strana 2
Pro vzdělání i setkání
Zvýšené množství lidí ve vstupní hale Palmovka Parku II pokaždé napoví, že v Centru vzdělávání Skupiny
Metrostav probíhá nějaká zajímavá akce. Tři z těch
posledních navštívil i firemní fotograf.
Na konci října se v centru rozeběhl nový cyklus adaptačních a kvalifikačních kurzů pro stavbyvedoucí a přípraváře. Na jeho obsahové náplni, odlišné pro práci na povrchu a v podzemí, se podílely všechny úseky výkonných
ředitelů Metrostavu. Do konce roku se uskuteční celkem
sedm jeho běhů a zúčastní se jich více než 220 kolegů
a vybraní zaměstnanci Subterry i Metrostavu Slovakia.
Stejně jako u mistrů a dělníků (foto č. 1) je součástí těchto
kurzů také ze zákona povinné školení bezpečnosti práce.
První den se stavbyvedoucí a přípraváři (foto č. 2) věnují výrobně-technickým tématům, třeba přípravě staveb,
jejich technické podpoře či reklamacím. Druhý den probírají ekonomiku zakázky, nakupování i možnosti využívání
vlastních kapacit. Dosavadní absolventi kurzů oceňují
oblast vybraných právních otázek a v bloku věnovaném
řízení týmů diskuzi o aktuálních otázkách, třeba kontrolách státních orgánů a nástrojích stimulace zaměstnanců.
1
2
Příjemné a moderní prostory Centra vzdělávání však
dobře slouží nejen Skupině Metrostav. Jejich velikost
a dispozice umožnila také setkání 60 geotechniků z pracovní komise CEN (viz str. 1). A to jak při plenárním zasedání (foto č. 3), tak v odborných sekcích (foto č. 4). Stejně
důležité jako vzdělávání či vědecké zkoumání je však také
osobní poznání. Poslední fotografie svědčí o tom, že prostory pro ně jsou v Metrostavu víc než přátelské.
PTÁME SE
Ing. Tomáše Kohouta,
vedoucího projektu z divize 5
1
Tunelářská firma BeMo slaví padesátiny
Dceřiná společnost Metrostavu firma BeMo Tunnelling
(BeMo) oslavila 19. října 50 let své existence. Sídlí
v Innsbrucku, ale úspěšně podniká v řadě dalších zemí,
kde se převážně zabývá výstavbou tunelů.
Firmu BeMo, tehdy Beton- und Monierbau Gesellschaft, založila v říjnu 1964 společnost Actien Gesellschaft für Monierbauten, jež vznikla v Berlíně roku 1889.
Pracovníci BeMo dostali za úkol razit konvenčním způsobem tunely a štoly a svou činnost technicky rozvíjet.
Prvně působili především v Tyrolsku, měli však zásadní
vliv i na mezinárodní trhy, kde zaváděli a neustále zdokonalovali Novou rakouskou tunelovací metodu (NRTM).
Už za pět let po založení přenesla BeMo svoje aktivity
do sousedních zemí. Její raziči tehdy ve spolupráci s jedním z autorů NRTM prof. Leopoldem Müllerem použili
tuto metodu upravenou podle svého speciálního řešení
na stavbě metra ve Frankfurtu. Jednalo se světově o první
aplikaci NRTM v centru města a navíc ve složitých geologických podmínkách, kde tunely procházely jen 4–7 m pod
základy budov včetně středověkého komplexu Römer.
Následně BeMo dokázala, že NRTM je možné použít
téměř při všech geologických nebo stavebních podmínkách. Od roku 1987 začali její zaměstnanci navíc pracovat
i s pomocí kontinuální ražby, tedy s využitím TBM. Mimo
metro získávali zkušenosti i při četných silničních a železničních tunelových projektech v Rakousku a Německu.
Znalosti zejména projektového a inženýrského oddělení
i geodetů vedly k tomu, že BeMo začala roku 1990 své
know-how šířit i do světa. Firma budovala tunely například v Anglii, Švédsku, Španělsku a USA, kde za dokončené projekty obdržela i několik mezinárodních uznání.
