strana 2
Stejně a přitom jinak
PTÁME SE
Už pošestnácté se před koncem roku utkali obchodní
partneři Metrostavu a jeho zaměstnanci na tenisových
kurtech (foto č. 1–3). Oproti loňsku se letos 22. listopadu pořadí na stupních vítězů promíchalo.
Čtrnáct dvojic tenistů totiž v Průhonicích nastoupilo
na kurty s novým moderním umělým povrchem. Byl
pomalejší, než na jakém se hrávalo dřív, a tak ve hře spíš
než rychlost nohou uspěly technické finty. Po celodenním klání se nakonec na třetím místě umístili Jan Cuc
s Janou Krejčovou – jedinou ženou ve hře – a Zdeněk
Mička s Petrem Vítkem (foto č. 4 zprava). Stříbrnou příčku
vybojovali Tomáš Fiala a Marek Zbořil (foto č. 5 zprava),
kteří jen těsně neobhájili loňské prvenství. Turnaj o pohár
obchodního ředitele Metrostavu nakonec po výborném
sportovním výkonu vyhráli Petr Fürst a David Jelínek
(foto č. 6 zprava). Radost ze hry a z tradičně přátelského
prostředí si však odnesli všichni, kdo do Průhonic přijeli.
Ing. Pavla Trojana,
vedoucího projektu divize 9
–red–, foto Milan Malíček
1
Výhody využití technologie bílé vany
1
2
3
V posledních letech se podpovrchové části objektů čím
dál častěji provádějí systémem bílé vany. Tedy jako
vodonepropustná železobetonová konstrukce, která
plní funkci nosnou a zároveň i těsnicí proti prostupu
vody, a to bez použití dalších hydroizolačních vrstev.
Bílá vana se uplatňuje u novostaveb bytových domů,
administrativních komplexů, podzemních garáží, tunelových, inženýrských a vodohospodářských staveb,
ale i u běžných podsklepených rodinných domů. Pokud
je dobře navržená a provedená, je její volba výhodná.
Systém bílé vany využívá jako hydroizolační materiál
samotný konstrukční beton prováděný za použití zvláštních opatření. Tato technologie proto umožňuje úsporu
materiálových nákladů a lze ji považovat i za ekologický
a ekonomický způsob výstavby. Její nezanedbatelnou
výhodou je také zkrácení doby díla.
Pro návrh a tedy i výši nákladů na výstavbu bílé vany
je klíčové stanovení kategorie vnitřního prostředí v podzemní části objektu. Definuje totiž jeho vlastnosti a za určitých podmínek a při určitém způsobu využití prostor
do nich připouští průsak určitého množství vody. Škála
zatřídění se pohybuje od absolutně suchého prostředí,
třeba k bydlení či pro sklady zboží citlivého na vlhkost, až
po vlhké, například garáže s dodatečnými opatřeními, jako
jsou žlaby. Kategorii musí stanovit investor ve spolupráci
s projektantem a přenáší se i do smlouvy na výstavbu.
Pro kvalitu vodonepropustné konstrukce je určující její
konstrukční a statický návrh vypracovaný už s komplexní
představou o těsnicím systému. Důležité je i detailní plánování výstavby a technologická kázeň během provádění.
Počet spár a prostupů v betonu, které je třeba utěsnit,
je u bílé vany mnohem menší než u povlakové izolace,
kde je navíc obtížná kontrola těsnosti spojů a během
provádění hrozí riziko porušení izolace. Hlavní rozdíl
mezi izolačními systémy je ale v jejich opravitelnosti.
U povlakových izolací je obtížné určení skutečného místa
průsaku a sanace tak bývají velmi nákladné. Naproti tomu
u vodonepropustných betonových konstrukcí je průsak
lokalizován jednoznačně, a injektáž je proto mnohem
jednodušší a náklady na odstranění možných vad nižší.
