strana 5
z p r a v o dajs t v í z di v i z í
Vedle Casablanky začal růst nápaditý Crystal
Tým Josefa Majera z divize 9 začal u pražské Vinohradské třídy budovat v červnu čtrnáctipodlažní kancelářskou budovu Crystal. Vyroste nedaleko sedmnáctipatrového věžáku Strojimportu, dnes nazývaného
Casablanca. Pro investora, společnost GES REAL, ji
navrhli architekti z firmy Atelier15 (vizualizace).
„Na staveništi už s pomocí divize 4 provádíme zemní
práce a v nejbližších dnech ve spolupráci s firmou PRAGIS
dokončíme zajištění celé, asi 14 m hluboké stavební jámy,“
přibližuje Josef Majer a vysvětluje: „Divize 9 získala tuto
zakázku už před dvěma lety, investor však práce pozastavil. Od té doby se změnily dispozice i některé materiály,
a proto musíme aktualizovat prováděcí dokumentaci.
Souběžně jednáme i s majiteli sousedních objektů, aby-
chom jim přiblížili opatření, kterými co nejvíc omezíme
negativní dopady našeho díla na okolí. Pokud půjde vše
hladce, předáme hotovou budovu už v březnu roku 2015.“
Zásobování stavby ani provádění prací nebude jednoduché – zastavěná plocha Crystalu, 1944 m², snad na
centimetr kopíruje pozemek, a tak na zařízení staveniště
zbývá minimum místa. Také dopravní obslužnost je v Praze 3 složitá. Betonáři z firmy PRAGIS, kteří provedou monolitickou kostru objektu, se s ní však určitě vypořádají.
Za rok a půl prací postaví tým Josefa Majera objekt se
čtyřmi podzemními podlažími, 14 nadzemními a s obestavěným prostorem 81 681 m³. Pod zemí tu vznikne prostor
pro 121 aut, v přízemí budou především obchody. Třináct
pater bude vyhrazeno kancelářím splňujícím veškeré
požadavky současnosti a potřeby nájemců. Pro zajištění
jejich komfortu bude Crystal vybaven centrální recepcí
a kamerovým systémem, sprinklery či dieselagregátem.
Chlazení a topení pomocí indukčních jednotek s individuální regulací doplní okruh vzduchotechniky pro jednací
místnosti a centrální zvlhčování vzduchu.
Jednotlivá patra objektu budou mít pravidelný, ale
různě velký půdorys. Po jejich obalení fasádou získá budova tvar připomínající dva spojené krystaly, které jí daly
jméno. Odlesky a lomy světla na pravidelné šachovnici
jejích prosklených a plných ploch stavbu vylehčí a přispějí i k jejímu lepšímu začlenění do okolí. Další informace
o projektu najdete na webu www.crystal-prague.cz.
KCEV ve Vrchlabí je téměř dokončeno
Těsně před dokončením je dnes Krkonošské centrum
environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí.
Tým Ing. Pavla Trojana z divize 9, který stavbu provádí,
musel v jejím průběhu čelit mnoha nástrahám. Lze říci,
že postup realizace byl stejně komplikovaný a náročný
jako střecha nového objektu (foto), který vyrostl v těsné blízkosti budovy KRNAP v městském parku.
Střecha KCEV má nepravidelný tvar, který tvoří 14 převážně trojúhelníkových segmentů, vycházejících z geometrie Krkonoš. Všechny úhly a sklony zastřešení se
inspirovaly liniemi hřebenů našeho nejvyššího pohoří.
Už samo umístění díla do parku představovalo komplikaci. Jediným zásobovacím prostředkem stavby, která leží
v památkově chráněné zóně a na jejíž okraj byla povolena
pouze jediná přístupová cesta, byl jeřáb. A ne jen tak obyčejný – ten nejvyšší, co kdy byl v centru Vrchlabí umístěn,
aby se jeho rameno mohlo otáčet nad vzrostlými stromy.
Podle slov Ing. Trojana bylo také velmi náročné vyrovnat se – realizačně i koordinačně – s neustálým objevováním návazností a tajů architektonického návrhu, které
nebyly zřejmé z projektové dokumentace. „Například
železobetonovou skořepinu střechy jsme mohli provést
až podle dokumentace, kterou si betonáři z divize 6 sami
vytvořili z 3D modelu objektu,“ říká s tím, že neobvyklý tvar budovy stavbařům působil komplikace už při
vlastním vytyčování konstrukcí, které museli následně
s velkou přesností vystavět. „Bez nadsázky lze říci, že
jsme postavili architektonický model objektu v měřítku
1:1, s množstvím konstrukcí realizovaných jako prototyp.
