Strana 3

strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

Přímý přenos z rekonstrukce Národního muzea

Dění ve východní dvoraně historické budovy Národního

muzea v Praze i v prostoru přilehlém k Vinohradské

třídě, může sledovat každý – prostřednictvím on-line

kamer na www.nm.cz/rekonstrukce. Stavební práce,

které v posledních měsících probíhají pod taktovkou

sdružení M-P-I v uzavřeném areálu muzea, přibližuje

čtenářům novin ředitel stavby Jan Kučera z divize 9:

„Dokončili jsme už téměř celý projekt ochrany a odstrojení, což znamená, že jsme položili více než 25 000 m²

OSB desek, které chrání nejen konstrukce ve vstupní

a schodišťové hale (foto č. 1), ale také podlahy, sloupy,

stěny a další historicky cenné prvky v panteonu. Zakryli

jsme už i kašnu a venkovní schodiště. V suterénech

budovy bouráme nenosné konstrukce a prostupy podle

požadavků nové dispozice. V půdních vestavbách z konce

40. let 20. století jsme objevili zabudovaný azbest a další

nebezpečné látky, proto jsme jejich demolici zatím nezahájili. Provádíme ale práce na obnově původního vzduchotechnického systému, který architekt Josef Schulz

navrhl z podzemních kanálů a větracích šachet vyzděných

v mohutných nosných zdech. Ve výstavních sálech jsme

demontovali parkety, prvky domovní techniky, čistíme

stěny a zapravujeme omítky. Dva z nich používáme jako

vzorové, což znamená, že si v nich ověřujeme technologie

a postupy prací, které chceme v průběhu rekonstrukce

používat. Nyní například provádíme vzorovou pokládku

kabelových žlabů do podlahových zásypů (foto č. 2).

Podle podmínek ochrany celý objekt temperujeme na minimálně 10 ˚C pomocí mobilní kotelny s výkonem 1 MW.“

Klid na záběrech kamery z východní dvorany signalizuje, že v ní archeologický průzkum skončil. Až odbor

památkové péče pražského magistrátu rozhodne, jak se

má naložit s nalezenými pozůstatky barokního bastionu

svatého Štěpána, dokončí zde stroje rozpracované práce

speciálního zakládání. Spočívají ve vyvrtání a osazení

asi osm metrů dlouhých mikropilot, které podchytí obvodovou stěnu objektu a zajistí stavební jámu vestavby.

Tímto prostorem později sestoupí schodiště do podzemní

chodby, která pod Vinohradskou třídou spojí historickou

budovu se sousedním novým objektem muzea.

Na podobné „až“ čeká i schodišťová dvorana a panteon – zde musí památkáři po dokončených průzkumech

schválit restaurátorské záměry o tom, jak proběhne oprava zabudovaných architektonických prvků a výtvarných

děl. Velkoprostorové lešení, které k tomu bude zapotřebí,

by měli stavbaři začít budovat už na začátku jara.

Josef Schulz byl velkorysý. Jeho budova se rozkládá

na půdorysu 104 x 74 metrů a od hladiny fontány má po

vrchol kopule 69 m. Navrhl v ní 235 místností, z toho

39 výstavních. Josef Schulz ale byl i spořivý. Většina

toho, co z venku připomíná kámen, je omítka. Také

mramor v interiérech je přírodní jen asi z 10 %. Zbytek

je umělý a vznikl pomocí staré, v baroku vycizelované

techniky zpracování sádry. Ta se míchá s přírodními

pigmenty a klihem, lesk získává ručním broušením.

Nový areál integrovaného záchranného systému

Po pražských stanicích v Jinonicích a v Modřanech vybudoval Metrostav už třetí moderní hasičskou zbrojnici

– tentokrát ve Vrchlabí. Tým Ing. Filipa Křesťana z divize 9 pro ni přestavěl budovu bývalé celnice a komplex

doplnil novostavbou pro záchrannou zdravotní službu.

Výrazně tak zvýšil komfort zázemí pro vrchlabské záchranáře, na jejichž zásazích závisí záchrana životů,

zdraví či majetků místních obyvatel.

„Vcelku to nebyla složitá stavba, jen měla svá specifika, se kterými se třeba u běžných bytových domů

nesetkáváme. Například skluzovou tyč, cvičné schodiště

(foto), napojení speciálních praček a sušiček ochranných

oděvů, velkoplošná garážová vrata pro hasičská auta,

odvětrání odfuků dieselových motorů nebo nádrž na naf-

Metrostav_22_2015.indd 3

tu pro areálovou čerpací stanici,“ říká vedoucí projektu

a chválí práci stavbyvedoucího Ing. Jaroslava Sýkory,

který práce řídil na místě.

