strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
1
Přímý přenos z rekonstrukce Národního muzea
Dění ve východní dvoraně historické budovy Národního
muzea v Praze i v prostoru přilehlém k Vinohradské
třídě, může sledovat každý – prostřednictvím on-line
kamer na www.nm.cz/rekonstrukce. Stavební práce,
které v posledních měsících probíhají pod taktovkou
sdružení M-P-I v uzavřeném areálu muzea, přibližuje
čtenářům novin ředitel stavby Jan Kučera z divize 9:
„Dokončili jsme už téměř celý projekt ochrany a odstrojení, což znamená, že jsme položili více než 25 000 m²
OSB desek, které chrání nejen konstrukce ve vstupní
a schodišťové hale (foto č. 1), ale také podlahy, sloupy,
stěny a další historicky cenné prvky v panteonu. Zakryli
jsme už i kašnu a venkovní schodiště. V suterénech
budovy bouráme nenosné konstrukce a prostupy podle
požadavků nové dispozice. V půdních vestavbách z konce
40. let 20. století jsme objevili zabudovaný azbest a další
nebezpečné látky, proto jsme jejich demolici zatím nezahájili. Provádíme ale práce na obnově původního vzduchotechnického systému, který architekt Josef Schulz
navrhl z podzemních kanálů a větracích šachet vyzděných
v mohutných nosných zdech. Ve výstavních sálech jsme
demontovali parkety, prvky domovní techniky, čistíme
stěny a zapravujeme omítky. Dva z nich používáme jako
2
vzorové, což znamená, že si v nich ověřujeme technologie
a postupy prací, které chceme v průběhu rekonstrukce
používat. Nyní například provádíme vzorovou pokládku
kabelových žlabů do podlahových zásypů (foto č. 2).
Podle podmínek ochrany celý objekt temperujeme na minimálně 10 ˚C pomocí mobilní kotelny s výkonem 1 MW.“
Klid na záběrech kamery z východní dvorany signalizuje, že v ní archeologický průzkum skončil. Až odbor
památkové péče pražského magistrátu rozhodne, jak se
má naložit s nalezenými pozůstatky barokního bastionu
svatého Štěpána, dokončí zde stroje rozpracované práce
speciálního zakládání. Spočívají ve vyvrtání a osazení
asi osm metrů dlouhých mikropilot, které podchytí obvodovou stěnu objektu a zajistí stavební jámu vestavby.
Tímto prostorem později sestoupí schodiště do podzemní
chodby, která pod Vinohradskou třídou spojí historickou
budovu se sousedním novým objektem muzea.
Na podobné „až“ čeká i schodišťová dvorana a panteon – zde musí památkáři po dokončených průzkumech
schválit restaurátorské záměry o tom, jak proběhne oprava zabudovaných architektonických prvků a výtvarných
děl. Velkoprostorové lešení, které k tomu bude zapotřebí,
by měli stavbaři začít budovat už na začátku jara.
Josef Schulz byl velkorysý. Jeho budova se rozkládá
na půdorysu 104 x 74 metrů a od hladiny fontány má po
vrchol kopule 69 m. Navrhl v ní 235 místností, z toho
39 výstavních. Josef Schulz ale byl i spořivý. Většina
toho, co z venku připomíná kámen, je omítka. Také
mramor v interiérech je přírodní jen asi z 10 %. Zbytek
je umělý a vznikl pomocí staré, v baroku vycizelované
techniky zpracování sádry. Ta se míchá s přírodními
pigmenty a klihem, lesk získává ručním broušením.
Nový areál integrovaného záchranného systému
Po pražských stanicích v Jinonicích a v Modřanech vybudoval Metrostav už třetí moderní hasičskou zbrojnici
– tentokrát ve Vrchlabí. Tým Ing. Filipa Křesťana z divize 9 pro ni přestavěl budovu bývalé celnice a komplex
doplnil novostavbou pro záchrannou zdravotní službu.
Výrazně tak zvýšil komfort zázemí pro vrchlabské záchranáře, na jejichž zásazích závisí záchrana životů,
zdraví či majetků místních obyvatel.
„Vcelku to nebyla složitá stavba, jen měla svá specifika, se kterými se třeba u běžných bytových domů
nesetkáváme. Například skluzovou tyč, cvičné schodiště
(foto), napojení speciálních praček a sušiček ochranných
oděvů, velkoplošná garážová vrata pro hasičská auta,
odvětrání odfuků dieselových motorů nebo nádrž na naf-
Metrostav_22_2015.indd 3
tu pro areálovou čerpací stanici,“ říká vedoucí projektu
a chválí práci stavbyvedoucího Ing. Jaroslava Sýkory,
který práce řídil na místě.
