strana 3

zpravodajství z divizí

1

Bytové domy v Malešicích odhalily svůj tvar

U Počernické ulice v Praze 10 rostou pod rukama týmu

Ing. Richarda Honse z divize 3 čtyři domy první etapy

projektu ByTy Malešice (foto č. 1). Jejich hrubou stavbu už dnes obaluje fasáda a vnitřní prostory se zaplňují

konstrukcemi a instalacemi tak, aby se do 285 nových

bytů mohli v dubnu 2013 nastěhovat první obyvatelé.

Betonáři z divize 6 dokončili hlavní část hrubé stavby

v červnu. Na místě však pracovali ještě další čtyři měsíce.

Dnes se Ing. Petr Doubic, který je vedl, může ohlédnout

za hotovým dílem: „Stejně jako u jiných pražských zakázek jsme i my měli k dispozici velmi omezené staveniště

s jedním vjezdem. Naráz zde mohly pracovat jen dvě betonpumpy, proto byla betonáž základové desky bílé vany

spodní stavby logisticky velmi náročná.“

Čtyřicet centimetrů silná základová deska, místy zesílená na šedesát cm, měla plochu téměř 7200 m² a obsáhla

3300 m³ betonu. Byla rozdělena na  pět samostatných

dilatačních částí a kubatura jednotlivých betonáží dosahovala 550–670 m³. Z  časových důvodů nebylo možné

2

desky dále dělit a pracovní doba na stavbě byla omezená

– hlučnější práce musely skončit do  sedmi večer a  jen

o dvě hodiny déle mohly pokračovat ty tišší. Tým techniků

proto musel vymyslet přesný postup a  denní harmonogram betonáží. „Za  pomoci specialistů jsme recepturu

betonové směsi upravili tak, abychom tuhnutí betonu co

nejvíc oddálili,“ říká Ing. Doubic a popisuje: „Nejprve jsme

vybetonovali prvních 20–40 cm základové desky, zbylých

20  jsme pak zalili betonem tak, abychom betonáž

cm

ukončili přesně v 9 hodin večer. Následující den ráno jsme

povrch začali hladit rotačními hladičkami. To byla jediná

možnost, jak co nejrychleji pracovat a okolí příliš nerušit.“

Technici a mistři, které Ing. Doubic řídil, byli poskládáni ze tří týmů divize 6. I přes to, že se na stavbě setkali

poprvé, odvedli výbornou práci. Při největší rozpracovanosti řídili na 140 tesařů, železářů a  ostatních dělníků,

kteří do nosných konstrukcí dvou rozlehlých podzemních

podlaží a z nich vyrůstajících čtyř domů, z nichž nejvyšší

má 21 nadzemních podlaží, uložili celkem více než 22 tisíc m³ betonu a přes 2800 tun ocelové výztuže. Bílou vanu

provedli s minimem netěsností a i přes časový harmonogram na kritické cestě hrubou stavbu dokončili včas.

„Zakázku máme investorovi předat 18. dubna 2013,“

říká Ing. Hons a doplňuje: „I přes to, že se nám po zahájení výkopových prací pro druhou etapu projektu výrazně

zmenšilo staveniště a  ztížilo zásobování, musíme práce

v podstatě dokončit do Vánoc, protože už v lednu proběhne kolaudace budov (foto č. 2). Od nedávného dokončení

hrubé stavby jsme tak sebou museli pěkně hodit. Mimo

přízemí už třeba máme hotové fasády a  uvnitř objektů

pracujeme na finálních povrchových úpravách.“

Využít provoz dopravy divize 4 se vyplatí

Za rok a půl existence pod správou divize 4 prošel provoz dopravy a  mechanizace změnami. V  současnosti

nabízí ostatním divizím Metrostavu i firmám jeho Skupiny konkurenceschopné ceny i služby, které vedoucím

projektů na stavbách ušetří peníze, čas i nervy.

