strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

1

Divize 3 dokončila stavbu nedaleko Brestu

„Velmi rád bych s prací v Bělorusku pokračoval,“ říká

Ing. Pavel Hruška z divize 3, jehož tým právě dokončil

stavbu nákladního terminálu Kozloviči–2. Jeho slova

napovídají, že se divizi v Bělorusku daří. Nedaleko

Brestu vybudovala už druhé obří logistické centrum –

v termínu a podle požadavků státního investora.

Stavba Kozloviči–2 probíhala na území o rozloze přes

14 hektarů. V první etapě zahrnula skladovací halu (foto

č. 1) se zastavěnou plochou 17 340 m² a řadou vestavků

i přístavků včetně administrativní budovy, tříhvězdičkový

hotel s restaurací pro až 165 hostů (foto č. 2), stanici

technické obsluhy s myčkou aut, trafostanice, kotelny,

vrátnice a parkoviště pro téměř 150 nákladních a více než

150 osobních vozů. Součástí nového oploceného areálu je

také zařízení na čištění a akumulaci dešťových vod s odlučovačem ropných látek a kilometry sítí, komunikací i kruhový objezd s napojením na přilehlou dálnici M1. Protože

2

zadavatel byl s prací Metrostavu spokojen, rozšířil letos

v říjnu kontrakt i o druhou etapu díla – výstavbu dalšího

oploceného a osvětleného parkoviště pro 50 kamionů.

„První etapu projektu jsme dokončili už 10. října.

Investor ale kvůli poruše přívodního kabelu areál pozdě

napojil na elektrickou síť, a proto teprve teď spouštíme

a regulujeme všechny vnitřní systémy i technologie. Odhaduji, že nám to zabere asi 14 dní, a koncem listopadu

bychom mohli zahájit kolaudace a předávání díla,“ vysvětluje Ing. Hruška a dodává, že druhou, menší a méně náročnou část zakázky jeho tým předá začátkem prosince.

„Kozloviči–2 byla pro mě velká zkušenost,“ pokračuje

Ing. Hruška. „Běloruské podnikatelské prostředí je mnohem turbulentnější a drsnější než u nás a firmy tu nejsou

tak finančně stabilní. Žijí ze záloh, a i když mají velice

krátkou dobu splatnosti faktur, mohou se snadno dostat

do problémů a zaniknout. Těžko se tu proto hledají spolehliví subdodavatelé. Ten, kdo nabídne nejnižší cenu, totiž

často není schopen práci provést. Výběr dodavatelů nám

komplikovalo i to, že náš běloruský projektant se zpozdil

s projektem. I přesto se nám většinou podařilo vybrat

solidní partnery a dodržet termíny vůči investorovi.“

Tým, který dnes zahrnuje pět Čechů a šest Bělorusů,

bude ve stále omezenější sestavě působit u Brestu až asi

do března 2015. Bylo by škoda nevyužít jeho nabyté zkušenosti. „Máme tu už prověřené kontakty, dost jsme se

naučili a další stavba by proto v Bělorusku mohla dopadnout ještě lépe. Proto věřím, že se tam našemu zastoupení

podaří vysoutěžit další zakázku,“ uzavírá Ing. Hruška.

–red–, foto archiv stavby

Demolice pod přísným bezpečnostním dozorem

Zbourat jadernou elektrárnu je určitě snazší než ji

postavit. Přesto to není tak jednoduché jako třeba

odstranit obyčejný městský dům. Potvrdit to může

vedoucí projektu Ing. Marek Krejsa z divize 8, který

na Slovensku spolu s Ing. Miroslavem Vansou řídí demontáže technologických zařízení a demolice objektů

v elektrárně V1 v Jaslovských Bohunicích. Je odstavená už od roku 2008 a její postupnou likvidaci řídí státní

Jaderná a vyřazovací společnost (JAVYS). Od letošního května pro ni poprvé pracuje i Metrostav.

