strana 2

Absolutně nejhustější

PTÁME SE

Jedno červnové pondělí se slovník lidí pohybujících se

u Ejpovic před portálem a v tunelu, který pomocí štítu

Viktorie razí divize 5, poněkud změnil. Ze staveniště

se totiž stal filmový plac, kde štáb dětského televizního

magazínu Wifina natáčel jeden z dílů technické rubriky, tentokrát o „největším krtkovi na světě“.

„Už jsem vám ukazoval fakt hodně husťáren, ale to, co

pro vás mám dneska, je absolutně bezkonkurenčně nejhustější,“ uvedl pořad moderátor Matěj Vlček (foto č. 1)

– za přísného dohledu režiséra Jana Sládka. Kamera jej

sledovala do tunelu (foto č. 2 a 3) a natáčela vše, co s „krtkem“ souvisí, třeba dopravu tybinků (foto č. 4). Odborný

doprovod filmařům poskytl mluvčí Metrostavu Ing. František Polák (foto č. 5). O tom, že jeho výklad Matěje zaujal,

svědčí i poslední snímek ze závěru natáčení, kdy se oba

museli schovat před deštěm. Wifina z Ejpovic by se měla

vysílat na dětském programu ČT v pátek 25. září.

Ing. Michala Kratěny,

vedoucího projektu z divize 6

–red–, foto Josef Husák

1

Divize 5 končí ražby slovenského tunelu Poľana

1

2

3

V úterý 4. srpna prorazili raziči (foto č. 2) 860 m dlouhou pravou troubu tunelu Poľana na  slovenské dálnici D3. K prorážce došlo v hoře asi 170 m od východního portálu, odkud letos v  květnu otevřeli protiražbu.

Po vybudování únikové štoly a zhotovení dvou propojek

už pracovníkům ze sdružení divize 5 Metrostavu a Doprastavu zbývá na  tomto díle jen v  září dokončit třetí

propojku a vyrubat pár metrů opěří a dna tubusu.

Všechny podzemní objekty vznikaly v Poľaně pomocí

Nové rakouské tunelovací metody (foto č. 1) v prostředí

karpatského flyše, který je charakteristický rychlým střídáním vrstev pískovců a jílovců v různém stadiu zvětrání

a  tektonického porušení. „Laicky se dá říct, že každý

krok do hory nás mohl překvapit z hlediska stability díla

i  volby způsobu rozpojování horniny. Výrub jsme proto

horizontálně členili na kalotu s plochou kolem 58 m2, opěří

s 22 m2 a dno s 20 m2. V místech obou nouzových zálivů

kalota měřila 82 m2, opěří 27 m2 a  protiklenba 34  m2.

V  90 procentech délky tunelu nepřesáhla délka záběru

v  kalotě 1,3  metru. Prvních 200 m jsme dokonce razili

jen s krokem jeden metr a dno jsme uzavírali v minimálním odstupu za čelbou kaloty. Prakticky celý tunel jsme

přitom museli v přístropí zajistit deštníky ze samozávrtných svorníků IBO R 51 o délce devět metrů,“ vzpomíná

vedoucí projektu Ing.  Jiří Břichňáč z  divize 5. Doplňuje:

„S nejvíc tektonicky porušenými jílovci, v nichž vybudované primární ostění vykazovalo vysoké deformace místy

přesahující 110 mm, jsme se setkali v oblasti s nejvyšším

nadložím, kde jsme se pohybovali i 60 metrů pod terénem.

Ihned za čelbou kaloty jsme proto provizorně uzavřeli její

dno a tato konstrukce dokázala deformace zastavit.“

V  proměnné geologické stavbě masivu se postupy ražeb značně lišily. Nejmarkantněji to bylo patrné

u  únikové štoly, kde se měsíční výkony pohybovaly

od  40  do  105  metrů za  měsíc. Mnohde byly neúčinné

i radiální samozávrtné svorníky a raziči museli „hledat“

vhodnější pískovcové lavice, do  nichž by je mohli lépe

ukotvit. I přes devítimetrovou délku vrtání místy neuspěli.

Kvůli složitému horninovému prostředí bylo pro ražby

také nutné zajistit kontinuální dodávku betonové směsi. Protože žádná vhodná výrobna nebyla na  hranicích

s Polskem k dispozici, museli stavbaři na místě postavit

vlastní mobilní betonárnu EUROMIX 1000 s teoretickým

výkonem výroby 60 m3 betonu za hodinu.

