letní příloha

Co most, to originál

Možná nevíte

O stavbě nerozhoduje jen materiál

Vůbec nejstarší kamenný most na našem území nechal

postavit v letech 1158–1172 v Praze král Vladislav II.

a pojmenoval jej podle své manželky Judity. Románské

dílo zničila po 170 letech povodeň. Na stejném místě

proto císař Karel IV. založil most nový, zprvu nazývaný

Kamenný. Aby mu zajistil skvělou budoucnost, položil jeho

základní kámen přesně 9. července roku 1357 v 5.31 hodin

ráno – při konjunkci Slunce se Saturnem, v době určené

mystickou číselnou posloupností 135797531.

Nejen pro jeleny

Nejstarší dosud provozovaný

most u nás postavili

kameníci přes Otavu v Písku

kolem roku 1270. Lidé mu

začali říkat Jelení – podle

prvního tvora, který jej prý

přešel. Na výstavbu 111 m

dlouhého a 4,5 m širokého díla přispěl sám král Přemysl

Otakar II. Most má sedm oblouků, šest půlkruhových je

původních. Jejich gotické pilíře z žulových kvádrů jsou

založené na dřevěných roštech. Poslední širší oblouk je

segmentový a dostavěli jej až po povodni v roce 1768. Most

dodnes slouží chodcům, kteří na něm obdivují barokní

sochy od Jana Hammera z Čimelic (foto). Jestli po něm

stále přecházejí jeleni či jiná zvěř, není doloženo.

1

Různé typy oblouků

Klenby mostů mají nejen

různé velikosti, ale i tvary.

U nás jsou nejobvyklejší

půlkruhové, vzácněji

lomené. Naše nejstarší

goticky hrotité oblouky

najdete na zbytcích

pevnostního hradního mostu ve Velharticích, a to dokonce

nad pilíři s ojedinělým kruhovým půdorysem (foto).

Moderní stavitelství s sebou přineslo novinky – třeba

tvar kobylí hlavy, podkovovitý nebo maurský. Tudorský

oblouk se v ČR nezachoval – býval jen na litinovém mostě

Františka Josefa I. v Praze. Kýlový nebo jetelový oblouk

v našem mostním stavitelství zatím nikdo neobjevil.

2

3

4

5

6

7

8

9

Nejstarší železniční most v Evropě

Na trati první veřejné koněspřežné železnice na evropském

kontinentě, kterou v letech 1828–1832 vystavěli z Českých

Budějovic do rakouského Lince, bylo 214 převážně

dřevěných mostů. Z nich se žádný nedochoval. U Holkova

– asi 15 km jižně od Českých Budějovic – však byl vedle

zrekonstruované přepřahací stanice nedávno obnoven

jeden z mála původních kamenných železničních mostů.

Má pět metrů vysoký násep, vrchol jeho klenby leží 3,8 m

nad povrchem cesty, která prochází pod „mrtvou“ tratí.

Most je téměř 4 m široký, železniční svršek včetně kolejnic

byl na něm a v okolí nově proveden v délce asi 20 metrů.

Unikátní tvar

Patnáct kilometrů severně od Tábora najdete u Mezna

ojedinělý silniční nadjezd. Jeho téměř podkovovitý

kamenný oblouk má o celý metr menší rozpětí, než je

jeho osmimetrové vzepětí. Jednopolový most je pouze

15 metrů dlouhý a 4 metry široký. Komunikaci převádí přes

mimořádně hluboký terénní zářez.

