strana 4
LETNÍ PŘÍLOHA
Muzea v přírodě
Památky z Polabí
První muzea v přírodě začala ve světě vznikat v poslední třetině 19. století ve Skandinávii. Důvod byl nasnadě: tamější dřevěná zástavba rychle podléhala zániku
a konstrukce budov zároveň umožňovala snadné rozebrání i následný přesun jinam. První muzeum v přírodě
na světě bylo otevřeno už roku 1891 ve Stockholmu
(foto č. 1). Stojí na vrchu Skansen a odtud pochází
i alternativní pojmenování všech podobných expozic.
Brzy poté spatřují světlo světa i další muzea a zároveň
se začíná diskutovat o tom, jak definovat provoz a podobu
skanzenů. Až je nakonec v roce 1957 přijata Deklarace,
která upravuje výstavbu nových objektů formou replik
a klade velký důraz na nekomerčnost a odbornost muzeí.
Počátky Polabského národopisného muzea v Přerově
nad Labem spadají do roku 1895. V nové podobě bylo
otevřeno před 48 lety a ještě letos bude mít tři části.
Centrem první je staročeská chalupa (foto č. 1), ke
které byly přeneseny dvě další roubené. Druhou část
skanzenu tvoří panské stavby – myslivna a bednárna s původními hospodářskými budovami a přilehlými pozemky,
na něž byly přemístěny dva špýchary (foto č. 2) a kůlny.
Třetí část by měla na zahradě pod bednárnou vyrůst do
konce roku. Skanzen by tak měl obsáhnout na 40 staveb.
„Naší nejzajímavější stavbou je staročeská chalupa,
která se jako jediná nachází na původním místě a je základem záchranného skanzenu pro oblast středního Polabí.
Pochází asi z první třetiny 18. století a bývala panskou
kovárnou,“ popisuje PhDr. Jana Hrabětová, etnografka
polabského muzea. „Není to ale typická lidová stavba.
Jde o zděné dvoutraktové stavení, které má na jedné
straně vstupní síně světnici a komoru pro hospodáře,
na druhé pro výměnkáře. Síň pokračuje černou kuchyní
a zadní komorou, kde zřejmě bývala kovárna,“ dodává.
Ve skanzenu je ještě šest dalších přenesených chalup.
Skanzeny v České republice
Na rozvoji skanzenů na území dnešního Česka se výrazně podílely velké výstavy pořádané v Praze na sklonku
19. století. Součástí Zemské jubilejní výstavy, konané roku 1891, byla mimo jiné „česká chalupa“, která reprezentovala idealizovanou stavbu lidového obydlí, v němž byly
vystaveny předměty užitého umění. U veřejnosti se setkala s nebývalým úspěchem. Proto hned v roce 1895 tvořila
nejdůležitější součást Národopisné výstavy českoslovanské „výstavní dědina“, kde kolem návsi a na nedalekém
pahorku byly soustředěny hlavní regionální a typologické
druhy lidových staveb z Čech, Moravy i Slezska.
Naším nejrozsáhlejším skanzenem je dnes Valašské
muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, počátky
Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem
zase sahají až k roku 1895. O obou pojednávají další texty.
V roce 1967 začal vznikat Soubor lidových staveb
a řemesel Vysočina. Zpřístupněn veřejnosti byl o pět let
později. Stavby a další exponáty naleznete v osadě Veselý
Kopec a v Hlinsku – v památkové rezervaci lidové archi-
1
tektury nazvané Betlém. Toto muzeum je zaměřeno také
na technické památky a výrobní zařízení. Nacházejí se zde
stavby původní i přenesené. Na Veselém Kopci pořádají
v průběhu roku spoustu zajímavých akcí, k nejnavštěvovanějším patří skanzen hlavně během Vánoc.
O pár let později bylo založeno a otevřeno také Národopisné muzeum v Třebízi. Jeho součástí je původní
náves zemědělské vesnice Třebíz, která leží na rozhraní
středních a severních Čech v rovinné krajině Slánska.