Dálniční úsek D3 Svrčinovec–Skalité, na němž tunel

Poľana leží, vytvoří po svém dokončení v říjnu 2016 významnou spojnici mezi Slovenskem a Polskem. Ve Svrčinovci se na ni bude napojovat i rychlostní komunikace R5,

která tento region propojí s Českou republikou.

–red–, foto archiv stavby

2

Tým zkušených technických odborníků

4

5

6

Metrostav_15_16_2015.indd 2

Rakouská kancelář firmy BeMo Tunnelling v Innsbrucku, kterou řídí Dipl. Ing. Johannes Jäger, se dá přirovnat k technickému mozku společnosti BeMo. Uchovává

její dlouholeté zkušenosti i  nejlepší odborná řešení

či postupy osvědčené při minulých zakázkách a  toto

know-how obratně přenáší do nových projektů.

Jednoduše řečeno – technická kancelář společnosti

BeMo zhotovuje prováděcí dokumentaci staveb a provádí

projekčně-koordinační činnost na  firemních zakázkách.

Její zaměstnanci spolupracují při zpracování nabídek

i  návrzích alternativních technických řešení. U  zakázek,

kde poskytují tzv. know-how transfer, k tomu patří i implementace a zapracovávání zkušeností do nových projekčně-technických řešení.

Kancelář spravuje rozsáhlou technickou knihovnu

a  její pracoviště s  nejmodernějším vybavením umožňují

třeba modelovat chování horninového prostředí při ražbě

tunelů třídimenzionální metodou konečných prvků.

Starší kolegové zde zaškolují absolventy technických

univerzit, kteří teprve po  zapracování v  tomto oddělení

přecházejí na  projekty nebo jsou pověřeni jinými úkoly.

K úspěšným výsledkům odborného týmu patří i systém

řízení jakosti, který pro firmu sestavil a aktualizuje.

Zkušenosti z  projektu Neuer-Kaiser-Wilhelm-Tunnel,

kde raziči BeMo použili zeminový štít, pomohly pracovníkům technické kanceláře optimalizovat a  lépe zpracovat návrh designu tybinků lehkého metra v  Karlsruhe

a zhotovit prováděcí projekt razicích prací pomocí TBM.

V současnosti se koncentrují na projektování ražeb NRTM

pod stlačeným vzduchem v lokalitě Karl-Friedrich Straße,

které začnou letos na  podzim, a  na  podporu stavby při

vypracovávání změn v realizačních koncepcích.

Pro sanaci Arlbergského silničního tunelu v Rakousku, která právě probíhá, technici z BeMo navrhli průřez

rozšíření jeho odstavných pruhů (schéma). Pracují také  na  změnách a  optimalizaci prováděcího projektu pro

německý Ziernberger Tunnel.

Technická kancelář BeMo poskytuje též poradenskou

činnost americkým stavebním firmám v  otázkách projektování, například na  současných projektech, jako je

China Town Station San Francisco, Edmonton Valley Line,

Regional Connector v Los Angeles a Seattle East Link.

Jak je důležité, aby společnost měla silné technické

oddělení, je patrné zvláště v Německu, kde dnes ve většině případů musí zpracování prováděcí dokumentace

u tunelových projektů zajistit dodavatel.

Tým Johannese Jägera pomáhá v  BeMo Tunnelling

navrhovat a vytvářet taková technická řešení, která jsou

nejen moderní a na vysoké technické úrovni, ale i odzkoušená a zároveň cenově relevantní. Investoři k němu mají

velkou důvěru a jeho návrhy rychle akceptují. Zdař Bůh!

Robert Dostál, schéma technická kancelář

f ir m y B eM o Tunnelling

Ihned po  ukončení studií na  VUT v  Brně nastoupil

Ing. Kratěna do projektového ateliéru. Vzhledem k tomu, že jej práce v  kanceláři neuspokojovala, změnil

zaměstnavatele a  v  Metrostavu začínal v  roce 2002

jako přípravář. Po krátké době přešel do výroby.

V roli přípraváře jste pracoval na projektech bytových

domů v Brně, potom na Ravak Business Centru v Bratislavě. Kde jste začínal jako mistr?

