Metrostav a.s.

strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

Divize 4 se připravuje na stavbu nové části D3

Dálnice D3 z Prahy přes jižní Čechy do Rakouska by se

měla na podzim roku 2018 prodloužit asi o 8 km. Stane

se tak přesně za 36 měsíců od zahájení stavby, kterou

v úseku mezi Bošilcem a Ševětínem bude řídit a dnes

plánuje společný projektový tým tří dodavatelských

firem vedený Ing. Michalem Türkem z divize 4.

„Na Metrostav připadá ve sdružení 45% podíl, kterému odpovídá výstavba mostů a zemní práce, což bychom

chtěli z většiny provést vlastními silami v rozsahu podle

aktuálních výrobních kapacit. Firma SWIETELSKY stavební se soustředí na vodohospodářské sítě, konstrukci

vozovek a asfalty a Doprastav svůj malý podíl zužitkuje

v oblasti malých mostních objektů a protihlukových stěn,“

vysvětluje vedoucí projektu Ing. Türk. Celá stavba by měla

podle smlouvy skončit rok po uvedení do provozu, tedy

48 měsíců od začátku stavby. Její slavnostní zahájení

proběhlo 22. září a za Metrostav při něm za zakázku poděkoval ředitel divize 4 Ing. Josef Neuwirth (foto).

Do konce roku a během následné zimy by stavbaři

chtěli vyklidit staveniště, vybudovat základní geodetické

sítě, provést skrývku ornic a vykácet mimolesní zeleň.

Historický dům se otevírá současnému životu

Přesně 30. září předali stavbaři z divize 8 investorovi

zrekonstruovaný dům č. p. 32 na Mariánském náměstí

v Krupce (foto č. 1), jež leží 5 km severně od Teplic. Náročnou a přitom z časového hlediska poměrně rychlou

rekonstrukci formálně řídil Ing. Roman Vildner. Vzhledem k tomu, že je zároveň oblastním ředitelem divize 8

pro Ústecký kraj, musel jej v Krupce v jedné osobě jako

mistr, stavbyvedoucí i vedoucí projektu zastoupit Michal Ptáček. Se stavbou si poradil včas a na jedničku.

Rekonstrukce původně zájezdního hostince, pak františkánského kláštera a na konci 19. století dokonce i školy

a později také školky nebyla vůbec jednoduchá. Na zchátralém stavu historické budovy (foto č. 2) se totiž výrazně

podepsala posádka sovětské okupační armády, která

měla v komplexu část svého zázemí.

„Na stavbě bylo nejnáročnější statické zajištění konstrukcí. Jižní křídlo bylo v havarijním stavu a jen díky

předchozím mírným zimám nedošlo ke zhroucení jeho

střechy a následně stropů nad 2. nadzemním podlažím,“

říká Michal Ptáček. Podle projektové dokumentace přitom

stavbaři neměli do krovu nad jižním křídlem vůbec zasahovat, protože měl projít rekonstrukcí už před pěti lety.

Střechu tak museli rekonstruovat v samostatné zakázce.

Stavbaři si v Krupce poradili i s podmínkami, které

na ně kladlo čerpání dotací v rámci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Severozápad.

Během prvního měsíce stavby třeba museli provést

plných 15 procent objemu prací. Tak totiž zněla jedna

z dotačních podmínek. „Obnášelo to zvýšené pracovní nasazení do pozdních večerních hodin, a to včetně víkendů,“

upřesňuje Ing. Vildner. Stavbyvedoucí Michal Ptáček si

společně s kolegy poradil i s další nástrahou, která na ně

čekala. Vzhledem k tomu, že podle původní projektové dokumentace nesměli vůbec zasahovat do střechy objektu,

bylo potřeba pečlivě promyslet přepravu ocelových profilů na potřebná místa. „Každý profil jsme museli pomocí

autojeřábu a válcové skluzavky protáhnout oknem v patře

a následně pomocí řetízkového zvedáku přemístit na pozici. Přitom se jednalo o ocelový profil v délce devíti metrů,

který vážil bezmála 400 kg,“ popisuje Michal Ptáček.

Během rekonstrukce, která se týkala západního, jižního a východního křídla a revitalizace dvora, našli stavbaři

ve zdivu i historické kamenné kvádry, což si vyžádalo

konzultace také s Národním památkovým ústavem.