První betonový

I když existence hmoty,

latinsky zvané concretum,

byla rozborem potvrzena

už v základech pilířů

Apollodórova mostu přes

Dunaj z doby 103 po Kr.,

první most z prostého

betonu postavili přes řeku Dordogne ve Francii až v roce

1816. Teprve o téměř osmdesát let později se jako první

v Čechách odhodlal postavit betonový most brněnský

profesor Michal Ursíny. Za pomoci pražské firmy Hrůza

a Rosenberg jej v roce 1895 vybudoval na Národopisné

výstavě českoslovanské. Měl rozpětí 13 metrů a shodně

2,40 m velké vzepětí i šířku. Most byl až do konce výstavy

prezentován jako kamenný, protože betonu v té době

téměř nikdo nedůvěřoval. Až když po mostě prošlo bez

úhony mnoho tisíc lidí, dozvěděla se veřejnost, po čem ve

skutečnosti chodila. Brzy poté byl postaven první skutečný

betonový most u nás. Vede přes Rokytku u libeňského

Elznicova náměstí v Praze (foto) a dodnes dobře slouží.

L e t ní p ř í lo h a s t r. 3: t ex t – l s –, f o t o J o s e f

Husák, Fotobanka.cz a Profimedia

Metrostav_14_15_10.indd 3

strana 3

Cesta historií po vybraných unikátních mostech se spodním obloukem

Než byl v roce 1967 dokončen Žďákovský silniční most přes Orlík (foto č. 1), který byl díky rozpětí oblouku 380 m

největším prostým plnostěnným dvoukloubovým ocelovým mostem na světě, měli už naši stavitelé za sebou

řadu unikátních mostních děl. V Praze třeba empírový Negrelliho viadukt z roku 1850, který je dodnes nejdelším

kamenným železničním viaduktem na sever od Alp (foto č. 2). O devět let později dokončili kameníci u Sychrova

železniční most, který dvěma patry kleneb připomíná římské akvadukty (foto č. 3). Mostovku tříobloukového

viaduktu u Krnska zase nesou arkády, postavené na třech 28 m širokých železobetonových obloucích (foto č. 4). Jeho

výstavba podle návrhu profesora Stanislava Bechyně trvala v roce 1924 jen necelých šest měsíců. Železobetonový

Duhový most přes Lužnici u Bechyně je o čtyři roky mladší (foto č. 5). Sdružuje silniční i železniční dopravu a pro

svou eleganci slouží jako častá kulisa umělcům. Vyvrcholením našeho mostního stavitelství před II. sv. válkou byl

most Podolský (foto č. 6), pro svou lehkost nazývaný Brána do nebe. Jeho železobetonový oblouk má rozpětí 150 m

a stále je u nás největší. Oblouk viaduktu v Dolních Loučkách je sice o 40 m menší (foto č. 7), při jeho stavbě však

byla poprvé jako pevná skruž použita konstrukce z ocelových trubek. Kdyby měl Branický most v Praze (foto č. 8) obě

koleje, mohl by být s délkou 910 m nejdelším železničním dvoukolejným železobetonovým mostem v Evropě. Protože

však na něj nemohl navázat širší tunel, vede po něm jen jedna trať. Na jeho stavbě pracovala řada vzdělaných lidí,

kteří byli v 50. letech nuceni nastoupit do dělnických profesí. Proto se mu říká Most inteligence. Cesta historií se

uzavřela. Budoucnost pokračuje u Opárna (foto č. 9), kde na zručnost předků navázali pracovníci Metrostavu.

První most na Zemi stvořila sama příroda. A to nejen

ten trámový, z  padlého kmene, ale i  ten obloukový.

Nedaleko Hřenska v Národním parku České Švýcarsko

můžete obdivovat největší přirozenou skalní obloukovou bránu v  Evropě. Nazývá se Pravčická a  její otvor

měří u dna 26,5 m a je 16 m vysoký. Pískovcové nadpraží, které ji lemuje, eroze místy zeštíhlila na pouhé

tři metry (foto). Lidé se přírodou inspirovali a  stavebnictví obohatili o  řadu originálních mostních děl.

Některá z nich, ať už historická, nebo soudobá, berou

dech. Jiné mosty už natolik považujeme za součást

krajiny, že je vůbec nevnímáme. Řada z těch nenápadných je však velmi zajímavá – svou konstrukcí, délkou

výstavby nebo historií.

