strana 5

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

1

Dostavba klatovské nemocnice po roce

Už rok se po areálu klatovské nemocnice, jejíž novodobá historie se datuje od roku 1914, pohybují vedle lékařů, zdravotnického personálu a pacientů také stavbaři

divize 1. Pod dohledem Ing. Miroslava Záhoře tu budují

nový monoblok, který vytvoří vyšetřovací a lůžková

část, skladový objekt s velínem pro nemocnici, sklad

medicinálních plynů a nezbytný parkovací dům.

Hlavní objekt se třemi operačními a třemi zákrokovými

sály, anesteziologicko-resuscitačním oddělením, jednotkou intenzivní péče a Emergency bude mít čtyři nadzemní

a jedno podzemní podlaží. Lůžková a ambulantní část

budou v pěti nadzemních a jednom podzemním podlaží.

Se stávající hospodářskou budovu, na niž navazuje i nově

budovaný skladový objekt, spojí monoblok koridor.

„V současné době v monobloku dokončujeme cihelné

vyzdívky ve 4. a 5. NP (foto č. 1 a 2). Střešní konstrukce

jsou kompletně opatřeny pojistnou hydroizolací a asi

na jedné jejich třetině už leží krytina. Na svém místě je polovina oken a pokračují práce na hrubých rozvodech vnitřních instalací,“ popisuje Ing. Záhoř. Dokončené místnosti,

většinou v 1. PP a 1. NP, získávají vnitřní omítky a stavbaři

montují i kontaktní zateplovací systém. Do operačních

a zákrokových sálů se přesouvá vnitřní vybavení.

Skladový objekt má již osazena všechna okna, dokončeny rozvody instalací i střechu. Postupně tým Ing. Záhoře montuje zateplovací systém na fasádu a soustředí se

na vnitřní omítky, které už jsou zhruba z třetiny hotové.

Dostavba probíhá za plného provozu nemocnice.

Stavbaři mu některé činnosti museli přizpůsobit: „Nejnáročnější byly přípravné práce, kdy jsme museli dohledat

a provést nezbytné přeložky inženýrských sítí. Také práce

s velkou vibrací provádíme mimo pracovní dobu na rentgenovém pracovišti. S nemocnicí koordinujeme přístupy

do stávajících objektů, společně se domlouváme i na dopravních omezeních při provádění venkovních inženýrských sítí v provozované části areálu,“ říká Ing. Záhoř.

Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlou zakázku,

v jejímž průběhu dochází ke změnám, byl původní termín

dokončení (březen 2011) již vloni v září posunut o tři měsíce. V současné době o tom konečném jednají zástupci

Metrostavu s investorem a budoucím provozovatelem.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

2

První etapa výstavby centra v Ostrově končí

Montáž oken na staré budově a vyzdívky na nové,

opláštění světlíků nad vnitřním atriem, štukové omítky

a veškeré instalace – tak zhruba vypadá soubor činností, jejichž provádění řídí v současné době tým vedoucího projektu Jana Mráze z divize 9 na výstavbě Centra

technického vzdělávání v Ostrově.

Stavba začala loni v září a hotové dílo má být předáno

do užívání koncem května příštího roku. Centrum se skládá ze dvou budov: rekonstruované stávající 4. základní

školy Klínovecká a nové přístavby. Společně vytvoří jádro

celého vzdělávacího zařízení s bezmála šedesáti učebnami

a posluchárnami pro teoretickou i praktickou výuku. Zahrne i moderně vybavené laboratoře, knihovnu, tělocvičnu

a další nezbytné zázemí včetně venkovního multisportovního areálu, kuchyně a jídelny, skladů a technických

provozů. Svou kapacitou 700 studentů a 90 pedagogů se

Centrum technického vzdělávání v Ostrově stane největším zařízením svého druhu v Karlovarském kraji.