Dnes už je historická budova kompletně v novém

kabátě a bude naplno sloužit městskému úřadu. Ze tří

dříve nevyužívaných a zpustlých křídel se stavbařům za

pouhých patnáct měsíců práce podařilo vytvořit vhodné

prostory pro výkon veřejné správy. Ale především se

– také díky dotaci od Evropské unie – podařilo obnovit

a zachovat další kulturní památku.

„V Krupce se sešla dobrá parta lidí od pracovníků

Metrostavu a Metrostavu stavebniny až po zástupce

investora. Na stavbě vládla všeobecná pohoda dokonce

i ve chvílích, kdy se pracovalo v časovém presu. Všichni

jsme ale šli za společným výsledkem a myslím si, že ten

se nám povedl. Jsme pyšní na celkový vzhled objektu

i na ohlasy veřejnosti, které jsou veskrze pozitivní,“ uzavírá stavbyvedoucí Michal Ptáček.

Martina Vampulová, foto Michal Ptáček

Grand Opening ELI skončil, stavba pokračuje

Slavnostní otevření mezinárodního laserového výzkumného centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech

u Prahy bylo 19. října záležitostí vědců a politiků. Stavbaři sledovali setkání významných tuzemských i zahraničních hostů zpovzdáli a s vědomím, že před předáním

objektu s laserovými halami investorovi je čeká ještě

dokončit poměrně dost práce.

„Vývoj tak unikátních technologií, jakými bude disponovat ELI, je možný pouze ve spolupráci s nejlepšími

tuzemskými i světovými laboratořemi a firmami. Jsem

rád, že naše dosavadní společné úspěchy vytvářejí pevný základ pro dlouhodobé partnerství,“ zmínil při svém

projevu ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR Jan Řídký.

Zdůraznil tak nejen význam mezinárodní spolupráce, ale

také spokojenost se všemi dosud proběhlými aktivitami,

jež k projektu náleží. A k nim bezpochyby patří i výstavba

komplexu, kterou ve sdružení řídí Metrostav – konkrétně

jeho divize 3 a 9 pod vedením Ing. Tomáše Vašuta.

Po úvodních zdravicích, které 19. října pronesly před

administrativní budovou ELI významné osobnosti – z těch

českých třeba předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš,

předseda Senátu Milan Štěch či hejtman Středočeského

kraje Miloš Petera a mnoho dalších – si všichni hosté

mohli projít od léta provozované administrativní části

objektu (foto) a nahlédli i do rozestavěné laserové haly,

Metrostav_20_2015.indd 3

jejíž mohutné nosné konstrukce ze speciálního těžkého

betonu vybudovali betonáři divize 6.

Grand Opening měl za úkol představit aktivity centra

ELI Beamlines. Vědci v něm budou mít k dispozici čtyři

propojené laserové systémy a jeden z nich bude takzvaný

10-PW laser s nejvyšší energií na světě, jenž umožní provádět zcela nové typy experimentů.

Po stavební stránce je komplex ELI těsně před dokončením, probíhají v něm jen poslední úpravy a laserová hala

bude už za pár měsíců připravena k instalaci technologií.

Ty se začnou do moderních prostor stěhovat už začátkem

roku 2016. Pro uživatelský výzkum by měl být celý areál

v Dolních Břežanech k dispozici od ledna 2018.

Trasa dálnice mezi Bošilcem a Ševětínem povede jako

novostavba mimo zastavěná území okolních obcí převážně po zemědělských pozemcích. Ke slovu se tu proto

na jaře dostanou i archeologové, kteří však v dotčeném

území významnější nálezy nečekají.

Divize 4 by chtěla vystavět zejména dálniční mosty

– přes potoky Bukovský, Bošilecký, Ponědražský i dvě

bezejmenné vodoteče v km 114,307 – a nadjezd na silnici

II/603 u Ševětína. Budou to monolitická předpjatá železobetonová přemostění s délkou od asi 60 do 90 metrů

založená na hlubinných velkoprůměrových pilotách. Volná výška pod nimi se bude pohybovat mezi 4 až 9 metry

podle toho, zda tudy povede silnice, polní cesta či pouze

biokoridor – jedním z nich by mohli dopravní překážku

podcházet i velcí savci, mezi něž se v této oblasti počítají

také losi. „Bohužel zatím neznáme termín zahájení stavebních prací, protože jsme ještě nepřevzali staveniště.

