strana 2
Náročný výběr
Ptáme se
Do české soutěže Stavba roku 2013 přihlásil Metrostav
čtyři stavby. Podílel se však i na několika dalších,
jejichž přihlašovatelem byl někdo jiný. Do druhého
kola prestižní soutěže tak celkem postoupilo pět děl,
na kterých společnost pracovala.
Z téměř 120 staveb, které Metrostav řídil a dokončil
v období mezi koncem května 2012 a začátkem června
2013, přihlásila firma do soutěže rekonstrukci obchodního domu PRIOR v Olomouci, rozšíření depozitáře Národní
knihovny ČR v Praze, dokončení vltavské vodní cesty
v úseku Hluboká n/V – VD Hněvkovice a administrativní
objekt a bytové domy na pražské Pankráci.
Odbornou porotu v silné konkurenci padesátky jiných
prací nejvíc zaujalo první jmenované dílo (foto č. 1), jehož
přestavbu řídil tým Ing. Lukáše Horuty ze severomoravského regionu divize 1. Do užšího výběru potom postoupila i další čtveřice projektů, které Metrostav buď budoval
sám, nebo se na jejich stavbě ve sdružení podílel.
Ing. Ludmily Kostkové
samostatné techničky divize 6
1
Univerzitní knihovna v trojúhelníku
1
2
3
4
Prvním z nich je silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B, kde na výstavbě Královopolského tunelu (foto č. 2)
kromě divize 1 Metrostavu pracovala i Subterra. Vedoucím projektu za naši společnost byl Ing. Pavel Brožek
z jihomoravského regionu divize 1. Také za další stavbou
– objektem Lean Center v Mladé Boleslavi – stojí divize 1,
konkrétně tým Ing. Lukáše Zeleného. Třetím adeptem
na nejvyšší ocenění je stanice NDS 10 (foto č. 3) pro
státní podnik DIAMO ve Stráži pod Ralskem. Ve sdružení
ji vybudoval tým divize 8, jehož vedení po Ing. Janu Müllerovi převzal Ing. Jáchym Kubeček. Přehlídku uzavírá ART
Rezidence Střížkov (foto č. 4), dílo týmu Ing. Přemysla
Duška z divize 6. Všem budeme držet palce a v září je
podporovat v internetovém hlasování soutěže Stavba roku 2013 o ceny veřejnosti na webu www.stavbaroku.cz.
Začátkem prázdnin získala Západočeská univerzita
v Plzni nové prostory. Konkrétně se jednalo o přístavbu dosavadní knihovny, která přestala kapacitně vyhovovat. Týmu Pavla Zezuláka z plzeňské oblasti divize 1
stavba trvala na den přesně rok. Zahájil ji 2. července
2012 a přesně tentýž den v letošním roce ji i ukončil.
Nový třípodlažní objekt – se dvěma nadzemními a jedním podzemním podlažím – rozšiřuje dosavadní prostory
o knihovní halu s výpůjčním fondem. V suterénu bude velký archiv s pojízdnými regály a zázemím. V přízemí jsou
tři studovny, relaxační hala, kavárna a recepce, v prvním
podlaží rozšířený volný výběr knih i studijní místa a pět
skupinových a devět individuálních studoven. Samozřejmostí nových prostor je technické a hygienické zázemí.
Do skupinové studovny se vejde až deset bádajících,
kteří v nich budou mít maximální možné pohodlí. Navíc
budou mít k dispozici i odpočinkovou zónu.
„Rozhodně to byla velmi zajímavá práce, po architektonické stránce totiž šlo o neobvyklý projekt,“ řekl Pavel
Zezulák. Objekt, jehož návrh je dílem architektonické
kanceláře AIP Plzeň, má totiž atypický trojúhelníkový
tvar (foto č. 1). S dosavadní knihovnou, ke které přiléhá,
je propojen v obou nadzemních podlažích. Kostrou přístavby je monolitický železobetonový skelet (foto č. 2),
dílo divize 6. Projektanti nechtěli namáhat zrak studentů,
proto denní osvětlení knihovny řešili okny s ochranou
proti slunci. Zajímavostí je zde i solární ohřev teplé vody.
„Zvláštností je také fasáda tvořená zavěšenými sklobetonovými deskami. Oříškem pro nás byla doprava
a osazování trojskel do oken velkých až 2,6 x 3,1 metru.
