strana 2
Most v Lysé v detailech
PTÁME SE
Už v září, o měsíc dříve, se podařilo týmu z divize 4
zprovoznit most přes železniční trať v Lysé nad Labem
(foto č. 1). Kromě toho, že nadjezd spojuje dvě části
města, je zajímavý do nejmenšího detailu.
Jde o železobetonový most o devíti polích s tím, že nad
železniční tratí je ocelová nosná konstrukce (foto č. 2
a 3). Tu připravili kolegové z Provozu ocelových konstrukcí divize 3 v Horních Počernicích. Tato část mostu
je složena z 20 segmentů, které byly postupně dováženy
na stavbu a osazovány pomocí jeřábů do projektované
polohy na dočasné podpěrné konstrukce PIŽMO.
Nadjezd slouží i chodcům, proto je jeho součástí působivé schodiště (foto č. 4), které pěším zkrátí cestu na
most. Na vozovce je také vyhrazen jízdní pruh pro cyklisty
(foto č. 5) a finální povrch tvoří tichý asfalt, díky němuž
bude provoz méně hlučný (foto č. 6). Přes nadjezd totiž
projede denně v průměru 10 až 12 tisíc aut.
Ing. Milana Voráčka,
vedoucího projektů z divize 9
–red–, foto Petr Adámek
1
Za unikátní přehradou i památnými skvosty
1
2
3
Členové Stavební společnosti MTS se koncem září
vydali na tematický zájezd do Německa, Švýcarska,
Francie a Lichtenštejnska. Hlavním programem cesty,
které se zúčastnilo 23 členů spolku, byla návštěva
přehrady Grande Dixence na řece Dixence v údolí d’Hé
rémence ve Švýcarsku.
Jedná se o železobetonovou tížnou hráz, která má
unikátní parametry: výška hráze je 285 m, šířka základny 200 m, šířka koruny 25 m a délka hráze, ve které je
uloženo 6 milionů m3 betonu, činí 700 m! Je to nejvyšší
gravitační přehrada a celkově pátá nejvyšší přehrada na
světě (foto č. 1). Napájí čtyři elektrárny, celkový instalovaný výkon je 2069 MW, což ročně generuje přibližně
2000 GWh. Vyrobená energie pokryje spotřebu 400 tisíc
švýcarských domácností. Dodejme, že přehrada byla postavená v letech 1950–1961.
Inspirací pro tento tematický zájezd byla cesta našich
kolegů, kterou v červnu 2003 zprostředkoval tehdejší generální ředitel Metrostavu Ing. Jindřich Hess a kterému
přejeme v současné činnosti aktivitu a pevné zdraví.
Členové Stavební společnosti MTS na cestě k přehradě navštívili také moderní železobetonový kostel St. Nicolas, který je situovaný na „návsi“ v obci Hérémence. Tato
zajímavá duchovní stavba z pohledového betonu, kterou
projektoval architekt Walter Forderer, je navržená v brutalistním architektonickém stylu a je přechodem mezi
architekturou a sochou. Mimořádné je i vnitřní uspořádání
objektu: polygonální půdorys s vnořeným objektem, který
tvoří 22 m vysoká místnost s nepřímým osvětlením a kapacitou 500 míst (foto č. 2). Výška věže je 37 m. Součástí
budovy je také kavárna, supermarket a pošta. Kostel St.
Nicolas byl vysvěcen 31. října 1971.
Přírodní i architektonické poklady velehor
Účastníci zájezdu navštívili další významné a památné
objekty: Kostnice, Rýnské vodopády, města Lucern,
Interlaken, Gruyères, Ženevské jezero s městy Vevey
a Montreux, francouzské Annecy, Chamonix s blízkým
Mont Blancem a zpět ve Švýcarsku města Sion a Zermatt
s nádherným Matterhornem. Cesta k domovu pokračovala přes Furka Pass ve výšce 2432 m do města Chur
a následně do lichtenštejnského Vaduzu.
