strana 2
Dočasný odpočinek
Ptáme se
Oba tunelovací stroje, Tonda a Adéla, které vyrazily
traťové tunely metra V.A a zůstaly v majetku Metro
stavu, čekají na své další nasazení u divize 11 ve sta
vebním dvoře v Horních Počernicích. Jejich celková
hmotnost včetně příslušenství dosahuje asi 2000 tun.
Pro řádné uskladnění TBM vybudovala divize 6 dvě
betonové plochy o celkové rozloze přes 5000 m² (foto
č. 1), štěrková úložiště s plochou přes 3000 m² a temperovanou halu (foto č. 2). Má rozměry 18 x 48 m, její výška
pod hřebenem dosahuje téměř 8,5 m a jsou v ní uloženy
hlavní části štítů (foto č. 3), jež vyžadují regulaci teploty
či vlhkosti. Ve dvojicích tu najdete i vozíky závěsu s řídicí
kabinou, elektrorozvaděči, hydraulickou soustavou, hlavními pohony a erektory. Srdce i mozek obou strojů tak
jsou dokonale chráněny před povětrnostními vlivy.
Ing. Jiřího Prokopa, MBA,
ředitele společnosti SQZ
1
Divize 9 vrací krásu části Fantovy budovy
1
2
3
Ostatní části strojů jsou uloženy na betonových plochách (foto č. 4). Příslušenství – pásová doprava (foto
č. 5), mísicí centrum či chlazení – našlo své úložiště
na zpevněné štěrkové ploše. Všechny kovové části zařízení jsou zakonzervovány a chráněny před korozí, kabely,
hydraulické hadice a rozvody chrání před UV zářením
zaplachtování nebo uložení v uzavřených skladech.
TBM uskladnili pracovníci divize 11 spolu s kolegy
z týmu Ing. Štefana Ivora z divize 5 podle požadavků firmy
Herrenknecht. Odhadovaná doba na jejich přípravu k další práci se pohybuje mezi 8 a 12 měsíci. Vedoucí střediska
TBM divize 11 Ing. Miroslav Veselý k tomu říká: „Myslím,
že budu mluvit za všechny, když řeknu, že bychom si přáli
mít naše plochy pro TBM co nejdřív zcela prázdné.“
4
5
Než se Pražané či cestující budou moci občerstvit
ve Fantově kavárně na hlavním pražském železničním
nádraží, ještě to chvíli potrvá. Na tom, aby se jim tam
líbilo, pracuje od letošního ledna kromě jiných i re
staurátorský ateliér Metrostavu. Rekonstrukce bývalé
odjezdové a příjezdové haly, kterou řídí tým Ing. Mi
chala Kaisera z divize 9, by měla skončit ještě letos,
aby pod její kupolí a v přilehlých prostorách mohl už
na jaře 2014 otevřít svou provozovnu nový kavárník.
Dnes jsou v prostoru bývalé Fantovy kavárny z většiny
hotové restaurátorské práce (foto č. 1) a je už odstraněna
i podstatná část prostorového lešení (foto č. 2), které pro
ně bylo zapotřebí. Lidé procházející podchodem z moderní odbavovací haly k nástupištím tak mohou už dnes obdivovat zaklenutí původního vestibulu. Průhled tu vznikl
při přestavbě nádraží v 70. letech 20. století. Náročným
restaurováním prošla už téměř celá kupole s plochou přes
1700 m² i její secesní štukatérské ornamenty, erby a sochy připomínající města, do nichž v době vzniku nádraží
jezdily vlaky. Na výzdobě interiéru se tehdy podíleli i známí čeští sochaři Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun.
Kráse předcházely funkční opravy. „Když jsme chtěli začít provádět dodatečnou hydroizolaci rubu klenby
kopule, překvapila nás subtilnost její skořepiny, která
má tloušťku jen do 10 cm a není betonová, ale ze sádry
s křemičitým pískem. Celé zastropení haly je tak vynášeno
pouze ocelovým nýtovaným krovem, který zároveň nese
i krokve střešního pláště,“ vzpomíná Ing. Kaiser a dodává: „V jednom místě u paty kopule ale bylo od začátku
stavby mokré místo způsobené zatékáním vody, které se
nám do dnešního dne nepodařilo vysušit tak, abychom
mohli provést povrchové úpravy, aniž by došlo k jejich
znehodnocení. Proto je velmi pravděpodobné, že se k jeho
dokončení budeme muset vrátit ještě po kolaudaci.“
Dlaždiči už dnes pokládají na podlahu Fantovy kavárny keramickou dlažbu. Je částečnou replikou té původní
a kvůli složitému spárořezu je velmi náročná na přesnost
rozměření a vyžaduje velké množství dořezů.
