L E T NÍ P ŘÍLO H A
lanovka na pražský Petřín
1
Pohled na Českou republiku z výšky
letní prázdniny a dovolené nabízejí doma i v zahraničí
příležitost cestovat na jih, sever, východ či západ. Minulé přílohy novin Metrostavu nabídly i možnost cestovat do hlubin Země, třeba prostřednictvím hornických
muzeí. Tentokrát zamíříme nahoru, do výšin, odkud se
dá naše krásná krajina pozorovat z ptačí perspektivy.
Tyto cesty odkrývají nejen zajímavé scenerie, ale i
souvislosti, které by nás jindy nenapadly.
S nohama na zemi a s hlavou v oblacích
Kvůli nadhledu na hory, lesy, louky či města dokonce
nemusíte opustit ani byt. Jejich letecké zobrazení nabízejí i fotografické mapy či jednotlivá videa na internetu. Celá řada z nich je dnes přístupná zdarma.
2
Pokud si chcete nejprve v klidu domova prohlédnout třeba cíl prázdninové cesty, není problém. Může
se ovšem stát, že až se ve zvoleném cíli výletu ocitnete
osobně, jeho okolí se bude mírně lišit od snímku, který
jste zhlédli na internetu. Ortofotomapy (foto č. 1) totiž
většinou nenabízejí zcela aktuální pohled na krajinu, jejich
snímky bývají i dva roky staré. Přesto vám mohou nejen
při plánování výletu hodně pomoci. A v neposlední řadě
je to také pěkná podívaná. Můžete na nich bez problémů
identifikovat keře na loukách, prohlédnout si cestu ke zřícenině nebo spočítat balíky slámy na louce. Zajímavý je
i pohled z výšky na vlastní dům, chalupu či jiné oblíbené
místo. A rozhlédnout se můžete nejen po Česku. Satelitní
snímky z celého světa nabízí třeba aplikace Google Earth.
Stačí si ji nainstalovat do počítače a můžete cestovat
i k protinožcům, aniž byste opustili obývací pokoj.
Další možností, jak pohodlně pozorovat Česko z výšky, jsou fotografie nebo ještě lépe videozáznamy pořízené RC modely. Fotografování nebo filmování z dálkově
řízeného modelu letadla či vrtulníku umožňuje opravdu
netypický pohled na českou krajinu. Miniaturní modely
s fotoaparátem nebo kamerou na palubě se totiž bez problémů dostanou i do těsné blízkosti domů či mezi stromy,
prostě všude tam, kde by běžné letadlo nemělo šanci.
Videozáznamy pořízené metodou FPV – First Person
View – navíc nezprostředkovávají jen obraz. Kamera
umístěná na palubě dálkově řízeného modelu snímá
skutečný svět a obraz i zvuk jsou bezdrátově přenášeny
do pozemní stanice, pomocí které modelář malý model
řídí. Obraz se potom promítá buď ve speciálních videobrýlích nebo na monitoru a díky tomu zažívá pilot a později i divák celý let tak, jako by seděl v kokpitu.
vzhůru do oblak
Možností, jak aktivně obdivovat česko z ptačí perspektivy, je mnoho. Řada aeroklubů totiž nabízí vyhlídkové
lety letadlem nebo vrtulníkem. Díky tomu si můžete
prohlédnout z výšky třeba zámek Konopiště, hrad Karlštejn nebo orlickou přehradu. Možná ještě zajímavější
jsou lety horkovzdušným balonem (foto č. 2).
Balon totiž může přistát a vzlétnout téměř odkudkoli.
Kvůli povětrnostním podmínkám se s ním létá hlavně brzy
ráno nebo naopak k večeru. Nastoupíte do proutěného
koše a pilot zapálí hořák. Začnete pomalu stoupat a pak
už vidíte lidi jako trpaslíky. Je to úžasný zážitek. Zkušení
piloti dokážou například přeletět tak těsně nad potokem,
že si jen tak tak nenamočíte boty. Přistává se opět na otevřeném prostranství a připravte se na možná trochu
tvrdší dosed. Zase záleží na šikovnosti a zkušenostech
pilota. Po skončení letu byste měli být slavnostně pasováni do balonového cechu a získat své balonářské jméno.
Budete baronem nebo baronkou z místa, kde jste přistáli.
Jedná se o slavnostní ceremoniál, který většinou končí
přípitkem. Po slavnostním křtu už své občanské jméno
mezi balonáři nesmíte používat, jinak vás čeká vysoká
pokuta: vyplatit se lze jen několika lahvemi sektu. A věřte,
že balonáři toto nepsané pravidlo striktně dodržují!
tři naše nejstarší fungující lanovky
Ne tak vysoko jako z letadla nebo balonu můžete českou krajinu na mnoha místech pozorovat ze sedačky
nebo kabiny lanovky. Během pár minut vás vyveze
na místo, kam byste stoupali třeba i několik hodin,
a přitom nabídne nevšední pohled do okolí. Možná
i proto začaly první lanové dráhy na území dnešní české republiky vznikat už na konci 19. století.
