrukce památkově chráněného objektu
přináší překvapení,“ poznamenal Ing. Hlaváč. „Nás prvně
udivila originální barevnost fasád, kterou sjednotil průběh
času a necitlivé i neodborné opravy. Uliční plášť, který je
už od pohledu strohý, měl totiž původně jednobarevný
a trochu smutný žlutohnědý odstín (foto č. 2). Než s jeho
namícháním byli památkáři spokojeni, předložili jsme jim
na 50 různých vzorků. Dvorní, zdobnější fasády v baroku
kryla veselejší kombinace smetanové a červenohnědé
omítky. Na ní jsme odkryli i troje sluneční hodiny. Měly
ulomený ukazatel, takže o jejich existenci dlouho nikdo
nevěděl. Podkreslují je fresky, hodiny na východní stěně
doplňuje i postava, která snad znázorňuje svatého Havla.“
Podle požadavku památkářů se stavaři snažili při
opravách fasád použít co nejvíc historických technologií
a materiálů. Více než 5000 m² barokního obvodového
pláště proto fasádníci natáhli probarveným štukem a štukatéři použili pro opravy říms i ostatních dekoračních
prvků tradiční postupy. Repasi dřevěných prvků – oken
i dveří – provedli pracovníci střediska restaurátorských
prací divize 9 vedení Tomášem Sochorem. Projekt zahrnoval i opravu fasád tzv. bankovního domu, který byl
do dvora objektu vestavěn v období, kdy po zrušení jezuitského řádu budovy sloužily finančnímu velitelství.
„V soutěži jsme zakázku získali ve sdružení s firmou
GEMA ART GROUP,“ říká Ing. Hlaváč. „Práce nám od
2. dubna trvaly 7 měsíců, a protože Malostranské náměstí
leží v srdci Pražské památkové rezervace a obklopují jej
úzké uličky, měli jsme hodně problémů se zábory a dopravou materiálu. Dílo jsme ale dokončili včas a v požadované kvalitě a věřím, že se zařadí ke zdařilým referencím.“
Ve čtvrtek 1. listopadu ocenil práci stavařů při slavnostním zakončení stavby děkan MFF UK prof. RNDr. Jan
Kratochvíl, CSc., i ředitel divize 9 Ing. Petr Zábský. Oprava
fasády završila celkovou rekonstrukci Profesního domu,
kde dnes sídlí Informatická sekce Matematicko-fyzikální
fakulty. I když se její studenti a profesoři zabývají nejmo-
2
dernějšími technologiemi, užívají v Praze vůbec nejstarší
fakultní budovu. Když odpoutají pohled od počítačových
monitorů, mohou relaxovat při výhledu na barevný barokní dvůr. Jen by se při určování času neměli řídit obnovenými slunečními hodinami. Podle současných poznatků
se totiž zpožďují – jedny dokonce až o 15 minut.
Nová kanalizace a Čov pro Horní jiřetín
4
5
Také Mgr. Ludmila Šimáčková, členka výkonného
výboru občanského sdružení Lymfom Help, byla velmi
spokojená se zájmem nových členů o zápis do registru
dárců kostní dřeně: „Celá akce byla podle nás velmi vydařená – do registru se dokonce přihlásili i někteří, kteří to
předem neavizovali. To nás samozřejmě velmi potěšilo.“
Sabina Marečková z centrály Metrostavu darovala
druhého listopadu krev už podesáté. Bronzová plaketa
prof. Jana Janského, kterou převzala od MUDr. Hrádka
(foto č. 5), byla hezkou tečkou za celým dnem.
Město Horní Jiřetín, které se nachází u Litvínova
na úpatí Krušných hor, se po mnoha letech konečně
dočká vlastní kanalizace a čistírny odpadních vod.
Do ledna roku 2014 ji pro zhruba 2800 obyvatel vybuduje sdružení, v němž se vedle Metrostavu spojily
ještě společnosti CGM Czech a ENVI-PUR.
Jejich společný projektový tým dnes řídí výstavbu
celkem 14,6 km splaškové kanalizace, kterou vytvoří
čtyři hlavní a dvacet vedlejších stok. Součástí zakázky
je i vybudování čerpací stanice, čistírny odpadních vod
a dalších menších objektů nezbytných pro správný provoz
čistírny. Kromě části provozní budovy budou konstrukce
ostatních objektů z monolitického železobetonu.
V současné době je z celkové délky dokončeno asi
2600 m kanalizačních stok (foto). Práce jsou však oproti
plánu v mírném skluzu, protože před jejich zahájením
bylo třeba na některých místech provést pyrotechnické
průzkumy. Část města totiž byla během 2. světové války
postižena bombardováním. Na zpoždění se podílí i celá
řada nečekaných překážek, na které stavbaři v průběhu
prací narážejí. Nacházejí například betonové konstrukce
v základech původních objektů, neznámé inženýrské sítě
či stávající společnou kanalizaci, která byla v Horním
Jiřetíně vybudována v minulosti. Informace a podklady
o její existenci jsou téměř mizivé nebo velmi obecné.
„Vzniklé zpoždění se budeme snažit dohnat, i když to
bude obtížné vzhledem k některým podmínkám stavebního povolení, které práci v období od října do března
omezují ve vazbě na zimní údržbu komunikací,“ říká
Bc. Vildner. Jeho tým z divize 8 momentálně staví hlavní
stoky, na něž by se postupně měly napojovat vedlejší.