S výjimkou betonové konstrukce střechy jsme řadu vzorků a konstrukcí několikanásobně předělávali,“ dodává.
Stavbaři už od samého začátku pracovali v časovém
skluzu, protože již při zemních pracích zastavil činnost
na stavbě na déle než měsíc archeologický záchranný
výzkum. Dále byl problém s geologických podmínkami,
které nekorespondovaly s projektem. Proto stavbaři museli přehodnotit základy a část objetu založit na pilotách.
Zastavení zemních prací se promítlo i do všech návazných činností. Stavbaři předpokládali, že do konce
loňského listopadu dokončí střechu a objekt zakryjí fasád
ním pláštěm. „Skutečnost však byla taková, že se nám
za obrovského úsilí vloni podařilo dokončit jen betonáž
střešní konstrukce. V následujícím zimním období jsme
nemohli plně rozvinout plánované navazující práce, což
se promítlo v posunu termínu dokončení stavby,“ říká
Ing. Trojan a doplňuje: „Velmi mile mě však překvapila
schopnost našeho týmu semknout se a řídit vysoce náročnou stavbu navzdory všem nepříznivým okolnostem.
Za to si kolegové zaslouží uznání.“
Na stavbě se kromě týmu Ing. Trojana podílela i řada
dalších profesí napříč celou Skupinou Metrostav včetně
technické podpory z centrály. Zakládání prováděl Pragis,
betonářské práce byly v kompetenci divize 6, zámečnické
prvky i hydroizolace prováděla divize 1. I díky nim by
KCEV mělo být dokončeno a předáno během pár dní.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
V divizi 9 pracuje už rok restaurátorská dílna
Kromě toho, že Metrostav je největší tuzemskou stavební firmou, může snad jako jediný vlastními silami
provádět i restaurátorské práce, jež se týkají dřevěných konstrukcí. Umožňuje mu to restaurátorská dílna
divize 9, kterou v pražských Záběhlicích řídí vedoucí
střediska Tomáš Sochor. Okna i dveře, které prošly
rukama jeho truhlářů a lakýrníků, můžete obdivovat na
mnoha pražských historických budovách.
I když restaurátoři pracují v Metrostavu teprve rok,
jejich jádro má za sebou více než dvacetiletou společnou
práci. Tak dlouho totiž působila soukromá firma Tomáše
Sochora, než chtěl s podnikáním skončit. Po dohodě s vedením divize 9 však zvolil lepší řešení – přešel i se svými
lidmi a stroji do Metrostavu. Jeho licence od ministerstva
kultury dnes naší společnosti umožňuje vlastními silami
provádět repase i repliky historických truhlářských prvků
včetně intarzií a inkrustací. Pro divizi 9, která se zabývá
rekonstrukcemi i památkově chráněných objektů, jsou
dovednosti 13 truhlářů a lakýrníků vítaným přínosem.
„V současnosti pracujeme ve Fantově kavárně v historické budově železniční stanice Praha – hlavní nádraží, kde
opravujeme okna, portály bývalých pokladen a všechny
dubové dveře, a to i v nátěru,“ říká Tomáš Sochor a doplňuje: „Součástí našeho díla jsou i související uměleckořemeslné práce, třeba zajištění kování. Mrzí mě, že místo
replik secesních klik, které ve Fantově kavárně byly na
1
dveřích při jejich vzniku, budeme kvůli snížení ceny zakázky osazovat jen typové kování ALT Wien.“
Dále dnes restaurátorská dílna připravuje pro divizi 8
repliky dveří i vrat, výrobu oken a repase prvků, které se
zachovaly, pro rekonstrukci historické jízdárny v Terezíně. Pokud truhláře či lakýrníky nevytěžuje Metrostav, se
kterým spolupracovali třeba při rekonstrukci Petschkova
(foto č. 1) a Fürstenberského paláce (foto č. 2), hledají
práci i mimo něj, přičemž hodně využívají kontaktů z minulosti. Zpracovávají cenové nabídky včetně harmonogramů, provádějí konzultace a prohlídky stavenišť. Kromě
restaurátorských průzkumů vypracovávají i dílenskou
dokumentaci a obojí dokážou úspěšně projednat s orgány památkové péče. Zajistí i atesty na požární odolnost
a zvukový útlum u potřebných dřevěných konstrukcí.