Některá z nich váží skoro 300 kilogramů. V průběhu výstavby jsme se museli vypořádat i se změnami v režimu
dotací,“ uvedl Pavel Zezulák. Stavba byla totiž financována z EU. Její součástí bylo i vylepšení dosavadní univerzitní knihovny, kde stavbaři provedli technické úpravy
a vyřešili v ní i chlazení a rozvody vzduchotechniky.
Do zakázky patřilo i rozšíření místní obslužné komunikace, vybudování nových parkovacích stání a návrh
komunikací pro pěší, které propojují objekty v areálu
univerzity. V okolí stavbaři provedli i sadové úpravy. Díky
nim mají studenti k dispozici i velký „pobytový“ trávník.
–jar–, foto Josef Husák
2
Divize 1 dokončila kanalizaci o 2 měsíce dříve
Od začátku srpna, tedy o dva měsíce dříve, než bylo
plánováno, budou moci obyvatelé čtyř okrajových částí
Havířova využívat novou odpadní kanalizaci. „Výstavbu jsme ve skutečnosti zkrátili ještě o víc,“ uvedl vedoucí projektu Ing. Pavel Szmek z divize 1. „Smlouvu
o dílo jsme totiž podepsali začátkem listopadu 2011,
ale kvůli zimě jsme pracovat začali až v březnu 2012.“
Pracovníci severomoravského regionu divize 1 vybudovali v Dolní a Prostřední Suché, Bludovicích a Dolní Datyni celkem 45 km kanalizace s více než tisícem výpustí.
Stavbu řídili jako lídr sdružení, v němž mimo Metrostavu
byly ještě firmy D.I.S a IMOS Brno. Součástí díla jejich
společného projektového týmu byla výstavba 11 čerpacích stanic a dvou čistíren odpadních vod (foto č. 1).
Odkanalizování bylo gravitační a čerpací stanice (foto č. 2)
pomohly jen tam, kde tento princip nebylo možné použít.
Kanalizaci stavbaři vedli nejen podél silnice a v chodníku, ale i přes louky, zahrady a zemědělské pozemky,
polní cestou, podél rybníka, krajem lesa nebo na betonových pilířích mostu či v poddolovaném území. Trasu jí
museli prorazit i pod železniční tratí a čtyřmi vodními toky.
V komplikovaných místech a v blízkosti inženýrských sítí
prováděli výkopové práce ručně. „Část kanalizace jsme
dělali i bezvýkopovou mikrotunelovací technologií pomocí
1
stroje Iseki Unclemole,“ popisuje Ing. Szmek a doplňuje:
„V současné době máme hotovy všechny stoky, domovní
přípojky a komunikace. Ještě doděláváme sadové úpravy,
během nichž jsme museli vysadit na 3500 stromů a keřů,
a chystáme dokumenty k předání,“ řekl Pavel Szmek.
Stavbaři museli v Havířově řešit dost problémů. Poměrně pravidelně se dostávali do kolize s potrubím, které
nebylo zakreslené v dokumentaci. Potýkali se i s dostupností stavenišť. Ulice, kudy kanalizaci vedli, byly frekventované, špatně dostupné, ale často i slepé. Stavbu museli
koordinovat také s veřejnou dopravou. „Nezvyklé byly pro
nás i vzdálenosti. Při kontrolním dnu nám trvalo celou
hodinu a půl, než jsme stavbu jen projeli. Jednoduché to
nebylo ani s občany, kteří kanalizaci nechtěli nebo kvůli ní
přišli o část zahrady,“ pokračuje Ing. Szmek. „Většinu potíží se nám však dařilo řešit, a to i díky vedoucímu odboru
investic Ing. Radovanu Baselovi. Na stavbě jsme měli také
časté kontroly ze Státního fondu životního prostředí, z jehož prostředků byla tato půlmiliardová zakázka dotována.
U těch nám byl zase nápomocen náš náměstek Ing. Emil
Konopásek. Celá akce byla pro náš tým velkou vodohospodářskou zkušeností a jsme rádi, že jsme ji dokončili
nejen kvalitně, ale i v předstihu,“ uzavírá Ing. Szmek.
–jar–, foto Josef Husák
2
Ludmile Kostkové se líbila stavařina, ale nerada rýsovala. Proto si po průmyslovce vybrala na stavební
fakultě ČVUT ke studiu obor konstrukce a dopravní
stavby, aby se mohla věnovat statice. Asi osm let projektovala, od roku 1997 pracuje v obchodně-technické
skupině provozu železobetonových konstrukcí divize 6.
