strana 5

z p r a v o dajs t v í z   di v i z í

Vedle Casablanky začal růst nápaditý Crystal

Tým Josefa Majera z  divize 9 začal u pražské Vinohradské třídy budovat v červnu čtrnáctipodlažní kancelářskou budovu Crystal. Vyroste nedaleko sedmnáctipatrového věžáku Strojimportu, dnes nazývaného

Casablanca. Pro investora, společnost GES REAL, ji

navrhli architekti z firmy Atelier15 (vizualizace).

„Na staveništi už s pomocí divize 4 provádíme zemní

práce a v nejbližších dnech ve spolupráci s firmou PRAGIS

dokončíme zajištění celé, asi 14 m hluboké stavební jámy,“

přibližuje Josef Majer a vysvětluje: „Divize 9 získala tuto

zakázku už před dvěma lety, investor však práce pozastavil. Od té doby se změnily dispozice i některé materiály,

a  proto musíme aktualizovat prováděcí dokumentaci.

Souběžně jednáme i s majiteli sousedních objektů, aby-

chom jim přiblížili opatření, kterými co nejvíc omezíme

negativní dopady našeho díla na okolí. Pokud půjde vše

hladce, předáme hotovou budovu už v březnu roku 2015.“

Zásobování stavby ani provádění prací nebude jednoduché – zastavěná plocha Crystalu, 1944 m², snad na

centimetr kopíruje pozemek, a tak na zařízení staveniště

zbývá minimum místa. Také dopravní obslužnost je v Praze 3 složitá. Betonáři z firmy PRAGIS, kteří provedou monolitickou kostru objektu, se s ní však určitě vypořádají.

Za rok a půl prací postaví tým Josefa Majera objekt se

čtyřmi podzemními podlažími, 14 nadzemními a s obestavěným prostorem 81 681 m³. Pod zemí tu vznikne prostor

pro 121 aut, v přízemí budou především obchody. Třináct

pater bude vyhrazeno kancelářím splňujícím veškeré

požadavky současnosti a potřeby nájemců. Pro zajištění

jejich komfortu bude Crystal vybaven centrální recepcí

a kamerovým systémem, sprinklery či dieselagregátem.

Chlazení a topení pomocí indukčních jednotek s individuální regulací doplní okruh vzduchotechniky pro jednací

místnosti a centrální zvlhčování vzduchu.

Jednotlivá patra objektu budou mít pravidelný, ale

různě velký půdorys. Po jejich obalení fasádou získá budova tvar připomínající dva spojené krystaly, které jí daly

jméno. Odlesky a  lomy světla na  pravidelné šachovnici

jejích prosklených a  plných ploch stavbu vylehčí a  přispějí i k jejímu lepšímu začlenění do okolí. Další informace

o projektu najdete na webu www.crystal-prague.cz.

KCEV ve Vrchlabí je téměř dokončeno

Těsně před dokončením je dnes Krkonošské centrum

environmentálního vzdělávání (KCEV) ve  Vrchlabí.

Tým Ing. Pavla Trojana z divize 9, který stavbu provádí,

musel v jejím průběhu čelit mnoha nástrahám. Lze říci,

že postup realizace byl stejně komplikovaný a náročný

jako střecha nového objektu (foto), který vyrostl v těsné blízkosti budovy KRNAP v městském parku.

Střecha KCEV má nepravidelný tvar, který tvoří 14 převážně trojúhelníkových segmentů, vycházejících z  geometrie Krkonoš. Všechny úhly a  sklony zastřešení se

inspirovaly liniemi hřebenů našeho nejvyššího pohoří.

Už samo umístění díla do parku představovalo komplikaci. Jediným zásobovacím prostředkem stavby, která leží

v památkově chráněné zóně a na jejíž okraj byla povolena

pouze jediná přístupová cesta, byl jeřáb. A ne jen tak obyčejný – ten nejvyšší, co kdy byl v centru Vrchlabí umístěn,

aby se jeho rameno mohlo otáčet nad vzrostlými stromy.

Podle slov Ing. Trojana bylo také velmi náročné vyrovnat se – realizačně i koordinačně – s neustálým objevováním návazností a tajů architektonického návrhu, které

nebyly zřejmé z  projektové dokumentace. „Například

železobetonovou skořepinu střechy jsme mohli provést

až podle dokumentace, kterou si betonáři z divize 6 sami

vytvořili z  3D modelu objektu,“ říká s  tím, že neobvyklý tvar budovy stavbařům působil komplikace už při

vlastním vytyčování konstrukcí, které museli následně

s  velkou přesností vystavět. „Bez nadsázky lze říci, že

jsme postavili architektonický model objektu v  měřítku

1:1, s množstvím konstrukcí realizovaných jako prototyp.

