Strana 3

strana 3

Nejcennějším exponátem bude sama budova

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

3D MODEL ODSÍŘENÍ EMĚ I

spalinový systém

systém absorpce

systém odvodnění

rekonstrukce 140 m vysokého komína

spojovací potrubí

Babylon na ekologické stavbě v EMĚ I

Zlepšování životního prostředí patří mezi současné

priority. Přispívá k němu i tým Ing. Zdeňka Hoška

z divize 3, který za 33 měsíců vybuduje v elektrárně

Mělník I (EMĚ I) pomocí projektu modifikovaného EPC

(navrhni/obstarej/postav) dvě nové odsiřovací linky.

Zakázka v hodnotě víc než 1,5 miliardy Kč se rozeběhla

letos koncem června a po zkušebním provozu sníží už

v březnu roku 2020 emise SOx pod ekologický limit

130 mg/Nm³ (130 mg na normativní kubík) a zaručí,

že emise tuhých znečišťujících látek při spalování uhlí

z dolů Bílina a Vršany nepřekročí hodnotu 10 mg/Nm³.

„Projekt na odsíření EMĚ I se nám podařilo získat i díky dobře odvedené práci při komplexní obnově Elektrárny

Prunéřov II. Přispěly k tomu také zkušenosti, které jsme

nabyli při nedávno dokončené technologické zakázce,

jež v kontraktu typu EPC řešila rekonstrukci dvou ze čtyř

kotlů centrální žatecké teplárny,“ říká vedoucí projektu.

„U EPC je poměrně nákladnější zpracovat nabídku, než

když projektovou dokumentaci dodává investor. Zakázku

získáte, když vymyslíte super technické a ekonomické řešení, a pak můžete i slušně vydělat. Pokud se však spletete, tak nemáte dovolání a všechny případné problémy jdou

nemilosrdně k vaší tíži. Dodavatel je prostě odpovědný

za návrh i celkový výsledek,“ vysvětluje Ing. Hošek.

V každé fázi EPC projektu jeho technici řeší jiné obtížné úkoly. Při nabídce je to tvorba základního projektu

a následné zpracování ceny. Při realizaci je zase složité

skloubit požadavky technologů i investora s kapacitami

a možnostmi stavby. Při dokončení je pak nutné celé

dílo seřídit a spustit tak, aby splnilo smluvní parametry.

„Za sebe bych asi mezi největší komplikace zakázky zařadil skutečnost, že hlavní dodavatel technologie je německá firma – takže vedeme jednání v němčině a v angličtině,

a to je někdy hotový Babylon,“ říká Ing. Hošek.

Komplikovaná stavební část i technologie

Na stavbě, složené z 16 stavebních a 14 hlavních provozních souborů s dalšími deseti dílčími (zjednodušeně viz

3D model), bude divizi 3 pomáhat její provoz ocelových

konstrukcí, armozávod i půjčovna bednění divize 6, věžové jeřáby divize 11 a elektrikáři divize 1.

Práce v EMĚ I budou rozděleny do dvou etap. Protože

je nutné přestavět starý 140 m vysoký komín na tzv. mokrý a zároveň musí být umožněn provoz poloviny elektrárny, bylo třeba vybudovat komín provizorní (foto). „Budeme pracovat s poměrně horkými a agresivními spalinami,

a to vyžaduje – alespoň pro nás – nové materiály. Jako

příklad bych uvedl vnitřní povrchovou úpravu absorbérů

povrstvením vyztuženými epoxidovými hmotami o tloušťce až 5 mm. Nepochybně budou zajímavé i kompenzátory

a klapky kouřovodů, jež budou mít podobný průřez jako

měla čelba tunelu metra V.A. Technologicky náročné

a z hlediska fotografa zajímavé bude osazení horního dílu

nové nerezové vložky na starý komín pomocí helikoptéry,

ke kterému dojde v příštím roce,“ uzavírá Ing. Hošek.

–red–, 3D model a foto archiv stavby

V zóně Triangle roste továrna pro Nexen Tire

V průmyslové zóně u Žatce se letos začala stavět obří

továrna na výrobu pneumatik. Od července zde pracuje

i divize 6. Jihokorejský investor, firma Nexen Tire, pro

niž jde o první podobnou investici v Evropě, zde počítá

se zahájením produkce už ve druhé polovině roku 2018.

Firma Nexen Tire patří v oboru mezi světové lídry.

Výrobní kapacity však zatím měla jen v Jižní Koreji a v Číně. V souvislosti s plánovanou expanzí do Evropy dlouho

zvažovala výběr lokality. V hledáčku měla několik zemí,

Česká republika dostala přednost až v posledním kole,

a to před Polskem a Slovenskem. Tovární komplex, který

se nyní staví v průmyslové zóně Triangle nedaleko Žatce,

je pro ni vůbec prvním závodem umístěným jinde než

v Asii. Podle plánu se tam má do několika let od zahájení

provozu vyrábět na 12 milionů pneumatik ročně.

