strana 2

Most v Lysé v detailech

PTÁME SE

Už v září, o měsíc dříve, se podařilo týmu z divize 4

zprovoznit most přes železniční trať v Lysé nad Labem

(foto č. 1). Kromě toho, že nadjezd spojuje dvě části

města, je zajímavý do nejmenšího detailu.

Jde o železobetonový most o devíti polích s tím, že nad

železniční tratí je ocelová nosná konstrukce (foto č. 2

a 3). Tu připravili kolegové z Provozu ocelových konstrukcí divize 3 v Horních Počernicích. Tato část mostu

je složena z 20 segmentů, které byly postupně dováženy

na stavbu a osazovány pomocí jeřábů do projektované

polohy na dočasné podpěrné konstrukce PIŽMO.

Nadjezd slouží i chodcům, proto je jeho součástí působivé schodiště (foto č. 4), které pěším zkrátí cestu na

most. Na vozovce je také vyhrazen jízdní pruh pro cyklisty

(foto č. 5) a finální povrch tvoří tichý asfalt, díky němuž

bude provoz méně hlučný (foto č. 6). Přes nadjezd totiž

projede denně v průměru 10 až 12 tisíc aut.

Ing. Milana Voráčka,

vedoucího projektů z divize 9

–red–, foto Petr Adámek

1

Za unikátní přehradou i památnými skvosty

1

2

3

Členové Stavební společnosti MTS se koncem září

vydali na tematický zájezd do Německa, Švýcarska,

Francie a Lichtenštejnska. Hlavním programem cesty,

které se zúčastnilo 23 členů spolku, byla návštěva

přehrady Grande Dixence na řece Dixence v údolí d’Hé­

rémence ve Švýcarsku.

Jedná se o železobetonovou tížnou hráz, která má

unikátní parametry: výška hráze je 285 m, šířka základny 200 m, šířka koruny 25 m a délka hráze, ve které je

uloženo 6 milionů m3 betonu, činí 700 m! Je to nejvyšší

gravitační přehrada a celkově pátá nejvyšší přehrada na

světě (foto č. 1). Napájí čtyři elektrárny, celkový instalovaný výkon je 2069 MW, což ročně generuje přibližně

2000 GWh. Vyrobená energie pokryje spotřebu 400 tisíc

švýcarských domácností. Dodejme, že přehrada byla postavená v letech 1950–1961.

Inspirací pro tento tematický zájezd byla cesta našich

kolegů, kterou v červnu 2003 zprostředkoval tehdejší generální ředitel Metrostavu Ing. Jindřich Hess a kterému

přejeme v současné činnosti aktivitu a pevné zdraví.

Členové Stavební společnosti MTS na cestě k přehradě navštívili také moderní železobetonový kostel St. Nicolas, který je situovaný na „návsi“ v obci Hérémence. Tato

zajímavá duchovní stavba z pohledového betonu, kterou

projektoval architekt Walter Forderer, je navržená v brutalistním architektonickém stylu a je přechodem mezi

architekturou a sochou. Mimořádné je i vnitřní uspořádání

objektu: polygonální půdorys s vnořeným objektem, který

tvoří 22 m vysoká místnost s nepřímým osvětlením a kapacitou 500 míst (foto č. 2). Výška věže je 37 m. Součástí

budovy je také kavárna, supermarket a pošta. Kostel St.

Nicolas byl vysvěcen 31. října 1971.

Přírodní i architektonické poklady velehor

Účastníci zájezdu navštívili další významné a památné

objekty: Kostnice, Rýnské vodopády, města Lucern,

Interlaken, Gruyères, Ženevské jezero s městy Vevey

a Montreux, francouzské Annecy, Chamonix s blízkým

Mont Blancem a zpět ve Švýcarsku města Sion a Zermatt

s nádherným Matterhornem. Cesta k domovu pokračovala přes Furka Pass ve výšce 2432 m do města Chur

a následně do lichtenštejnského Vaduzu.

