Strana 2

strana 2

Náročný výběr

Ptáme se

Do české soutěže Stavba roku 2013 přihlásil Metrostav

čtyři stavby. Podílel se však i na několika dalších,

jejichž přihlašovatelem byl někdo jiný. Do druhého

kola prestižní soutěže tak celkem postoupilo pět děl,

na kterých společnost pracovala.

Z téměř 120 staveb, které Metrostav řídil a dokončil

v období mezi koncem května 2012 a začátkem června

2013, přihlásila firma do soutěže rekonstrukci obchodního domu PRIOR v Olomouci, rozšíření depozitáře Národní

knihovny ČR v Praze, dokončení vltavské vodní cesty

v úseku Hluboká n/V – VD Hněvkovice a administrativní

objekt a bytové domy na pražské Pankráci.

Odbornou porotu v silné konkurenci padesátky jiných

prací nejvíc zaujalo první jmenované dílo (foto č. 1), jehož

přestavbu řídil tým Ing. Lukáše Horuty ze severomoravského regionu divize 1. Do užšího výběru potom postoupila i další čtveřice projektů, které Metrostav buď budoval

sám, nebo se na jejich stavbě ve sdružení podílel.

Ing. Ludmily Kostkové

samostatné techničky divize 6

Univerzitní knihovna v trojúhelníku

Prvním z nich je silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B, kde na výstavbě Královopolského tunelu (foto č. 2)

kromě divize 1 Metrostavu pracovala i Subterra. Vedoucím projektu za naši společnost byl Ing. Pavel Brožek

z jihomoravského regionu divize 1. Také za další stavbou

– objektem Lean Center v Mladé Boleslavi – stojí divize 1,

konkrétně tým Ing. Lukáše Zeleného. Třetím adeptem

na nejvyšší ocenění je stanice NDS 10 (foto č. 3) pro

státní podnik DIAMO ve Stráži pod Ralskem. Ve sdružení

ji vybudoval tým divize 8, jehož vedení po Ing. Janu Müllerovi převzal Ing. Jáchym Kubeček. Přehlídku uzavírá ART

Rezidence Střížkov (foto č. 4), dílo týmu Ing. Přemysla

Duška z divize 6. Všem budeme držet palce a v září je

podporovat v internetovém hlasování soutěže Stavba roku 2013 o ceny veřejnosti na webu www.stavbaroku.cz.

Začátkem prázdnin získala Západočeská univerzita

v Plzni nové prostory. Konkrétně se jednalo o přístavbu dosavadní knihovny, která přestala kapacitně vyhovovat. Týmu Pavla Zezuláka z plzeňské oblasti divize 1

stavba trvala na den přesně rok. Zahájil ji 2. července

2012 a přesně tentýž den v letošním roce ji i ukončil.

Nový třípodlažní objekt – se dvěma nadzemními a jedním podzemním podlažím – rozšiřuje dosavadní prostory

o knihovní halu s výpůjčním fondem. V suterénu bude velký archiv s pojízdnými regály a zázemím. V přízemí jsou

tři studovny, relaxační hala, kavárna a recepce, v prvním

podlaží rozšířený volný výběr knih i studijní místa a pět

skupinových a devět individuálních studoven. Samozřejmostí nových prostor je technické a hygienické zázemí.

Do skupinové studovny se vejde až deset bádajících,

kteří v nich budou mít maximální možné pohodlí. Navíc

budou mít k dispozici i odpočinkovou zónu.

„Rozhodně to byla velmi zajímavá práce, po architektonické stránce totiž šlo o neobvyklý projekt,“ řekl Pavel

Zezulák. Objekt, jehož návrh je dílem architektonické

kanceláře AIP Plzeň, má totiž atypický trojúhelníkový

tvar (foto č. 1). S dosavadní knihovnou, ke které přiléhá,

je propojen v obou nadzemních podlažích. Kostrou přístavby je monolitický železobetonový skelet (foto č. 2),

dílo divize 6. Projektanti nechtěli namáhat zrak studentů,

proto denní osvětlení knihovny řešili okny s ochranou

proti slunci. Zajímavostí je zde i solární ohřev teplé vody.

„Zvláštností je také fasáda tvořená zavěšenými sklobetonovými deskami. Oříškem pro nás byla doprava

a osazování trojskel do oken velkých až 2,6 x 3,1 metru.

