letní příloha
Co most, to originál
Možná nevíte
O stavbě nerozhoduje jen materiál
Vůbec nejstarší kamenný most na našem území nechal
postavit v letech 1158–1172 v Praze král Vladislav II.
a pojmenoval jej podle své manželky Judity. Románské
dílo zničila po 170 letech povodeň. Na stejném místě
proto císař Karel IV. založil most nový, zprvu nazývaný
Kamenný. Aby mu zajistil skvělou budoucnost, položil jeho
základní kámen přesně 9. července roku 1357 v 5.31 hodin
ráno – při konjunkci Slunce se Saturnem, v době určené
mystickou číselnou posloupností 135797531.
Nejen pro jeleny
Nejstarší dosud provozovaný
most u nás postavili
kameníci přes Otavu v Písku
kolem roku 1270. Lidé mu
začali říkat Jelení – podle
prvního tvora, který jej prý
přešel. Na výstavbu 111 m
dlouhého a 4,5 m širokého díla přispěl sám král Přemysl
Otakar II. Most má sedm oblouků, šest půlkruhových je
původních. Jejich gotické pilíře z žulových kvádrů jsou
založené na dřevěných roštech. Poslední širší oblouk je
segmentový a dostavěli jej až po povodni v roce 1768. Most
dodnes slouží chodcům, kteří na něm obdivují barokní
sochy od Jana Hammera z Čimelic (foto). Jestli po něm
stále přecházejí jeleni či jiná zvěř, není doloženo.
1
Různé typy oblouků
Klenby mostů mají nejen
různé velikosti, ale i tvary.
U nás jsou nejobvyklejší
půlkruhové, vzácněji
lomené. Naše nejstarší
goticky hrotité oblouky
najdete na zbytcích
pevnostního hradního mostu ve Velharticích, a to dokonce
nad pilíři s ojedinělým kruhovým půdorysem (foto).
Moderní stavitelství s sebou přineslo novinky – třeba
tvar kobylí hlavy, podkovovitý nebo maurský. Tudorský
oblouk se v ČR nezachoval – býval jen na litinovém mostě
Františka Josefa I. v Praze. Kýlový nebo jetelový oblouk
v našem mostním stavitelství zatím nikdo neobjevil.
2
3
4
5
6
7
8
9
Nejstarší železniční most v Evropě
Na trati první veřejné koněspřežné železnice na evropském
kontinentě, kterou v letech 1828–1832 vystavěli z Českých
Budějovic do rakouského Lince, bylo 214 převážně
dřevěných mostů. Z nich se žádný nedochoval. U Holkova
– asi 15 km jižně od Českých Budějovic – však byl vedle
zrekonstruované přepřahací stanice nedávno obnoven
jeden z mála původních kamenných železničních mostů.
Má pět metrů vysoký násep, vrchol jeho klenby leží 3,8 m
nad povrchem cesty, která prochází pod „mrtvou“ tratí.
Most je téměř 4 m široký, železniční svršek včetně kolejnic
byl na něm a v okolí nově proveden v délce asi 20 metrů.
Unikátní tvar
Patnáct kilometrů severně od Tábora najdete u Mezna
ojedinělý silniční nadjezd. Jeho téměř podkovovitý
kamenný oblouk má o celý metr menší rozpětí, než je
jeho osmimetrové vzepětí. Jednopolový most je pouze
15 metrů dlouhý a 4 metry široký. Komunikaci převádí přes
mimořádně hluboký terénní zářez.