Zájezd byl zajímavý nejen navštívenými místy, výhledy na alpské velikány včetně populárního masivu Matterhorn (s nadmořskou výškou 4478 m patří mezi nejvyšší
vrcholy Alp), ale také ochutnáním jak francouzských, tak
švýcarských specialit – především vynikajících sýrů,
vína a piva. I když účastníci strávili 3200 km v autobuse,
ocenili výbornou kvalitu infrastruktury v jednotlivých
zemích a obdivovali množství provozovaných silničních
a železničních tunelů ve Švýcarsku.
Výbor Stavební společnosti MTS,
foto Jakub Svorník
2
Fasádní panely z COLORCRETE pro tunel Blanka
4
5
6
Metrostav_20_2019.indd 2
TBG Metrostav, dceřiná společnost našeho koncernu,
v říjnu dodávala poslední kubíky betonu pro opláš
tění výdechu z tunelu Blanka. V ulici Nad Královskou
oborou bude téměř 19 m vysoký betonový tubus, kte
rý ventiluje zplodiny z tunelu Blanka, pokryt zhruba
180 panely z bílého betonu.
Autorem návrhu je česko-argentinský umělec Frederico Diaz. Každý panel má unikátní strukturu (foto), přičemž
celek bude tvořit bílý válec s 3D strukturou heraldického motivu. Průběžně byly vyráběny jednorázové formy
z písku, které byly třikrát týdně naplněny bílým betonem.
Betonáže probíhaly vždy v pondělí, ve středu po 1,5 m3
(tři formy) a v pátek po 2 m3 (čtyři formy).
Každý vryp předem naprogramován
Bílý beton vozily autodomíchávače z betonárny TBG Metrostavu Radlice do haly v Holešovicích, kde byl uložen
skrze okenní otvor přes prodloužené koryto do forem.
Formy vytvořil robot vpichy a vrypy podle předem naprogramovaného schématu do pískového lože.
Takto vytvořená struktura v pískovém loži byla zapečetěna zpevňujícím postřikem, aby při betonáži nedošlo
ke zničení reliéfu tekoucím betonem a forma byla opatřena
výztuží a úchyty pro montáž panelů. Všechny panely se
pečlivě označily, aby byly při montáži správně umístěny
v síti panelů a vytvořily navržený motiv.
Technologové z TBG Metrostav pro toto dílo vyvinuli
a dlouze testovali speciální beton. Byla požadována vysoká pevnost, odolnost vůči cyklickému namáhání mrazem,
bílá barva, samozhutnitelná konzistence a jemná kompaktní struktura, která by dokonale obtiskla reliéf v písku.
Bílý cement ze Slovenska
Byl tedy vyroben beton z řady COLORCRETE o pevnosti
C40/50 XF4, konzistence SF2 o maximálním zrnu kameniva 8 mm. Bílé barvy je dosaženo použitím bílého cementu
namísto běžného šedého. Tento speciální cement se na
území České republiky nevyrábí, společnost TBG Metrostav jej dováží ze Slovenska z Rohožníku a v tuto chvíli jím
disponuje betonárna v Radlicích.
Každá výroba dodávky betonu probíhala pod dohledem technologa a parametry betonu byly hlídány nejen
v betonárně, ale i při ukládce, kde stavbaři před uložením
provedli zkoušku rozlití, a byly odebrány vzorky pro kontrolu pevnosti. Demontáž formy nastala po několika dnech
očištěním ztvrdlého betonu od písku tlakovou vodou.
Panely byly následně rozloženy v exteriéru, aby vyzrály
a vyschly při stejných povětrnostních podmínkách a bylo
tak dosaženo stejnobarevnosti. Montáž panelů na výdech
tunelu Blanka probíhá denně od 1. listopadu.
Tex t a f o t o T B G M e t r o s t a v
K rozhodnutí stát se stavařem ho inspiroval otec, který
pracoval v tomto oboru. Po studiu na Univerzitě Par
dubice, Dopravní fakultě Jana Pernera, obor dopravní
stavitelství, inženýr Voráček nastoupil k Metrostavu.
Mezi projekty, na kterých pracoval, patří Mezinárodní
výzkumné centrum ELI Dolní Břežany, Rekonstrukce
a dostavba OD Sněžka a nyní staví objekty záchranné
a požární techniky na vojenském letišti Čáslav.
