strana 2

Dočasný odpočinek

Ptáme se

Oba tunelovací stroje, Tonda a  Adéla, které vyrazily

traťové tunely metra V.A a  zůstaly v  majetku Metro­

stavu, čekají na své další nasazení u divize 11 ve sta­

vebním dvoře v  Horních Počernicích. Jejich celková

hmotnost včetně příslušenství dosahuje asi 2000 tun.

Pro řádné uskladnění TBM vybudovala divize 6 dvě

betonové plochy o  celkové rozloze přes 5000 m² (foto

č. 1), štěrková úložiště s plochou přes 3000 m² a temperovanou halu (foto č. 2). Má rozměry 18 x 48 m, její výška

pod hřebenem dosahuje téměř 8,5  a jsou v ní uloženy

m

hlavní části štítů (foto č. 3), jež vyžadují regulaci teploty

či vlhkosti. Ve dvojicích tu najdete i vozíky závěsu s řídicí

kabinou, elektrorozvaděči, hydraulickou soustavou, hlavními pohony a  erektory. Srdce i  mozek obou strojů tak

jsou dokonale chráněny před povětrnostními vlivy.

Ing. Jiřího Prokopa, MBA,

ředitele společnosti SQZ

1

Divize 9 vrací krásu části Fantovy budovy

1

2

3

Ostatní části strojů jsou uloženy na betonových plochách (foto č. 4). Příslušenství – pásová doprava (foto

č. 5), mísicí centrum či chlazení – našlo své úložiště

na zpevněné štěrkové ploše. Všechny kovové části zařízení jsou zakonzervovány a chráněny před korozí, kabely,

hydraulické hadice a  rozvody chrání před UV zářením

zaplachtování nebo uložení v uzavřených skladech.

TBM uskladnili pracovníci divize 11 spolu s kolegy

z týmu Ing. Štefana Ivora z divize 5 podle požadavků firmy

Her­ enknecht. Odhadovaná doba na jejich přípravu k dalr

ší práci se pohybuje mezi 8 a 12 měsíci. Vedoucí střediska

TBM divize 11 Ing. Miroslav Veselý k tomu říká: „Myslím,

že budu mluvit za všechny, když řeknu, že bychom si přáli

mít naše plochy pro TBM co nejdřív zcela prázdné.“

4

5

Než se Pražané či cestující budou moci občerstvit

ve Fantově kavárně na hlavním pražském železničním

nádraží, ještě to chvíli potrvá. Na tom, aby se jim tam

líbilo, pracuje od  letošního ledna kromě jiných i  re­

staurátorský ateliér Metrostavu. Rekonstrukce bývalé

odjezdové a příjezdové haly, kterou řídí tým Ing.  Mi­

chala Kaisera z divize 9, by měla skončit ještě letos,

aby pod její kupolí a  v  přilehlých prostorách mohl už

na jaře 2014 otevřít svou provozovnu nový kavárník.

Dnes jsou v prostoru bývalé Fantovy kavárny z většiny

hotové restaurátorské práce (foto č. 1) a je už odstraněna

i podstatná část prostorového lešení (foto č. 2), které pro

ně bylo zapotřebí. Lidé procházející podchodem z moderní odbavovací haly k nástupištím tak mohou už dnes obdivovat zaklenutí původního vestibulu. Průhled tu vznikl

při přestavbě nádraží v 70. letech 20. století. Náročným

restaurováním prošla už téměř celá kupole s plochou přes

1700 m² i její secesní štukatérské ornamenty, erby a sochy připomínající města, do nichž v době vzniku nádraží

jezdily vlaky. Na výzdobě interiéru se tehdy podíleli i známí čeští sochaři Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun.

Kráse předcházely funkční opravy. „Když jsme chtěli začít provádět dodatečnou hydroizolaci rubu klenby

kopule, překvapila nás subtilnost její skořepiny, která

má tloušťku jen do 10 cm a není betonová, ale ze sádry

s křemičitým pískem. Celé zastropení haly je tak vynášeno

pouze ocelovým nýtovaným krovem, který zároveň nese

i krokve střešního pláště,“ vzpomíná Ing. Kaiser a dodává: „V  jednom místě u  paty kopule ale bylo od  začátku

stavby mokré místo způsobené zatékáním vody, které se

nám do  dnešního dne nepodařilo vysušit tak, abychom

mohli provést povrchové úpravy, aniž by došlo k  jejich

znehodnocení. Proto je velmi pravděpodobné, že se k jeho

dokončení budeme muset vrátit ještě po kolaudaci.“

Dlaždiči už dnes pokládají na podlahu Fantovy kavárny keramickou dlažbu. Je částečnou replikou té původní

a kvůli složitému spárořezu je velmi náročná na přesnost

rozměření a vyžaduje velké množství dořezů.