První betonový
I když existence hmoty,
latinsky zvané concretum,
byla rozborem potvrzena
už v základech pilířů
Apollodórova mostu přes
Dunaj z doby 103 po Kr.,
první most z prostého
betonu postavili přes řeku Dordogne ve Francii až v roce
1816. Teprve o téměř osmdesát let později se jako první
v Čechách odhodlal postavit betonový most brněnský
profesor Michal Ursíny. Za pomoci pražské firmy Hrůza
a Rosenberg jej v roce 1895 vybudoval na Národopisné
výstavě českoslovanské. Měl rozpětí 13 metrů a shodně
2,40 m velké vzepětí i šířku. Most byl až do konce výstavy
prezentován jako kamenný, protože betonu v té době
téměř nikdo nedůvěřoval. Až když po mostě prošlo bez
úhony mnoho tisíc lidí, dozvěděla se veřejnost, po čem ve
skutečnosti chodila. Brzy poté byl postaven první skutečný
betonový most u nás. Vede přes Rokytku u libeňského
Elznicova náměstí v Praze (foto) a dodnes dobře slouží.
L e t ní p ř í lo h a s t r. 3: t ex t – l s –, f o t o J o s e f
Husák, Fotobanka.cz a Profimedia
Metrostav_14_15_10.indd 3
strana 3
Cesta historií po vybraných unikátních mostech se spodním obloukem
Než byl v roce 1967 dokončen Žďákovský silniční most přes Orlík (foto č. 1), který byl díky rozpětí oblouku 380 m
největším prostým plnostěnným dvoukloubovým ocelovým mostem na světě, měli už naši stavitelé za sebou
řadu unikátních mostních děl. V Praze třeba empírový Negrelliho viadukt z roku 1850, který je dodnes nejdelším
kamenným železničním viaduktem na sever od Alp (foto č. 2). O devět let později dokončili kameníci u Sychrova
železniční most, který dvěma patry kleneb připomíná římské akvadukty (foto č. 3). Mostovku tříobloukového
viaduktu u Krnska zase nesou arkády, postavené na třech 28 m širokých železobetonových obloucích (foto č. 4). Jeho
výstavba podle návrhu profesora Stanislava Bechyně trvala v roce 1924 jen necelých šest měsíců. Železobetonový
Duhový most přes Lužnici u Bechyně je o čtyři roky mladší (foto č. 5). Sdružuje silniční i železniční dopravu a pro
svou eleganci slouží jako častá kulisa umělcům. Vyvrcholením našeho mostního stavitelství před II. sv. válkou byl
most Podolský (foto č. 6), pro svou lehkost nazývaný Brána do nebe. Jeho železobetonový oblouk má rozpětí 150 m
a stále je u nás největší. Oblouk viaduktu v Dolních Loučkách je sice o 40 m menší (foto č. 7), při jeho stavbě však
byla poprvé jako pevná skruž použita konstrukce z ocelových trubek. Kdyby měl Branický most v Praze (foto č. 8) obě
koleje, mohl by být s délkou 910 m nejdelším železničním dvoukolejným železobetonovým mostem v Evropě. Protože
však na něj nemohl navázat širší tunel, vede po něm jen jedna trať. Na jeho stavbě pracovala řada vzdělaných lidí,
kteří byli v 50. letech nuceni nastoupit do dělnických profesí. Proto se mu říká Most inteligence. Cesta historií se
uzavřela. Budoucnost pokračuje u Opárna (foto č. 9), kde na zručnost předků navázali pracovníci Metrostavu.
První most na Zemi stvořila sama příroda. A to nejen
ten trámový, z padlého kmene, ale i ten obloukový.
Nedaleko Hřenska v Národním parku České Švýcarsko
můžete obdivovat největší přirozenou skalní obloukovou bránu v Evropě. Nazývá se Pravčická a její otvor
měří u dna 26,5 m a je 16 m vysoký. Pískovcové nadpraží, které ji lemuje, eroze místy zeštíhlila na pouhé
tři metry (foto). Lidé se přírodou inspirovali a stavebnictví obohatili o řadu originálních mostních děl.
Některá z nich, ať už historická, nebo soudobá, berou
dech. Jiné mosty už natolik považujeme za součást
krajiny, že je vůbec nevnímáme. Řada z těch nenápadných je však velmi zajímavá – svou konstrukcí, délkou
výstavby nebo historií.