S výjimkou betonové konstrukce střechy jsme řadu vzorků a konstrukcí několikanásobně předělávali,“ dodává.

Stavbaři už od samého začátku pracovali v časovém

skluzu, protože již při zemních pracích zastavil činnost

na  stavbě na  déle než měsíc archeologický záchranný

výzkum. Dále byl problém s geologických podmínkami,

které nekorespondovaly s projektem. Proto stavbaři museli přehodnotit základy a část objetu založit na pilotách.

Zastavení zemních prací se promítlo i  do  všech návazných činností. Stavbaři předpokládali, že do  konce

loňského listopadu dokončí střechu a objekt zakryjí fasád­

ním pláštěm. „Skutečnost však byla taková, že se nám

za  obrovského úsilí vloni podařilo dokončit jen betonáž

střešní konstrukce. V  následujícím zimním období jsme

nemohli plně rozvinout plánované navazující práce, což

se promítlo v  posunu termínu dokončení stavby,“ říká

Ing.  Trojan a  doplňuje: „Velmi mile mě však překvapila

schopnost našeho týmu semknout se a řídit vysoce náročnou stavbu navzdory všem nepříznivým okolnostem.

Za to si kolegové zaslouží uznání.“

Na stavbě se kromě týmu Ing. Trojana podílela i řada

dalších profesí napříč celou Skupinou Metrostav včetně

technické podpory z centrály. Zakládání prováděl Pragis,

betonářské práce byly v kompetenci divize 6, zámečnické

prvky i  hydroizolace prováděla divize 1. I díky nim by

KCEV mělo být dokončeno a předáno během pár dní.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

V divizi 9 pracuje už rok restaurátorská dílna

Kromě toho, že Metrostav je největší tuzemskou stavební firmou, může snad jako jediný vlastními silami

provádět i restaurátorské práce, jež se týkají dřevěných konstrukcí. Umožňuje mu to restaurátorská dílna

divize 9, kterou v  pražských Záběhlicích řídí vedoucí

střediska Tomáš Sochor. Okna i dveře, které prošly

rukama jeho truhlářů a lakýrníků, můžete obdivovat na

mnoha pražských historických budovách.

I když restaurátoři pracují v  Metrostavu teprve rok,

jejich jádro má za sebou více než dvacetiletou společnou

práci. Tak dlouho totiž působila soukromá firma Tomáše

Sochora, než chtěl s podnikáním skončit. Po dohodě s vedením divize 9 však zvolil lepší řešení – přešel i se svými

lidmi a stroji do Metrostavu. Jeho licence od ministerstva

kultury dnes naší společnosti umožňuje vlastními silami

provádět repase i repliky historických truhlářských prvků

včetně intarzií a inkrustací. Pro divizi 9, která se zabývá

rekonstrukcemi i památkově chráněných objektů, jsou

dovednosti 13 truhlářů a lakýrníků vítaným přínosem.

„V současnosti pracujeme ve Fantově kavárně v historické budově železniční stanice Praha – hlavní nádraží, kde

opravujeme okna, portály bývalých pokladen a všechny

dubové dveře, a to i v nátěru,“ říká Tomáš Sochor a doplňuje: „Součástí našeho díla jsou i související uměleckořemeslné práce, třeba zajištění kování. Mrzí mě, že místo

replik secesních klik, které ve Fantově kavárně byly na

1

dveřích při jejich vzniku, budeme kvůli snížení ceny zakázky osazovat jen typové kování ALT Wien.“

Dále dnes restaurátorská dílna připravuje pro divizi 8

repliky dveří i vrat, výrobu oken a repase prvků, které se

zachovaly, pro rekonstrukci historické jízdárny v  Terezíně. Pokud truhláře či lakýrníky nevytěžuje Metrostav, se

kterým spolupracovali třeba při rekonstrukci Petschkova

(foto č. 1) a Fürstenberského paláce (foto č. 2), hledají

práci i mimo něj, přičemž hodně využívají kontaktů z minulosti. Zpracovávají cenové nabídky včetně harmonogramů, provádějí konzultace a prohlídky stavenišť. Kromě

restaurátorských průzkumů vypracovávají i dílenskou

dokumentaci a obojí dokážou úspěšně projednat s orgány památkové péče. Zajistí i atesty na požární odolnost

a zvukový útlum u potřebných dřevěných konstrukcí.