Stejně – na bytových domech v Brně. Následně jsem se

opět vrátil do Bratislavy, tentokrát však jako stavbyvedoucí projektu Parkville. Jednalo se o novostavbu asi stovky

luxusních bytů v městských vilách s výhledem na město.

Vzhledem k umístění areálu v prudkém svahu to byl poměrně náročný projekt. Naše tehdejší snaha však byla

zúročena, protože Parkville zvítězil v prestižní slovenské

soutěži o nejlepší bytový dům roku 2009.

Po intenzifikaci čistírny odpadních vod (ČOV) v Litovli

jste přešel k  zastoupení pro Kraj Vysočina, kde vaší

první stavbou v roli vedoucího projektu byla modernizace ČOV v Pelhřimově. Jak na ni vzpomínáte?

Každý projekt je nejen o řízení stavby, ale i o lidech. Podle

mne je totiž velmi důležité, s jakým kolektivem se při práci setkáte. Z  tohoto hlediska nemohla být pelhřimovská

stavba lepší, neboť s investorem, dozorem i se členy sdružení včetně dodavatelů jsme velmi dobře vycházeli. Proto

na tento projekt budu vzpomínat dlouho a rád.

Kde působíte nyní?

V  Jihlavě dostavujeme polygon pro hasiče. Je to sice

malá stavba, ale svým účelem velice zajímavá. Základem

je průjezdné betonové koryto zvané brodilka, ve kterém

se u  vozidel bude zkoušet těsnost systémů provozních

kapalin či výška hladiny vody, kterou jsou auta schopna

projet. Voda se do něj načerpá z první velké retenční nádrže a po testech vyteče přes lapoly a odlučovače ropných

látek do druhé, odkud se pomalu vypustí do kanalizace.

Obě nádrže jsme přitom nevybudovali ze železobetonu,

ale ze zaizolovaných plastových krabicových prvků, což

je technologie, se kterou jsem se setkal poprvé. V Kozlově

u Velkého Beranova končíme ve sdružení výstavbu kanalizace a ČOV asi pro 500 ekvivalentních obyvatel, což je sice

vzhledem k ČOV v Pelhřimově (43 000 EO) drobná zakázka, vyvážená ale novou kanalizací v obci s délkou 3,5 km.

Oba projekty spějí zdárně ke konci. Jaké začínáte?

Zahájili jsme stavbu na vodním díle Vír, kde provádíme

sanaci pilířů mostovky a  navazujících stěn na  vzdušné

straně hráze. Jedná se o betonovou gravitační přehradu

postavenou zhruba před 60 lety. Silnice vede po její koruně, vývar leží víc než 50 metrů pod ní a pohled do hloubky

je tu bez závratě téměř nemožný. V září přebírám další vodohospodářskou stavbu v brněnské čtvrti Přízřenice, kde

vybudujeme nové hrazení jezu na  Svratce. Po  stavební

stránce to bude drobnost, ale hned vedle jezu prochází

nejfrekventovanější městská cyklotrasa, takže nám trvalo

déle než dva měsíce, než jsme vyřešili příjezd na staveniště tak, abychom cyklisty a bruslaře omezili co nejméně.

Často řídíte víc drobných staveb najednou. Liší se taková práce od vedení velkého projektu?

Podle mých zkušeností zabere rozjezd každé zakázky

stejný čas i  nervy bez ohledu na  jejich velikost, neboť

u  všech musíte provést obdobné úkony. U  těch malých

jen v drobnějším objemu, v kratším čase a v menším kolektivu. Situace, kdy jste někde současně přípravářem či

stavbyvedoucím a ještě všechny svěřené stavby řídíte, je

psychicky dost náročná. Hodně času strávím také v autě

přejížděním mezi staveništi, což mne při dnešní situaci

na dálnicích poměrně zdržuje. Na druhou stranu střídáním

krátkých zakázek poznávám stále nové pracovní postupy,

technologie i lidi, a to mě neustále profesně obohacuje.

A jak to máte s dovolenou? Můžete si ji dovolit?

Pracovní vytížení mi zatím neumožnilo vybrat si vcelku

více než týden dovolené. Letos se ale na volno skutečně

těším, neboť se mi podařilo kolem sebe shromáždit skvělý

tým lidí, na nějž se mohu v práci bez obav spolehnout.

31.08.15 14:35