Mosty, můstky a  lávky spojují nejen břehy řek, ale

i  lidské osudy. Jsou pro nás tak významné, že se jejich

obrysy razily na mince a dostaly se i na rubovou stranu

všech bankovek Evropské unie – každá z nich má na sobě

rytinu, zobrazující některé proslulé evropské mostní dílo

postavené v dobách od antiky až po současnost.

Stavbě mostů se na školách obvykle věnují studenti,

kteří pro obtížnost zvoleného oboru vzbuzují u  všech

ostatních zasloužený respekt. Na samotném začátku

studia se na škole učí, že přemostění mohou být silniční,

městská, dálniční, železniční, tramvajová, kombinovaná

nebo sdružená, průmyslová i zvláštní, například průplavní, vodní, vodovodní, jezová, a dokonce také mrtvá, když

už k ničemu neslouží. Velmi vysokou historickou hodnotu

mívají mosty hradní a zámecké, ať už jsou padací, příjezdové, přechodové či parkové. Neúplný výčet typů mostních děl uzavírají kryté mostní přechody mezi budovami

včetně moderních tubusových pasarel, které spojují třeba

pavilony na brněnském výstavišti.

K výrobě mostů lidé využívali a využívají jak přírodní

materiály, třeba bambus nebo liány, dřevo či kámen, tak

i cihly, železo, litinu, ocel, slitiny, plast či sklo. Modernější

díla jsou z betonu i železobetonu, předpjatá nebo kombinovaná. Mohou být kolmá a šikmá, přímá, nebo v oblouku a  lomená. Mají buď horní, nebo dolní, či mezilehlou

mostovku, která může být zavěšená, nebo vzepřená. Dělí

se i podle pohyblivosti, doby životnosti a také podle toho,

nad čím vedou – terénní nerovnosti třeba překonávají

viadukty a estakády.

Z hlediska uplatnění konstrukčních prvků můžeme

mosty rozdělit na jedno-, dvou- až mnohoobloukové,

trámové (deskové či rámové), příhradové, vzpěradlové,

věšadlové, visuté, či zavěšené nebo kombinované. A  to

zdaleka není všechno.

Mosty daly jména také mnoha českým, moravským

i slezským obcím a městům. Více než deset z nich je má

navíc ve svém znaku – kromě samotného města Most

třeba Brno-Husovice a  Dolní Věstonice. Mosty prostě

i ve zjednodušeném souhrnu představují téma pro velkou

encyklopedii. Vždyť jen v Praze jich je stejně jako věží víc

než tři sta a každý je jiný.

Za Metrostavem zůstalo v  jeho téměř čtyřicetileté

historii mnoho postavených nebo zrekonstruovaných

mostů různých typů a konstrukcí a také mostů z odlišných

materiálů. Řada z nich získala prestižní ocenění za kvalitně

odvedenou práci, náročnou konstrukci či nezvyklý způsob

výstavby. Třeba železniční ocelový most na trati Praha

Smíchov–Hostivice přes silniční okruh kolem Prahy,

silniční Lahovický most, most přes Rybný potok na dálnici D8. Jeden z našich posledních rozestavěných mostů,

který vzbuzuje obdiv odborníků i veřejnosti, převede přes

chráněné Oparenské údolí nově budovaný úsek dálnice D8

v Českém středohoří. Informace o jeho stavbě naleznete

také ve fotoreportáži na straně 6. Inspiroval nás k tomu,

abychom z  nepřeberné nabídky mostů, které v  České

republice můžete vidět, představili v  naší letní příloze

zajímavá mostní díla právě se spodním obloukem.

Ten, koho mosty a lávky zajímají, jich více než 1200

nalezne v  Encyklopedii mostů v Čechách, na Moravě a ve

Slezsku, kterou sestavil doc. Dušan Josef z VUT v Brně.

V elektronické podobě ji najdete na internetové adrese

www.libri.cz/databaze/mosty/index.php. Posloužila jako základní zdroj informací pro tvorbu naší letní přílohy.

8/24/10 1:30:48 PM