„Po zrušení divize 7, pod niž náš provoz dřív spadal,

jsme začali hledat vše, co by mohlo naši práci zlepšit,“

říká náměstek Bc. Petr Slunečko. „Většina našich současných techniků proto přišla z externích dopravních firem

a k částečné obměně došlo i u našeho 90členného týmu

řidičů. Se zavedením flexibilních pracovních režimů to přispělo k tomu, že jsme nabídku dopravy mohli přizpůsobit

časovým potřebám staveb. Díky zapojení do vytěžovacího systému RaalTrans už také mnoho tuzemských tras

účtujeme jednosměrně, u zahraničních to je samozřejmé.“

I když hodinové sazby vozidel divize 4 jsou zpravidla

vyšší než konkurenční, kdo plánuje a  využije paušály,

ušetří. „Například autojeřáb AD30 nabízíme v měsíčním

paušálu při 180 hodinách za  134 000 Kč. Hodina navíc

už stojí jen 400 Kč, a tak se při 250 hodinách dostáváme

na hodinovou sazbu o 35 % nižší, než je ceníková, což už

je pod cenami konkurence. Podobně jsou koncipovány

paušály i ostatních vozidel. Protože máme veliký vozový

park, jsme schopni navíc rychleji reagovat na mimořádné

situace,“ říká vedoucí provozu Mgr. Zdeněk Kulha.

„I přes zvýšenou produktivitu všech vozidel a objemu

přeprav máme stále volné kapacity zejména v oblasti netechnologické dopravy a  jeřábů,“ pokračuje Mgr.  Kulha.

„Podle nízkého počtu cenových poptávek, které dostáváme, se obávám, že přes nás zdaleka nechodí všechny,

které by mohly. Proto jsme se rozhodli navázat kontakty

s  vedoucími pracovníky ostatních divizí a  osobně jim

představujeme naše možnosti,“ dodává Bc. Slunečko.

A ty nejsou malé. Divize 4 nabízí kromě klasických

vozidel pro technologickou i  netechnologickou dopravu

také  kontejnery, malé valníky, autojeřáby, zemní stroje

a  nově plachtové návěsy. Disponuje kropicím vozem,

mobilním drtičem i třídičem a má jednu stabilní a dvě mobilní čerpací stanice. Veškerou techniku poskytuje včetně

řidičů či obsluhy. Kromě základní stavební dopravy nabízí

i spediční služby, zahraniční přepravu včetně celního odbavení a dopravu v režimu Just in time. Do nabídky divize

4 patří i vyřizování povolení a výjimek do zón s omezením

vjezdu, zajišťování nadrozměrných přeprav či  optimalizace dopravních prostředků na stavbách. Už samotná

existence vlastních vozidel a strojů zajišťuje navíc všem

divizím splnění kvalifikačních předpokladů pro nabídky a

firmě se vyplatí i jako pojízdná reklama (foto).

Sportovně-relaxační centrum v moderní podobě

Po roce prací dokončil tým Ing. Pavla Trojana z divize 9

rekonstrukci sportovně-relaxačního centra Vojenské

zotavovny Bedřichov ve  Špindlerově Mlýně. Zmodernizoval nejen vybavení původního wellness centra, ale

součástí jeho zakázky byla i  dostavba nového vstupu

do hotelu včetně propojovacího schodiště (foto č. 1).

Relaxačně-rehabilitační centrum Bedřichov má jedno

podzemní a čtyři nadzemní podlaží. V suterénu jsou technologie bazénu, jeho dno a  strojovna vzduchotechniky,

v  přízemí se nacházejí vstupní prostory, šatny, bazény,

plynová kotelna a garáže. Druhé nadzemní podlaží je určeno pro rehabilitace, wellness, recepci (foto č. 2) a je zde i

ochoz nad bazénem. O poschodí výš se nachází tělocvična

a na galerii ve 4. nadzemním podlaží stojí posilovna.

Vzhledem k tomu, že stavba byla rekonstrukcí, musela

se divize 9 potýkat s řadou neplánovaných a nepředvídatelných událostí. Tou nejvýznamnější byla nutnost velkého rozsahu dodatečného zesilování nosných konstrukcí.

Stavbaři k tomuto účelu použili karbonové pásky, u nichž

museli zajistit i protipožární ochranu. Před zahájením rekonstrukce také nešlo zjistit, v jakém stavu jsou původní

bazénové technologie, jejichž část měla zůstat zachována.

Až v průběhu stavby se ukázalo, že některé nevyhovují.

Navíc na poslední chvíli došlo ke změně dispozice celého

wellness patra, což ztížilo práci zejména obkladačům

a  elektrikářům. „Z  mého pohledu bylo ale asi nejnáročnější rozběhnutí souboru technologie wellness a bazénu

jako celku. Zjišťování funkčnosti a odstraňování defektů

na ponechaných technologických částech a rozvodech

1

a jejich souběh s novými nám daly opravdu zabrat,“ říká

Ing.  Trojan. Nejraději pak bude vzpomínat na  to, jak si

jeho tým dobře poradil s  dokončením vzduchotechniky

strojovny a výměníkové stanice, kde musel přes stávající

konstrukce vytvořit zcela nové přepravní cesty.