Činnosti související s ukončením provozu jaderné

elektrárny V1 a s jejím odstraněním – odborně vyřazením – probíhají v etapách a financují je granty od mezinárodního fondu BIDSF. Metrostav, jako lídr ve sdružení

s firmou Purum CZ, řídí projekt označený D3. 4. Zabývá se

likvidací technologických zařízení ponechaných na místě

po demontáži dieselagregátů, a demolicí jejich stavebních

objektů, tedy vlastní stanice, její přístavby a naftového

hospodářství. Na konci provozu V1 sloužily v přechod-

ném období jako záložní zdroj. „Samotná demontáž či

demolice nejsou složité ani v jaderné elektrárně,“ říká

Ing. Marek Krejsa. Okamžitě však dodává: „Co nám však

stěžuje práci, je dlouhý čas potřebný k získání bezpečnostních povolení ke vstupu do elektrárny či odvozu materiálů nebo schvalování technické dokumentace. Každý

dokument totiž musí projít schvalovacím procesem hned

několika odborů společnosti JAVYS. Stejně tak podléhá

odsouhlasení i zahájení všech pracovních postupů nebo

činností. Investor má navíc na některá vyjádření až 60 dní,

což provedení činností značně oddaluje.“

Divize 8 zahájila zakázku zhruba v polovině května 2014, místní subdodavatelské firmy začaly v Jaslovských Bohunicích pracovat koncem září. Hotovo by měly

mít do konce února 2015, celý projekt této části likvidace

V1 by se měl uzavřít asi v půlce příštího září.

Momentálně už jsou v elektrárně odstraněné azbestové kabelové lávky a zdemolované inženýrské sítě včetně

naftových kanálů či rozvodů elektroinstalací a pitné,

požární i technické vody. Dělníci už také začali demolovat

vlastní objekt záložního zdroje (foto).

„Každý, kdo na stavbě působí, podléhá pravidelnému

radiačnímu monitorování stejně jako všechny odpady

a dále využitelné materiály. Neobvyklá je i přítomnost

bezpečnostní služby při nakládce materiálu nebo během

tankování strojů,“ říká vedoucí projektu a uzavírá: „Podle

našich informací je JAVYS s naší činností spokojen. I proto doufám, že bychom mohli uspět také v soutěži na provedení demolice čtyř 120 metrů vysokých chladicích věží

zdejší jaderné elektrárny, kterou právě připravuje.“

V centru Brna roste elegantní parkovací dům

Vtěsnat parkoviště pro 360 vozů do vzdálenosti pouhých 150 metrů od brněnského náměstí Svobody se

dlouho zdálo být nemožné. Investor, kterého vlastní

město, si ale nakonec se všemi problémy poradil.

Letos 1. listopadu proto mohl tým Ing. Tomáše Vařáka

z jihomoravského regionu divize 1 začít stavět nový

parkovací dům přímo ve středu moravské metropole.

„Stavbu, kterou provádíme ve sdružení s firmou IMOS

Brno, vede společný projektový tým,“ vysvětluje Ing. Vařák a doplňuje: „V současnosti na staveništi probíhá

demolice zpevněných ploch novodobého parkoviště, likvidace sklepů, které pod terénem zůstaly po původní

historické zástavbě zbourané v první polovině 20. století,

a pomocí mikropilot zajišťujeme stěnu sousední Moravské

galerie. Založení parkovacího domu blízko historických

budov bude velmi náročné a jejich stěny budeme muset

po celou dobu prací monitorovat. Stejně jako při jiných

zakázkách v centru měst se i v Brně potýkáme s minimálním prostorem, jedinou přístupovou cestou a s omezením

pracovní doby, abychom nerušili sousedy, zejména hosty

vedlejšího čtyřhvězdičkového hotelu International.“

Auta budou do jednosměrných garáží vjíždět z Husovy

ulice a opouštět je budou netradičně z nejnižšího druhého

suterénu pomocí podzemní rampy (vizualizace č. 1) – aby

nedošlo ke kolizi s vozy odjíždějícími z hotelového parkoviště. Z celkem 360 parkovacích míst bude deset vyhrazeno motocyk­lům a devět osobám se zhoršenou schopností

pohybu. Dvacítka vozidel s pohonem na LPG/CNG bude

1

moci parkovat na střeše. U vjezdu do garážového domu

budou připravena tři dobíjecí stání pro elektromobily.

V přízemí objektu vznikne navíc kavárna, trafika a veřejné záchodky. V 8. nadzemním podlaží se rozprostře

galerie s multifunkční výstavní plochou na střešní terase.

Součástí zakázky je také definitivní vyřešení vyústky kolektoru, který má na zastavované parcele větrací a únikový objekt. Jeho funkce musí být zachována po celou dobu

stavby, která celá skončí v srpnu roku 2016.