Truhláři z restaurátorského ateliéru zase montují repasované dveře a dřevěné obložení. Začali už osazovat
i okna v panteonu kavárny, která vytvoří rozsáhlý převýšený půlkruh prosklené plochy směrovaný k pražské
magistrále. „Okna jsme restaurovali kompletně včetně
vitráží, na dvou okenních sestavách jsme rekonstruovali i původní fládr,“ říká vedoucí ateliéru Tomáš Sochor
z divize 9. Spolu s Ing. Kaiserem se domnívá, že všechny
práce ve Fantově kavárně budou hotové v termínu. Jen
dodatečné požadavky hasičů přidělávají vedoucímu projektu vrásky: „Aby začátkem letošního prosince souhlasili
s kolaudací, vznikají vícepráce, které nebude jednoduché
včas dokončit. Uděláme ale vše, co bude v našich silách,
abychom harmonogram stavby dodrželi.“
2
Rezidence Vinohradská čeká na své obyvatele
Tým Ing. Igora Sedláčka z divize 8 ukončil rozsáhlou
rekonstrukci a dostavbu secesního domu ve Vinohrad
ské ulici 33. Na konci listopadu jej převezme investor
a v prosinci by se do něj mohli stěhovat první klienti.
Během stavby zůstala z domu zachována pouze větší
část historické fasády (foto), supraporty vstupních dveří
v přízemí a vybrané vnitřní výplně otvorů, které prošly
repasí. Původně čtyřposchoďovému domu přibyla ještě
další tři patra a v rozsahu 1. podzemního a 1. nadzemního
podlaží vznikla ve dvoře přístavba. Její monolitická betonová konstrukce – bílá vana – slouží pro parkovací zakladač, nad ní vznikly dvě terasy: jedna pochozí s dřevěnou
krytinou, a druhá situovaná na zelené střeše.
Stavbu převzal v srpnu k dokončení Ing. Igor Sedláček. Mimo personálních změn se stavbaři museli vyrovnat
s řadou problémů, které nebylo možné ve výběrovém
řízení předpokládat. „V projektu se třeba počítalo s tím,
že se stavební suť a zemina ze založení přístavby bude
od začátku vyvážet přes nově vybudovaný průjezd. To se
však vzhledem ke statice objektu ukázalo jako nemožné.
Nejdřív jsme museli provést nové stropy, rozpírající štítové zdi, a až poté jsme mohli vybudovat průjezd z ulice
do vnitrobloku,“ vzpomíná hlavní stavbyvedoucí Vít Bouřil. Veškerou zeminu a suť tak stavbaři museli nakládat minirypadlem na pásový dopravník a dopravovat ven na ulici
skrz dům. Místo na jejich uložení či skládku materiálu
na stavbu museli pečlivě plánovat, protože na frekventované Vinohradské ulici měli k dispozici zábor pouze 50 m².
V rezidenci je dnes 11 bytů od 2+kk až po 4+kk, s rozlohou od 70 do 140 m² a s balkonem či terasou. V přízemí
vznikly kancelářské prostory o velikosti 50 a 143 m².
Náročná rekonstrukce trvala jen rok a její harmonogram byl velmi napnutý. Velmi často při ní spolupracovali památkáři a výběr materiálů probíhal pod dohledem
architekta. Výsledkem je dokonalý secesní vzhled domu
s moderními byty, které odpovídají dnešním standardům.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
SQZ, dceřiná společnost Metrostavu, poskytuje více
než 14 let služby v oblasti akreditovaných zkoušek
kameniva, zemin, betonů, asfaltových směsí a měření
větrání i hygieny práce. Po Ing. Jiřím Navrátilovi se le
tos v březnu stal jejím jednatelem a ředitelem Ing. Jiří
Prokop. Předtím, než nastoupil do SQZ, působil 12 let
na manažerských postech v oblasti výroby stavebního
materiálu – zejména betonu, kameniva a cementu.
