strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
1
Divize 3 dokončila stavbu nedaleko Brestu
„Velmi rád bych s prací v Bělorusku pokračoval,“ říká
Ing. Pavel Hruška z divize 3, jehož tým právě dokončil
stavbu nákladního terminálu Kozloviči–2. Jeho slova
napovídají, že se divizi v Bělorusku daří. Nedaleko
Brestu vybudovala už druhé obří logistické centrum –
v termínu a podle požadavků státního investora.
Stavba Kozloviči–2 probíhala na území o rozloze přes
14 hektarů. V první etapě zahrnula skladovací halu (foto
č. 1) se zastavěnou plochou 17 340 m² a řadou vestavků
i přístavků včetně administrativní budovy, tříhvězdičkový
hotel s restaurací pro až 165 hostů (foto č. 2), stanici
technické obsluhy s myčkou aut, trafostanice, kotelny,
vrátnice a parkoviště pro téměř 150 nákladních a více než
150 osobních vozů. Součástí nového oploceného areálu je
také zařízení na čištění a akumulaci dešťových vod s odlučovačem ropných látek a kilometry sítí, komunikací i kruhový objezd s napojením na přilehlou dálnici M1. Protože
2
zadavatel byl s prací Metrostavu spokojen, rozšířil letos
v říjnu kontrakt i o druhou etapu díla – výstavbu dalšího
oploceného a osvětleného parkoviště pro 50 kamionů.
„První etapu projektu jsme dokončili už 10. října.
Investor ale kvůli poruše přívodního kabelu areál pozdě
napojil na elektrickou síť, a proto teprve teď spouštíme
a regulujeme všechny vnitřní systémy i technologie. Odhaduji, že nám to zabere asi 14 dní, a koncem listopadu
bychom mohli zahájit kolaudace a předávání díla,“ vysvětluje Ing. Hruška a dodává, že druhou, menší a méně náročnou část zakázky jeho tým předá začátkem prosince.
„Kozloviči–2 byla pro mě velká zkušenost,“ pokračuje
Ing. Hruška. „Běloruské podnikatelské prostředí je mnohem turbulentnější a drsnější než u nás a firmy tu nejsou
tak finančně stabilní. Žijí ze záloh, a i když mají velice
krátkou dobu splatnosti faktur, mohou se snadno dostat
do problémů a zaniknout. Těžko se tu proto hledají spolehliví subdodavatelé. Ten, kdo nabídne nejnižší cenu, totiž
často není schopen práci provést. Výběr dodavatelů nám
komplikovalo i to, že náš běloruský projektant se zpozdil
s projektem. I přesto se nám většinou podařilo vybrat
solidní partnery a dodržet termíny vůči investorovi.“
Tým, který dnes zahrnuje pět Čechů a šest Bělorusů,
bude ve stále omezenější sestavě působit u Brestu až asi
do března 2015. Bylo by škoda nevyužít jeho nabyté zkušenosti. „Máme tu už prověřené kontakty, dost jsme se
naučili a další stavba by proto v Bělorusku mohla dopadnout ještě lépe. Proto věřím, že se tam našemu zastoupení
podaří vysoutěžit další zakázku,“ uzavírá Ing. Hruška.
–red–, foto archiv stavby
Demolice pod přísným bezpečnostním dozorem
Zbourat jadernou elektrárnu je určitě snazší než ji
postavit. Přesto to není tak jednoduché jako třeba
odstranit obyčejný městský dům. Potvrdit to může
vedoucí projektu Ing. Marek Krejsa z divize 8, který
na Slovensku spolu s Ing. Miroslavem Vansou řídí demontáže technologických zařízení a demolice objektů
v elektrárně V1 v Jaslovských Bohunicích. Je odstavená už od roku 2008 a její postupnou likvidaci řídí státní
Jaderná a vyřazovací společnost (JAVYS). Od letošního května pro ni poprvé pracuje i Metrostav.