Ještě než si připomeneme nejzajímavější lanovky, začneme teorií. Čeština totiž používá sousloví lanová dráha
pro dvě relativně velmi odlišná dopravní zařízení, i když
jedno mají společné: k pohonu používají lano, které buď
vede po zemi, nebo nese kabiny vzduchem. Takže základní
rozdělení drah je nasnadě: lanovky jsou pozemní a visuté.
Představíme tři nejstarší, které jsou v provozu dodnes.
Výběr nejznámějších leteckých map:
http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/
www.mapy.cz
http://www.google.com/earth/index.html
http://mapy.plzen.eu/
3
Nejznámější a nejstarší dosud fungující pozemní lanovka
u nás je petřínská (foto č. 4), která se poprvé rozjela v roce
1891 při Všeobecné výstavě. Její délka tehdy dosahovala
383 m. Horní stanice se nacházela v blízkosti dnešní zastávky Nebozízek, dolní byla severněji než dnes. Rozchod
kolejí měřil 1000 mm, uprostřed byla brzdicí ozubnice.
Lanovka využívala pohon s vodní přítěží, kdy se do horního vozu napustila voda a ten vlastní silou vytáhl spodní
vůz nahoru. Její pravidelný provoz byl ukončen během 1.
světové války a definitivně zastaven roku 1921.
Teprve na přelomu let 1931 a 1932 proběhla její náročná rekonstrukce, během které byl změněn rozchod kolejí
na dnešních 1435 mm. Provoz na nové 511 metrů dlouhé
trase byl zahájen 5. června 1932 a bez větších problémů
pokračoval až do 7. července roku 1965. Tehdy vlivem
silných dešťů došlo ke značnému sesuvu půdy a lanovka
musela být okamžitě zastavena. Po dalším sesuvu v roce
1967 bylo těleso lanovky na Petřín zcela zničeno.
V roce 1981 bylo rozhodnuto obnovit lanovku pokud
možno v původní podobě, aby začala sloužit při spartakiádě v roce 1985. Práce na rekonstrukci tělesa dostal
na starost Metrostav. Strojní vybavení zůstalo původní,
vagonka Studénka pouze dodala dva nové vozy, které
po obnovené trati vyjely poprvé 15. července 1985. Lanovka prošla rekonstrukcí ještě v roce 1996, a tak můžeme na Petřín jezdit dodnes. Podrobnosti na www.dpp.cz.
4
strana 3
nu, což ji řadí mezi nejrychlejší svého druhu v ČR. Délka
trati dosahuje 1188 metrů, přičemž dolní stanice se nachází v nadmořské výšce 600 m, vrchní pod Ještědem je
o 400 metrů výš. V nejvyšším bodě se lanovka dostává
30 m nad zem. Cesta na Ještěd trvá pouze čtyři minuty
a lanovku drží lano o průměru pěti centimetrů. V minulosti
lanovka nesloužila jenom turistům, s její pomocí byl zásobován i horský hotel Ještěd a pomáhala také při záchraně
zraněných turistů. V celé historii se podle dochovaných
pramenů ještě nikdy nestalo, aby měla nějakou rozsáhlou
závadu nebo se její cestující ocitli v ohrožení. Rekordní
počet turistů přepravila roku 1976, kdy se s ní po čtyřleté
rekonstrukci svezlo skoro 600 tisíc lidí. Více naleznete na
webových stránkách www.lanovka-jested.cz.
Dnes je v České republice v provozu přes 80 lanovek.
Tou nejstrmější je například visutá lanovka vedoucí nad
propast Macochu, lanová dráha na Komáří vížku v Krušných horách je zase se svou délkou 2348 metrů nejdelší
lanovkou bez mezistanice v Česku. Ojedinělá je i čtyřsedačková lanovka na Lysou horu, která vede do nadmořské
výšky 1315 metrů. Lanová dráha z Pece pod Sněžkou
na vrchol nejvyšší české hory totiž loni 2. září po 63 letech
ukončila provoz. Byla to nejstarší původní dochovaná sedačková lanová dráha v Česku. Ovšem už koncem března
příštího roku by ji měla vystřídat nová, moderní kabinková
lanovka. A tak možná za pár let počet lanovek v Česku
přesáhne magickou hranici stovky.
6
Další lanovkové nadhledy
Adrenalin i krásný výhled v jednom
S budováním visutých lanových drah se začalo na našem území až o zhruba dvacet let později než se rozjela
lanovka na Petřín, obě nejstarší však slouží dodnes.