Některá z nich váží skoro 300 kilogramů. V průběhu výstavby jsme se museli vypořádat i se změnami v režimu

dotací,“ uvedl Pavel Zezulák. Stavba byla totiž financována z EU. Její součástí bylo i vylepšení dosavadní univerzitní knihovny, kde stavbaři provedli technické úpravy

a vyřešili v ní i chlazení a rozvody vzduchotechniky.

Do zakázky patřilo i rozšíření místní obslužné komunikace, vybudování nových parkovacích stání a návrh

komunikací pro pěší, které propojují objekty v areálu

univerzity. V okolí stavbaři provedli i sadové úpravy. Díky

nim mají studenti k dispozici i velký „pobytový“ trávník.

–jar–, foto Josef Husák

Divize 1 dokončila kanalizaci o 2 měsíce dříve

Od začátku srpna, tedy o dva měsíce dříve, než bylo

plánováno, budou moci obyvatelé čtyř okrajových částí

Havířova využívat novou odpadní kanalizaci. „Výstavbu jsme ve skutečnosti zkrátili ještě o víc,“ uvedl vedoucí projektu Ing. Pavel Szmek z divize 1. „Smlouvu

o dílo jsme totiž podepsali začátkem listopadu 2011,

ale kvůli zimě jsme pracovat začali až v březnu 2012.“

Pracovníci severomoravského regionu divize 1 vybudovali v Dolní a Prostřední Suché, Bludovicích a Dolní Datyni celkem 45 km kanalizace s více než tisícem výpustí.

Stavbu řídili jako lídr sdružení, v němž mimo Metrostavu

byly ještě firmy D.I.S a IMOS Brno. Součástí díla jejich

společného projektového týmu byla výstavba 11 čerpacích stanic a dvou čistíren odpadních vod (foto č. 1).

Odkanalizování bylo gravitační a čerpací stanice (foto č. 2)

pomohly jen tam, kde tento princip nebylo možné použít.

Kanalizaci stavbaři vedli nejen podél silnice a v chodníku, ale i přes louky, zahrady a zemědělské pozemky,

polní cestou, podél rybníka, krajem lesa nebo na betonových pilířích mostu či v poddolovaném území. Trasu jí

museli prorazit i pod železniční tratí a čtyřmi vodními toky.

V komplikovaných místech a v blízkosti inženýrských sítí

prováděli výkopové práce ručně. „Část kanalizace jsme

dělali i bezvýkopovou mikrotunelovací technologií pomocí

stroje Iseki Unclemole,“ popisuje Ing. Szmek a doplňuje:

„V současné době máme hotovy všechny stoky, domovní

přípojky a komunikace. Ještě doděláváme sadové úpravy,

během nichž jsme museli vysadit na 3500 stromů a keřů,

a chystáme dokumenty k předání,“ řekl Pavel Szmek.

Stavbaři museli v Havířově řešit dost problémů. Poměrně pravidelně se dostávali do kolize s potrubím, které

nebylo zakreslené v dokumentaci. Potýkali se i s dostupností stavenišť. Ulice, kudy kanalizaci vedli, byly frekventované, špatně dostupné, ale často i slepé. Stavbu museli

koordinovat také s veřejnou dopravou. „Nezvyklé byly pro

nás i vzdálenosti. Při kontrolním dnu nám trvalo celou

hodinu a půl, než jsme stavbu jen projeli. Jednoduché to

nebylo ani s občany, kteří kanalizaci nechtěli nebo kvůli ní

přišli o část zahrady,“ pokračuje Ing. Szmek. „Většinu potíží se nám však dařilo řešit, a to i díky vedoucímu odboru

investic Ing. Radovanu Baselovi. Na stavbě jsme měli také

časté kontroly ze Státního fondu životního prostředí, z jehož prostředků byla tato půlmiliardová zakázka dotována.

U těch nám byl zase nápomocen náš náměstek Ing. Emil

Konopásek. Celá akce byla pro náš tým velkou vodohospodářskou zkušeností a jsme rádi, že jsme ji dokončili

nejen kvalitně, ale i v předstihu,“ uzavírá Ing. Szmek.

–jar–, foto Josef Husák

Ludmile Kostkové se líbila stavařina, ale nerada rýsovala. Proto si po průmyslovce vybrala na stavební

fakultě ČVUT ke studiu obor konstrukce a dopravní

stavby, aby se mohla věnovat statice. Asi osm let projektovala, od roku 1997 pracuje v obchodně-technické

skupině provozu železobetonových konstrukcí divize 6.