Činnosti související s ukončením provozu jaderné
elektrárny V1 a s jejím odstraněním – odborně vyřazením – probíhají v etapách a financují je granty od mezinárodního fondu BIDSF. Metrostav, jako lídr ve sdružení
s firmou Purum CZ, řídí projekt označený D3. 4. Zabývá se
likvidací technologických zařízení ponechaných na místě
po demontáži dieselagregátů, a demolicí jejich stavebních
objektů, tedy vlastní stanice, její přístavby a naftového
hospodářství. Na konci provozu V1 sloužily v přechod-
ném období jako záložní zdroj. „Samotná demontáž či
demolice nejsou složité ani v jaderné elektrárně,“ říká
Ing. Marek Krejsa. Okamžitě však dodává: „Co nám však
stěžuje práci, je dlouhý čas potřebný k získání bezpečnostních povolení ke vstupu do elektrárny či odvozu materiálů nebo schvalování technické dokumentace. Každý
dokument totiž musí projít schvalovacím procesem hned
několika odborů společnosti JAVYS. Stejně tak podléhá
odsouhlasení i zahájení všech pracovních postupů nebo
činností. Investor má navíc na některá vyjádření až 60 dní,
což provedení činností značně oddaluje.“
Divize 8 zahájila zakázku zhruba v polovině května 2014, místní subdodavatelské firmy začaly v Jaslovských Bohunicích pracovat koncem září. Hotovo by měly
mít do konce února 2015, celý projekt této části likvidace
V1 by se měl uzavřít asi v půlce příštího září.
Momentálně už jsou v elektrárně odstraněné azbestové kabelové lávky a zdemolované inženýrské sítě včetně
naftových kanálů či rozvodů elektroinstalací a pitné,
požární i technické vody. Dělníci už také začali demolovat
vlastní objekt záložního zdroje (foto).
„Každý, kdo na stavbě působí, podléhá pravidelnému
radiačnímu monitorování stejně jako všechny odpady
a dále využitelné materiály. Neobvyklá je i přítomnost
bezpečnostní služby při nakládce materiálu nebo během
tankování strojů,“ říká vedoucí projektu a uzavírá: „Podle
našich informací je JAVYS s naší činností spokojen. I proto doufám, že bychom mohli uspět také v soutěži na provedení demolice čtyř 120 metrů vysokých chladicích věží
zdejší jaderné elektrárny, kterou právě připravuje.“
V centru Brna roste elegantní parkovací dům
Vtěsnat parkoviště pro 360 vozů do vzdálenosti pouhých 150 metrů od brněnského náměstí Svobody se
dlouho zdálo být nemožné. Investor, kterého vlastní
město, si ale nakonec se všemi problémy poradil.
Letos 1. listopadu proto mohl tým Ing. Tomáše Vařáka
z jihomoravského regionu divize 1 začít stavět nový
parkovací dům přímo ve středu moravské metropole.
„Stavbu, kterou provádíme ve sdružení s firmou IMOS
Brno, vede společný projektový tým,“ vysvětluje Ing. Vařák a doplňuje: „V současnosti na staveništi probíhá
demolice zpevněných ploch novodobého parkoviště, likvidace sklepů, které pod terénem zůstaly po původní
historické zástavbě zbourané v první polovině 20. století,
a pomocí mikropilot zajišťujeme stěnu sousední Moravské
galerie. Založení parkovacího domu blízko historických
budov bude velmi náročné a jejich stěny budeme muset
po celou dobu prací monitorovat. Stejně jako při jiných
zakázkách v centru měst se i v Brně potýkáme s minimálním prostorem, jedinou přístupovou cestou a s omezením
pracovní doby, abychom nerušili sousedy, zejména hosty
vedlejšího čtyřhvězdičkového hotelu International.“
Auta budou do jednosměrných garáží vjíždět z Husovy
ulice a opouštět je budou netradičně z nejnižšího druhého
suterénu pomocí podzemní rampy (vizualizace č. 1) – aby
nedošlo ke kolizi s vozy odjíždějícími z hotelového parkoviště. Z celkem 360 parkovacích míst bude deset vyhrazeno motocyklům a devět osobám se zhoršenou schopností
pohybu. Dvacítka vozidel s pohonem na LPG/CNG bude
1
moci parkovat na střeše. U vjezdu do garážového domu
budou připravena tři dobíjecí stání pro elektromobily.
V přízemí objektu vznikne navíc kavárna, trafika a veřejné záchodky. V 8. nadzemním podlaží se rozprostře
galerie s multifunkční výstavní plochou na střešní terase.
Součástí zakázky je také definitivní vyřešení vyústky kolektoru, který má na zastavované parcele větrací a únikový objekt. Jeho funkce musí být zachována po celou dobu
stavby, která celá skončí v srpnu roku 2016.