I  přes všechny neočekávané události se divizi 9 podařilo rekonstrukci sportovně-relaxačního centra hotelu

Bedřichov ve Špindlerově Mlýně dokončit včas. Díky tomu už v druhé polovině listopadu ocení práci Metrostavu

první návštěvníci. „Chtěl bych poděkovat celému realizačnímu týmu, který se ke spokojenosti investora zhostil

realizace díla se ctí. Věřím, že s ním budou spokojeni i

budoucí hosté,“ uzavřel Ing. Trojan.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Město Špindlerův Mlýn má rozlohu téměř 77 km², ale

jen asi 1400 stálých obyvatel. Ubytování však nabízí

naráz asi 10 000 návštěvníků. Až do roku 1793 se

jmenovalo Svatý Petr, což je dnes název jen jedné jeho

části. Ten rok se občané města sešli ve mlýně rodiny

Spindlerových, aby sestavili žádost o povolení ke

stavbě kostela. Na závěr dopisu uvedli: „Sepsáno ve

Špindlerově mlýně.“ Patent císaře Františka II., který

stavbu povolil, ji však místo do Svatého Petra umístil

do Špindlerova Mlýna. Obyvatelé pak své sídlo raději

přejmenovali – zaslání nové žádosti by mohlo být bráno

jako urážka a kostel by nemusel být nikdy postaven.

2

Olomoucký obchodní dům bude jako zrcadlo

Pouze nosná konstrukce a  únikové schodiště zůstaly

z obchodního domu Prior v Olomouci, který letos prošel zásadní přeměnou. Původní „obchoďák“, který byl

postaven v 70. letech minulého století, již totiž nevyhovoval představám o současném nakupování a podle

názoru mnohých i hyzdil centrum hanácké metropole.

Proto investor rozhodl o jeho zásadní proměně, jejímž

cílem bylo starý objekt nejen zmodernizovat, ale jeho

přestavbou navázat i na úspěšný styl obchodního domu

ASO, který zde stál v meziválečném období.

Odtud to zrcadlo. ASO se totiž vyznačovalo velkými

výklady i okny. Tuto myšlenku převzali i autoři nového architektonického návrhu z firmy Ateliér-r, a proto na celou

fasádu navrhli velké prosklené plochy kombinované s betonem. Toto řešení celkově odlehčuje blok stavby a zrcadlí

v sobě okolní historické budovy. Použitá skla jsou téměř

pět metrů vysoká a byla na zakázku vyrobena v zahraničí.

Zmíněný zrcadlový efekt je už jasně patrný (foto), neboť rekonstrukce, která byla zahájena počátkem letošního

března, se chýlí ke svému závěru. „V této chvíli dokončujeme obklady a  dlažby, lamelové podhledy, montujeme

protipožární a  další zabezpečovací systémy a děláme

komplexní zkoušky vzduchotechniky, topení i  chlazení.

Zároveň dáváme do  budovy zařizovací předměty, osa-

zujeme skleněná zábradlí a dokončujeme vnitřní barevné

úpravy,“ komentuje závěr prací vedoucí projektu Ing. Lukáš Horuta ze severomoravského regionu divize 1.

„To vše musíme stihnout do  poloviny listopadu, kdy

je kolaudace,“ říká a  vzpomíná na  průběh devítiměsíční

akce: „Nejsložitější bylo budovu odstrojit od  původního

betonového opláštění, stavba totiž leží v samotném centru města a je obklopena ze všech stran budovami nebo

tramvajovou tratí. Místa na  tak velkou demontáž jsme

měli opravdu poskrovnu. Složité bylo ale také statické

zajištění stropních konstrukcí a následné vyřezání stropu

ve všech čtyřech podlažích.“

Budova má nyní vnitřní atrium a  obchodní prostory

na galerii. Po otevření, které je plánováno na konec listopadu, zde návštěvníci kromě suterénní prodejny potravin

najdou obchody známých značek, provozovny služeb

i restaurace a kavárny.

Součástí rekonstrukce je i  úprava přilehlého Mořického náměstí, podle kterého ponese název i  nově

rekonstruovaný obchodní dům – Galerie Moritz. Obyvatelé a  návštěvníci Olomouce tak budou moci už letošní

vánoční nákupy pořídit v Moritzi – sice ne v tom Svatém,

ale nebudou muset opustit své město.

Jaroslav Růžek, foto Josef Husák