Metrostav a.s.

strana 2

Rekord v Hradci

Účast v Hradci Králové na Silniční konferenci 2016

byla letos 19. a 20. října rekordní. Poprvé totiž na ni

přijelo víc než tisíc účastníků, mezi nimi samozřejmě

také odborníci z divize 4 (foto č. 1 uprostřed) a divize 5.

Nejdůležitější informace zazněly v referátech prvního

náměstka ministra dopravy Ing. Tomáše Čočka, Ph.D.,

ředitele SFDI Ing. Zbyňka Hořelici a ředitele ŘSD Ing. Jana Kroupy. „Týkaly se krátkodobého i střednědobého

výhledu našeho oboru a potvrdily nám předpoklady jeho

stabilního financování včetně přísunu peněz z EU. Získali

jsme také přehled o očekávaných strategických projektech v příštím i následujícím roce,“ říká vedoucí útvaru

marketingu a obchodu divize 4 Ing. Jan Merunka.

Účastníci konference si při komentované exkurzi

prohlédli MÚK Opatovice (foto č. 2), kterou stavěl tým

Ing. Richarda Rakouše z divize 4. Nejdůležitějším důvodem přítomnosti v Hradci ale bylo setkání s obchodními

partnery. Stánek Metrostavu byl neustále obsazený (foto

č. 3 druhý zleva ředitel divize 4 Ing. Josef Neuwirth).

PTÁME SE

Ing. Filipa Křesťana,

vedoucího projektu z divize 9

Stavba pod každodenním drobnohledem

Chodba mezi muzei

Výstavba hloubené spojovací chodby z historické budovy Národního muzea pod Vinohradskou ulicí pokročila.

U Federálního shromáždění je jáma hotová až na poslední třetí kotevní úroveň (foto č. 1) a končí tu odtěžování

zeminy na základovou spáru. Ve východní dvoraně historické budovy dělníci hloubí jámu pro podzemní podlaží

a v místě chodby podchycují nosné konstrukce (foto č. 2).

Doslova pod „stálým dohledem“ kolegů připravuje

v Praze 8 tým Ing. Stanislava Červeného z divize 3

stavební jámu pro dva objekty Palmovka Open Parku.

Obě administrativní budovy totiž vyrostou přímo pod

okny centrály Metrostavu nedaleko pražské Palmovky.

„Spousta kolegů má samozřejmě různé nápady, co

a jak dělat lépe, a naopak hodně dotazů na řadu nejrůznějších věcí. Musíme tedy daleko více a častěji komunikovat

a vysvětlovat, ale to se u tohoto projektu dalo tak trochu

očekávat,“ říká s úsměvem Ing. Stanislav Červený.

Zatím jsou na místě, kde by měly vyrůst obě administrativní budovy, vyhloubené stavební jámy a začíná

vznikat železobetonová konstrukce Palmovka Open Parku

(POP) IV (foto č. 1). Jeho stavební jáma má nepravidelný

tvar s půdorysnými rozměry 70 x 75 m a sahá do hloubky

asi pěti metrů. Stavbaři z ní museli odvézt na 25 tisíc m³

zeminy. Jáma pro POP III má přibližně tvar obdélníku

o rozměrech 23 x 65 m. Je dvakrát hlubší a celkový objem

z ní vytěžené zeminy dosáhne kolem 22 tisíc m³. Asi čtyři

tisíce kubíků zeminy byly navíc kontaminované a bylo je

nutné patřičným způsobem zlikvidovat.

Společnou stavební jámu zajišťují po obvodu beraněné štětovnice, v části POP IV kotvené v jedné úrovni,

u POP III ve dvou. „Beraněné štětovnice, zemní kotvy i tahové a tlakové piloty pro nás provádí společnost PRAGIS.

Zemní práce pak naše divize 4,“ konstatuje Ing. Červený.