Doprostřed jeho vnitrobloku projektant umístil prostorné, zastřešené atrium, prosvětlované šedovými

světlíky (foto). A právě světlo, jak poznamenal hlavní

stavbyvedoucí Ing. Tomáš Slepička, je jedním z „ostře

sledovaných“ fenoménů na této stavbě. Požadavky na co

nejvyšší míru osvětlení užitných prostor denním světlem

jsou dány normami, a ty stanovují laťku ve výši, kterou

není jednoduché splnit. Proto také vedení stavby úzce

spolupracuje s doc. Ing. Romanem Vávrou, Ph.D., expertem z centrály Metrostavu, který je specialistou v tomto

oboru a pomáhá průběžně řešit všechny problémy.

Náklady celé stavby přesahují 425 milionů korun

a z více než devadesáti procent je kryje Regionální operační program Severozápad. Harmonogram dílo dělí do dvou

etap, přičemž ukončení té první se chýlí ke konci – je

stanoveno na poslední srpnový den.

„Měli jsme s dodržováním průběžných termínů trochu

potíže a vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek

v zimních měsících jsme nabrali určitý skluz, který se

týkal zejména prací na monolitických konstrukcích,“ řekl

stavbyvedoucí Ing. Tomáš Slepička. „Díky operativnímu

přizpůsobení organizace práce změněným podmínkám

a zvýšenému úsilí se nám však podařilo zpoždění nejen

vyrovnat, ale dokonce jsme se dostali i do mírného předstihu. Máme zajištěnu stavební připravenost v místnostech, jež se začnou vystrojovat technologickým vybavením, stavíme fasádní lešení, v okolí budov dokončujeme

skladbu komunikací a připravujeme se zahájit práce

na venkovním multifunkčním sportovním areálu. Jinými

slovy řečeno – první etapu stavby uzavřeme včas a podle

dohodnutého harmonogramu.“

Druhá, závěrečná fáze výstavby Centra technického

vzdělávání pak bude obsahovat vše ostatní, co změní rozestavěné objekty na funkční vzdělávací zařízení, v němž

se budou dobře cítit a získají výuční list i maturitu nejen

mladí studenti, ale i dospělí, kterým nabídne možnost

doplnit si znalosti v rámci celoživotního vzdělávání.

–rip–, foto Josef Husák

V Suchdole už stojí hrubá stavba MCEV

Mezifakultní centrum enrivonmentálních věd (MCEV),

které od loňského října staví divize 1 Metrostavu v areálu České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole,

už má hotovou hrubou stavbu (foto č. 1 a 2). V pátek

11. června zde stavbaři vztyčili tradiční glajchu.

Tým pod vedením Aleše Synka v MCEV momentálně

dokončuje hrubé rozvody a montuje technologie, podle

plánu vznikají sádrokartonové příčky a podhledy. V nejbližších dnech by dělníci měli začít pracovat i na ocelových konstrukcích, sádrových omítkách a podlahových

mazaninách. Vzhledem k tomu, že nová pětipodlažní

budova bude v prvním nadzemním a prvním podzemním

podlaží propojena přes dvoupodlažní novostavbu centrální haly se stávající budovou lesnické a environmentální fakulty, dokončují se u okolních objektů zásypy a společně

s nimi i opěrné stěny a schodiště.

„Během letních prázdnin je naším hlavním úkolem

stavbu uzavřít. Střechy jsme již zajistili parotěsnou zábranou a následně začneme osazovat hliníkové výplně

otvorů. Pak se pustíme do montáže čtyř druhů fasád,“

popisuje Aleš Synek. V dolní části na nosných pilířích

bude použit pohledový beton, na parapetech ve 2. a 3. NP

pak dřevěný lamelový obklad a v 1. PP a 1. NP velkoplošné skleněné fasády v hliníkových rámech. Zajímavá

bude i zcela prosklená západní stěna haly, která umožní

1

panoramatický výhled na terasu a do vnitřního atria. Ze

severní a jižní strany bude na fasádě budovy použit kontaktní zateplovací systém s tenkovrstvou omítkou.

Nejnáročnější dny čekají na tým Aleše Synka v posledním čtvrtletí letošního roku, kdy budou souběžně

probíhat dokončovací práce spolu s montáží vybavení

gastronomického úseku a laboratoří interiérovým nábytkem a dalším nezbytným zařízením.