„Žádná zakázka ale není bez problémů,“ pokračuje
Ing. Křesťan. „Pro vytápění a chlazení budov v celém
komplexu integrovaného záchranného systému ve Vrchlabí navrhl projektant tepelná čerpadla na principu země
– voda, která využívají kolektory umístěné v hlubinných
vrtech. Těch jsme měli vybudovat celkem třináct a všechny hluboké přes 120 metrů. Když jsme ale začali dělat
první, vrtaři narazili v poměrně malé hloubce na tlakovou
vodu, kterou geologický průzkum nezachytil. Pramen sice
netryskal vysoko, jen asi metr či dva, ale zato pořád. A my
buď museli najít specialisty, kteří přes tlakovou vodu projdou a vrt v jejím dosahu zainjektují, nebo změnit způsob
vytápění. Naštěstí jsme je objevili. V České republice sice
byla jediná firma, která si na to troufla, ale povedlo se jí
vrty provést a dotěsnit podle požadavků.“
Kolaudace všech objektů v areálu proběhla začátkem
prosince a do jeho konce stavbaři z divize 9 Vrchlabí opustí, protože už pouze odstraňují drobné vady a nedodělky.
Díky kvalitně odvedené práci budou moci odejít v klidu
a s grácií. Expresní odchody ponechají hasičům, kteří
pro ně budou moci využít kromě schodiště i nerezovou
bezešvou trubku s průměrem 219 mm, co vede stropním
otvorem z patra do přízemí jejich nové zbrojnice.
Technický i organizační hlavolam pod Alpami
Firma BeMo Tunnelling (BeMo), člen Skupiny Metrostav, má podstatný podíl ve sdružení, které provádí generální opravu 14 km dlouhého Alberského silničního
tunelu (foto č. 1). Po jejím skončení 26. září 2017 se tato spojnice mezi zeměmi Tyrolsko a Vorarlbersko stane
díky sanačním a adaptačním opatřením nejbezpečnějším tunelem s obousměrným provozem v Evropě.
Rekonstrukce nejdelšího silničního tunelu v Rakousku
začala v roce 2014 a modernizuje podzemní dílo zprovozněné v roce 1978. Zahrnuje výstavbu osmi nouzových
zálivů a tří průjezdných kaveren pro technologická zařízení, vybudování dodatečné 14 km dlouhé únikové cesty
v odvětrávací štole se 37 výstupy a sestupy, zhotovení
moderního vysokotlakého protipožárního zařízení na mlhový postřik a termického skenovacího zařízení i obnovu
elektrotechnického vybavení, kanalizace a odvětrání.
Projekt takto velkého rozsahu nebylo možné zahájit
bez optimalizace projektové dokumentace a bez komplexních přípravných opatření. Práce ze začátku probíhaly
ve dne při zachovaném provozu a v noci mezi 20. a 5. hodinou při zastavení dopravy na portálech. Kvůli zachování
bezpečnosti motoristů bylo v tunelu nutné denně instalovat a zase demontovat řídicí a zabezpečovací zařízení.
1
Při první výluce provozu (foto č. 2), jež letos trvala
od 21. dubna do 15. listopadu, byl tunel rozdělen na více
než 1500 stavenišť, na nichž pracovalo přes 650 osob. Koordinace jejich činností ve 14km tunelu byla při dodržení
všech bezpečnostních předpisů velmi náročná stejně jako
logistika nebo zajištění ubytování a doprava dělníků.
Při výluce raziči pracovali nepřetržitě. Provedli 2,3 km
dlouhou konvenční ražbu s výrubem od 15 m2 pro pochozí
únikové cesty až do 50 m2 pro kaverny technologických
stanic a přes 200 výklenků. Aby bylo možné za čtyři
měsíce metodou NRTM provést téměř 30 štol s délkou
od 50 do 130 m a současně udržet stav personálu i strojů
na co možná nejnižší úrovni, probíhaly práce rotační metodou, kdy byly tři pracovní čety nasazeny na devět štol
současně. Kvůli zrychlení stavby osmi nouzových zálivů
nahradil ražbu s dělenou čelbou plnoprofilový výrub.
Další výluka by měla vyřadit dopravu z tunelu v dubnu 2017. Potrvá necelý půlrok až do otevření zmodernizované podzemní komunikace. Provedení takto náročného
díla vyžaduje nejen fyzické nasazení, ale i chytré mozky
a vynikající organizaci. Zkušení pracovníci firmy BeMo
vše zvládají na jedničku – v kvalitě i termínech. Zdař Bůh!