BeMo byla jednou z prvních společností v oboru v Německu i Rakousku, která zavedla a certifikovala systém
řízení jakosti podle ISO 9000 (1995) následovaný řadou
bezpečnostních certifikátů. Byl v ní zaveden také Integrovaný systém managementu, jenž se stále zlepšuje i rozvíjí.
Zkušený tým a propracované know-how dělají z firmy
světového lídra na poli podzemního stavitelství. Ukazuje
to i přehled hotových projektů na www.bemo.net. Dokládá, že BeMo v posledních 20 letech postavila na 400 km
tunelů – mezi nimi i Strenger (foto č. 1) – a podzemních
staveb – třeba přes 60 m vysokou kavernu pro strojovnu
vodní elektrárny Kops II (foto č. 2). Technici BeMo jsou
mezinárodně uznávaní pro velký rozsah znalostí a návrhy
inovativních řešení v oblasti projektování a komplexní
dodávky náročných tunelářských děl. Roční obrat firmy
v tunelových stavbách činí asi 150 milionů eur.
Těší nás, že od roku 2013 je BeMo součástí Skupiny
Metrostav. Do dalších 50 let mu přejeme mnoho úspěchů!
Ing. Robert Dostál, foto archiv BeMo
2
Inovace při budování podzemních staveb
3
4
5
Metrostav_21_2014.indd 2
Provoz divize 5, který se zabývá výstavbou tunelů
(VNT Tunely), se na svých stavbách v poslední době
často potýká s nepříznivou geologií. Aby jeho raziči
při vrtání třeba ochranných deštníků nebo čelbových
a radiálních kotev nezhoršovali kvalitu horniny a tím
i podmínky vlastní ražby klasickým vodním výplachem,
šikovně využívají vlastní zpěňovací zařízení.
S velmi špatnou geologií tohoto druhu se tuneláři divize 5 setkali už v roce 2011 na stavbě komplexu Blanka
v úseku Myslbekova – Prašný most (MYPRA). Strojmistr
Jaroslav Linet st. tehdy s použitím ve světě známých
principů navrhl a sestrojil zpěňovací mechanismus, s jehož pomocí je možné pokračovat v ražbách tunelu bez
zhoršení horniny při vrtání. Principem tohoto nového výplachového zařízení je náhrada vody pěnou. Při zachování
požadavku na chlazení se totiž díky ní dostává do horninového prostředí pouze minimální množství vlhkosti.
Podstata zařízení na pěnový výplach spočívá v tom, že
do rozvodů kladiva vrtacího vozu vhání pomocí tlakového
vzduchu pěnu vytvořenou zředěním aniontového roztoku.
K vlastní tvorbě suché pěnové hmoty a jejímu dotvoření
v pružné pěnové jádro přitom dochází až v následné
sestavě vrtacích tyčí. Vzniklé výplachové médium navíc
snižuje hlučnost práce a zároveň pohlcuje prašné částice.
Navržený zpěňovač raziči divize 5 Metrostavu poprvé
úspěšně vyzkoušeli při ražbách tunelu MYPRA z obou
portálů – od Brusnice i Prašného mostu. V roce 2012 jej
zapůjčili také dceřiné firmě Subterra, která ho použila při
ražbě stanice Veleslavín na stavbě metra V.A.
Nové zařízení se dá připojit ke všem vrtacím soupravám – třeba k typům Boomer L2C, Tamrock Axera T11
či PG 115 – a využívá se pro příklepová kladiva a rotační
hlavy při vrtání šnekovou tyčí bez příklepu. V současnosti
tuneláři divize 5 používají jeden zpěňovač na ražbách slovenského tunelu Poľana. Další dva kusy (foto) připravili
pro tunel Žilina, jehož ražby začaly před pár dny.
Ing. Jaromír Heřt, foto archiv provozu
V posledních dvou letech začal Ing. Kohout opouštět
silniční stavby, na kterých od nástupu do Metrostavu
působil téměř 17 let, a spolu s divizí 5 obrátil svou
pozornost na železnici. Ještě sice řídí poslední drobné
dokončovací práce na projektu SAT 2B, tedy propojení nejspodnějšího patra MÚK Malovanka s tunelovým
komplexem Blanka, zároveň však vede hned tři zakázky pro Správu železniční dopravní cesty (SŽDC).
Čím se liší železniční stavby od silničních?
