strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
Divize 4 se připravuje na stavbu nové části D3
Dálnice D3 z Prahy přes jižní Čechy do Rakouska by se
měla na podzim roku 2018 prodloužit asi o 8 km. Stane
se tak přesně za 36 měsíců od zahájení stavby, kterou
v úseku mezi Bošilcem a Ševětínem bude řídit a dnes
plánuje společný projektový tým tří dodavatelských
firem vedený Ing. Michalem Türkem z divize 4.
„Na Metrostav připadá ve sdružení 45% podíl, kterému odpovídá výstavba mostů a zemní práce, což bychom
chtěli z většiny provést vlastními silami v rozsahu podle
aktuálních výrobních kapacit. Firma SWIETELSKY stavební se soustředí na vodohospodářské sítě, konstrukci
vozovek a asfalty a Doprastav svůj malý podíl zužitkuje
v oblasti malých mostních objektů a protihlukových stěn,“
vysvětluje vedoucí projektu Ing. Türk. Celá stavba by měla
podle smlouvy skončit rok po uvedení do provozu, tedy
48 měsíců od začátku stavby. Její slavnostní zahájení
proběhlo 22. září a za Metrostav při něm za zakázku poděkoval ředitel divize 4 Ing. Josef Neuwirth (foto).
Do konce roku a během následné zimy by stavbaři
chtěli vyklidit staveniště, vybudovat základní geodetické
sítě, provést skrývku ornic a vykácet mimolesní zeleň.
1
Historický dům se otevírá současnému životu
Přesně 30. září předali stavbaři z divize 8 investorovi
zrekonstruovaný dům č. p. 32 na Mariánském náměstí
v Krupce (foto č. 1), jež leží 5 km severně od Teplic. Náročnou a přitom z časového hlediska poměrně rychlou
rekonstrukci formálně řídil Ing. Roman Vildner. Vzhledem k tomu, že je zároveň oblastním ředitelem divize 8
pro Ústecký kraj, musel jej v Krupce v jedné osobě jako
mistr, stavbyvedoucí i vedoucí projektu zastoupit Michal Ptáček. Se stavbou si poradil včas a na jedničku.
Rekonstrukce původně zájezdního hostince, pak františkánského kláštera a na konci 19. století dokonce i školy
a později také školky nebyla vůbec jednoduchá. Na zchátralém stavu historické budovy (foto č. 2) se totiž výrazně
podepsala posádka sovětské okupační armády, která
měla v komplexu část svého zázemí.
„Na stavbě bylo nejnáročnější statické zajištění konstrukcí. Jižní křídlo bylo v havarijním stavu a jen díky
předchozím mírným zimám nedošlo ke zhroucení jeho
střechy a následně stropů nad 2. nadzemním podlažím,“
říká Michal Ptáček. Podle projektové dokumentace přitom
stavbaři neměli do krovu nad jižním křídlem vůbec zasahovat, protože měl projít rekonstrukcí už před pěti lety.
Střechu tak museli rekonstruovat v samostatné zakázce.
Stavbaři si v Krupce poradili i s podmínkami, které
na ně kladlo čerpání dotací v rámci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Severozápad.
Během prvního měsíce stavby třeba museli provést
plných 15 procent objemu prací. Tak totiž zněla jedna
z dotačních podmínek. „Obnášelo to zvýšené pracovní nasazení do pozdních večerních hodin, a to včetně víkendů,“
upřesňuje Ing. Vildner. Stavbyvedoucí Michal Ptáček si
společně s kolegy poradil i s další nástrahou, která na ně
čekala. Vzhledem k tomu, že podle původní projektové dokumentace nesměli vůbec zasahovat do střechy objektu,
bylo potřeba pečlivě promyslet přepravu ocelových profilů na potřebná místa. „Každý profil jsme museli pomocí
autojeřábu a válcové skluzavky protáhnout oknem v patře
a následně pomocí řetízkového zvedáku přemístit na pozici. Přitom se jednalo o ocelový profil v délce devíti metrů,
který vážil bezmála 400 kg,“ popisuje Michal Ptáček.
Během rekonstrukce, která se týkala západního, jižního a východního křídla a revitalizace dvora, našli stavbaři
ve zdivu i historické kamenné kvádry, což si vyžádalo
konzultace také s Národním památkovým ústavem.