Během prací se stavbaři setkávají s odlišnými typy

zemin i s jejich různým výskytem na staveništi. Nejprve

to byly jílovité zeminy, potom štěrkopísky a v blízkosti

základové spáry POP III břidlice. Nemalé starosti jim při

práci způsobuje vysoká hladina podzemní vody. „Museli

jsme postavit most přes Voctářovu ulici a vodu odčerpávat do Vltavy. U POP IV nám to takové starosti nedělalo,

ale u POP III s ní bojujeme daleko víc, protože má mnohem

hlubší stavební jámu. Stále se potýkáme nejen se zvodnělou zeminou, ale také s problémy, které přináší pohyb po

ní (foto č. 2),“ uvádí vedoucí projektu. Komplikace způsobuje i malý prostor okolo staveniště, kam musí stavbaři

uložit deponii zeminy pro zpětné zásypy a pro val, jež spojí

POP IV s Libeňským mostem. Práci ztěžuje i pouhý jeden

vjezd na staveniště a s tím spojená náročná logistika.

Minulost se setkává s budoucností

Při stavbě sídla Metrostavu na sousedním pozemku

objevili archeologové kostlivce a mince, takže asistovali

i při zahájení prací POP III a IV letos v červenci. Na místě

dnešní stavební jámy ale odryli jen základy již neexistujících budov, které zmapovali a zanesli do svých podkladů.

Celá stavební jáma by měla být dokončena letos v prosinci. Pak bude následovat železobetonový skelet a ve třetí etapě dokončení obou budov. Divize 3 má s investorem

stavby, kterým je Metrostav Development, podepsanou

rámcovou smlouvu na dodávku kompletních objektů, takže tým Ing. Stanislava Červeného bude v přímém přenosu

a pod dohledem kolegů stavět ještě řadu měsíců.

Martina Vampulová, foto archiv MTS

Firma BeMo buduje nový Zierenbergerský tunel

Společnost BeMo Tunnelling získala vloni v dubnu zakázku na výstavbu nového Zierenbergerského železničního tunelu v severním Hesensku. Jeho tubus povede

téměř paralelně se současně provozovaným tunelem

z roku 1896, který je na konci životnosti a po dokončení

novostavby a převedení dopravy bude zasypán.

Ražbu 884 m dlouhého tunelu mohla firma BeMo

zahájit 20. října 2015 – po dokončení zařízení staveniště

a předzářezu tunelu, který zajistila stěnou z vrtaných pilot.

Z geologického hlediska prochází celé podzemní dílo

souvislou vrstvou jílovců. V okrajových oblastech za portálem byly tak zvětralé, že horninu tu bylo možné rozpojovat bagrováním (foto č. 1). Ražba prvních 60 m tubusu

proto musela proběhnout pod ochranou mikropilotového

deštníku. Speciální jištění tu muselo být provedeno i kvůli

tomu, že tubus zde musel s minimálním nadložím podejít

frekventovanou státní silnici (foto č. 2).

Ve střední části tunelu se pevnost zastižené horniny

v důsledku sádrovcových ložisek zvýšila natolik, že bylo

nutné přejít k rozpojování horniny za pomocí trhacích

prací. Velkou výzvu přitom představovala nutnost optimalizovat střílení tak, aby ve starém tunelu vzdáleném pouze

20 m byly otřesy sníženy na minimum a běžný železniční

provoz nebyl stavbou ohrožen.

Nový Zierenbergerský tunel byl slavnostně proražen

20. května 2016, přesně po sedmi měsících od začátku

ražeb. Rubanina z něj poslouží na zasypání starého tunelu.

V současnosti probíhají v novém podzemním díle

práce na definitivním ostění. Podle projektu technické

kanceláře BeMo sídlící v Innsbrucku je jako vodotěsnou

železobetonovou konstrukci s dilatační páskou uprostřed

provádějí zaměstnanci firmy Subterra. Skupina Metrostav

tak předvádí v praxi výhody vzájemné spolupráce.

M ar t in F is c her, Rober t Do s t ál

Ing. Křesťan sice absolvoval stavební fakultu ČVUT až

v roce 2004, patří ale mezi kolegy, kteří s Metrostavem

začali spolupracovat ještě během studia. U divize 9

začínal na téměř dokončeném Atriu Flora, přes pražský River Diamond se propracoval k bratislavskému

River Parku a v poslední době jej nejvíc zaměstnávala

rezidence Sacre Coeur². Dnes řídí hlavně výstavbu

apartmánů Svatý Vavřinec v Peci pod Sněžkou.

Na každou ze svých staveb vzpomínáte rád. Které

z nich pro vás představovaly profesní mezník?

