Metrostav a.s.

L E T NÍ P ŘÍLO H A

lanovka na pražský Petřín

Pohled na Českou republiku z výšky

letní prázdniny a dovolené nabízejí doma i v zahraničí

příležitost cestovat na jih, sever, východ či západ. Minulé přílohy novin Metrostavu nabídly i možnost cestovat do hlubin Země, třeba prostřednictvím hornických

muzeí. Tentokrát zamíříme nahoru, do výšin, odkud se

dá naše krásná krajina pozorovat z ptačí perspektivy.

Tyto cesty odkrývají nejen zajímavé scenerie, ale i

souvislosti, které by nás jindy nenapadly.

S nohama na zemi a s hlavou v oblacích

Kvůli nadhledu na hory, lesy, louky či města dokonce

nemusíte opustit ani byt. Jejich letecké zobrazení nabízejí i fotografické mapy či jednotlivá videa na internetu. Celá řada z nich je dnes přístupná zdarma.

Pokud si chcete nejprve v klidu domova prohlédnout třeba cíl prázdninové cesty, není problém. Může

se ovšem stát, že až se ve zvoleném cíli výletu ocitnete

osobně, jeho okolí se bude mírně lišit od snímku, který

jste zhlédli na internetu. Ortofotomapy (foto č. 1) totiž

většinou nenabízejí zcela aktuální pohled na krajinu, jejich

snímky bývají i dva roky staré. Přesto vám mohou nejen

při plánování výletu hodně pomoci. A v neposlední řadě

je to také pěkná podívaná. Můžete na nich bez problémů

identifikovat keře na loukách, prohlédnout si cestu ke zřícenině nebo spočítat balíky slámy na louce. Zajímavý je

i pohled z výšky na vlastní dům, chalupu či jiné oblíbené

místo. A rozhlédnout se můžete nejen po Česku. Satelitní

snímky z celého světa nabízí třeba aplikace Google Earth.

Stačí si ji nainstalovat do počítače a můžete cestovat

i k protinožcům, aniž byste opustili obývací pokoj.

Další možností, jak pohodlně pozorovat Česko z výšky, jsou fotografie nebo ještě lépe videozáznamy pořízené RC modely. Fotografování nebo filmování z dálkově

řízeného modelu letadla či vrtulníku umožňuje opravdu

netypický pohled na českou krajinu. Miniaturní modely

s fotoaparátem nebo kamerou na palubě se totiž bez problémů dostanou i do těsné blízkosti domů či mezi stromy,

prostě všude tam, kde by běžné letadlo nemělo šanci.

Videozáznamy pořízené metodou FPV – First Person

View – navíc nezprostředkovávají jen obraz. Kamera

umístěná na palubě dálkově řízeného modelu snímá

skutečný svět a obraz i zvuk jsou bezdrátově přenášeny

do pozemní stanice, pomocí které modelář malý model

řídí. Obraz se potom promítá buď ve speciálních videobrýlích nebo na monitoru a díky tomu zažívá pilot a později i divák celý let tak, jako by seděl v kokpitu.

vzhůru do oblak

Možností, jak aktivně obdivovat česko z ptačí perspektivy, je mnoho. Řada aeroklubů totiž nabízí vyhlídkové

lety letadlem nebo vrtulníkem. Díky tomu si můžete

prohlédnout z výšky třeba zámek Konopiště, hrad Karlštejn nebo orlickou přehradu. Možná ještě zajímavější

jsou lety horkovzdušným balonem (foto č. 2).

Balon totiž může přistát a vzlétnout téměř odkudkoli.

Kvůli povětrnostním podmínkám se s ním létá hlavně brzy

ráno nebo naopak k večeru. Nastoupíte do proutěného

koše a pilot zapálí hořák. Začnete pomalu stoupat a pak

už vidíte lidi jako trpaslíky. Je to úžasný zážitek. Zkušení

piloti dokážou například přeletět tak těsně nad potokem,

že si jen tak tak nenamočíte boty. Přistává se opět na otevřeném prostranství a připravte se na možná trochu

tvrdší dosed. Zase záleží na šikovnosti a zkušenostech

pilota. Po skončení letu byste měli být slavnostně pasováni do balonového cechu a získat své balonářské jméno.

Budete baronem nebo baronkou z místa, kde jste přistáli.

Jedná se o slavnostní ceremoniál, který většinou končí

přípitkem. Po slavnostním křtu už své občanské jméno

mezi balonáři nesmíte používat, jinak vás čeká vysoká

pokuta: vyplatit se lze jen několika lahvemi sektu. A věřte,

že balonáři toto nepsané pravidlo striktně dodržují!

tři naše nejstarší fungující lanovky

Ne tak vysoko jako z letadla nebo balonu můžete českou krajinu na mnoha místech pozorovat ze sedačky

nebo kabiny lanovky. Během pár minut vás vyveze

na místo, kam byste stoupali třeba i několik hodin,

a přitom nabídne nevšední pohled do okolí. Možná

i proto začaly první lanové dráhy na území dnešní české republiky vznikat už na konci 19. století.