Jaká je v současnosti náplň vaší práce?
Většinou se týká železobetonových konstrukcí. V předvýrobní přípravě prověřuji u složitějších projektů správnost
statického návrhu konstrukcí, jednám s projektantem,
když je potřeba projekt změnit. Pro POV navrhuji nasazení
jeřábů a jejich založení, pomáhám řešit problémy vzniklé
na stavbách. Pokud si pražský magistrát vyžádá pomoc
Metrostavu při likvidaci mimořádných událostí, spolupracuji se statikem hlavního města při návrhu zabezpečení
nebo likvidace poškozených objektů tam, kde je potřebná
účast divize 6. Naše divize má totiž tesaře a půjčovnu
bednění, a vlastníme tedy materiál potřebný při haváriích.
Zasahovali jsme tak při požáru ve vinohradském pivovaru,
při povodních v roce 2002 i letos nebo při výbuchu plynu
v Divadelní ulici. Po profesní stránce je to velmi zajímavá
práce – pokaždé jiná a stále se při ní učím něco nového.
Je statika stejná jako ostatní stavební obory?
Statika je sice exaktní obor, ale myslím si, že k tomu, aby
konstrukce správně fungovala, je potřeba i trochu citu.
Vlivů působících na konstrukci je totiž mnoho a správný
návrh by jich měl respektovat co možná nejvíc, zároveň
je ale zapotřebí zvážit i jejich důležitost. Někdy o návrhu
nerozhoduje únosnost, ale deformace. Důležitou roli hraje
i stavební fyzika, třeba často opomíjené působení teploty.
Statik by tak měl od každého oboru znát alespoň základy,
aby mohl posoudit váhu jednotlivých vlivů, se kterými je
třeba počítat, a problém pak řešit s konkrétním odborníkem. Kolega s nadsázkou říká, že naše práce je vlastně
matematika, a že nám tak všem musí vyjít stejné výsledky.
Není to tak docela pravda, výsledek se může výrazně lišit,
právě podle míry uvážení všech vlivů. Pak už záleží na
zkušenosti projektanta, aby vybral optimální řešení, které
je dostatečně únosné, a přitom není předimenzované.
Nacházíte v projektové dokumentaci mnoho chyb?
Poslední dobou velmi často. Myslím, že klesá úroveň
školství a zároveň projekty vznikají v čím dál kratším čase.
Použití sofistikované výpočetní techniky není samospasitelné. Převzít bezmyšlenkovitě výsledek z počítače může
mít fatální důsledky. Okrajové podmínky pro výpočet do
něj totiž zadává člověk, a ten musí obor znát, používat selský rozum a mít víc času, než má dnes obvykle k dispozici.
Změnila se práce statika od doby, kdy jste začínala?
Dříve architekt načrtnul skicu a šel se poradit se statikem,
zda lze takovou budovu postavit. Teď si vymyslí objekt,
jehož konstrukce jde často, bůh ví proč, proti přírodním
zákonům či má enormně subtilní prvky, a pak jen statikovi
nařídí, aby jej navrhl. Ne vždy je ochotný od svých cílů
ustoupit a já mám k takovému projektování ambivalentní
vztah – na jednu stranu zde díky němu mohou vzniknout
mistrovská stavební díla, ale na druhou stranu se ptám,
zda na ně máme. Zvlášť pokud se jedná o státní zakázky,
které se tak prodražují.
Projekty podle vás prodražuje i rychlost výstavby...
Nejen výstavby, ale i její přípravy – projektovou dokumentaci často dostáváme ještě „teplou“ a postupně, po patrech. Staví se od základů nahoru, ale výpočet konstrukce
postupuje od střechy dolů. A protože statik neví, co ho
čeká, a bojí se i změn, které jistě přijdou, konstrukci pro
jistotu předimenzuje. A hned se stavba prodraží. Kdybychom alespoň u státních zakázek, které se musí předem
dlouho plánovat, měli více času, dokázali bychom jejich
konstrukce navrhnout efektivněji a tím by se ušetřilo.
O změnách bývá statik často informován „za pochodu“
a navíc až jako poslední. Investor si třeba vymyslí, že někde nechce sloup. Stavař předělá dispozici a teprve pak
přijde na řadu statik, který musí vyřešit téměř nemožné.
Dělat tuto práci pořádně je proto dnes velmi obtížné.