„V areálu ČOV už jsou před dokončením hlavní železobetonové konstrukce čerpací stanice, kalojemů a biologické linky. Předpokládáme, že práce v Jiřetíně budou
pokračovat bez přerušení i v zimě. Jejich postup bude ale
záviset na počasí,“ doplnil Bc. Vildner s tím, že dokončení
objektů v ČOV předpokládá v polovině listopadu. Poté
budou následovat zkoušky jejich vodotěsnosti a následně
práce spojené se zásypy konstrukcí.
Martina Vampulová, foto archiv stavby
Před rokem a půl, po 23 letech projektování převážně
železničních mostů, nastoupil Ing. Wangler k provozu
mostů a železobetonových konstrukcí dopravních staveb divize 5. Jako odborník na ocelové konstrukce začal spolu s Ing. Jiřím Lukešem vymýšlet a připravovat
systém manipulace s dílci oblouku Trojského mostu.
S Metrostavem jste se seznámil při stavbě železničního mostu přes dálnici D8 u Chabařovic. Co vás po tolika letech projektování přimělo ke změně zaměstnání?
Lákavá nabídka podílet se na stavbě Trojského mostu,
která představuje velkou výzvu pro každého mostaře, ale
i vyhlídka na novou práci v přátelském kolektivu.
Naplnily se vaše představy?
Rozhodnutí nelituji. Zpočátku jsem měl trochu obavy, zda
mě nová práce dostatečně uspokojí po technické stránce.
Brzy jsme však přímo na stavbě řešili takové teoretické
problémy, které svou náročností dokonce překonávaly
to, s čím jsem se setkal v předchozí projektantské praxi.
Jednalo se třeba o návrh provizorních závěsů Trojského
mostu podle teorie II. řádu a pružnoplastického působení. Zde jsem velmi ocenil přímou vazbu na stavbu a tím
i možnost okamžitého provedení ověřovacích zkoušek.
Co vše zahrnovala vaše práce na Trojském mostě?
Společně s Jiřím Lukešem a dalšími kolegy jsme připravili
a následně i provedli manipulaci s ocelovými díly mostního oblouku. Nejprve jsme šest dílců o hmotnostech až
360 tun museli přesunout z obou předpolí mostu na jeho
mostovku. Pro tento účel jsme vymysleli výsuvnou dráhu
a vozíky, které byly z větší části sestaveny z inventárních
dílců ŽM-16 a PIŽMO. Každý dílec jsme na nich dokázali
přesunout během tří dnů až o 100 m pod pomocné věže.
Tam z nich byly svařeny segmenty o hmotnosti kolem
700 tun, které jsme pomocí hydraulického systému
s dutými lisy zvedli na závěsech z předpínacích tyčí až 16
metrů vysoko do konečné polohy.
Zdvih oblouku je už hotový. Měl jste z něj obavy?
Věřili jsme si. Na počátku prací jsme přesto měli respekt.
Nejvíce ze zdvihu krajních dílců, které se současně otáčely
kolem čepů u paty oblouku – proto jsme jim říkali „stěrače“. Svislý zdvih závěsných tyčí jsme museli koordinovat
s vodorovným posunem konců „stěračů“ a současně
zajistit spolehlivé otáčení tyčí v přípojných čepech. Ohyb
tyčí by totiž rychle vyčerpal jejich únosnost. Problém
jsme vyřešili osazením kulových ložisek do všech přípojů
a průběžným sledováním svislosti tyčí pomocí inklinometrů. Později jsme se zase obávali přílišné rutiny. Šest
lidí na každé věži totiž muselo během tří dnů zopakovat
asi 110x stejnou operaci s hydraulickými lisy. Pokaždé
musely být všechny matice správně utaženy, všechny
ventily a páky nastaveny ve správné poloze... Spolupráce
na věžích však byla příkladná. Všichni si byli vědomi výjimečnosti práce i vlastní odpovědnosti. Dělníci třeba pro
vylepšení systému zdvihu sami navrhli přípravky, které
nám všem zjednodušily práci. Jsme pyšní na to, že jsme
všechny klíčové operace od rozpracování projektu a návrhu rozhodujících montážních zařízení až po samotný
výsun a zdvih dílců zvládli sami vlastními silami. Získané
zkušenosti bychom rádi uplatnili i v dalších projektech.
Nejnáročnější práce tedy máte za sebou...
To není tak úplně pravda. Středový klenák ještě není svařený se „stěrači“ a oblouk proto není samonosný. A my
musíme po celou dobu práce svářečů udržet jeho geometrii. Účinky teplotních změn a smršťování od svařování
přitom můžeme korigovat pouze změnou délky jednotlivých závěsů a to vůbec nebude jednoduché. Na staveništi
proto budeme mít nepřetržitě šestičlenný pracovní tým
připravený k okamžitému zásahu. Poslední fáze montáže
oblouku začaly 7. listopadu a budou trvat asi dva týdny.
Po jeho následném odskružení mé hlavní úkoly na Trojském mostě skončí. Rád bych se pak přesunul na další
ocelové mostní stavby divize 5. Obzvlášť zajímavé by pro
mne bylo, pokud bych se mohl podílet na realizaci některého z mostů, který jsem dříve projektoval.