Truhláři z restaurátorského ateliéru zase montují repasované dveře a  dřevěné obložení. Začali už osazovat

i  okna v  panteonu kavárny, která vytvoří rozsáhlý převýšený půlkruh prosklené plochy směrovaný k  pražské

magistrále. „Okna jsme restaurovali kompletně včetně

vitráží, na  dvou okenních sestavách jsme rekonstruovali i původní fládr,“ říká vedoucí ateliéru Tomáš Sochor

z divize 9. Spolu s Ing. Kaiserem se domnívá, že všechny

práce ve  Fantově kavárně budou hotové v  termínu. Jen

dodatečné požadavky hasičů přidělávají vedoucímu projektu vrásky: „Aby začátkem letošního prosince souhlasili

s kolaudací, vznikají vícepráce, které nebude jednoduché

včas dokončit. Uděláme ale vše, co bude v našich silách,

abychom harmonogram stavby dodrželi.“

2

Rezidence Vinohradská čeká na své obyvatele

Tým Ing.  Igora Sedláčka z  divize 8 ukončil rozsáhlou

rekonstrukci a dostavbu secesního domu ve Vinohrad­

ské ulici 33. Na konci listopadu jej převezme investor

a v prosinci by se do něj mohli stěhovat první klienti.

Během stavby zůstala z domu zachována pouze větší

část historické fasády (foto), supraporty vstupních dveří

v  přízemí a  vybrané vnitřní výplně otvorů, které prošly

repasí. Původně čtyřposchoďovému domu přibyla ještě

další tři patra a v rozsahu 1. podzemního a 1. nadzemního

podlaží vznikla ve dvoře přístavba. Její monolitická betonová konstrukce – bílá vana – slouží pro parkovací zakladač, nad ní vznikly dvě terasy: jedna pochozí s dřevěnou

krytinou, a druhá situovaná na zelené střeše.

Stavbu převzal v srpnu k dokončení Ing. Igor Sedláček. Mimo personálních změn se stavbaři museli vyrovnat

s  řadou problémů, které nebylo možné ve  výběrovém

řízení předpokládat. „V projektu se třeba počítalo s tím,

že se stavební suť a  zemina ze založení přístavby bude

od začátku vyvážet přes nově vybudovaný průjezd. To se

však vzhledem ke statice objektu ukázalo jako nemožné.

Nejdřív jsme museli provést nové stropy, rozpírající štítové zdi, a až poté jsme mohli vybudovat průjezd z ulice

do vnitrobloku,“ vzpomíná hlavní stavbyvedoucí Vít Bouřil. Veškerou zeminu a suť tak stavbaři museli nakládat minirypadlem na pásový dopravník a dopravovat ven na ulici

skrz dům. Místo na jejich uložení či skládku materiálu

na stavbu museli pečlivě plánovat, protože na frekventované Vinohradské ulici měli k dispozici zábor pouze 50 m².

V rezidenci je dnes 11 bytů od 2+kk až po 4+kk, s rozlohou od 70 do 140 m² a s balkonem či terasou. V přízemí

vznikly kancelářské prostory o velikosti 50 a 143 m².

Náročná rekonstrukce trvala jen rok a její harmonogram byl velmi napnutý. Velmi často při ní spolupracovali památkáři a výběr materiálů probíhal pod dohledem

architekta. Výsledkem je dokonalý secesní vzhled domu

s moderními byty, které odpovídají dnešním standardům.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

SQZ, dceřiná společnost Metrostavu, poskytuje více

než 14 let služby v oblasti akreditovaných zkoušek

kameniva, zemin, betonů, asfaltových směsí a měření

větrání i hygieny práce. Po Ing. Jiřím Navrátilovi se le­

tos v březnu stal jejím jednatelem a ředitelem Ing. Jiří

Prokop. Předtím, než nastoupil do SQZ, působil 12 let

na manažerských postech v oblasti výroby stavebního

materiálu – zejména betonu, kameniva a cementu.