Nový desetipodlažní objekt vyroste za 20 měsíců
na ploše zhruba 43 x 36 m mezi bývalým dominikánským
klášterem, kde dnes sídlí brněnský magistrát, Moravskou
galerií a Internationalem. Jeho základová deska a obvodové stěny obou suterénů vytvoří bílá vana podepřená
vrtanými hlubinnými pilotami. Nosná kostra budovy bude
z monolitického železobetonu.
Autoři projektu – doc. Ing. arch. Petr Hrůša a Ing. Igor
Bielik – soustředili svou pozornost na to, aby parkovací
dům svým vzhledem dobře zapadl do okolní zástavby.
Jeho světlou fasádu proto ozdobí pouze strohé kamenné
doplňky okenních otvorů – parapetní deska a masivní
sloupek ze stejného druhu kamene, který okna po výšce
rozdělí na dvě úzké „střílny“ (vizualizace č. 2). Na brněnskou stavbu přitom dorazí hned čtyři různobarevné druhy
kamene – bílý vápenec a světle šedý pískovec z Itálie,
červený pískovec se Skotska a čínský tmavě šedý bazalt.
–red–, vizualizace poskytla firma Architek ti Hrůša & spol., Ateliér Brno
2
Vodní stavba na nevyzpytatelné Berounce
Jez na Berounce v Černošicích u Prahy existuje od nepaměti. První záznam o něm pochází z roku 1523, byl
však zřejmě postaven už v dobách Karla IV. Letos v září
jej začala rekonstruovat divize 6, která k jeho moderní
podobě přistaví i vodáckou propust a rybí přechod.
Černošický jez měl původně tvar šípu s hrotem asi
15 metrů proti proudu od toho současného. Jeho zbytky
jsou stále zřetelné. Poslední verze jezu, která dnes vzdouvá vodu pro malou vodní elektrárnu, pochází z roku 1920.
Od 50. let 20. století však na vodním díle pracoval jen
zub času, který spolu s vodou jeho konstrukce znatelně
poškodil. Nejvíce je postihla povodeň v roce 2002, která
narušila a dokonce posunula betonové čtyřstěny stabilizující celé dílo. Podnik Povodí Vltavy proto rozhodl o jeho
opravě a vylepšení. To už před letními prázdninami roku
2016 ocení jak vodáci, kteří museli lodě přes jez přenášet, tak i ryby, jež získají nový luxusní rybochod. Obě tato
zařízení vzniknou u levého břehu naproti MVE.
„Kvůli zajištění průtočnosti řeky máme celou akci rozdělenou na čtyři po sobě jdoucí etapy,“ popisuje průběh
rekonstrukce vedoucí týmu Ing. Jiří Škranc. „Přes zimu
ale musíme koryto uvolnit, abychom zabránili jarnímu
hromadění ledových ker, které je zde časté a dost nebezpečné.“ Vzhledem k tomu, že jediný přístup k Berounce
byl asi 200 metrů pod jezem, museli si stavbaři prvně
vybudovat příjezdovou cestu na levém břehu řeky (foto). Kromě ní zde dnes dodělávají i pracovní plošinu pro
vrtání pilot. „Provede je firma Zakládání staveb, která je
naším partnerem ve sdružení,“ pokračuje Ing. Škranc.
„Naši betonáři pak na pilotách vybudují železobetonovou
konstrukci rybího přechodu, později obloženou kameny.
Obdobně budeme postupovat na samotném jezu i u lodní
propusti s kartáčovou vestavbu pro zpomalení proudu.
Její míry dosáhnou 25,5 krát 2,5 metru a pod ní bude
mělký vývar v podobě železobetonové vany. Rybochod
s jednou odpočívkou bude 76 m dlouhý a 3 m široký.“
Protože investor nemá dokumentaci k poslední podobě jezu, narážejí stavbaři u Berounky na nečekané problémy, třeba kamenné záhozy břehu, přes které nelze vrtat
piloty. „Dá se také čekat, že nás řeka často vyžene. Jen
za první měsíc jsme už stavbu museli na tři dny přerušit.
Berounka je totiž z povodňového hlediska velmi nepředvídatelná a nebezpečná,“ uzavírá Ing. Škranc.
–jar–, foto Josef Husák
–red–, foto archiv stavby
Metrostav_21_2014.indd 3
26.11.14 16:33