Strana 3
Ukončete nástup,
dveře se zavírají
Za dobu své existence se celé pražské metro zastavilo
jen jednou – letos 16. června, v době odborářské stáv-
ky. Zachování jeho částečného provozu i při povodních
v roce 2002 svědčí o spolehlivosti tohoto druhu měst-
ské hromadné dopravy. Vraťme se ale o 40 let zpátky
a připomeňme si, jak to všechno začalo...
První čtyři roky života naší firmy do uvedení prvního
provozního úseku „céčka“ utekly ve snaze konsolidovat
nový podnik, dokončit zděděné stavby a hlavně – splnit
stanovený termín uvedení metra do provozu. Dnes se
to jednoduše napíše. Ale aby se mohl vydat první va-
gon metra na trať, bylo třeba zkolaudovat 840 objektů
a 331 technologických souborů. Pro ně jsme museli splnit
284 termínů stavebních připraveností k montáži!
Atmosféra posledních dnů a hodin před první jízdou
vlaku metra, které se nám brzy stalo běžným dopravním
prostředkem, byla neopakovatelná. Myslím, že kdo ji pro-
žil, nikdy na napětí konce roku 1973 a první měsíce roku
dalšího nezapomene. Metrostaváci byli sice parta zkuše-
ných stavbařů, ale nikdo z nás metro předtím nestavěl.
Nepraktova novoročenka s přáním do roku 1974 nesla
nápis: Už to jede! Nelhala, metro se rozjelo zkušebně už
začátkem roku, aby 9. května 1974, téměř dva měsíce
před stanoveným termínem, do něj mohli nastoupit první
cestující. Praha se tak stala 46. světovou metropolí a Čes-
koslovenská republika 33. státem světa, kde městská
hromadná doprava zamířila do podzemí.
Ing. Karla Matznera,
autora přílohy o historii Metrostavu
Na představení Ing. Matznera sloupek novin nestačí.
Po absolvování Vysoké školy inženýrského stavitel-
ství v Praze nastoupil v roce 1953 do Vodních staveb.
Byl hlavním inženýrem na stavbách přehrad Lipno,
Nechranice, Želivka a Vrchlice. Podílel se na vzni-
ku Metrostavu, byl vedoucím odboru realizace metra
a od roku 1981 technickým asistentem generálního
ředitele. Do roku 2004 byl prezidentem našeho Senior
klubu a současně pracoval jako sekretář České tune-
lářské asociace ITA-AITES; vloni se stal jejím čestným
členem. Dodnes nepřestal publikovat, běhat a vítězit.
Celý život jste měl jednoho zaměstnavatele a mezi ko-
legy řadu přátel. Co se vám při ohlédnutí zpět vybaví?
Padesát let zajímavé práce a dobrá parta. Ve Vodních
stavbách i v Metrostavu totiž do vyšších pozic vždy
postupovali odchovanci podniku, kteří v něm začínali
od píky, a nikdy se mezi nás nedostal nikdo dosazený tře-
ba komunistickou stranou. Naše vedení si vždy dokázalo
udržet profesionální hrdost, a ta nás stmelovala. S mnoha
kolegy mě navíc spojoval i sport. Organizovali jsme letní
i zimní sportovní hry a scházeli se v TJ Vodní stavby Pra-
ha, ve které jsem byl 10 let předsedou. Všechny kamarády
vyjmenovat nemohu, mohl bych na některého zapome-
nout a to by mě mrzelo. Jsem ale rád, že v Metrostavu
stále mohu potkávat Jindru Hesse, Ivana Hrdinu, Vláďu
Veverku, Míru Pavlíčka a další bývalé spolupracovníky.
Na jaké okamžiky si dnes nejčastěji vzpomenete?
Většinou na ty dnes už humorné. Třeba jak šla paní u An-
děla do sklepa pro uhlí a nenašla ho, protože bylo asi
o deset metrů níž. Často si ale také uvědomím, že se málo
mluví o rizikové práci na podzemních stavbách a o lidech,
kteří ji zaplatili životem. Ve světě jsem viděl, že třeba
u přehrad připomínají jména obětí stavby pomníčky. Při
dokončení první etapy metra v roce 1985 jsem spočítal,
že každý kilometr jeho trasy stál život jednoho člověka.