Stavebnictví prožívá obtížné období. Jak se daří SQZ?

Naše firma je od začátku zaměřena zejména na zkušebnictví pro stavby dopravní infrastruktury – dálnice, silnice či

železnice – a to jak na ty na povrchu, tak i v podzemí. Její

činnost je tedy velmi specifická. Segment veřejných zakázek je pro naše laboratoře nejvýznamnější nejen z pohledu

předpisové základny, ale i výkonů – v uplynulých letech

zabíral více než 80 procent pracovní náplně SQZ. Propad

finančních zdrojů v této oblasti, nepřipravenost projektů,

dopad zákona o veřejných zakázkách, politická nestabilita, odvolávání zhotovitelů a řešení sporů na úrovni Úřadu

pro ochranu hospodářské soutěže jsou nyní realitou, se

kterou se musíme vyrovnat i my.

Jak byste chtěli bilanci společnosti zlepšit?

Přizpůsobujeme velikost firmy předpokládaným tržbám

a snažíme se rozšířit náplň práce laboratoří o další druhy

zkoušek a činností. K prvnímu opatření je třeba vysvětlit,

že v našem typu podnikání tvoří více než 80 % výdajů fixní

náklady, z nichž jsou nejvýznamnější položkou ty personální. Což se do praxe promítá nepopulární redukcí počtu

zaměstnanců. Druhé opatření je spojeno s investicemi a je

časově náročnější kvůli legislativním a procesním postupům. V rámci laboratoře VHP (Větrání a hygieny práce)

na Zbraslavi se aktuálně připravujeme na to, abychom do

poloviny příštího roku získali autorizaci na měření hluku

i v mimopracovním, tedy komunálním prostředí a dále

řešíme měření radonu v budovách, v půdě a eventuálně

ve stavebních materiálech.

Chystáte ještě nějaké další novinky?

Chceme vstoupit také do oblasti měření pilot. Pracujeme

na tom, aby ústřední laboratoř v Praze na Rohanském

ostrově získala akreditaci pro měření jejich integrity. Už

tento měsíc by měla být akreditována zkouška pomocí

metody PID, která využívá měření dynamické odezvy poklepu hlavy piloty. V příštím roce bychom akreditaci chtěli

rozšířit i o druhou metodu, nazvanou CHUM.

Zmiňujete pražské laboratoře, ale co ta olomoucká?

SQZ v Olomouci začínala. Tamější laboratoř je za léta

činnosti dobře zavedená a má přiměřený počet zákazníků

třeba mezi drobnějšími či krajskými investory. Propad

velkých státních zakázek ji proto tolik neovlivnil.

Kde nyní SQZ aktuálně působí?

Z větších zakázek pracujeme pro divizi 4 Metrostavu na

stavbě rychlostní komunikace R35 a na rekonstrukci cementobetonového krytu dálnice D1 kolem 215. kilometru.

Zhruba ze 45 % poskytujeme služby i externím firmám,

třeba pro společnost Skanska na modernizaci železničního koridoru v Plzni. Nově se věnujeme zkoušení přímo

pro investory. Uspěli jsme například u Ředitelství silnic

a dálnic ČR (ŘSD) na tolik medializované opravě dálnice D1. Významný podíl externích zakázek svědčí o tom, že

stojíme nohama na zemi a nabízíme konkurenceschopné

služby, a to jak cenou, tak rozsahem a úrovní.

Jaké další rezervy byste ještě chtěli využít?

Vidíme příležitost v oblasti takzvané diagnostiky netuhých konstrukcí, jako jsou například silnice ve správě

ŘSD, nebo krajských podniků správ a údržby silnic. Dále

je pro nás aktuální téma podnikání na Slovensku. Určitě

jsou také rezervy ve spolupráci se subdodavateli firem ze

Skupiny Metrostav, což řešíme s útvarem nakupování Metrostavu a s vedoucími projektů. Naším cílem je udržet peníze, informace a know-how doma – v naší Skupině. Plánů

máme dost, a proto věřím, že se nám brzo podaří navázat

na předešlé úspěchy. Děkuji všem, kdo nás podporují,

a přeji jim – a tím i nám – pro příští rok dostatek práce.