Dnes už je historická budova kompletně v novém
kabátě a bude naplno sloužit městskému úřadu. Ze tří
dříve nevyužívaných a zpustlých křídel se stavbařům za
pouhých patnáct měsíců práce podařilo vytvořit vhodné
prostory pro výkon veřejné správy. Ale především se
– také díky dotaci od Evropské unie – podařilo obnovit
a zachovat další kulturní památku.
„V Krupce se sešla dobrá parta lidí od pracovníků
Metrostavu a Metrostavu stavebniny až po zástupce
investora. Na stavbě vládla všeobecná pohoda dokonce
i ve chvílích, kdy se pracovalo v časovém presu. Všichni
jsme ale šli za společným výsledkem a myslím si, že ten
se nám povedl. Jsme pyšní na celkový vzhled objektu
i na ohlasy veřejnosti, které jsou veskrze pozitivní,“ uzavírá stavbyvedoucí Michal Ptáček.
Martina Vampulová, foto Michal Ptáček
2
Grand Opening ELI skončil, stavba pokračuje
Slavnostní otevření mezinárodního laserového výzkumného centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech
u Prahy bylo 19. října záležitostí vědců a politiků. Stavbaři sledovali setkání významných tuzemských i zahraničních hostů zpovzdáli a s vědomím, že před předáním
objektu s laserovými halami investorovi je čeká ještě
dokončit poměrně dost práce.
„Vývoj tak unikátních technologií, jakými bude disponovat ELI, je možný pouze ve spolupráci s nejlepšími
tuzemskými i světovými laboratořemi a firmami. Jsem
rád, že naše dosavadní společné úspěchy vytvářejí pevný základ pro dlouhodobé partnerství,“ zmínil při svém
projevu ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR Jan Řídký.
Zdůraznil tak nejen význam mezinárodní spolupráce, ale
také spokojenost se všemi dosud proběhlými aktivitami,
jež k projektu náleží. A k nim bezpochyby patří i výstavba
komplexu, kterou ve sdružení řídí Metrostav – konkrétně
jeho divize 3 a 9 pod vedením Ing. Tomáše Vašuta.
Po úvodních zdravicích, které 19. října pronesly před
administrativní budovou ELI významné osobnosti – z těch
českých třeba předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš,
předseda Senátu Milan Štěch či hejtman Středočeského
kraje Miloš Petera a mnoho dalších – si všichni hosté
mohli projít od léta provozované administrativní části
objektu (foto) a nahlédli i do rozestavěné laserové haly,
Metrostav_20_2015.indd 3
jejíž mohutné nosné konstrukce ze speciálního těžkého
betonu vybudovali betonáři divize 6.
Grand Opening měl za úkol představit aktivity centra
ELI Beamlines. Vědci v něm budou mít k dispozici čtyři
propojené laserové systémy a jeden z nich bude takzvaný
10-PW laser s nejvyšší energií na světě, jenž umožní provádět zcela nové typy experimentů.
Po stavební stránce je komplex ELI těsně před dokončením, probíhají v něm jen poslední úpravy a laserová hala
bude už za pár měsíců připravena k instalaci technologií.
Ty se začnou do moderních prostor stěhovat už začátkem
roku 2016. Pro uživatelský výzkum by měl být celý areál
v Dolních Břežanech k dispozici od ledna 2018.
Trasa dálnice mezi Bošilcem a Ševětínem povede jako
novostavba mimo zastavěná území okolních obcí převážně po zemědělských pozemcích. Ke slovu se tu proto
na jaře dostanou i archeologové, kteří však v dotčeném
území významnější nálezy nečekají.
Divize 4 by chtěla vystavět zejména dálniční mosty
– přes potoky Bukovský, Bošilecký, Ponědražský i dvě
bezejmenné vodoteče v km 114,307 – a nadjezd na silnici
II/603 u Ševětína. Budou to monolitická předpjatá železobetonová přemostění s délkou od asi 60 do 90 metrů
založená na hlubinných velkoprůměrových pilotách. Volná výška pod nimi se bude pohybovat mezi 4 až 9 metry
podle toho, zda tudy povede silnice, polní cesta či pouze
biokoridor – jedním z nich by mohli dopravní překážku
podcházet i velcí savci, mezi něž se v této oblasti počítají
také losi. „Bohužel zatím neznáme termín zahájení stavebních prací, protože jsme ještě nepřevzali staveniště.