Mosty, můstky a lávky spojují nejen břehy řek, ale
i lidské osudy. Jsou pro nás tak významné, že se jejich
obrysy razily na mince a dostaly se i na rubovou stranu
všech bankovek Evropské unie – každá z nich má na sobě
rytinu, zobrazující některé proslulé evropské mostní dílo
postavené v dobách od antiky až po současnost.
Stavbě mostů se na školách obvykle věnují studenti,
kteří pro obtížnost zvoleného oboru vzbuzují u všech
ostatních zasloužený respekt. Na samotném začátku
studia se na škole učí, že přemostění mohou být silniční,
městská, dálniční, železniční, tramvajová, kombinovaná
nebo sdružená, průmyslová i zvláštní, například průplavní, vodní, vodovodní, jezová, a dokonce také mrtvá, když
už k ničemu neslouží. Velmi vysokou historickou hodnotu
mívají mosty hradní a zámecké, ať už jsou padací, příjezdové, přechodové či parkové. Neúplný výčet typů mostních děl uzavírají kryté mostní přechody mezi budovami
včetně moderních tubusových pasarel, které spojují třeba
pavilony na brněnském výstavišti.
K výrobě mostů lidé využívali a využívají jak přírodní
materiály, třeba bambus nebo liány, dřevo či kámen, tak
i cihly, železo, litinu, ocel, slitiny, plast či sklo. Modernější
díla jsou z betonu i železobetonu, předpjatá nebo kombinovaná. Mohou být kolmá a šikmá, přímá, nebo v oblouku a lomená. Mají buď horní, nebo dolní, či mezilehlou
mostovku, která může být zavěšená, nebo vzepřená. Dělí
se i podle pohyblivosti, doby životnosti a také podle toho,
nad čím vedou – terénní nerovnosti třeba překonávají
viadukty a estakády.
Z hlediska uplatnění konstrukčních prvků můžeme
mosty rozdělit na jedno-, dvou- až mnohoobloukové,
trámové (deskové či rámové), příhradové, vzpěradlové,
věšadlové, visuté, či zavěšené nebo kombinované. A to
zdaleka není všechno.
Mosty daly jména také mnoha českým, moravským
i slezským obcím a městům. Více než deset z nich je má
navíc ve svém znaku – kromě samotného města Most
třeba Brno-Husovice a Dolní Věstonice. Mosty prostě
i ve zjednodušeném souhrnu představují téma pro velkou
encyklopedii. Vždyť jen v Praze jich je stejně jako věží víc
než tři sta a každý je jiný.
Za Metrostavem zůstalo v jeho téměř čtyřicetileté
historii mnoho postavených nebo zrekonstruovaných
mostů různých typů a konstrukcí a také mostů z odlišných
materiálů. Řada z nich získala prestižní ocenění za kvalitně
odvedenou práci, náročnou konstrukci či nezvyklý způsob
výstavby. Třeba železniční ocelový most na trati Praha
Smíchov–Hostivice přes silniční okruh kolem Prahy,
silniční Lahovický most, most přes Rybný potok na dálnici D8. Jeden z našich posledních rozestavěných mostů,
který vzbuzuje obdiv odborníků i veřejnosti, převede přes
chráněné Oparenské údolí nově budovaný úsek dálnice D8
v Českém středohoří. Informace o jeho stavbě naleznete
také ve fotoreportáži na straně 6. Inspiroval nás k tomu,
abychom z nepřeberné nabídky mostů, které v České
republice můžete vidět, představili v naší letní příloze
zajímavá mostní díla právě se spodním obloukem.
Ten, koho mosty a lávky zajímají, jich více než 1200
nalezne v Encyklopedii mostů v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, kterou sestavil doc. Dušan Josef z VUT v Brně.
V elektronické podobě ji najdete na internetové adrese
www.libri.cz/databaze/mosty/index.php. Posloužila jako základní zdroj informací pro tvorbu naší letní přílohy.
8/24/10 1:30:48 PM