První visutá lanová dráha z Janských Lázní na Černou
horu se začala stavět roku 1927 a 31. října 1928 byl její
provoz slavnostně zahájen. Dva třicetimístné vozy vyjížděly na 3144 metrů dlouhou trať zhruba šestkrát denně, bylo
ovšem možné objednat i mimořádné jízdy. Hospodářská
krize v první polovině třicátých let ohrožovala samotnou
existenci lanovky, v roce 1931 se dokonce jednalo o jejím
zastavení. Naštěstí k tomu nedošlo, a to ani v průběhu
druhé světové války. Od poloviny 60. let začínalo být
Jako malí jsme snad všichni šplhali do korun stromů.
Téměř bez námahy a rizika pádu se do nich můžeme
vrátit i v dospělosti. A není k tomu nutný ani žádný
žebřík. Stačí se vydat na vrch Kramolín u lipenského
jezera – viz www.stezkakorunamistromů.cz.
Bezbariérová stezka dlouhá 675 metrů a zakončená
40 metrů vysokou vyhlídkovou věží (foto č. 6) nabízí
výhled na Šumavu, Lipenské jezero, Novohradské hory
a za dobré viditelnosti možná až na vrcholky Alp, dále
didaktické interaktivní zastávky, adrenalinové sekce pro
děti a nejdelší suchý tobogan u nás. Dobrodružnou a zajímavou cestu zajišťuje konstrukce z lepeného dřeva a 75
5
zřejmé, že lanovka dosluhuje. Začala se proto připravovat
její rekonstruovaná podoba, která byla v odlišné trase
a s novou dolní stanicí, velmi nešťastně umístěnou daleko od centra Janských Lázní. Provoz na staré lanovce
se zastavil až v roce 1980, od prosince téhož roku začala
jezdit nová. Na její dráze o délce 2304 metrů se pohybovaly čtyřmístné kabinky. Už tehdy však tato lanovka byla
po technické stránce zastaralá, takže v roce 1991 následovala její další rekonstrukce. Během devadesátých let se
ještě několikrát vyměnily kabinky, aby v roce 2006 byla
uvedena do provozu v pořadí třetí lanová dráha nazvaná
Černohorský express (foto č. 5). Dnes turisty na lanovce
v délce 2300 metrů přepravují moderní osmimístné kabinky a celá lanovka má kapacitu 1875 osob za hodinu. Další
informace najdete na www.lanovka-cerna-hora.cz.
Konstrukčním sourozencem lanovky na Černou horu je o něco známější lanovka z Horního Hanychova
na Ještěd (foto č. 3). Přípravy na její stavbu začaly v roce 1929, stavět se začala o tři roky později a otevřena
byla 27. června roku 1933. V plném provozu byla i během
druhé světové války a další desítky let poté. Ovšem ani
ještědské lanovce se nevyhnula zásadní rekonstrukce,
i když obsáhla pouze výměnu strojního vybavení a vozů.
Skončila v závěru roku 1975 a i dnes jedna kabina unese
35 lidí a dokáže vyvinout rychlost 36 kilometrů za hodi-
7
dřevěných podpěrných sloupů. Bezpečnost návštěvníků
chrání dřevěné zábradlí s postranní sítí. Není bez zajímavosti, že vybudování této atrakce trvalo pouhých 60 dní.
Výstup na první patro vyhlídkové věže ve 37 metrech
nad zemí je opět zcela bezbariérový (foto č. 7). Po 303 m
dlouhé lávce a po překonání krátkého schodiště se dostanete na nejvyšší bod věže. Když budete mít štěstí,
od kmenů až do vrcholků stromů spatříte nesčetné životní
formy – mechy, hmyz, drobné živočichy i ptactvo a můžete je pozorovat ze zajímavé perspektivy.
Dolů se dostanete stezkou, po točitém schodišti nebo
nejdelším toboganem svého druhu v ČR. Jízda v něm vám
zcela jistě vžene adrenalin do žil. Tobogan se pne do výšky
24 metrů a je dlouhý 52 metrů. O bezpečnost jezdců se
starají speciální podložky, které umožňují upravit a případně i zredukovat rychlost. Tobogan navíc můžete využít
i opakovaně, aniž byste museli absolvovat celou stezku
znovu. Stačí vystoupat po točitém schodišti. Pokud by
vám nestačilo vzrušení z jízdy, můžete si vyzkoušet svou
zručnost a hbitost i na jedenácti adrenalinových zastávkách podél stezky nebo se můžete vydat do sousedního
Bavorského lesa, kde najdete předlohu lipenské atrakce.
Martina Vampulová, foto profimedia, české
dr áhy,
geoportal.cenia.cz,
C z e c hTo u -
r i s m, S t e z k a ko r un ami s t r om ů s.r.o.