„Truhlařina je krásná a voňavá práce. Když jedu po
Praze, často vídám kolem sebe okna i dveře, které jsme
rekonstruovali – třeba v Rudolfinu, kavárně Slavia, Parnasu, bývalé Legiobance v ulici Na Poříčí, Salmovském paláci či hotelu Four Seasons. Nejhezčí ale byla rekonstrukce
Městské knihovny, kam spadala rezidence primátora. Na
práci v ní byl totiž dostatek peněz i času,“ vzpomíná Tomáš Sochor a zakončuje: „Teď mě ale nejvíc trápí, že nám
chybí dva šikovní truhláři. Nemusí být umělečtí, dřív se to
ostatně při učení neoddělovalo, stačí mi, když budou spolehliví. Kdybyste o nějakých věděli, ať se u mě přihlásí.“
2
Zlatá tretra se dočkala důstojného stadionu
Když koncem června fandil tým severomoravského regionu divize 1 v čele s Petrem Kratochvílem atletům při
52. ročníku Zlaté tretry, mohl být spokojený. Základní
část 74 let starého Městského stadionu v Ostravě-Vítkovicích, kde se mítink každoročně pořádá, se už
totiž díky němu dočkala moderní podoby, která vyhovuje nejen atletickým soutěžím nejvyšší kategorie, ale
i mezistátním fotbalovým zápasům.
„Se stavbou, která probíhala při zachování provozu stadionu, jsme začali vloni v září. Dokončili jsme ji
na přelomu letošního května a června,“ vzpomíná vedoucí
projektu Petr Kratochvíl a pokračuje: „Základem našeho
díla byla nová krytá tribuna pro asi 5000 sedících diváků
(foto), kterou jsme provedli za pomoci firmy Zakládání
staveb. Mezi dalších téměř 50 stavebních objektů, které
jsme tu realizovali, patřila i rekonstrukce kanálu po obvodu atletické dráhy, výstavba skladovací haly či prodloužení zděného oplocení. Součástí prací byly i nové vstupy
a sociální zázemí pro diváky, umělé osvětlení, kanál pod
atletickou dráhou a dvě energocentra. Nad rámec původní
zakázky jsme částečně rekonstruovali západní tribunu,
jejíž kompletní přestavba proběhne ve 2. etapě projektu.“
Nové travnaté fotbalové hřiště ve Vítkovicích je zavlažované a vyhřívané. Pro jeho podklad stavaři použili
Fibresand – směs písku, organického materiálu a poly-
merových vláken, která zesilují kořenovou zónu drnu.
Tartan atletické dráhy vytvořili z barevného gumového
granulátu EPDM a polyuretanového pojidla. Podle zadávacích podmínek měl umělý povrch vyhovět klasifikaci IAAF
CLASS 2, ale výsledkem práce firmy EKKL z Kroměříže,
která byla dvouprocentním partnerem divize 1 ve sdružení, je tartan ještě o třídu lepší, což všechny potěšilo.
„Přestavbu stadionu jsme prováděli poprvé, a tak to
pro nás byla nová zkušenost,“ konstatuje Petr Kratochvíl
a kromě náročného provedení atletické dráhy vzpomíná
i na to, jak elektrikáři museli na stávající stožáry složitě
roubovat nové osvětlení fotbalového hřiště i atletické
dráhy tak, aby splňovalo požadavky FIFA a IAAF i zvýšené
nároky televizních přenosů. Zajímavé bylo podle něj také
provádění speciálního sendvičového podhledu tribuny
a jejího opláštění titanzinkovými šablonami, které jsou
výrazným architektonickým prvkem stavby (foto).
Druhá etapa projektu modernizace stadionu v Ostravě-Vítkovicích zahrnuje dostavbu jižních a severních
ochozů a kompletní rekonstrukcí stávající západní tribuny.
Cenovou nabídku do soutěže na její provedení podá divize 1 začátkem srpna. Držíme palce, aby pod její taktovkou
proběhlo i dokončení moderního ostravského multifunkčního centra, kde by se v budoucnu měla konat nejen vrcholná sportovní klání, ale i kulturní a společenské akce.