„Žádná zakázka ale není bez problémů,“ pokračuje

Ing. Křesťan. „Pro vytápění a chlazení budov v celém

komplexu integrovaného záchranného systému ve Vrchlabí navrhl projektant tepelná čerpadla na principu země

– voda, která využívají kolektory umístěné v hlubinných

vrtech. Těch jsme měli vybudovat celkem třináct a všechny hluboké přes 120 metrů. Když jsme ale začali dělat

první, vrtaři narazili v poměrně malé hloubce na tlakovou

vodu, kterou geologický průzkum nezachytil. Pramen sice

netryskal vysoko, jen asi metr či dva, ale zato pořád. A my

buď museli najít specialisty, kteří přes tlakovou vodu projdou a vrt v jejím dosahu zainjektují, nebo změnit způsob

vytápění. Naštěstí jsme je objevili. V České republice sice

byla jediná firma, která si na to troufla, ale povedlo se jí

vrty provést a dotěsnit podle požadavků.“

Kolaudace všech objektů v areálu proběhla začátkem

prosince a do jeho konce stavbaři z divize 9 Vrchlabí opustí, protože už pouze odstraňují drobné vady a nedodělky.

Díky kvalitně odvedené práci budou moci odejít v klidu

a s grácií. Expresní odchody ponechají hasičům, kteří

pro ně budou moci využít kromě schodiště i nerezovou

bezešvou trubku s průměrem 219 mm, co vede stropním

otvorem z patra do přízemí jejich nové zbrojnice.

Technický i organizační hlavolam pod Alpami

Firma BeMo Tunnelling (BeMo), člen Skupiny Metrostav, má podstatný podíl ve sdružení, které provádí generální opravu 14 km dlouhého Alberského silničního

tunelu (foto č. 1). Po jejím skončení 26. září 2017 se tato spojnice mezi zeměmi Tyrolsko a Vorarlbersko stane

díky sanačním a adaptačním opatřením nejbezpečnějším tunelem s obousměrným provozem v Evropě.

Rekonstrukce nejdelšího silničního tunelu v Rakousku

začala v roce 2014 a modernizuje podzemní dílo zprovozněné v roce 1978. Zahrnuje výstavbu osmi nouzových

zálivů a tří průjezdných kaveren pro technologická zařízení, vybudování dodatečné 14 km dlouhé únikové cesty

v odvětrávací štole se 37 výstupy a sestupy, zhotovení

moderního vysokotlakého protipožárního zařízení na mlhový postřik a termického skenovacího zařízení i obnovu

elektrotechnického vybavení, kanalizace a odvětrání.

Projekt takto velkého rozsahu nebylo možné zahájit

bez optimalizace projektové dokumentace a bez komplexních přípravných opatření. Práce ze začátku probíhaly

ve dne při zachovaném provozu a v noci mezi 20. a 5. hodinou při zastavení dopravy na portálech. Kvůli zachování

bezpečnosti motoristů bylo v tunelu nutné denně instalovat a zase demontovat řídicí a zabezpečovací zařízení.

Při první výluce provozu (foto č. 2), jež letos trvala

od 21. dubna do 15. listopadu, byl tunel rozdělen na více

než 1500 stavenišť, na nichž pracovalo přes 650 osob. Koordinace jejich činností ve 14km tunelu byla při dodržení

všech bezpečnostních předpisů velmi náročná stejně jako

logistika nebo zajištění ubytování a doprava dělníků.

Při výluce raziči pracovali nepřetržitě. Provedli 2,3 km

dlouhou konvenční ražbu s výrubem od 15 m2 pro pochozí

únikové cesty až do 50 m2 pro kaverny technologických

stanic a přes 200 výklenků. Aby bylo možné za čtyři

měsíce metodou NRTM provést téměř 30 štol s délkou

od 50 do 130 m a současně udržet stav personálu i strojů

na co možná nejnižší úrovni, probíhaly práce rotační metodou, kdy byly tři pracovní čety nasazeny na devět štol

současně. Kvůli zrychlení stavby osmi nouzových zálivů

nahradil ražbu s dělenou čelbou plnoprofilový výrub.

Další výluka by měla vyřadit dopravu z tunelu v dubnu 2017. Potrvá necelý půlrok až do otevření zmodernizované podzemní komunikace. Provedení takto náročného

díla vyžaduje nejen fyzické nasazení, ale i chytré mozky

a vynikající organizaci. Zkušení pracovníci firmy BeMo

vše zvládají na jedničku – v kvalitě i termínech. Zdař Bůh!