Zájezd byl zajímavý nejen navštívenými místy, výhledy na alpské velikány včetně populárního masivu Matterhorn (s nadmořskou výškou 4478 m patří mezi nejvyšší

vrcholy Alp), ale také ochutnáním jak francouzských, tak

švýcarských specialit – především vynikajících sýrů,

vína a piva. I když účastníci strávili 3200 km v autobuse,

ocenili výbornou kvalitu infrastruktury v jednotlivých

zemích a obdivovali množství provozovaných silničních

a železničních tunelů ve Švýcarsku.

Výbor Stavební společnosti MTS,

foto Jakub Svorník

2

Fasádní panely z COLORCRETE pro tunel Blanka

4

5

6

Metrostav_20_2019.indd 2

TBG Metrostav, dceřiná společnost našeho koncernu,

v říjnu dodávala poslední kubíky betonu pro opláš­

tění výdechu z tunelu Blanka. V ulici Nad Královskou

oborou bude téměř 19 m vysoký betonový tubus, kte­

rý ventiluje zplodiny z tunelu Blanka, pokryt zhruba

180 panely z bílého betonu.

Autorem návrhu je česko-argentinský umělec Frederico Diaz. Každý panel má unikátní strukturu (foto), přičemž

celek bude tvořit bílý válec s 3D strukturou heraldického motivu. Průběžně byly vyráběny jednorázové formy

z písku, které byly třikrát týdně naplněny bílým betonem.

Betonáže probíhaly vždy v pondělí, ve středu po 1,5 m3

(tři formy) a v pátek po 2 m3 (čtyři formy).

Každý vryp předem naprogramován

Bílý beton vozily autodomíchávače z betonárny TBG Metrostavu Radlice do haly v Holešovicích, kde byl uložen

skrze okenní otvor přes prodloužené koryto do forem.

Formy vytvořil robot vpichy a vrypy podle předem naprogramovaného schématu do pískového lože.

Takto vytvořená struktura v pískovém loži byla zapečetěna zpevňujícím postřikem, aby při betonáži nedošlo

ke zničení reliéfu tekoucím betonem a forma byla opatřena

výztuží a úchyty pro montáž panelů. Všechny panely se

pečlivě označily, aby byly při montáži správně umístěny

v síti panelů a vytvořily navržený motiv.

Technologové z TBG Metrostav pro toto dílo vyvinuli

a dlouze testovali speciální beton. Byla požadována vysoká pevnost, odolnost vůči cyklickému namáhání mrazem,

bílá barva, samozhutnitelná konzistence a jemná kompaktní struktura, která by dokonale obtiskla reliéf v písku.

Bílý cement ze Slovenska

Byl tedy vyroben beton z řady COLORCRETE o pevnosti

C40/50 XF4, konzistence SF2 o maximálním zrnu kameniva 8 mm. Bílé barvy je dosaženo použitím bílého cementu

namísto běžného šedého. Tento speciální cement se na

území České republiky nevyrábí, společnost TBG Metrostav jej dováží ze Slovenska z Rohožníku a v tuto chvíli jím

disponuje betonárna v Radlicích.

Každá výroba dodávky betonu probíhala pod dohledem technologa a parametry betonu byly hlídány nejen

v betonárně, ale i při ukládce, kde stavbaři před uložením

provedli zkoušku rozlití, a byly odebrány vzorky pro kontrolu pevnosti. Demontáž formy nastala po několika dnech

očištěním ztvrdlého betonu od písku tlakovou vodou.

Panely byly následně rozloženy v exteriéru, aby vyzrály

a vyschly při stejných povětrnostních podmínkách a bylo

tak dosaženo stejnobarevnosti. Montáž panelů na výdech

tunelu Blanka probíhá denně od 1. listopadu.

Tex t a f o t o T B G M e t r o s t a v

K rozhodnutí stát se stavařem ho inspiroval otec, který

pracoval v tomto oboru. Po studiu na Univerzitě Par­

dubice, Dopravní fakultě Jana Pernera, obor dopravní

stavitelství, inženýr Voráček nastoupil k Metrostavu.

Mezi projekty, na kterých pracoval, patří Mezinárodní

výzkumné centrum ELI Dolní Břežany, Rekonstrukce

a dostavba OD Sněžka a nyní staví objekty záchranné

a požární techniky na vojenském letišti Čáslav.