Ještě než si připomeneme nejzajímavější lanovky, začneme teorií. Čeština totiž používá sousloví lanová dráha

pro dvě relativně velmi odlišná dopravní zařízení, i když

jedno mají společné: k pohonu používají lano, které buď

vede po zemi, nebo nese kabiny vzduchem. Takže základní

rozdělení drah je nasnadě: lanovky jsou pozemní a visuté.

Představíme tři nejstarší, které jsou v provozu dodnes.

Výběr nejznámějších leteckých map:

http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/

www.mapy.cz

http://www.google.com/earth/index.html

http://mapy.plzen.eu/

Nejznámější a nejstarší dosud fungující pozemní lanovka

u nás je petřínská (foto č. 4), která se poprvé rozjela v roce

1891 při Všeobecné výstavě. Její délka tehdy dosahovala

383 m. Horní stanice se nacházela v blízkosti dnešní zastávky Nebozízek, dolní byla severněji než dnes. Rozchod

kolejí měřil 1000 mm, uprostřed byla brzdicí ozubnice.

Lanovka využívala pohon s vodní přítěží, kdy se do horního vozu napustila voda a ten vlastní silou vytáhl spodní

vůz nahoru. Její pravidelný provoz byl ukončen během 1.

světové války a definitivně zastaven roku 1921.

Teprve na přelomu let 1931 a 1932 proběhla její náročná rekonstrukce, během které byl změněn rozchod kolejí

na dnešních 1435 mm. Provoz na nové 511 metrů dlouhé

trase byl zahájen 5. června 1932 a bez větších problémů

pokračoval až do 7. července roku 1965. Tehdy vlivem

silných dešťů došlo ke značnému sesuvu půdy a lanovka

musela být okamžitě zastavena. Po dalším sesuvu v roce

1967 bylo těleso lanovky na Petřín zcela zničeno.

V roce 1981 bylo rozhodnuto obnovit lanovku pokud

možno v původní podobě, aby začala sloužit při spartakiádě v roce 1985. Práce na rekonstrukci tělesa dostal

na starost Metrostav. Strojní vybavení zůstalo původní,

vagonka Studénka pouze dodala dva nové vozy, které

po obnovené trati vyjely poprvé 15. července 1985. Lanovka prošla rekonstrukcí ještě v roce 1996, a tak můžeme na Petřín jezdit dodnes. Podrobnosti na www.dpp.cz.

strana 3

nu, což ji řadí mezi nejrychlejší svého druhu v ČR. Délka

trati dosahuje 1188 metrů, přičemž dolní stanice se nachází v nadmořské výšce 600 m, vrchní pod Ještědem je

o 400 metrů výš. V nejvyšším bodě se lanovka dostává

30 m nad zem. Cesta na Ještěd trvá pouze čtyři minuty

a lanovku drží lano o průměru pěti centimetrů. V minulosti

lanovka nesloužila jenom turistům, s její pomocí byl zásobován i horský hotel Ještěd a pomáhala také při záchraně

zraněných turistů. V celé historii se podle dochovaných

pramenů ještě nikdy nestalo, aby měla nějakou rozsáhlou

závadu nebo se její cestující ocitli v ohrožení. Rekordní

počet turistů přepravila roku 1976, kdy se s ní po čtyřleté

rekonstrukci svezlo skoro 600 tisíc lidí. Více naleznete na

webových stránkách www.lanovka-jested.cz.

Dnes je v České republice v provozu přes 80 lanovek.

Tou nejstrmější je například visutá lanovka vedoucí nad

propast Macochu, lanová dráha na Komáří vížku v Krušných horách je zase se svou délkou 2348 metrů nejdelší

lanovkou bez mezistanice v Česku. Ojedinělá je i čtyřsedačková lanovka na Lysou horu, která vede do nadmořské

výšky 1315 metrů. Lanová dráha z Pece pod Sněžkou

na vrchol nejvyšší české hory totiž loni 2. září po 63 letech

ukončila provoz. Byla to nejstarší původní dochovaná sedačková lanová dráha v Česku. Ovšem už koncem března

příštího roku by ji měla vystřídat nová, moderní kabinková

lanovka. A tak možná za pár let počet lanovek v Česku

přesáhne magickou hranici stovky.

Další lanovkové nadhledy

Adrenalin i krásný výhled v jednom

S budováním visutých lanových drah se začalo na našem území až o zhruba dvacet let později než se rozjela

lanovka na Petřín, obě nejstarší však slouží dodnes.