Jihokorejský investor hodlá do vybudování závodu,

v němž postupně najde práci až 1500 zaměstnanců, investovat v přepočtu zhruba 22 miliard korun. Tato částka,

v níž však samotná stavba představuje jen malý zlomek

nákladů, by znamenala třetí nejvyšší zahraniční investici

v historii ČR – po nošovickém Hyundai a kolínské TPCA.

Neobvykle rozlehlý výrobní areál

Záměru odpovídají nároky na rozměry budovaných staveb. Nový závod vyroste na pozemku o rozloze 65,4 ha,

což zhruba odpovídá ploše 15 fotbalových hřišť (foto). Jen

hlavní hala s výrobní linkou zabere 35 hektarů. Metrostav

je v nynější první etapě dodavatelem stavební části tzv.

pomocných budov, což zahrnuje výstavbu devíti velkých

objektů (servisní objekt, kancelářská budova, jídelna

a šatny, centrum výzkumu a vývoje, hlavní trafostanice,

celní sklad, hlavní vrátnice a dvě nádrže na vodu) se suterény a technickým zázemím. Součástí je i síť servisních

tunelů, které propojí stavby s hlavní výrobnou, a dále práce na menších objektech pro technické zajištění výroby.

Stavbaři z divize 6 letos v listopadu dokončovali nosné

monolitické konstrukce suterénů budov a technologických tunelů a pokračovali s montážemi nadzemních částí,

které jsou převážně z PREFA konstrukcí. Dílo by měli odevzdat v červenci příštího roku. Vedoucí projektu Ing. David Štochl doufá, že se tento termín podaří splnit. Největší

překážky vidí v nedostatku kapacit na trhu a v problémech

s koordinací prací na straně objednatele – generálního dodavatele firmy Samsung Engeneering Company Limited.

Metrostav, konkrétně divize 8, se v místě nynějšího

staveniště už vloni podílel na zemních pracích při úpravě

terénu. Závěrečnou zajímavostí je, že průmyslová zóna

Triangle vznikla na území bývalého vojenského letiště,

které místní už dříve nazývali „Korea“.

Blanka Růžičková, foto Samsung

Metrostav_21_2017.indd 3

„Z pohledu památkové péče je to nejkomplikovanější

a nejsložitější obnova v dějinách,“ uvedla 6. 11. pro

MF DNES generální ředitelka Národního památkového

ústavu Ing. arch. Naděžda Goryczková o rekonstrukci

historické budovy Národního muzea v Praze (NM).

„Je to jedna z nejnáročnějších a nejobtížnějších staveb

dnešní doby nejen z hlediska památkářů. Velké objemy

prací v krátkém čase a široká škála často velmi specializovaných řemesel vyžadují odborný a systematický přístup na stavbě i v realizačních týmech, které se starají

také o složitou administrativu projektu v režimu veřejné

zakázky. Objem ‚papírů‘ potřebných k realizaci je tu přímo úměrný velikosti budovy,“ říká Jan Kučera z divize 9,

který rekonstrukci NM řídí. Novorenesanční budova se

při ní má proměnit na moderně fungující objekt vyhovující technickým i společenským požadavkům 21. století.

Spousta novátorských prvků vyžaduje náročná řešení. Při

práci je přitom nezbytné plně dodržovat speciální režim

na základě schváleného projektu i závazných stanovisek

památkové péče.

Nejsložitější řešené úkoly při rekonstrukci NM

Střešní konstrukce – požadavek citlivě odstranit nepůvodní dostavby i vestavby a střechu obnovit v původních

tvarech, materiálech a skladbě (břidlice, měď, zlacení).

Zastřešení dvoran – zastřešení obou dvorů nad rámec Schulzova projektu nesmí poškodit hmotu původní

stavby, a to ani viditelným zpevněním. Zasklené ocelové

konstrukce jsou proto umístěny pod horizont střech tak

(foto), aby se nezměnily blízké ani dálkové pohledy na NM.

Spojovací chodba pod Vinohradskou třídou – propojení

nového objektu muzea, bývalého Federálního shromáždění, s historickou budovou prochází poměrně složitými

původními základy. Tunel musel být tvořen postupně

a šetrně, aby nepoškodil navazující stěny, fasádu a sochařskou výzdobu.

Restaurátorské práce – probíhají současně s relativně

obtížnými stavebními zásahy, v prašném prostředí s otřesy, v geologicky složité lokalitě narušené stavbou metra.

Kamenné a dřevěné podlahy – ty památkově hodnotné

musejí plnit nové normové požadavky, ukrýt rozvody se

stovkami podlahových krabic a otopných kontejnerů pod

pochozí plochy a zachovat si umělecký výraz.

Rozměrná okna – nejvíce diskutovaná a stavbu protahující záležitost. Okna musejí vyhovovat novým požadavkům

na tepelnou a zvukovou izolaci, a přitom zůstat v původních pohledových proporcích s historickou profilací. Pro

splnění požadavků bylo navrženo světově unikátní řešení

– osazení dvojskel do velkých a ven otevíravých křídel.