Jaká je v současnosti náplň vaší práce?

Většinou se týká železobetonových konstrukcí. V předvýrobní přípravě prověřuji u složitějších projektů správnost

statického návrhu konstrukcí, jednám s projektantem,

když je potřeba projekt změnit. Pro POV navrhuji nasazení

jeřábů a jejich založení, pomáhám řešit problémy vzniklé

na stavbách. Pokud si pražský magistrát vyžádá pomoc

Metrostavu při likvidaci mimořádných událostí, spolupracuji se statikem hlavního města při návrhu zabezpečení

nebo likvidace poškozených objektů tam, kde je potřebná

účast divize 6. Naše divize má totiž tesaře a půjčovnu

bednění, a vlastníme tedy materiál potřebný při haváriích.

Zasahovali jsme tak při požáru ve vinohradském pivovaru,

při povodních v roce 2002 i letos nebo při výbuchu plynu

v Divadelní ulici. Po profesní stránce je to velmi zajímavá

práce – pokaždé jiná a stále se při ní učím něco nového.

Je statika stejná jako ostatní stavební obory?

Statika je sice exaktní obor, ale myslím si, že k tomu, aby

konstrukce správně fungovala, je potřeba i trochu citu.

Vlivů působících na konstrukci je totiž mnoho a správný

návrh by jich měl respektovat co možná nejvíc, zároveň

je ale zapotřebí zvážit i jejich důležitost. Někdy o návrhu

nerozhoduje únosnost, ale deformace. Důležitou roli hraje

i stavební fyzika, třeba často opomíjené působení teploty.

Statik by tak měl od každého oboru znát alespoň základy,

aby mohl posoudit váhu jednotlivých vlivů, se kterými je

třeba počítat, a problém pak řešit s konkrétním odborníkem. Kolega s nadsázkou říká, že naše práce je vlastně

matematika, a že nám tak všem musí vyjít stejné výsledky.

Není to tak docela pravda, výsledek se může výrazně lišit,

právě podle míry uvážení všech vlivů. Pak už záleží na

zkušenosti projektanta, aby vybral optimální řešení, které

je dostatečně únosné, a přitom není předimenzované.

Nacházíte v projektové dokumentaci mnoho chyb?

Poslední dobou velmi často. Myslím, že klesá úroveň

školství a zároveň projekty vznikají v čím dál kratším čase.

Použití sofistikované výpočetní techniky není samospasitelné. Převzít bezmyšlenkovitě výsledek z počítače může

mít fatální důsledky. Okrajové podmínky pro výpočet do

něj totiž zadává člověk, a ten musí obor znát, používat selský rozum a mít víc času, než má dnes obvykle k dispozici.

Změnila se práce statika od doby, kdy jste začínala?

Dříve architekt načrtnul skicu a šel se poradit se statikem,

zda lze takovou budovu postavit. Teď si vymyslí objekt,

jehož konstrukce jde často, bůh ví proč, proti přírodním

zákonům či má enormně subtilní prvky, a pak jen statikovi

nařídí, aby jej navrhl. Ne vždy je ochotný od svých cílů

ustoupit a já mám k takovému projektování ambivalentní

vztah – na jednu stranu zde díky němu mohou vzniknout

mistrovská stavební díla, ale na druhou stranu se ptám,

zda na ně máme. Zvlášť pokud se jedná o státní zakázky,

které se tak prodražují.

Projekty podle vás prodražuje i rychlost výstavby...

Nejen výstavby, ale i její přípravy – projektovou dokumentaci často dostáváme ještě „teplou“ a postupně, po patrech. Staví se od základů nahoru, ale výpočet konstrukce

postupuje od střechy dolů. A protože statik neví, co ho

čeká, a bojí se i změn, které jistě přijdou, konstrukci pro

jistotu předimenzuje. A hned se stavba prodraží. Kdybychom alespoň u státních zakázek, které se musí předem

dlouho plánovat, měli více času, dokázali bychom jejich

konstrukce navrhnout efektivněji a tím by se ušetřilo.

O změnách bývá statik často informován „za pochodu“

a navíc až jako poslední. Investor si třeba vymyslí, že někde nechce sloup. Stavař předělá dispozici a teprve pak

přijde na řadu statik, který musí vyřešit téměř nemožné.

Dělat tuto práci pořádně je proto dnes velmi obtížné.