Strana 2

strana 2

Z metra do Quadria

Ve Spálené ulici zmizely koncem října ploty nad stanicí

metra Národní třída. Očím veřejnosti se tak odkrylo

Quadrio (foto č. 1), které už 4. listopadu vyhlásila odborná porota v soutěži Best of Realty 2014 za nejlepší

nové administrativní centrum v republice. Jeho stavbu

řídilo sdružení divizí 3 a 1 Metrostavu.

Jako první otevřela 31. října své brány čtyřpodlažní

obchodní galerie (foto č. 2) s více než 60 obchody. Brzy se

ale začnou nájemci stěhovat i do zdejších kanceláří (foto

č. 3). Kromě moderního pracovního prostředí jim Quadrio

nabídne k užívání i střešní terasy na středové části a čtyřlístku věží, z nichž se otevírají zajímavé výhledy (foto č. 4).

Nové malé náměstí u Vladislavovy ulice už také ozdobily stromy a 11 m vysoká pohyblivá hlava Franze Kafky

od Davida Černého (foto č. 5). Váží 39 tun a jejích 42 pater

se díky motorovému pohonu nezávisle na sobě otáčí. „Je

to zajímavé výtvarné dílo, které jistě zaujme. Záměrem

investora bylo oživit prostranství takovým způsobem,

aby se mezi lidmi zažilo rčení ‚sejdeme se u hlavy‘,“ dodal

vedoucí projektu Ing. Radovan Aulík z divize 3.

PTÁME SE

Ing. Radovana Aulíka,

vedoucího projektu z divize 3

Čtvrtý nejdelší dálniční tunel v Německu

Západně od německého města Jena postavila ve sdružení firma BeMo Tunnelling 3,1 km dlouhý dálniční

tunel Jagdberg. Je součástí nového, téměř 12km úseku dálnice A4, který optimalizuje trasu komunikace

mezi sjezdy Magdala a Jena/Göschwitz. Zaměstnanci

BeMo, dceřiné společnosti Metrostavu, se významně

podíleli zejména na tunelových ražbách. Použili přitom

Novou rakouskou tunelovací metodu a práce dokončili

v rekordním čase o devět měsíců dřív, než bylo plánováno. Celý nový úsek A4 byl zprovozněn letos 30. října.

Tunel tvoří dva třípruhové tubusy, komunikace v nich

vede ve sklonu asi 2,95 %. Na staré trase dálnice bylo

stoupání či klesání až dvojnásobné, což zejména v zimě

výrazně komplikovalo dopravu. Osová vzdálenost tunelových trub dosahuje u západního portálu zhruba 26,5 m,

u východního je ještě o devět metrů větší (foto č. 2).

Mezi troubami tak zůstal zachovaný rostlý horninový pilíř

o mocnosti až 20 m. Ražba západní části tunelu procházela především lasturnatými vápenci a směrem na východ

raziči zmáhali horninový masiv přes poruchovou zónu do

pestrých pískovců. Tunel s profilem výrubu 125–155 m2

má 10 únikových propojek – z toho tři jsou průjezdné –

a v každém tubusu pět 560 m dlouhých nouzových zálivů.

Podélné větrání v hotovém tunelu zajišťují proudové

ventilátory. Vzhledem k délce podzemního díla však bylo

nutné navrhnout a vybudovat v něm složitý odvětrávací

systém, aby se z něj mohl lépe odvětrat případný požár

a v portálových částech se minimalizovalo zatížení zplodinami. Každá tunelová trouba proto byla rozdělena na dva

odvětrávané úseky a zhruba v polovině tunelu byla zhotovena 130 m vysoká odvětrávací šachta, která by v případě

požáru odváděla zplodiny z postižené půlky tunelu a tím

se zabránilo zakouření celé délky tubusu. Prostorová

napojení u větracího kanálu byla velmi komplikovaná

a provedení definitivního ostění zde představovalo velkou

výzvu zejména pro tesaře (foto č. 1).

Stavbaři navíc vybavili tunel Jagdberg nejnovější zabezpečovací technikou, ke které mimo jiné patří poslední

generace systému hasicího pěnového zařízení, a LED lampami s automatickým přizpůsobením intenzity osvětlení

světelným poměrům na vjezdech do tunelu.