První visutá lanová dráha z Janských Lázní na Černou

horu se začala stavět roku 1927 a 31. října 1928 byl její

provoz slavnostně zahájen. Dva třicetimístné vozy vyjížděly na 3144 metrů dlouhou trať zhruba šestkrát denně, bylo

ovšem možné objednat i mimořádné jízdy. Hospodářská

krize v první polovině třicátých let ohrožovala samotnou

existenci lanovky, v roce 1931 se dokonce jednalo o jejím

zastavení. Naštěstí k tomu nedošlo, a to ani v průběhu

druhé světové války. Od poloviny 60. let začínalo být

Jako malí jsme snad všichni šplhali do korun stromů.

Téměř bez námahy a rizika pádu se do nich můžeme

vrátit i v dospělosti. A není k tomu nutný ani žádný

žebřík. Stačí se vydat na vrch Kramolín u lipenského

jezera – viz www.stezkakorunamistromů.cz.

Bezbariérová stezka dlouhá 675 metrů a zakončená

40 metrů vysokou vyhlídkovou věží (foto č. 6) nabízí

výhled na Šumavu, Lipenské jezero, Novohradské hory

a za dobré viditelnosti možná až na vrcholky Alp, dále

didaktické interaktivní zastávky, adrenalinové sekce pro

děti a nejdelší suchý tobogan u nás. Dobrodružnou a zajímavou cestu zajišťuje konstrukce z lepeného dřeva a 75

zřejmé, že lanovka dosluhuje. Začala se proto připravovat

její rekonstruovaná podoba, která byla v odlišné trase

a s novou dolní stanicí, velmi nešťastně umístěnou daleko od centra Janských Lázní. Provoz na staré lanovce

se zastavil až v roce 1980, od prosince téhož roku začala

jezdit nová. Na její dráze o délce 2304 metrů se pohybovaly čtyřmístné kabinky. Už tehdy však tato lanovka byla

po technické stránce zastaralá, takže v roce 1991 následovala její další rekonstrukce. Během devadesátých let se

ještě několikrát vyměnily kabinky, aby v roce 2006 byla

uvedena do provozu v pořadí třetí lanová dráha nazvaná

Černohorský express (foto č. 5). Dnes turisty na lanovce

v délce 2300 metrů přepravují moderní osmimístné kabinky a celá lanovka má kapacitu 1875 osob za hodinu. Další

informace najdete na www.lanovka-cerna-hora.cz.

Konstrukčním sourozencem lanovky na Černou horu je o něco známější lanovka z Horního Hanychova

na Ještěd (foto č. 3). Přípravy na její stavbu začaly v roce 1929, stavět se začala o tři roky později a otevřena

byla 27. června roku 1933. V plném provozu byla i během

druhé světové války a další desítky let poté. Ovšem ani

ještědské lanovce se nevyhnula zásadní rekonstrukce,

i když obsáhla pouze výměnu strojního vybavení a vozů.

Skončila v závěru roku 1975 a i dnes jedna kabina unese

35 lidí a dokáže vyvinout rychlost 36 kilometrů za hodi-

dřevěných podpěrných sloupů. Bezpečnost návštěvníků

chrání dřevěné zábradlí s postranní sítí. Není bez zajímavosti, že vybudování této atrakce trvalo pouhých 60 dní.

Výstup na první patro vyhlídkové věže ve 37 metrech

nad zemí je opět zcela bezbariérový (foto č. 7). Po 303 m

dlouhé lávce a po překonání krátkého schodiště se dostanete na nejvyšší bod věže. Když budete mít štěstí,

od kmenů až do vrcholků stromů spatříte nesčetné životní

formy – mechy, hmyz, drobné živočichy i ptactvo a můžete je pozorovat ze zajímavé perspektivy.

Dolů se dostanete stezkou, po točitém schodišti nebo

nejdelším toboganem svého druhu v ČR. Jízda v něm vám

zcela jistě vžene adrenalin do žil. Tobogan se pne do výšky

24 metrů a je dlouhý 52 metrů. O bezpečnost jezdců se

starají speciální podložky, které umožňují upravit a případně i zredukovat rychlost. Tobogan navíc můžete využít

i opakovaně, aniž byste museli absolvovat celou stezku

znovu. Stačí vystoupat po točitém schodišti. Pokud by

vám nestačilo vzrušení z jízdy, můžete si vyzkoušet svou

zručnost a hbitost i na jedenácti adrenalinových zastávkách podél stezky nebo se můžete vydat do sousedního

Bavorského lesa, kde najdete předlohu lipenské atrakce.

Martina Vampulová, foto profimedia, české

dr áhy,

geoportal.cenia.cz,

C z e c hTo u -

r i s m, S t e z k a ko r un ami s t r om ů s.r.o.