Předání zatím komplikují nevydaná stavební povolení na

vodohospodářské objekty a nedokončené přeložky správců sítí, které zajišťuje objednatel,“ uzavírá Ing. Türk.

–red–, foto archiv ŘSD

D3 úsek Bošilec–Ševětín

Délka hlavní trasy

Kategorie

Počet stavebních objektů

Plocha vozovek

Počet mostů celkem

Počet dálničních mostů

Počet nadjezdů

Zemní práce výkopy

násypy

8137 m

D 27,5/120

246 144 m2

415 090 m3

966 586 m3

kilometrů je délka nových dálnic nebo významných silnic, které

v období 2012–2014 vybudovala divize 4 nebo se na jejich

výstavbě významně podílela.

Další trojlístek vodohospodářských staveb

Hned tři ze čtyř svých posledních vodohospodářských

zakázek dokončil tým Ing. Petra Brože z divize 6 v nedávno uplynulých týdnech. Šlo o rekonstrukci čistírny

odpadních vod (ČOV) v Městci Králové (foto č. 1), výstavbu nové ČOV ve Svojeticích (foto č. 2) a vybudování kanalizace ve Všestarech. Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, každá ze staveb měla svá specifika.

V Městci Králové se čistírna rekonstruovala za provozu, a protože bylo potřeba dodržet postupy zajišťující

její nepřerušený chod, harmonogram stavby byl rozložen

skoro na celý rok. Ve Svojeticích se ale stavělo na zelené

louce, a proto se počítalo s maximálně pěti měsíci práce.

„Harmonogram tu byl časově napnutý, ale nakonec jsme

kompletní stavbu i s technologiemi stihli jen za 18 týdnů,

přestože v létě byl problém se stavebními kapacitami.

Obtížně jsme sháněli subdodavatele především na komunikace a zednické či pomocné práce,“ říká Ing. Brož.

V Městci Králové museli stavbaři zvládnout všechny

změny v průběhu výstavby bez prodloužení termínu vázáného dotačními podmínkami. A to i přesto, že zjistili nečekané statické problémy stávajících betonových nádrží

a některých konstrukcí přestavované provozní budovy.

Ve Všestarech, což je malá obec, pokládali dělníci

11 km potrubí. „V letním období bylo třeba přehodnotit

harmonogram a výrazně posílit tým. Ve špičce tam na celkem devíti pracovištích pracovalo na 80 lidí,“ dodává

Ing. Brož. Stavbaři zde kanalizaci často pokládali do úzkých křivolakých uliček, kde bylo málo místa a neotočil

se v nich bagr. Museli řešit i křížení se stávajícími sítěmi,

na některých místech nebyl prostor pro usazení kanalizační šachty ani pro adekvátní výkop. „Problém jsme měli

s kdysi provedenou dešťovou kanalizací, jejíž betonové

trubky byly k sobě dávané pouze na sraz a nyní byly roz-

bité, překážely a padaly do výkopu,“ popisuje Ing. Brož.

Naopak chválí velmi vstřícný a seriózní přístup zástupců

obce, díky kterému bylo možné všechny nesrovnalosti

či problémy rychle vyřešit. A stavbařům tentokrát přálo

i počasí. Nezvyklé sucho, které jinak krajinu trápilo, bylo

pro vodohospodářské stavby přínosem.

Na všech třech hotových zakázkách a jedné rozestavěné, která skončí až v březnu příštího roku a týká se

výstavby ČOV v Poděbradech (foto č. 3), se podílely dva

týmy. Každý z nich řídil dvě zakázky najednou, což bylo

velmi náročné především z časového hlediska. Pozitivum

vidí Ing. Brož v malé vzdálenosti stavenišť – Svojetice

a Všestary jsou od sebe vzdáleny pouze sedm kilometrů,

Poděbrady a Městec Králové jen asi dvojnásobek. Koordinovat všechny zakázky ale bylo a je složité. Víc staveb

najednou mělo vliv i na tým vlastních dělníků. „Mám

jich k dispozici pět a běžně pracují na ČOV Poděbrady,

kde mají své stanoviště. Pokud je ale zapotřebí, vyrážejí

odtud i na ostatní stavby. Zejména u rekonstrukcí čistíren

odpadních vod je takováto parta nutná, protože při nich

není nouze o nestandardní situace,“ uzavírá Ing. Brož.

Martina Vampulová, foto Jiří Junek

09.11.15 12:10