strana 2
Rekord v Hradci
Účast v Hradci Králové na Silniční konferenci 2016
byla letos 19. a 20. října rekordní. Poprvé totiž na ni
přijelo víc než tisíc účastníků, mezi nimi samozřejmě
také odborníci z divize 4 (foto č. 1 uprostřed) a divize 5.
Nejdůležitější informace zazněly v referátech prvního
náměstka ministra dopravy Ing. Tomáše Čočka, Ph.D.,
ředitele SFDI Ing. Zbyňka Hořelici a ředitele ŘSD Ing. Jana Kroupy. „Týkaly se krátkodobého i střednědobého
výhledu našeho oboru a potvrdily nám předpoklady jeho
stabilního financování včetně přísunu peněz z EU. Získali
jsme také přehled o očekávaných strategických projektech v příštím i následujícím roce,“ říká vedoucí útvaru
marketingu a obchodu divize 4 Ing. Jan Merunka.
Účastníci konference si při komentované exkurzi
prohlédli MÚK Opatovice (foto č. 2), kterou stavěl tým
Ing. Richarda Rakouše z divize 4. Nejdůležitějším důvodem přítomnosti v Hradci ale bylo setkání s obchodními
partnery. Stánek Metrostavu byl neustále obsazený (foto
č. 3 druhý zleva ředitel divize 4 Ing. Josef Neuwirth).
PTÁME SE
Ing. Filipa Křesťana,
vedoucího projektu z divize 9
1
Stavba pod každodenním drobnohledem
1
2
3
Chodba mezi muzei
Výstavba hloubené spojovací chodby z historické budovy Národního muzea pod Vinohradskou ulicí pokročila.
U Federálního shromáždění je jáma hotová až na poslední třetí kotevní úroveň (foto č. 1) a končí tu odtěžování
zeminy na základovou spáru. Ve východní dvoraně historické budovy dělníci hloubí jámu pro podzemní podlaží
a v místě chodby podchycují nosné konstrukce (foto č. 2).
1
2
Doslova pod „stálým dohledem“ kolegů připravuje
v Praze 8 tým Ing. Stanislava Červeného z divize 3
stavební jámu pro dva objekty Palmovka Open Parku.
Obě administrativní budovy totiž vyrostou přímo pod
okny centrály Metrostavu nedaleko pražské Palmovky.
„Spousta kolegů má samozřejmě různé nápady, co
a jak dělat lépe, a naopak hodně dotazů na řadu nejrůznějších věcí. Musíme tedy daleko více a častěji komunikovat
a vysvětlovat, ale to se u tohoto projektu dalo tak trochu
očekávat,“ říká s úsměvem Ing. Stanislav Červený.
Zatím jsou na místě, kde by měly vyrůst obě administrativní budovy, vyhloubené stavební jámy a začíná
vznikat železobetonová konstrukce Palmovka Open Parku
(POP) IV (foto č. 1). Jeho stavební jáma má nepravidelný
tvar s půdorysnými rozměry 70 x 75 m a sahá do hloubky
asi pěti metrů. Stavbaři z ní museli odvézt na 25 tisíc m³
zeminy. Jáma pro POP III má přibližně tvar obdélníku
o rozměrech 23 x 65 m. Je dvakrát hlubší a celkový objem
z ní vytěžené zeminy dosáhne kolem 22 tisíc m³. Asi čtyři
tisíce kubíků zeminy byly navíc kontaminované a bylo je
nutné patřičným způsobem zlikvidovat.
Společnou stavební jámu zajišťují po obvodu beraněné štětovnice, v části POP IV kotvené v jedné úrovni,
u POP III ve dvou. „Beraněné štětovnice, zemní kotvy i tahové a tlakové piloty pro nás provádí společnost PRAGIS.
Zemní práce pak naše divize 4,“ konstatuje Ing. Červený.