Předání zatím komplikují nevydaná stavební povolení na
vodohospodářské objekty a nedokončené přeložky správců sítí, které zajišťuje objednatel,“ uzavírá Ing. Türk.
–red–, foto archiv ŘSD
D3 úsek Bošilec–Ševětín
Délka hlavní trasy
Kategorie
Počet stavebních objektů
Plocha vozovek
Počet mostů celkem
Počet dálničních mostů
Počet nadjezdů
Zemní práce výkopy
násypy
8137 m
D 27,5/120
99
246 144 m2
9
5
4
415 090 m3
966 586 m3
kilometrů je délka nových dálnic nebo významných silnic, které
v období 2012–2014 vybudovala divize 4 nebo se na jejich
výstavbě významně podílela.
Další trojlístek vodohospodářských staveb
Hned tři ze čtyř svých posledních vodohospodářských
zakázek dokončil tým Ing. Petra Brože z divize 6 v nedávno uplynulých týdnech. Šlo o rekonstrukci čistírny
odpadních vod (ČOV) v Městci Králové (foto č. 1), výstavbu nové ČOV ve Svojeticích (foto č. 2) a vybudování kanalizace ve Všestarech. Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, každá ze staveb měla svá specifika.
V Městci Králové se čistírna rekonstruovala za provozu, a protože bylo potřeba dodržet postupy zajišťující
její nepřerušený chod, harmonogram stavby byl rozložen
skoro na celý rok. Ve Svojeticích se ale stavělo na zelené
louce, a proto se počítalo s maximálně pěti měsíci práce.
„Harmonogram tu byl časově napnutý, ale nakonec jsme
kompletní stavbu i s technologiemi stihli jen za 18 týdnů,
přestože v létě byl problém se stavebními kapacitami.
Obtížně jsme sháněli subdodavatele především na komunikace a zednické či pomocné práce,“ říká Ing. Brož.
V Městci Králové museli stavbaři zvládnout všechny
změny v průběhu výstavby bez prodloužení termínu vázáného dotačními podmínkami. A to i přesto, že zjistili nečekané statické problémy stávajících betonových nádrží
a některých konstrukcí přestavované provozní budovy.
1
Ve Všestarech, což je malá obec, pokládali dělníci
11 km potrubí. „V letním období bylo třeba přehodnotit
harmonogram a výrazně posílit tým. Ve špičce tam na celkem devíti pracovištích pracovalo na 80 lidí,“ dodává
Ing. Brož. Stavbaři zde kanalizaci často pokládali do úzkých křivolakých uliček, kde bylo málo místa a neotočil
se v nich bagr. Museli řešit i křížení se stávajícími sítěmi,
na některých místech nebyl prostor pro usazení kanalizační šachty ani pro adekvátní výkop. „Problém jsme měli
s kdysi provedenou dešťovou kanalizací, jejíž betonové
trubky byly k sobě dávané pouze na sraz a nyní byly roz-
bité, překážely a padaly do výkopu,“ popisuje Ing. Brož.
Naopak chválí velmi vstřícný a seriózní přístup zástupců
obce, díky kterému bylo možné všechny nesrovnalosti
či problémy rychle vyřešit. A stavbařům tentokrát přálo
i počasí. Nezvyklé sucho, které jinak krajinu trápilo, bylo
pro vodohospodářské stavby přínosem.
Na všech třech hotových zakázkách a jedné rozestavěné, která skončí až v březnu příštího roku a týká se
výstavby ČOV v Poděbradech (foto č. 3), se podílely dva
týmy. Každý z nich řídil dvě zakázky najednou, což bylo
velmi náročné především z časového hlediska. Pozitivum
vidí Ing. Brož v malé vzdálenosti stavenišť – Svojetice
a Všestary jsou od sebe vzdáleny pouze sedm kilometrů,
Poděbrady a Městec Králové jen asi dvojnásobek. Koordinovat všechny zakázky ale bylo a je složité. Víc staveb
najednou mělo vliv i na tým vlastních dělníků. „Mám
jich k dispozici pět a běžně pracují na ČOV Poděbrady,
kde mají své stanoviště. Pokud je ale zapotřebí, vyrážejí
odtud i na ostatní stavby. Zejména u rekonstrukcí čistíren
odpadních vod je takováto parta nutná, protože při nich
není nouze o nestandardní situace,“ uzavírá Ing. Brož.
Martina Vampulová, foto Jiří Junek
2
3
09.11.15 12:10