Před oficiálním uvedením do běžného provozu, ke kterému došlo letos 30. října, si v polovině srpna při dni

otevřených dveří přišlo prohlédnout tento čtvrtý nejdelší

dálniční tunel v Německu na 30 000 návštěvníků. Uznale

se zmiňovali především o rozměrech tunelářského díla,

které se chystalo na otevření. Společnost BeMo, jejíž

podíl na stavbě dosáhl téměř 100 milionů eur, tak opět

prokázala, že umí odvést vynikající práci. Zdař bůh!

Clemen s L an t s c h ner, Rober t Do s t ál

Zásobníky a bezpečnostní jímky pro kyseliny

Metrostav_20_2014.indd 2

Společnost Lovochemie – největší tuzemský výrobce

hnojiv – modernizuje svůj průmyslový areál v Lovosicích. Jednu ze staveb, která v něm dnes běží, řídí tým

Ing. Michala Tvrdíka z divize 8. Jako generální dodavatel zde dostal za úkol vybudovat sklady kyselin sírové

a dusičné a zrekonstruovat místo na vlečce pro stáčení

železničních cisteren. Práce, které za zvýšeného dozoru provozních techniků investora začaly letos v září,

skončí až v prosinci příštího roku.

„Zatím zajišťujeme stavební jámu štětovnicemi a zahajujeme výkopy (foto),“ říká Ing. Tvrdík a pokračuje:

„Na této stavbě budu poprvé pracovat jako vedoucí projektu od začátku realizace. Působil jsem už ale na zakázkách Metrostavu v elektrárnách Ledvice a Počerady

a v týmu mám šikovné odborníky, na které se mohu plně

spolehnout, takže věřím, že práci zvládneme včas.“

V Lovosicích musí tým divize 8 postavit zejména

šest nadzemních válcových jednoplášťových zásobníků

postavených podle druhu kyseliny ve dvou havarijních

bezodtokových železobetonových jímkách. Každý ze čtyř

nerezových zásobníků pro skladování 50–60% kyseliny

dusičné – HNO3 – bude mít objem 3000 m3. Dva zásobníky pro 94–98% kyselinu sírovou – H2SO4 – budou z černé

oceli a s objemem 500 m3. Havarijní jímky jsou v obou

případech navrženy tak, aby byly s rezervou schopny pojmout objem jednoho zásobníku. Ta pro HNO3 proto bude

zhruba šestkrát větší než druhá a bude mít půdorysné

rozměry 77 x 19 m a vnitřní výšku stěn 5 m.

Pro stáčení kyselin z železničních cisteren musí betonáři provést novou železobenovou jímku krytou nerezovým pororoštem, která bude mít za úkol zachytávat

případné úkapy. Práce u vlečky se dotknou i jejího kolejo-

vého lože a železničního svršku. Součástí dodávky Metrostavu bude také potrubí a armatury potřebné pro stáčení

a čerpání kyselin včetně nerezové chemické kanalizace,

provozní silnoproud a elektroinstalace. Jen měření a regulaci zajistí přímý dodavatel investora. Obsluha bude sklad

kyselin ovládat, řídit a monitorovat z malého servisního

objektu. Ve srovnání s ostatními částmi zakázky bude jistě

jeho výstavba pro tým. Ing. Tvrdíka hračkou.

„Provoz, který se týká kyseliny sírové, musíme investorovi předat včetně všech potřebných zkoušek v předstihu na přelomu června a července příštího roku. Nebude

to jednoduché. Jednak na něj máme poměrně málo času

a téměř celý se realizuje v zimním období, ale také proto,

že souběžně s vedením díla v Lovosicích jsem zodpovědný i za technologickou část dostavby centrálního

skladu firmy EURO-Šarm ve Slatiňanech, která se bude

týkat stáčení hořlavých kapalin a jejich uskladnění v šesti

stokubíkových podzemních nádržích. Zatím tam pracují

stavbaři, naše práce se však rozeběhne už v polovině

listopadu,“ uzavírá vedoucí projektu.

Profesní cesta Ing. Radovana Aulíka se střetla s divizí 3 před šesti lety, kdy k ní nastoupil jako vedoucí přípravy projektu Galerie Harfa. V té době měl za sebou

desetiletou inženýrskou praxi, a to i v zahraničí. Před

sebou pak rekonstrukci technologických tunelů Národního divadla a hlavně výstavbu komplexu Quadrio.