M. Höllrigl, R. Dostál, foto archiv BeMo
2
je počet bazénových center či akvaparků, na kterých Metrostav
pracoval v posledních 15 letech – například v Praze, Pardubicích,
Mostě, Sokolově, Karlových Varech, Olešné či v Pasohlávkách.
Na Klíši v Ústí nad Labem se plave v minerálce
Předpokladem hladkého provedení stavební zakázky
bývá dobrá příprava. Při rekonstrukci plavecké haly
na Klíši (foto č. 1) byl základem úspěchu výborný přípravář. „Bez Ing. Michala Weinera bychom nikdy nedokázali stavbu dokončit v termínu, aby Ústí nemuselo
vracet dotaci ve výši 1,3 miliardy korun, kterou obdrželo z fondů EU i na další projekty v rámci integrovaného
plánu rozvoje města,“ říká Ing. Radek Zeman z ústeckého zastoupení divize 8, který rekonstrukci řídil.
Na Klíši totiž chtěli radní původně vybudovat akvapark
a k němu modernizovat přilehlou, více než 30 let starou
plaveckou halu. Když zjistili, že by na takto rozsáhlý
projekt nezískali dostatek prostředků z dotací, akvapark
ze svých plánů vyškrtli a zbyla jen hala. Projektant sice
dokumentaci pro nový záměr upravil, na provázanost
a koordinaci technologií mu ale nezbyl čas a nakonec
od zakázky po zahájení prací odstoupil. „Na začátku stavby jsme tedy stáli před zásadním rozhodnutím: Stavět
podle projektu, který – velmi diplomaticky řečeno – nebyl
dokonalý, bez projektanta a autorského dozoru, nebo pře-
1
rušit práce do doby, než město zajistí správné podklady,“
vzpomíná Ing. Zeman. „Nakonec jsme se rozhodli Ústečanům pomoci a dokázat jim, že Metrostav má zkušenosti
z podobných staveb i schopné lidi. Ing. Weiner přepracoval a upravil celou projektovou dokumentaci, s čímž mu
pomohli i kolegové z centrály a řada subdodavatelů. Rád
bych zmínil také pracovníky Subterry, zvlášť Ing. Josefa
Bartáka vedoucího útvaru cen a kalkulací pro vzduchotechniku, jenž předělal projekt VZT a jeho kolegy z divize 4, kteří se popasovali s elektrorozvody a uzemněním.“
Stavbaři to na Klíši neměli jednoduché. Skelet haly
byl totiž navíc proveden prefa-monolitickou technologií,
při níž byly použity tzv. Vinšovy hlavice sloupů, které
v minulosti hned několikrát zkolabovaly. Sloupy u tohoto
systému proto byly všude preventivně doplněny ztužujícími paprsky ocelových konstrukcí, které se už od výšky
2,4 m nad podlahou rozbíhají ke stropu do kruhu s průměrem kolem tří metrů. V prostoru, který podpěry vymezují,
bylo velmi obtížné koordinovat rozvody sítí a protahovat
je, u vzduchotechnického potrubí to bylo téměř nemožné.
Zakázku nakonec divize 8 dokončila jen s měsíční
prodlevou, kterou zavinila skutečnost, že projekt zcela
opomněl úpravu železobetonových konstrukcí starého
skokanského bazénu (foto na str. 2) a předpokládal, že se
do nich jen prostě vloží nová nerezová vana…
Konec dobrý, všechno dobré. I přes veškeré komplikace stavba skončila tak, že na ni město může čerpat dotace.
Tým Ing. Zemana odvedl na Klíši kvalitní práci a i autor
návrhu starého objektu, architekt Josef Slíva, přes počáteční pochyby přiznal, že asi nikdo jiný než Metrostav by
si v takto složité situaci neporadil.
Koncem října byla hala předaná, během listopadu
se ladily technologie a proběhla kolaudace. Druhý den
2
po slavnostním otevření, které za účasti primátorky města Ing. Věry Nechybové proběhlo v sobotu 28. listopadu,
už do vody skočili první plavci. Kromě toho, že si zdraví
utuží plaváním, budou se při něm i léčit. Pro napuštění
všech tří nových nerezových bazénů – padesátimetrového, dětského (foto č. 2) i skokanského – totiž slouží
voda z blízkého termálního vrtu, která má hojivé účinky
na pohybový aparát. Její použití sice komplikuje fakt, že se
musí poměrně složitě upravovat, aby neobsahovala arzen
či nadbytek železa, zato díky třem tepelným čerpadlům
poslouží i k vytápění. Využívá se pro ně i zbytkové teplo
přepadové vody z bazénů nebo z odpadů sprch.
–red–, foto archiv města Ústí nad Labem
14.12.15 14:26