„Truhlařina je krásná a voňavá práce. Když jedu po

Praze, často vídám kolem sebe okna i dveře, které jsme

rekonstruovali – třeba v Rudolfinu, kavárně Slavia, Parnasu, bývalé Legiobance v ulici Na Poříčí, Salmovském paláci či hotelu Four Seasons. Nejhezčí ale byla rekonstrukce

Městské knihovny, kam spadala rezidence primátora. Na

práci v ní byl totiž dostatek peněz i času,“ vzpomíná Tomáš Sochor a zakončuje: „Teď mě ale nejvíc trápí, že nám

chybí dva šikovní truhláři. Nemusí být umělečtí, dřív se to

ostatně při učení neoddělovalo, stačí mi, když budou spolehliví. Kdybyste o nějakých věděli, ať se u mě přihlásí.“

2

Zlatá tretra se dočkala důstojného stadionu

Když koncem června fandil tým severomoravského regionu divize 1 v čele s Petrem Kratochvílem atletům při

52. ročníku Zlaté tretry, mohl být spokojený. Základní

část 74 let starého Městského stadionu v  Ostravě-Vítkovicích, kde se mítink každoročně pořádá, se už

totiž díky němu dočkala moderní podoby, která vyhovuje nejen atletickým soutěžím nejvyšší kategorie, ale

i mezistátním fotbalovým zápasům.

„Se stavbou, která probíhala při zachování provozu stadionu, jsme začali vloni v  září. Dokončili jsme ji

na přelomu letošního května a června,“ vzpomíná vedoucí

projektu Petr Kratochvíl a pokračuje: „Základem našeho

díla byla nová krytá tribuna pro asi 5000 sedících diváků

(foto), kterou jsme provedli za  pomoci firmy Zakládání

staveb. Mezi dalších téměř 50 stavebních objektů, které

jsme tu realizovali, patřila i rekonstrukce kanálu po obvodu atletické dráhy, výstavba skladovací haly či prodloužení zděného oplocení. Součástí prací byly i nové vstupy

a sociální zázemí pro diváky, umělé osvětlení, kanál pod

atletickou dráhou a dvě energocentra. Nad rámec původní

zakázky jsme částečně rekonstruovali západní tribunu,

jejíž kompletní přestavba proběhne ve 2. etapě projektu.“

Nové travnaté fotbalové hřiště ve  Vítkovicích je zavlažované a  vyhřívané. Pro jeho podklad stavaři použili

Fibresand – směs písku, organického materiálu a  poly-

merových vláken, která zesilují kořenovou zónu drnu.

Tartan atletické dráhy vytvořili z  barevného gumového

granulátu EPDM a polyuretanového pojidla. Podle zadávacích podmínek měl umělý povrch vyhovět klasifikaci IAAF

CLASS 2, ale výsledkem práce firmy EKKL z Kroměříže,

která byla dvouprocentním partnerem divize 1 ve sdružení, je tartan ještě o třídu lepší, což všechny potěšilo.

„Přestavbu stadionu jsme prováděli poprvé, a tak to

pro nás byla nová zkušenost,“ konstatuje Petr Kratochvíl

a  kromě náročného provedení atletické dráhy vzpomíná

i na to, jak elektrikáři museli na stávající stožáry složitě

roubovat nové osvětlení fotbalového hřiště i  atletické

dráhy tak, aby splňovalo požadavky FIFA a IAAF i zvýšené

nároky televizních přenosů. Zajímavé bylo podle něj také

provádění speciálního sendvičového podhledu tribuny

a  jejího opláštění titanzinkovými šablonami, které jsou

výrazným architektonickým prvkem stavby (foto).

Druhá etapa projektu modernizace stadionu v  Ostravě-Vítkovicích zahrnuje dostavbu jižních a  severních

ochozů a kompletní rekonstrukcí stávající západní tribuny.

Cenovou nabídku do soutěže na její provedení podá divize 1 začátkem srpna. Držíme palce, aby pod její taktovkou

proběhlo i dokončení moderního ostravského multifunkčního centra, kde by se v budoucnu měla konat nejen vrcholná sportovní klání, ale i kulturní a společenské akce.