Mojí první velkou zkušeností byl bytový soubor River

Diamond. Tam jsem totiž poprvé musel ukázat, co jsem

se v praxi naučil. Setkal jsem se přitom s výbornými architekty, kteří mi předvedli, jak má na stavbě vypadat skutečná spolupráce. Dobrá škola byla i Bratislava – pětihvězdičkový hotel se totiž nestaví každý den. Poslední špička

byly asi apartmány Medvědín ve Špindlerově Mlýně. Byly

totiž pro zahraničního investora, a tak jsem nejen poznal,

co platí v cizině, ale musel jsem se i domluvit se zástupci

developera. Občas to sice bylo rukama nohama, ale povedlo se. Navíc to bylo docela náročné dílo – ve Špindlu

totiž spíš seženete číšníka než zedníka.

Na Slovensko vzpomínají kolegové různě. Jak vy?

Šel jsem tam na 18 měsíců a nakonec strávil v Bratislavě

tři roky. Byla to nejen pracovní, ale i životní zkušenost –

už jsem tehdy měl rodinu, a proto jsem stále pendloval.

S odstupem času však na negativa zapomenete a vzpomínáte jen na to dobré, a to byla fajn parta i s kolegy z Metrostavu SK. Prostředí bylo podobné našemu, jen trochu

horkokrevnější. A když bylo u nás něco velké, na Slovensku dvojnásob – stavební boom i bída. V roce 2007 třeba

nebyli lidi. A když jeden den přišli do práce, druhý už ne,

protože je někdo přeplatil. Když jsme se v Česku na něčem

domluvili, tak to povětšinou platilo. V Bratislavě neplatilo

skoro nic. Pak se ale během měsíce po Vánocích 2008

doba obrátila a my si mohli dodavatele vybírat.

Dobrou zkušeností jistě byla i výstavba Sacre Coeur²,

i když jste ji neřídil od začátku…

Převzal jsem ji vloni v květnu po Janu Kučerovi, který dostal na starost rekonstrukci Národního muzea. V té době

už na Sacre Coeur² bylo hotové asi to nejsložitější – založení a většina ocelových konstrukcí. Pak přišly netradiční

betonáže, hodně klientských změn, a protože jsme mnoho

prostor předávali ve stavu Shell & Core, dokončujeme

je ještě dnes. Také se snažíme s investorem dohodnout

na dalším pokračování projektu – výstavbě Vitality Rezidence, která bude stát hned vedle Sacre Coeur².

Jedna rozpracovaná stavba vám ale asi skončila dřív…

Myslíte rekonstrukci části fasády Fantovy budovy na hlavním nádraží, kterou jsme prováděli pro firmu Grandi Stazioni? Práce na místě tam řídil Ing. Jaroslav Sýkora tak

dobře, že jsem s ní neměl moc starostí a mohl jsem se

věnovat výstavbě apartmánů v Peci a Sacre Coeur². Brzy

uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál, my ji neovlivníme.

V novinách se o vás píše také v souvislosti se sportem.

Sport mě nejen baví, ale je dobrý i pro fyzičku, bez které je v práci obtížné odolávat psychicky. S kolegy jsme

se poznali jako lyžaři a vloni nás nadchla myšlenka, že

bychom při sportu mohli i někomu pomoci. Proto jsme

se zapojili do aktivit Cesty za snem a zúčastnili se Cyklo

Handy Maratonu 2015. Jsem rád, že i díky tomu se firma

stala jeho letošním generálním partnerem a jelo nás víc.

Ve sportu se vám daří. A jak se vám pracuje?

Na stavařině se mi líbí, že je každá stavba jiná a pořád se

tak setkávám s něčím novým. Navíc jsem v práci vždycky

narazil na dobrou partu. A to je důležité, protože když si

lidé rozumějí, i jejich výsledek je lepší, než když si dělají

naschvály. Jen mě mrzí, že teď jsou stavbaři považováni

za snad největší uličníky ve společnosti. Nevím, jak na to

někdo mohl přijít, při naší nízké rentabilitě a vysokém

technickém, ekonomickém i právním riziku. Je mi proto

jedno, jestli budu řídit stavby malé nebo velké, hlavně aby

sloužily svému účelu a my i investor měli z díla radost.