Nemluví se o tom, ale sluší se to připomenout, aby si lidé
uvědomili, že přes všechna bezpečnostní opatření bude
práce na podzemních stavbách vždycky riziková.
Dostal jste mnoho uznání a ocenění za práci, ale sám
jste se přičinil i o zisk téměř padesáti zlatých, stříbr-
ných a bronzových medailí z veteránských mistrovství
Evropy a světa v atletice. Co pro vás sport znamená?
Sport mě provází celý život – tenis, lyže, basket a atletika.
A v té jsem ve veteránském věku dosáhl i mezinárodních
úspěchů. Za posledních 40 let jsem naběhal už bezmála
sto tisíc kilometrů. Teď jsme se s manželkou vrátili z mi-
strovství světa veteránů v atletice, které se konalo v Ka-
lifornii a zúčastnilo se jej více než 4800 atletů z 93 zemí.
Žena závodila v kategorii od 65 do 69 let, mí soupeři už
měli přes osmdesát. Oběma se nám podařilo získat stří-
brné medaile v běhu na 2000 metrů překážek.
Gratulujeme, vaše energie je obdivuhodná. Do 78 let
jste byl zaměstnaný, dodnes píšete do novin a časopi-
sů, angažujete se ve Sdružení veteránů ČAS, jehož jste
byl 16 let předsedou. Máte nějaký volný čas?
Moc ne, čím je člověk starší, tím déle mu všechno trvá.
Navíc pořádáme po každém mistrovství, na které vyra-
zíme, turisticko-poznávací zájezdy pro české veterány.
Za posledních dvacet let jsme procestovali Japonsko,
Austrálii, Nový Zéland, kus Jižní i Severní Ameriky, Af-
riky, Číny, byli jsme na Jamajce, v Portoriku a právě teď
v národních parcích Kalifornie. Naštěstí jsem mohl dlouho
pracovat, na cestování si vydělat a jsem rád, že ty naše
toulky ještě mohu absolvovat. A psát o historii Metrostavu
mě těšilo. Je to moje mateřská firma a pořád říkám „my
děláme“, když se dozvím o něčem, co Metrostav staví.
A stále sleduji, co se v něm děje. Mé čtyři syny stavařina
živí, můj stejnojmenný vnuk pracuje v divizi 8 a další dvě
vnoučata právě končí stavební fakultu. O pokračování
profesní tradice je tedy v naší rodině postaráno. Met-
rostavem a podzemním stavitelstvím žiju dál a věřím, že
se ještě dlouho se ženou nebudeme doma nudit.
PTÁME SE
1
Stále platí: Máme tu čest stavět metro
Nevypadl tenhle slogan z nějakého zapomenutého soci-
alistického šuplíku? Jakápak čest – dnes bychom spíš
řekli dobrý obchod. Tak už stavba metra zevšedněla!
Podzemní dráhu v Praze bereme jako samozřejmost,
jako něco, co k hlavnímu městu patří od nepaměti. Ale
ta nepaměť není zas až tak dlouhá!
Takhle to všechno začalo. Před 45 lety, 7. ledna 1966
se do asfaltového koberce v Opletalově ulici zarylo bou-
rací kladivo Josefa Bartoše z Vodních staveb (foto č. 1)
a odstartovalo první práce na přeložkách inženýrských sítí
pro stavbu… Pozor! To ještě nikdo netušil, že to je zahá-
jení stavby metra. Je to sice 45 let, ale jistě se najde ještě
pár pamětníků. Oslavovalo se zahájení stavby podzemní
dráhy v Praze. Spory o její charakter teprve následovaly.
Podpovrchová tramvaj, nebo metro? Uskutečnil se sen
mnoha generací. Kdopak dnes vzpomene na rozdílná
koncepční řešení, která měla i politický aspekt? A tak
půldruhého roku po „prvním kopnutí“ se zahájená stavba
„podpovrchové tramvaje“ za pochodu změnila na stavbu
„metra“. Dědictvím po „podpovrchovce“ byla mělce za-
ložená stanice Hlavní nádraží a hloubené tunely od něj
směrem ke stanici Muzeum.