Během prací se stavbaři setkávají s odlišnými typy
zemin i s jejich různým výskytem na staveništi. Nejprve
to byly jílovité zeminy, potom štěrkopísky a v blízkosti
základové spáry POP III břidlice. Nemalé starosti jim při
práci způsobuje vysoká hladina podzemní vody. „Museli
jsme postavit most přes Voctářovu ulici a vodu odčerpávat do Vltavy. U POP IV nám to takové starosti nedělalo,
ale u POP III s ní bojujeme daleko víc, protože má mnohem
hlubší stavební jámu. Stále se potýkáme nejen se zvodnělou zeminou, ale také s problémy, které přináší pohyb po
ní (foto č. 2),“ uvádí vedoucí projektu. Komplikace způsobuje i malý prostor okolo staveniště, kam musí stavbaři
uložit deponii zeminy pro zpětné zásypy a pro val, jež spojí
POP IV s Libeňským mostem. Práci ztěžuje i pouhý jeden
vjezd na staveniště a s tím spojená náročná logistika.
Minulost se setkává s budoucností
Při stavbě sídla Metrostavu na sousedním pozemku
objevili archeologové kostlivce a mince, takže asistovali
i při zahájení prací POP III a IV letos v červenci. Na místě
dnešní stavební jámy ale odryli jen základy již neexistujících budov, které zmapovali a zanesli do svých podkladů.
Celá stavební jáma by měla být dokončena letos v prosinci. Pak bude následovat železobetonový skelet a ve třetí etapě dokončení obou budov. Divize 3 má s investorem
stavby, kterým je Metrostav Development, podepsanou
rámcovou smlouvu na dodávku kompletních objektů, takže tým Ing. Stanislava Červeného bude v přímém přenosu
a pod dohledem kolegů stavět ještě řadu měsíců.
Martina Vampulová, foto archiv MTS
2
Firma BeMo buduje nový Zierenbergerský tunel
Společnost BeMo Tunnelling získala vloni v dubnu zakázku na výstavbu nového Zierenbergerského železničního tunelu v severním Hesensku. Jeho tubus povede
téměř paralelně se současně provozovaným tunelem
z roku 1896, který je na konci životnosti a po dokončení
novostavby a převedení dopravy bude zasypán.
Ražbu 884 m dlouhého tunelu mohla firma BeMo
zahájit 20. října 2015 – po dokončení zařízení staveniště
a předzářezu tunelu, který zajistila stěnou z vrtaných pilot.
Z geologického hlediska prochází celé podzemní dílo
souvislou vrstvou jílovců. V okrajových oblastech za portálem byly tak zvětralé, že horninu tu bylo možné rozpojovat bagrováním (foto č. 1). Ražba prvních 60 m tubusu
proto musela proběhnout pod ochranou mikropilotového
deštníku. Speciální jištění tu muselo být provedeno i kvůli
tomu, že tubus zde musel s minimálním nadložím podejít
frekventovanou státní silnici (foto č. 2).
1
Ve střední části tunelu se pevnost zastižené horniny
v důsledku sádrovcových ložisek zvýšila natolik, že bylo
nutné přejít k rozpojování horniny za pomocí trhacích
prací. Velkou výzvu přitom představovala nutnost optimalizovat střílení tak, aby ve starém tunelu vzdáleném pouze
20 m byly otřesy sníženy na minimum a běžný železniční
provoz nebyl stavbou ohrožen.
Nový Zierenbergerský tunel byl slavnostně proražen
20. května 2016, přesně po sedmi měsících od začátku
ražeb. Rubanina z něj poslouží na zasypání starého tunelu.
V současnosti probíhají v novém podzemním díle
práce na definitivním ostění. Podle projektu technické
kanceláře BeMo sídlící v Innsbrucku je jako vodotěsnou
železobetonovou konstrukci s dilatační páskou uprostřed
provádějí zaměstnanci firmy Subterra. Skupina Metrostav
tak předvádí v praxi výhody vzájemné spolupráce.
M ar t in F is c her, Rober t Do s t ál
2
Ing. Křesťan sice absolvoval stavební fakultu ČVUT až
v roce 2004, patří ale mezi kolegy, kteří s Metrostavem
začali spolupracovat ještě během studia. U divize 9
začínal na téměř dokončeném Atriu Flora, přes pražský River Diamond se propracoval k bratislavskému
River Parku a v poslední době jej nejvíc zaměstnávala
rezidence Sacre Coeur². Dnes řídí hlavně výstavbu
apartmánů Svatý Vavřinec v Peci pod Sněžkou.
Na každou ze svých staveb vzpomínáte rád. Které
z nich pro vás představovaly profesní mezník?