Obnova kamenných prvků – u balustrády, rozměrných

profilací římsy a konstrukce tympanonu musí kámen

mimo architektonicko-dekorační funkce plnit i funkci stavebně-technickou a statickou. Po poznání poruch in situ

je nutné určit, co, jak a v jakém rozsahu se doplní, vymění

nebo rozebere, zpevní a pak znovu sesadí.

Sdružení M-P-I Národní muzeum rekonstrukci zvládne

Stavbaři řeší nečekané nálezy a vyrovnávají se s novými

skutečnostmi. Zadávací projekt pro výběr dodavatele je

zastaralý, byl dokončen už v roce 2011 na základě odhadů

tehdejších rozsahů poškození bez hloubkových průzkumů

a stavebních sond. Teprve při stavbě se třeba zjistilo, že

prostor pod podlahami pro zabudování nosných prvků její

skladby a skrytých tras nových technologií je oproti předpokladům menší. Až při realizaci se prokázalo, že okna není možné opravit na místě. Řešení takových nově nalezených skutečností si vyžaduje okamžitou reakci v podobě

návrhu opatření, se kterými navíc musejí souhlasit všichni

zúčastnění, ve velké části případů i památková péče.

Zdroj divize 9, foto Irena Klingorová

je počet metrů, které měří právě otevřený Norðfjörður

– nejdelší silniční tunel na Islandu a zároveň nejdelší

podzemní dílo, které kdy postavil Metrostav.

Atypická škola pro žáky a učitele v Kamenici

Zajímavý exteriér i interiér získala základní škola v Kamenici poblíž Jílového u Prahy. Za 15 měsíců ji stavbaři pod vedením divize 6 proměnili v architektonicky

působivý objekt vybavený moderními technologiemi.

Základní škola prošla rekonstrukcí a dostavbou. Školní

jídelna, která by po dostavbě kapacitně nestačila, se asi

o třetinu rozšířila do prostor původní malé tělocvičny.

Základním cílem dostavby bylo vytvoření nové větší tělocvičny a šesti učeben s potřebným zázemím.

Dostavba byla ze stavebního hlediska zajímavá. Její

patro vzniklo na části střechy staré školy a mělo dva odlišné nosné systémy: dřevostavbu a ocelovou konstrukci.

„Přesněji řečeno tvoří nástavbu systém sloupkové dřevostavby s ocelovým nosným skeletem, který je skrytý

ve stěnách, podlaze a stropě a ztužují jej ocelová táhla.

Přístavby zázemí u učeben a tělocvičny jsou zděné a mají

monolitické stropy,“ popsal přípravář Ing. Rostislav Jurka.

Nová tělocvična bohatě prosvětlená velkými okny

se stala dominantní prvkem celého komplexu, protože

je částečně vyložena do prostoru nad přístupovou a zásobovací cestu do kuchyně. Její vykonzolovanou část

stavbaři podepřeli šesticí ocelových sloupů uspořádaných do kloubově uchycených dvojic ve tvaru písmene V.

„Zajímavá je i nosná konstrukce střechy tělocvičny, kterou tvoří sedm pohledově přiznaných ocelovo-dřevěných

příhradových vazníků (foto č. 2),“ řekl vedoucí projektu

Miloslav Koubík. Stěny i strop tělocvičny jsou obloženy

bukovou překližkou stejně jako pro interiérové školní

sportoviště nezvyklá tribuna. Hlavní fasádu nástavby

ve druhém patře tvoří dřevěný horizontální obklad z aglomerovaného dřeva thermowood (foto č. 1), na některých

místech doplněný trapézovým plechem.

Namáhavá práce s rukama nad hlavou

„Rád bych ještě zmínil jednu konstrukci, která je nezvyklá

hlavně svým rozsahem. Podle návrhu architekta jsme

v průjezdu pod novou tělocvičnou vytvořili na ploše téměř

350 m² venkovní protipožární podhled z cementotřískových desek CETRIS. Jsou velmi tvrdé a těžké, a to komplikovalo nejen přípravu, tedy jejich formátování či předvrty,

ale i montáž v několikametrové výšce. Náš tým musel

samozřejmě podhled pečlivě složit tak, aby byla zajištěna

certifikovaná protipožární odolnost podle požadavku požárně bezpečnostního řešení stavby,“ dodal Ing. Jurka.

Také koordinace prací byla v Kamenici náročná, protože prakticky celá rekonstrukce i dostavba probíhaly

během školního roku a stavbaři mohli hlučné a prašné

činnosti provádět jen před výukou a po ní. Doprava materiálu navíc nesměla kolidovat se zásobováním kuchyně.

To vše je ale dnes minulostí. Stavba základní školy

v Kamenici se totiž už v listopadu proměnila v další dobrou

referenci divize 6 a zajímavou architektonickou dominantu

malé obce v okrese Praha-východ.

Martina Vampulová, foto archiv Metrostavu

29.11.17 12:39