Nyní pravděpodobně žijete projektem u Čáslavi. Může­

te ho stručně představit?

Jde o komplexní centrum pro hasiče, jehož součástí bude

moderní vybavení budovy pro nacvičování protipožárního zásahu. Půjde například o klecový trenažér – pás

labyrintových klecí s mnoha přemístitelnými překážkami.

Místnost s trenažéry doplní kromě běžného cvičebního

nářadí pro trénink fyzické zátěže i tzv. nekonečný žebřík.

Z čeho se komplex bude skládat?

Půjde o montovaný železobetonový skelet. Po technické

stránce stavba vcelku běžná – přízemní blok garáží pro

18 zásahových vozidel a třípodlažní nepodsklepená budova

pro nepřetržitý provoz zásahové jednotky čítající 17 osob.

Je pro vás tento projekt něčím zajímavý, výjimečný?

Ano. Například je specifický tím, že zde nemohou pracovat

lidé ze zemí, které nejsou členy NATO. Není tedy jednoduché hledat dodavatele. Zatím tu nepracuje žádný cizinec

a i samotné povolení pro české občany představuje delší

proceduru. Zajímavé je také to, že se pohybujeme blízko

přistávací dráhy. Pro někoho je to atrakce.

Kolik tu pracuje lidí?

Aktuálně tady máme něco kolem 30 až 50 pracovníků dodavatelů. Náš tým na stavbě je složen ze tří stavbyvedoucích a dvou výrobních přípravářek. Myslím, že máme sestavený dobrý tým, a rád bych jim touto cestou poděkoval.

Můžete vzpomenout některé vaše předchozí projekty?

Zastavil bych se u laserového centra – Mezinárodního

výzkumného centra ELI v Dolních Břežanech, kde jsem

strávil mnoho času a kde mě to naučilo spoustu věcí.

Nastoupil jsem tam jako technik, ale na této stavbě jsem

se stal stavbyvedoucím... U ELI jsem se navíc setkal se

zajímavými železobetonovými konstrukcemi a technologickým vybavením, které už možná nikdy nepotkám.

Jaké technologie to třeba byly?

Tvořili jsme obálku pro drahé lasery, které svým provozem vytvářejí radiační záření a elektromagnetické pulzy,

a těmto projevům provozu muselo vše odolat. Zajímavá

byla i tvorba ,,čistých prostor‘‘ třídy ISO 8 až ISO 6.

Která stavba se vám ještě vryla do paměti?

Apartmánové domy v Peci pod Sněžkou. Strávil jsem tam

tři roky, tedy spoustu času. Stavba byla náročná z několika pohledů, které není vhodné všechny vypisovat. První

zimu napadly dva metry sněhu a nedalo se v podstatě nic

dělat. Byť k předání díla došlo letos v březnu, ještě nyní

musím trávit mnoho času cestami do Pece pod Sněžkou

na ,,nekonečné‘‘ jednání a předávání odstraněných vad

a nedodělků a dokončování zadaných prací nad rámec

smlouvy. Myslím si ale, že ve finále je to pěkné dílo a celý

tým odvedl spoustu práce. Lidem se projekt líbí a byl

dokonce nominován na titul Stavba roku.

Jaký je váš běžný program?

Aktuálně pendluji mezi Pecí pod Sněžkou, Čáslaví, Prahou

a kanceláří v Pardubicích, kde jsou členky týmu přípravy.

Měsíčně strávím v autě hodně času a těžko se to dohání.

A jak vypínáte?

Unikám ke sportu. Už 25 let hraju basketbal a snažím se

dost běhat, i když poslední dobou mi tyto ,,úniky‘‘ moc

nevycházejí. Zkrátka když je toho hodně, nejdu si lehnout,

ale zasportuji si a vyčistím si tak hlavu. Od práce si samozřejmě odpočinu i se svými dvěma dětmi.

Co plánujete do budoucna?

Chtěl bych zkusit postavit nějakou sportovní stavbu. Atletický stadion či sportovní halu. Ke sportu zkrátka tíhnu.

Tak uvidíme.

Za rozhovor děkuje David Kalců

12.11.19 12:39