Výskyt lokálních průsaků na vodonepropustné konstrukci se předpokládá i při dodržení kvalitativních kritérií, protože sanovat malou míru poruch vyjde levněji
než navrhovat konstrukce s vyššími požadavky na vodonepropustnost. Nepředstavuje to tedy žádné snížení
výsledné kvality díla, ale je přímou součástí technologie.
Útvar technické přípravy zakázek centrály Metrostavu
připravil o systému bílé vany příručku a školení, na které
je možné přihlásit se e-mailem u Ing. Vladislava Johna.
I n g. K . B ř i n d o v á, I n g. V. J o h n, f o t o J H
2
Metrostav Slovakia dokončil halu v Pravenci
4
5
6
Metrostav_22_2014.indd 2
Tým Ľubomíra Čanigy z Metrostavu Slovakia v polovině listopadu úspěšně dokončil stavbu haly F (foto)
pro společnost SLOVAKTUAL v Pravenci. Jak napovídá
písmeno jejího označení, vyrostla ve výrobním areálu
jako v pořadí šestá a po vybavení technologií přispěje
k tomu, že se nedaleko města Prievidza rozšíří kompetenční centrum vysoce kvalitních plastových oken
a dveří určených hlavně pro exportní trhy. Investici
schválila švýcarská společnost AFG Arbonia-Forster-Holding AG, do jejíž skupiny SLOVAKTUAL patří.
„Než jsme mohli začít stavět naplno, museli jsme z pozemku o rozloze 33 000 m² odstranit objekt společnosti
YURA Corporation. Během prvních čtyř měsíců našich
prací v něm přitom ještě naplno běžela výroba komponentů pro automobilku KIA. Materiál z vybouraných objektů
jsme recyklovali a třeba rozdrcené vybourané betony
použili na náspy,“ vzpomíná vedoucí projektu Ľubomír
Čaniga na projekt, který podle něj probíhal za příkladné
spolupráce investora, projektanta i projektového týmu.
Tým Metrostavu Slovakia halu vybudoval a předal
investorovi za necelých devět měsíců. Je jednopodlažní,
nepodsklepená a vyrostla na půdorysu zhruba 217 x 88 m.
Vytvořil ji jednopodlažní skelet s betonovými sloupy
vetknutými do základových patek, střecha z oceli a zděný
zateplený obvodový plášť. K přízemní halové části přiléhá
dvoupodlažní sociálně-administrativní celek, který je z ar-
chitektonického hlediska dominantní částí novostavby.
Jeho obdélníkový půdorys měří 36 x 18 m. Objekt s výrobní plochou o celkové rozloze kolem 15 000 m2 doplňují
i skladové, expediční a další administrativní, sociální či
hygienické prostory a leží na okraji průmyslového areálu, který původně patřil dřevařskému závodu firmy Baťa
a později státnímu podniku Tatra Nábytok Pravenec.
Výroba plastových a plastovo-hliníkových oken bude
v hale F zahájena ihned po montáži nejmodernější technologie vyrobené ve Švýcarsku na zakázku mateřského
koncernu. Společnost SLOVAKTUAL předpokládá, že zde
vyrobí kolem 200 000 m2 oken ročně. Zvýšení kapacity
umožní také vznik až 140 nových pracovních míst.
Katarína Karkusová, foto Branislav Valko
Život se netočí v kruhu, ale vyvíjí po spirále. Potvrzují
to i slova Ing. Pavla Trojana, který dnes pracuje na
stejném projektu jako před devíti lety, kdy firemním
novinám poskytl první rozhovor. Tehdy stavěl – poprvé jako vedoucí projektu – čtyři bytové domy nového
sídliště Slunečný vršek. Teď řídí výstavbu posledních
pěti budov s asi 278 byty, které developerskou činnost
v této oblasti pražské Hostivaře uzavřou.
Čím se liší vaše současná stavba od té z roku 2005?