Stavebnictví prožívá obtížné období. Jak se daří SQZ?
Naše firma je od začátku zaměřena zejména na zkušebnictví pro stavby dopravní infrastruktury – dálnice, silnice či
železnice – a to jak na ty na povrchu, tak i v podzemí. Její
činnost je tedy velmi specifická. Segment veřejných zakázek je pro naše laboratoře nejvýznamnější nejen z pohledu
předpisové základny, ale i výkonů – v uplynulých letech
zabíral více než 80 procent pracovní náplně SQZ. Propad
finančních zdrojů v této oblasti, nepřipravenost projektů,
dopad zákona o veřejných zakázkách, politická nestabilita, odvolávání zhotovitelů a řešení sporů na úrovni Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže jsou nyní realitou, se
kterou se musíme vyrovnat i my.
Jak byste chtěli bilanci společnosti zlepšit?
Přizpůsobujeme velikost firmy předpokládaným tržbám
a snažíme se rozšířit náplň práce laboratoří o další druhy
zkoušek a činností. K prvnímu opatření je třeba vysvětlit,
že v našem typu podnikání tvoří více než 80 % výdajů fixní
náklady, z nichž jsou nejvýznamnější položkou ty personální. Což se do praxe promítá nepopulární redukcí počtu
zaměstnanců. Druhé opatření je spojeno s investicemi a je
časově náročnější kvůli legislativním a procesním postupům. V rámci laboratoře VHP (Větrání a hygieny práce)
na Zbraslavi se aktuálně připravujeme na to, abychom do
poloviny příštího roku získali autorizaci na měření hluku
i v mimopracovním, tedy komunálním prostředí a dále
řešíme měření radonu v budovách, v půdě a eventuálně
ve stavebních materiálech.
Chystáte ještě nějaké další novinky?
Chceme vstoupit také do oblasti měření pilot. Pracujeme
na tom, aby ústřední laboratoř v Praze na Rohanském
ostrově získala akreditaci pro měření jejich integrity. Už
tento měsíc by měla být akreditována zkouška pomocí
metody PID, která využívá měření dynamické odezvy poklepu hlavy piloty. V příštím roce bychom akreditaci chtěli
rozšířit i o druhou metodu, nazvanou CHUM.
Zmiňujete pražské laboratoře, ale co ta olomoucká?
SQZ v Olomouci začínala. Tamější laboratoř je za léta
činnosti dobře zavedená a má přiměřený počet zákazníků
třeba mezi drobnějšími či krajskými investory. Propad
velkých státních zakázek ji proto tolik neovlivnil.
Kde nyní SQZ aktuálně působí?
Z větších zakázek pracujeme pro divizi 4 Metrostavu na
stavbě rychlostní komunikace R35 a na rekonstrukci cementobetonového krytu dálnice D1 kolem 215. kilometru.
Zhruba ze 45 % poskytujeme služby i externím firmám,
třeba pro společnost Skanska na modernizaci železničního koridoru v Plzni. Nově se věnujeme zkoušení přímo
pro investory. Uspěli jsme například u Ředitelství silnic
a dálnic ČR (ŘSD) na tolik medializované opravě dálnice D1. Významný podíl externích zakázek svědčí o tom, že
stojíme nohama na zemi a nabízíme konkurenceschopné
služby, a to jak cenou, tak rozsahem a úrovní.
Jaké další rezervy byste ještě chtěli využít?
Vidíme příležitost v oblasti takzvané diagnostiky netuhých konstrukcí, jako jsou například silnice ve správě
ŘSD, nebo krajských podniků správ a údržby silnic. Dále
je pro nás aktuální téma podnikání na Slovensku. Určitě
jsou také rezervy ve spolupráci se subdodavateli firem ze
Skupiny Metrostav, což řešíme s útvarem nakupování Metrostavu a s vedoucími projektů. Naším cílem je udržet peníze, informace a know-how doma – v naší Skupině. Plánů
máme dost, a proto věřím, že se nám brzo podaří navázat
na předešlé úspěchy. Děkuji všem, kdo nás podporují,
a přeji jim – a tím i nám – pro příští rok dostatek práce.