V roce 1971 převzal stavbu metra nově zřízený podnik
Metrostav, vyčleněný z VHJ Vodní stavby. Bez metra by
tedy nebylo Metrostavu a bez Metrostavu – kdoví, byla-li
by tu dnes síť podzemní dráhy rozhozená do všech koutů
Prahy, jakou ji známe a zcela samozřejmě dnes užíváme
(foto č. 2 trasa IV.B budovaná pomocí NRTM).
Vznik naší společnosti jsme si připomínali v před-
chozích číslech našich novin. Podívejme se dnes, jak
jsme v těch uplynulých letech plnili náš další slogan
Stavíme pro hlavní město Prahu.
Metrostav dostal do vínku řadu rozestavěných staveb.
Celou třetinu výrobní náplně tvořilo vodní dílo Želivka
(foto č. 3). Řadu z nich jsme dokončili v prvním roce
existence (např. VD Džbán), další v následujících letech.
Na metru v Praze jsme nepracovali sami. V prvních
letech přes 50 % objemu zajišťovali subdodavatelé. Tři
z nich stavěli ucelené úseky stavby: Vojenské stavby,
Výstavba kladenských dolů a závod 3 Vodních staveb.
Dnes už můžeme jen s úsměvem připomínat ukazatele
a termíny jako „plnění státního plánu“, „plnění socialistic-
kých závazků“, „plnění usnesení strany a vlády“ atd. atd.
Jenže tak tomu skutečně bylo, tak jsme začínali, s tím
vším jsme se museli neustále prát, tím vším jsme se mu-
seli prokousat, abychom se po dvaceti letech mohli stát
– v nových společenských poměrech a po svobodném
nadechnutí – akciovou společností, která po dalších dva-
cet let patří k našim nejúspěšnějším stavebním firmám
s oceňovaným manažerským vedením.
Dobré jméno společnosti i její dobrá pověst vznikají
z úspěšné tradice. A tradice se nerodí ze dne na den, ne-
dá se koupit a v konkurenčním prostředí je pro uplatnění
firmy na trhu nezbytná. Vzniká však jen poctivou a svě-
domitou prací. Skládá se z mozaiky drobných úspěchů,
podložených odpovídající kvalitou díla, dodržováním slo-
va a termínů, spokojeností zákazníků.
Můžeme se bez obav ohlédnout zpět, je za námi kus
pořádné práce – v Praze, v republice i za hranicemi. Metro
již dávno není fenomén, želivskou vodu také pijeme, aniž
bychom vzpomněli na roky výstavby její hráze, úpravny
vody či padesátikilometrového přivaděče vody do vodoje-
mů v Jesenici. Pomalu zapomínáme i na tu plejádu dalších
staveb. S rozvojem naší firmy, zejména po devadesátém
roce, se její výrobní záběr zcela otevřel a pomníky Me-
trostavu nacházíme takřka na každém kroku. Historie
firmy je však se stavbou metra nerozlučně svázána a její
etapy jsou i výraznými mezníky v rozvoji firmy. Stavba
metra (foto č. 4, hlava mechanizovaného plnoprofilového
štítu TŠčB-3 ve stanici metra Staroměstská) zůstává
i nadále jakýmsi rodinným stříbrem a myslím, že by nás
práce na něm měla stále ještě naplňovat hrdostí.
Pražské metro v roce 2011
Linka A: Dejvická – Depo Hostivař
Počet stanic: 13
Provozní délka: 10,995 km
Jízdní doba celé trasy: 23 min.
Stavíme ve sdružení další 4 stanice a 6 km do Motola
Linka B: Zličín – Černý Most
Počet stanic: 24
Provozní délka: 25,704 km
Jízdní doba celé trasy: 41 min.
Linka C: Letňany – Háje
Počet stanic: 20
Provozní délka: 22,4 km
Jízdní doba celé trasy: 36 min.
2
3
4
strana 3
Stavební jáma před Národním muzeem
Nemechanizovaný štít ŠČN-1 pracoval na tunelech trasy
I.C mezi Štětkovou ulicí a náměstím Hrdinů
U hlavního nádraží metro mělce navazovalo na pozemní
dopravu – silniční i železniční
Prosinec 1973 – první neoficiální jízda
LETNÍ PŘÍLOHA