Vedoucí projektu však věří, že si se vším bez větších

problémů poradí. „Díky přijatým opatřením nás nezaskočila ani letošní dlouhá zima, i když nám na stavbě způsobila nemalé problémy,“ vzpomíná Aleš Synek a dodává:

„Během ní jsme totiž museli provádět pohledové betony,

na jejichž vzhled byly kladeny zvláštní požadavky. Nejen

podle mého názoru se však i přes nepřízeň počasí vydařily

v nadstandardní kvalitě.“

Práce na stavbě komplikují neustále se měnící požadavky budoucích uživatelů Mezifakultního centra environmentálních věd, které bude sloužit hned několika fakultám

České zemědělské univerzity. Změny ve využívání jednotlivých prostor objektu budou mít vliv i na termín dokončení díla. Z druhé poloviny října se posune na prosinec,

takže první vyučovací hodiny by měly v MCEV proběhnout

až na začátku prvního semestru v roce 2011.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

2

Slavnostní otevření nové výrobny becherovky

Výroba nejznámějšího českého likéru se po dvou stech

letech přestěhovala z centra Karlových Varů na jejich

okraj do Bohatic. Zástupci vedení společnosti Jan Becher – Karlovarská Becherovka jeho moderní výrobnu

slavnostně otevřeli 23. června za přítomnosti mnoha

významných hostů (foto v upoutávce na str. 1). Byli mezi nimi dva ministři, karlovarský hejtman i primátor.

Nechyběli zde ani zástupci divize 9 Metrostavu v čele

s jejím ředitelem Ing. Petrem Zábským.

Výstavba nové výrobní haly, stáčecího stanoviště lihu,

požární nádrže, stanice čerpadel a retenční záchytné nádrže trvala včetně technologického vybavení téměř přesně

jeden rok. Realizaci její stavební části řídil tým vedoucího

projektu Jana Mráze z karlovarské oblasti naší „devítky“.

I v moderním bohatickém komplexu se likér rodí tradiční cestou – digerací neboli tepelně řízeným macerováním bylin a koření v koncentrovaném alkoholu. Po zrání,

míchání, filtraci a vymražování proudí z nerezových tanků

podzemním becherovodem do sto metrů vzdálené a nedávno zrekonstruované stáčírny.

„Výrobna má rozměry 60 x 24 m a snad jediné, co

je na ní atypické, jsou stavební opatření uvnitř haly pro

usměrnění případného výbuchu. Při práci s alkoholem

k němu totiž někdy může dojít i při dodržení všech bezpečnostních nařízení. Prostor digerace (foto) a vymražování jsme proto opatřili prostorovou ocelovou konstrukcí

spřaženou s prolévaným ztraceným bedněním. V součinnosti s výdechovými stěnami ve fasádě umožní řízení

výbuchu tak, aby zaměstnancům zůstal v hale bezpečný

prostor pro únik,“ uvedl hlavní stavbyvedoucí Ing. Karel

Hes a doplnil: „Zakázku jsme dokončili v požadovaném

čase i kvalitě. Spokojený jsem i s jejím hospodářským

výsledkem a také se vstřícným přístupem investora

k nutným změnám technických řešení, které vznikly kvůli

nedostatkům v původní projektové dokumentaci.“

Spokojenost byla určitě i na druhé straně – generální

ředitel likérky JBKB pan Anthony Schofield totiž při slavnostním otevření provozovny našim pracovníkům za dílo

poděkoval a předal jim pamětní medaile.

Otevření nové, automaticky řízené továrny připomnělo

svými kulisami a kostýmovanou obsluhou historii věhlasného žaludečního likéru, která sahá až do roku 1807. Od té

doby se jeho obliba natolik zvýšila, že původní továrna

v centru města přestala výrobě vyhovovat. Navíc místní

obyvatele i lázeňské hosty zatěžovala těžkou nákladní

dopravou. Její přemístění na periferii proto bylo nejen

ekonomické, ale i ekologické. Historický objekt se uvolnil

pro reprezentační prodejnu a muzeum Becherovky.

V Bohaticích si všichni pozvaní hosté zatím mohli

prohlédnout jen zkušební provoz. Pokud si však koupí becherovku vyrobenou v září, bude už určitě z nové továrny.

Chutnat by však měla pořád stejně dobře.