Zkušenostmi a dobou. Působíme v lokalitě, kterou dobře
známe. Pracujeme pro stejného investora, opět za co
nejnižší peníze a v co nejkratším čase. Domy se shodným konstrukčním systémem stavíme podle podkladů
totožného projektanta. Systém řízení a sledování zakázky
je ale v Metrostavu rok od roku propracovanější a my
máme téměř desetiletou praxi. Kvůli tomu jsme schopni
dílo dokončit s menším projektovým týmem a bez drobných chyb v řízení, kterých jsme se poprvé z neznalosti
dopustili. Díky technickému pokroku umíme lépe vyřešit
i některé detaily ovlivňující například akustické vlastnosti
mezibytových příček. Dobou se však změnili i klienti. Mají
na byty vyšší nároky, a proto nás nesmí překvapit, když
na přejímky dorazí třeba s právníkem či soudním znalcem.
Mezi stavby, které jste v posledních letech řídil, patřila
nástavba pražského hotelu Hilton, novostavba administrativní budovy v Michli pro firmu ČEZ či dostavba
a rekonstrukce zotavovny Bedřichov ve Špindlerově
Mlýně. Byly si něčím podobné?
Měly náročné investory, kteří ale přesně věděli, co chtějí.
Jejich zástupci byli vstřícní a měli vůli i schopnost rozhodovat. Při těchto stavbách jsme všichni táhli za jeden provaz – včetně architekta, projektanta a TDI – a měli společný cíl. Obzvlášť rád vzpomínám na nástavbu hotelu Hilton.
Projekt jsme řídili v angličtině a jednání se zahraničními
partnery byla velmi složitá, ale konstruktivní. Stavba
skončila po všech stránkách úspěšně a představovala pro
mě velikou zkušenost. Dodnes se pohledem na střešní bar
kochám zvlášť za tmy, kdy krásně svítí.
Díky úsilí vašeho týmu vyrostlo také Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí, které si v poslední době odneslo řadu významných
ocenění a Česká komora architektů ho spolu s vybranými experty jako jediné jednohlasně nominovala
do prestižní mezinárodní soutěže Mies van der Rohe
Award 2015. Jak na tohle dílo vzpomínáte?
Jako na malou, ale dlouhou a extrémně náročnou stavbu.
Jednalo se o veřejnou zakázku se složitým projektem,
v němž bylo všechno atypické. Hned od začátku jsem
věděl, že když dokážeme návrh přenést do reality, bude
to krásné dílo. Nečekal jsem ale, že proces jeho tvorby
bude tak bolestný. Stavět jsme museli podle 3D modelu,
protože do země zapuštěná budova neměla snad jediný
pravý úhel a byla sama o sobě celá prototyp. Realizace
si vyžádala množství změn, které se v systému veřejné
zakázky téměř nedaly projednat a kvůli malé vstřícnosti
investora ani schválit. Měl jsem proto pocit, že jsme pracovali „navzdory všem“. Za to, že se dílo vydařilo, vděčím
nasazení našich lidí, jejich práci přesčas a hlavně srdci,
které do stavby vložili. Povedlo se i díky betonářům z divize 6, kteří dokázali provést geometricky velmi složitou
lomenici střechy. Byla to obrovská škola stavění téměř
z ničeho. Často jsme až při práci nacházeli technická řešení, jak co postavit a sesadit, aby všechno fungovalo. Ceny
pro KCEV proto vnímám nejen jako ocenění architekta, ale
hlavně jako ohodnocení kolegů, bez kterých by nevzniklo.
Teď stavíte v Praze. Jak se díváte do budoucna?
Mám zkušený tým, jehož jádro už hodně zažilo. Na stavby,
které po nás zůstaly, mohu být hrdý. Povedly se i proto, že
Metrostav je silná firma s dobrým zázemím i kvalitní technickou podporou a neutíká ze žádných zakázek. Stavařina,
jako snad všechno ostatní, je ale o lidech. Těm kolem sebe – spolupracovníkům i rodině – bych chtěl poděkovat
a říct, že jsem s nimi rád a že věřím, že spolu vydržíme.
12.12.14 11:55