Nový desetipodlažní objekt vyroste za 20 měsíců

na ploše zhruba 43 x 36 m mezi bývalým dominikánským

klášterem, kde dnes sídlí brněnský magistrát, Moravskou

galerií a Internationalem. Jeho základová deska a obvodové stěny obou suterénů vytvoří bílá vana podepřená

vrtanými hlubinnými pilotami. Nosná kostra budovy bude

z monolitického železobetonu.

Autoři projektu – doc. Ing. arch. Petr Hrůša a Ing. Igor

Bielik – soustředili svou pozornost na to, aby parkovací

dům svým vzhledem dobře zapadl do okolní zástavby.

Jeho světlou fasádu proto ozdobí pouze strohé kamenné

doplňky okenních otvorů – parapetní deska a masivní

sloupek ze stejného druhu kamene, který okna po výšce

rozdělí na dvě úzké „střílny“ (vizualizace č. 2). Na brněnskou stavbu přitom dorazí hned čtyři různobarevné druhy

kamene – bílý vápenec a světle šedý pískovec z Itálie,

červený pískovec se Skotska a čínský tmavě šedý bazalt.

–red–, vizualizace poskytla firma Architek ti Hrůša & spol., Ateliér Brno

2

Vodní stavba na nevyzpytatelné Berounce

Jez na Berounce v Černošicích u Prahy existuje od nepaměti. První záznam o něm pochází z roku 1523, byl

však zřejmě postaven už v dobách Karla IV. Letos v září

jej začala rekonstruovat divize 6, která k jeho moderní

podobě přistaví i vodáckou propust a rybí přechod.

Černošický jez měl původně tvar šípu s hrotem asi

15 metrů proti proudu od toho současného. Jeho zbytky

jsou stále zřetelné. Poslední verze jezu, která dnes vzdouvá vodu pro malou vodní elektrárnu, pochází z roku 1920.

Od 50. let 20. století však na vodním díle pracoval jen

zub času, který spolu s vodou jeho konstrukce znatelně

poškodil. Nejvíce je postihla povodeň v roce 2002, která

narušila a dokonce posunula betonové čtyřstěny stabilizující celé dílo. Podnik Povodí Vltavy proto rozhodl o jeho

opravě a vylepšení. To už před letními prázdninami roku

2016 ocení jak vodáci, kteří museli lodě přes jez přenášet, tak i ryby, jež získají nový luxusní rybochod. Obě tato

zařízení vzniknou u levého břehu naproti MVE.

„Kvůli zajištění průtočnosti řeky máme celou akci rozdělenou na čtyři po sobě jdoucí etapy,“ popisuje průběh

rekonstrukce vedoucí týmu Ing. Jiří Škranc. „Přes zimu

ale musíme koryto uvolnit, abychom zabránili jarnímu

hromadění ledových ker, které je zde časté a dost nebezpečné.“ Vzhledem k tomu, že jediný přístup k Berounce

byl asi 200 metrů pod jezem, museli si stavbaři prvně

vybudovat příjezdovou cestu na levém břehu řeky (foto). Kromě ní zde dnes dodělávají i pracovní plošinu pro

vrtání pilot. „Provede je firma Zakládání staveb, která je

naším partnerem ve sdružení,“ pokračuje Ing. Škranc.

„Naši betonáři pak na pilotách vybudují železobetonovou

konstrukci rybího přechodu, později obloženou kameny.

Obdobně budeme postupovat na samotném jezu i u lodní

propusti s kartáčovou vestavbu pro zpomalení proudu.

Její míry dosáhnou 25,5 krát 2,5 metru a pod ní bude

mělký vývar v podobě železobetonové vany. Rybochod

s jednou odpočívkou bude 76 m dlouhý a 3 m široký.“

Protože investor nemá dokumentaci k poslední podobě jezu, narážejí stavbaři u Berounky na nečekané problémy, třeba kamenné záhozy břehu, přes které nelze vrtat

piloty. „Dá se také čekat, že nás řeka často vyžene. Jen

za první měsíc jsme už stavbu museli na tři dny přerušit.

Berounka je totiž z povodňového hlediska velmi nepředvídatelná a nebezpečná,“ uzavírá Ing. Škranc.

–jar–, foto Josef Husák

–red–, foto archiv stavby

Metrostav_21_2014.indd 3

26.11.14 16:33