M. Höllrigl, R. Dostál, foto archiv BeMo

je počet bazénových center či akvaparků, na kterých Metrostav

pracoval v posledních 15 letech – například v Praze, Pardubicích,

Mostě, Sokolově, Karlových Varech, Olešné či v Pasohlávkách.

Na Klíši v Ústí nad Labem se plave v minerálce

Předpokladem hladkého provedení stavební zakázky

bývá dobrá příprava. Při rekonstrukci plavecké haly

na Klíši (foto č. 1) byl základem úspěchu výborný přípravář. „Bez Ing. Michala Weinera bychom nikdy nedokázali stavbu dokončit v termínu, aby Ústí nemuselo

vracet dotaci ve výši 1,3 miliardy korun, kterou obdrželo z fondů EU i na další projekty v rámci integrovaného

plánu rozvoje města,“ říká Ing. Radek Zeman z ústeckého zastoupení divize 8, který rekonstrukci řídil.

Na Klíši totiž chtěli radní původně vybudovat akvapark

a k němu modernizovat přilehlou, více než 30 let starou

plaveckou halu. Když zjistili, že by na takto rozsáhlý

projekt nezískali dostatek prostředků z dotací, akvapark

ze svých plánů vyškrtli a zbyla jen hala. Projektant sice

dokumentaci pro nový záměr upravil, na provázanost

a koordinaci technologií mu ale nezbyl čas a nakonec

od zakázky po zahájení prací odstoupil. „Na začátku stavby jsme tedy stáli před zásadním rozhodnutím: Stavět

podle projektu, který – velmi diplomaticky řečeno – nebyl

dokonalý, bez projektanta a autorského dozoru, nebo pře-

rušit práce do doby, než město zajistí správné podklady,“

vzpomíná Ing. Zeman. „Nakonec jsme se rozhodli Ústečanům pomoci a dokázat jim, že Metrostav má zkušenosti

z podobných staveb i schopné lidi. Ing. Weiner přepracoval a upravil celou projektovou dokumentaci, s čímž mu

pomohli i kolegové z centrály a řada subdodavatelů. Rád

bych zmínil také pracovníky Subterry, zvlášť Ing. Josefa

Bartáka vedoucího útvaru cen a kalkulací pro vzduchotechniku, jenž předělal projekt VZT a jeho kolegy z divize 4, kteří se popasovali s elektrorozvody a uzemněním.“

Stavbaři to na Klíši neměli jednoduché. Skelet haly

byl totiž navíc proveden prefa-monolitickou technologií,

při níž byly použity tzv. Vinšovy hlavice sloupů, které

v minulosti hned několikrát zkolabovaly. Sloupy u tohoto

systému proto byly všude preventivně doplněny ztužujícími paprsky ocelových konstrukcí, které se už od výšky

2,4 m nad podlahou rozbíhají ke stropu do kruhu s průměrem kolem tří metrů. V prostoru, který podpěry vymezují,

bylo velmi obtížné koordinovat rozvody sítí a protahovat

je, u vzduchotechnického potrubí to bylo téměř nemožné.

Zakázku nakonec divize 8 dokončila jen s měsíční

prodlevou, kterou zavinila skutečnost, že projekt zcela

opomněl úpravu železobetonových konstrukcí starého

skokanského bazénu (foto na str. 2) a předpokládal, že se

do nich jen prostě vloží nová nerezová vana…

Konec dobrý, všechno dobré. I přes veškeré komplikace stavba skončila tak, že na ni město může čerpat dotace.

Tým Ing. Zemana odvedl na Klíši kvalitní práci a i autor

návrhu starého objektu, architekt Josef Slíva, přes počáteční pochyby přiznal, že asi nikdo jiný než Metrostav by

si v takto složité situaci neporadil.

Koncem října byla hala předaná, během listopadu

se ladily technologie a proběhla kolaudace. Druhý den

po slavnostním otevření, které za účasti primátorky města Ing. Věry Nechybové proběhlo v sobotu 28. listopadu,

už do vody skočili první plavci. Kromě toho, že si zdraví

utuží plaváním, budou se při něm i léčit. Pro napuštění

všech tří nových nerezových bazénů – padesátimetrového, dětského (foto č. 2) i skokanského – totiž slouží

voda z blízkého termálního vrtu, která má hojivé účinky

na pohybový aparát. Její použití sice komplikuje fakt, že se

musí poměrně složitě upravovat, aby neobsahovala arzen

či nadbytek železa, zato díky třem tepelným čerpadlům

poslouží i k vytápění. Využívá se pro ně i zbytkové teplo

přepadové vody z bazénů nebo z odpadů sprch.

–red–, foto archiv města Ústí nad Labem

14.12.15 14:26