Železnice je jiný svět. Všechny stavby pro SŽDC se v první
řadě podřizují drážním normám či předpisům a hlavně
povoleným výlukám. Také volba subdodavatelů je výrazně
omezená, protože ne všechny výrobky a technologické
procesy jsou schválené pro použití na železnici. A někdy si
třeba nemůžeme vybírat vůbec, protože některé činnosti
může v České republice provádět jen jediná firma.
Končíte stavbu železniční zastávky Kačerov a pracujete na optimalizace trati Bubeneč–Holešovice...
Nová zastávka Kačerov u stejnojmenné stanice metra je
z finančního hlediska drobná stavba. Na její provedení
jsme však měli velmi krátký termín a je umístěná ve špatně přístupném hlubokém zářezu. Proto je náročná na posloupnost prací a koordinaci lidských zdrojů. Na trati mezi
Bubenčí a Holešovicemi jsme ve sdružení se Subterrou
dostali za úkol kompletně vybourat asi 4,5 km dlouhý úsek
železnice a vystavět jej znovu – v moderní podobě, s protihlukovými stěnami a novou zastávkou Podbaba. Práce
tu sice probíhají při trvalé výluce jedné koleje, úplné zastavení provozu na silně vytížené trati je ale možné jen na pár
hodin a navíc v noci. Stavíme přitom v hustě obydleném
úseku a některé naše činnosti jsou dost hlučné. Setkáváme se proto s nepříznivým ohlasem. Ze zkušeností však
vím, že provoz na modernizované trati s bezstykovými
kolejemi je nejen rychlejší a bezpečnější, ale také mnohem
tišší. Proto věřím, že to s námi Pražané ještě pár dní vydrží, protože k plnému zprovoznění tratí s oběma stavbami
by mělo dojít naráz už 13. prosince. Věřím, že se tak stane,
a myslím, že to bude pro celý tým ten nejlepší vánoční
dárek. Na jaře pak v Praze dokončíme už jen estetické či
sadové úpravy a provedeme hluková měření.
Na stavbu Rokycany–Plzeň jste jako ředitel výstavby
nastoupil teprve nedávno. V jaké je dnes fázi?
Nečekaně dlouho ji zdržel archeologický výzkum a investor začínal být nespokojený zejména s dodržováním harmonogramu. Teď už ale stavba běží na všech frontách. Se
členy tří týmů divize 5, které mají na starosti rekonstrukce
mostů, ražbu tunelu Ejpovice a výrobu tybinků pro jeho
ostění, se dlouho znám a dobře spolupracujeme, jak je to
v naší divizi zvykem. Se Subterrou, jež má jako menšinový
účastník ve sdružení na starosti převážně železniční svršek a spodek, rozvíjíme vztahy na profesionální úrovni.
Jsem rád, že už jsme konečně mohli zahájit i montáž TBM,
který by měl začít razit tunel koncem ledna 2015.
Jak stíháte řídit čtyři náročné stavby naráz?
Obtížně. A budu opravdu rád, až bude po Vánocích. Naštěstí nejsem na práci sám a mám sehraný tým. Před lety
do něj nastoupilo několik absolventů a mně se vrací, že
jsem jim na začátku pomáhal a radil. Dnes jsou schopní
technici a vědí, co a jak, a spolu se zkušenějšími kolegy
mi pomáhají s tím, co potřebuji. Za to jim všem patří dík.
Pořád vás stavařina těší?
Je náročnější než dřív, protože se jako všichni vedoucí
projektu musím víc věnovat ekonomice, právům a administrativě než třeba harmonogramům či hledání správných
technických řešení, které mě baví víc. Potřebuji ale vidět
konkrétní výsledek práce, a to stavařina splňuje. Proto
jsem si ji vybral, když jsem po roce studia na Matfyzu
zjistil, že nedokážu žít jen ve světě definic, vět a důkazů.
Co napovídají vaše zkušenosti ze železničních staveb?
Na železnici je dnes hodně práce, ale málo firem s potřebnou mechanizací. Začalo nám sice pomáhat vlastní železniční středisko, pokud ale chce Metrostav v tomto oboru
pokračovat, měl by víc investovat do strojového vybavení.
26.11.14 16:33