Quadrio má tři základní části. Jsou všechny hotové?

V podstatě ano, všechny jsou zkolaudované. Čtyřpodlažní

obchodní pasáž s více než 60 obchody je v provozu stejně

jako podzemní garáže. V pěti patrech čtyř kancelářských

věží chybí dodělat jen interiérové úpravy podle individuálních požadavků jednotlivých nájemců. V bytové části dnes

dokončujeme sedm bytů podle přání majitelů a čtyři ve

standardu daném zadávací dokumentací. Poslední dva zatím čekají na budoucí majitele ve stavu kolaudačního minima. Kromě odstraňování drobných vad a nedodělků tak

pracujeme pouze na dodatečně zasmluvněných pracích.

Stavbu v centru Prahy jste začali budovat v červnu roku 2012 a mimo jiné si vyžádala třeba 100 000 m3 výkopů a 25 000 m3 betonu. Co na ní bylo nejnáročnější?

V průběhu výstavby jsme se potýkali se spoustou překážek, nicméně z dnešního pohledu vidím jako nejnáročnější kombinaci smluvních podmínek, nabídkové ceny,

umístění stavby v centru Prahy s minimálním prostorem

pro zařízení staveniště, těžkou dopravní dostupnost,

práci v ochranném pásmu metra a také to, že jsme sami

byli nositeli a garanty prováděcí dokumentace. Uvedená

kombinace kladla na všechny členy týmu velké nároky.

Každá zástavba proluky v centru Prahy přitahuje pozornost. Jak se líbí Quadrio vám?

Stavba má spoustu obdivovatelů i zapřisáhlých odpůrců,

za sebe však musím říct, že se mi z architektonického

hlediska líbí. Než se na místě dnešního Quadria začala

v roce 1979 budovat stanice metra Národní třída, stál tu

blok pětipodlažních domů o zhruba stejném půdorysu,

jaký je zastavěný dnes. Jejich odkaz připomíná i umělecké

dílo v recepci administrativní budovy. Výtky, že Quadrio

připravilo Prahu o parkovou plochu, nejsou tedy úplně

správné. Ještě hezčí však místo bude, až se stromy u pohyblivé sochy Franze Kafky zazelenají a doplní je venkovní

posezení u nových restaurací. Příjemných a klidnějších

prostor uprostřed rušných ulic totiž není nikdy dost.

Prošel jste zajímavými stavbami. Na kterou z nich nejraději vzpomínáte?

Všechny stavby, na nichž jsem se podílel, ve mně něco

zanechaly. Nejraději však vzpomínám na rekonstrukci

České národní budovy v New Yorku, kde jsem dva roky

pracoval jako zaměstnanec firmy PSJ. Byla to úžasná

stavební i lidská zkušenost – zakázka na americkém území

podle tamějších zvyklostí, norem i zákonů. Když jsem do

USA odjížděl, myslel jsem si, že mluvím vcelku obstojně

anglicky. Velmi brzy jsem ale zjistil, že to tak opravdu

není, zvlášť co se týká obchodních jednání a odborných

výrazů. V rámci pobytu v Americe se mi podařilo navštívit

i spoustu turisticky atraktivních míst, takže na tuto zemi

nevzpomínám jen z pracovního hlediska. Zajímavá byla také rekonstrukce technologických tunelů Národního

divadla, kterou jsem řídil už jako vedoucí projektu v Metrostavu. Byla to sice malá, ale technicky náročná stavba,

která výrazně ovlivňovala dopravu v centru města, a to

včetně tramvají. Zde musím ocenit zejména spolupráci

s objednatelem a projektantem, která měla jediný cíl –

dokončit dílo v prvotřídní kvalitě a s minimálním zásahem

do běžného života metropole.

Máte nějaké přání, co byste rád dělal v budoucnosti?

I když jsem poměrně brzy zjistil, že stavařina není jednoduchá a lehká, tak musím říct, že mě pořád baví.

V současné době sice mám ještě pracovní povinnosti na

Quadriu – čeká nás finální vyúčtování s objednatelem i se

všemi subdodavateli – vzhledem k pozitivním zkušenostem s prací v zahraničí bych se ale nebránil nasazení na

nějakou stavbu v cizině. Minimálně dokud jsou děti ještě

malé a mohl bych s sebou vzít i rodinu.

10.11.14 13:32