Mojí první velkou zkušeností byl bytový soubor River
Diamond. Tam jsem totiž poprvé musel ukázat, co jsem
se v praxi naučil. Setkal jsem se přitom s výbornými architekty, kteří mi předvedli, jak má na stavbě vypadat skutečná spolupráce. Dobrá škola byla i Bratislava – pětihvězdičkový hotel se totiž nestaví každý den. Poslední špička
byly asi apartmány Medvědín ve Špindlerově Mlýně. Byly
totiž pro zahraničního investora, a tak jsem nejen poznal,
co platí v cizině, ale musel jsem se i domluvit se zástupci
developera. Občas to sice bylo rukama nohama, ale povedlo se. Navíc to bylo docela náročné dílo – ve Špindlu
totiž spíš seženete číšníka než zedníka.
Na Slovensko vzpomínají kolegové různě. Jak vy?
Šel jsem tam na 18 měsíců a nakonec strávil v Bratislavě
tři roky. Byla to nejen pracovní, ale i životní zkušenost –
už jsem tehdy měl rodinu, a proto jsem stále pendloval.
S odstupem času však na negativa zapomenete a vzpomínáte jen na to dobré, a to byla fajn parta i s kolegy z Metrostavu SK. Prostředí bylo podobné našemu, jen trochu
horkokrevnější. A když bylo u nás něco velké, na Slovensku dvojnásob – stavební boom i bída. V roce 2007 třeba
nebyli lidi. A když jeden den přišli do práce, druhý už ne,
protože je někdo přeplatil. Když jsme se v Česku na něčem
domluvili, tak to povětšinou platilo. V Bratislavě neplatilo
skoro nic. Pak se ale během měsíce po Vánocích 2008
doba obrátila a my si mohli dodavatele vybírat.
Dobrou zkušeností jistě byla i výstavba Sacre Coeur²,
i když jste ji neřídil od začátku…
Převzal jsem ji vloni v květnu po Janu Kučerovi, který dostal na starost rekonstrukci Národního muzea. V té době
už na Sacre Coeur² bylo hotové asi to nejsložitější – založení a většina ocelových konstrukcí. Pak přišly netradiční
betonáže, hodně klientských změn, a protože jsme mnoho
prostor předávali ve stavu Shell & Core, dokončujeme
je ještě dnes. Také se snažíme s investorem dohodnout
na dalším pokračování projektu – výstavbě Vitality Rezidence, která bude stát hned vedle Sacre Coeur².
Jedna rozpracovaná stavba vám ale asi skončila dřív…
Myslíte rekonstrukci části fasády Fantovy budovy na hlavním nádraží, kterou jsme prováděli pro firmu Grandi Stazioni? Práce na místě tam řídil Ing. Jaroslav Sýkora tak
dobře, že jsem s ní neměl moc starostí a mohl jsem se
věnovat výstavbě apartmánů v Peci a Sacre Coeur². Brzy
uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál, my ji neovlivníme.
V novinách se o vás píše také v souvislosti se sportem.
Sport mě nejen baví, ale je dobrý i pro fyzičku, bez které je v práci obtížné odolávat psychicky. S kolegy jsme
se poznali jako lyžaři a vloni nás nadchla myšlenka, že
bychom při sportu mohli i někomu pomoci. Proto jsme
se zapojili do aktivit Cesty za snem a zúčastnili se Cyklo
Handy Maratonu 2015. Jsem rád, že i díky tomu se firma
stala jeho letošním generálním partnerem a jelo nás víc.
Ve sportu se vám daří. A jak se vám pracuje?
Na stavařině se mi líbí, že je každá stavba jiná a pořád se
tak setkávám s něčím novým. Navíc jsem v práci vždycky
narazil na dobrou partu. A to je důležité, protože když si
lidé rozumějí, i jejich výsledek je lepší, než když si dělají
naschvály. Jen mě mrzí, že teď jsou stavbaři považováni
za snad největší uličníky ve společnosti. Nevím, jak na to
někdo mohl přijít, při naší nízké rentabilitě a vysokém
technickém, ekonomickém i právním riziku. Je mi proto
jedno, jestli budu řídit stavby malé nebo velké, hlavně aby
sloužily svému účelu a my i investor měli z díla radost.