Nyní pravděpodobně žijete projektem u Čáslavi. Může
te ho stručně představit?
Jde o komplexní centrum pro hasiče, jehož součástí bude
moderní vybavení budovy pro nacvičování protipožárního zásahu. Půjde například o klecový trenažér – pás
labyrintových klecí s mnoha přemístitelnými překážkami.
Místnost s trenažéry doplní kromě běžného cvičebního
nářadí pro trénink fyzické zátěže i tzv. nekonečný žebřík.
Z čeho se komplex bude skládat?
Půjde o montovaný železobetonový skelet. Po technické
stránce stavba vcelku běžná – přízemní blok garáží pro
18 zásahových vozidel a třípodlažní nepodsklepená budova
pro nepřetržitý provoz zásahové jednotky čítající 17 osob.
Je pro vás tento projekt něčím zajímavý, výjimečný?
Ano. Například je specifický tím, že zde nemohou pracovat
lidé ze zemí, které nejsou členy NATO. Není tedy jednoduché hledat dodavatele. Zatím tu nepracuje žádný cizinec
a i samotné povolení pro české občany představuje delší
proceduru. Zajímavé je také to, že se pohybujeme blízko
přistávací dráhy. Pro někoho je to atrakce.
Kolik tu pracuje lidí?
Aktuálně tady máme něco kolem 30 až 50 pracovníků dodavatelů. Náš tým na stavbě je složen ze tří stavbyvedoucích a dvou výrobních přípravářek. Myslím, že máme sestavený dobrý tým, a rád bych jim touto cestou poděkoval.
Můžete vzpomenout některé vaše předchozí projekty?
Zastavil bych se u laserového centra – Mezinárodního
výzkumného centra ELI v Dolních Břežanech, kde jsem
strávil mnoho času a kde mě to naučilo spoustu věcí.
Nastoupil jsem tam jako technik, ale na této stavbě jsem
se stal stavbyvedoucím... U ELI jsem se navíc setkal se
zajímavými železobetonovými konstrukcemi a technologickým vybavením, které už možná nikdy nepotkám.
Jaké technologie to třeba byly?
Tvořili jsme obálku pro drahé lasery, které svým provozem vytvářejí radiační záření a elektromagnetické pulzy,
a těmto projevům provozu muselo vše odolat. Zajímavá
byla i tvorba ,,čistých prostor‘‘ třídy ISO 8 až ISO 6.
Která stavba se vám ještě vryla do paměti?
Apartmánové domy v Peci pod Sněžkou. Strávil jsem tam
tři roky, tedy spoustu času. Stavba byla náročná z několika pohledů, které není vhodné všechny vypisovat. První
zimu napadly dva metry sněhu a nedalo se v podstatě nic
dělat. Byť k předání díla došlo letos v březnu, ještě nyní
musím trávit mnoho času cestami do Pece pod Sněžkou
na ,,nekonečné‘‘ jednání a předávání odstraněných vad
a nedodělků a dokončování zadaných prací nad rámec
smlouvy. Myslím si ale, že ve finále je to pěkné dílo a celý
tým odvedl spoustu práce. Lidem se projekt líbí a byl
dokonce nominován na titul Stavba roku.
Jaký je váš běžný program?
Aktuálně pendluji mezi Pecí pod Sněžkou, Čáslaví, Prahou
a kanceláří v Pardubicích, kde jsou členky týmu přípravy.
Měsíčně strávím v autě hodně času a těžko se to dohání.
A jak vypínáte?
Unikám ke sportu. Už 25 let hraju basketbal a snažím se
dost běhat, i když poslední dobou mi tyto ,,úniky‘‘ moc
nevycházejí. Zkrátka když je toho hodně, nejdu si lehnout,
ale zasportuji si a vyčistím si tak hlavu. Od práce si samozřejmě odpočinu i se svými dvěma dětmi.
Co plánujete do budoucna?
Chtěl bych zkusit postavit nějakou sportovní stavbu. Atletický stadion či sportovní halu. Ke sportu zkrátka tíhnu.
Tak uvidíme.
Za rozhovor děkuje David Kalců
12.11.19 12:39