Uprostřed návsi se zachoval rybníček s brodištěm a v je-
2
ho sousedství stojí jednoduchá barokní stavba kostelíka
sv. Martina z roku 1754 s pozdně barokním oltářem s obrazem Nanebevzetí sv. Martina. Kromě dalších staveb
na návsi upoutá Cifkův statek č. p. 1 s barokním štítem
a klenutou bránou (foto č. 2). Dvůr zaujme uspořádáním
obytných prostor a skladů, ke komunikaci zde sloužily
zachované pavláčky. Jádro usedlosti pochází z konce
16. století a jsou v něm uchovány pozdně gotické portály, kamenné ostění okénka na špýchaře a černá kuchyně.
V sousedství Cifkova statku leží Šubrtův č. p. 2 s obytným stavením ze začátku 19. století a rodný dům Václava
Beneše Třebízského č. p. 19, který je jedním ze tří řemeslnických domků dochovaných na původní návsi.
Výběr dalších skanzenů:
www.skanzenkourim.cz
www.skanzenstraznice.cz
www.rymice.cz/historie-204/skanzen-38
http://skanzen.zubrnice.cz
www.hanackeskanzen.cz
Metrostav_15_16_2015.indd 4
1
Valašský skanzen prozradí, jak se dříve stavělo
Pro milovníky dávných časů a speciálně pro stavbaře
může být výlet do skanzenu zajímavou exkurzí. Mohou
při ní třeba zkoumat a porovnávat, jaký způsobem stavěli naši předkové. Zájemce o historii zase potěší interiéry budov a poznání, v jakých podmínkách lidé žili.
Pojďme se tedy vydat do našeho nejrozsáhlejšího
skanzenu, do Valašského muzea v přírodě v Rožnově
pod Radhoštěm (foto č. 1), který byl otevřen roku 1925.
Jeho expozici tvoří Dřevěné městečko, Valašská dědina
a Mlýnská dolina. Na otázku, kolik se tu dnes nachází
staveb, neexistuje podle Mgr. Radka Bryola, kurátora
stavební sbírky Valašského muzea v přírodě, jednoduchá
odpověď. „Počítáme-li usedlosti se vším příslušenstvím,
dá se hovořit o stovce staveb, ale jejich velikost je různá
– od roubeného měšťanského domu přes reprezentativní
fojtství a usedlosti středních rolníků až po jednoprostorový ovčí chlév, maštálku nebo kolibu,“ říká. Každá stavba
přitom má svůj příběh trvající několik generací.
K unikátům lze přiřadit tzv. Vaškovu hospodu z rožnovského náměstí, která má přední srub dendrochronologicky datovaný do doby před 400 lety. „Z vesnického
prostředí je zajímavá Mališova chalupa č. 28 z Lužné, jejíž
srub pochází z počátku 18. století,“ dodává Radek Bryol.
Nepřehlédnutelnými stavbami jsou také Billův měšťanský
dům z rožnovského náměstí (foto č. 2) z roku 1750, který
byl do muzea přenesen před 91 lety, a kostel sv. Anny
z Větřkovic (foto č. 3). Mnohé stavby ve skanzenu jsou
ale kopie, protože ty originální nebylo možné získat nebo
už byly v tak špatném stavu, že neumožňovaly přenesení.
Dřevo se zpracovávalo obvykle do tří let
Pro většinu budov se dřív používala roubená konstrukce. Etnografové odhadují, že po zimním kácení se dřevo
zpracovávalo hned v následujícím roce, nejdéle do dvou
až tří let. „Trámy se ručně tesaly ze dvou pohledových
stran, u staveb starších nebo méně významných se používaly netesané trámy či takové, které byly přitesané jen
u krajních zhlaví,“ říká Mgr. Bryol. Na některých stavbách
je použita konstrukce podélně půlených štípaných trámů,
u nichž je pro lepší odolnost materiálu zachován vnější
odkorněný půlkuláč. Zevnitř objektů tak vznikla rovná
stěna. „Pravděpodobně se jedná o starší konstrukci v minulosti více rozšířenou a dochovanou jen v některých
evropských regionech,“ upřesňuje Radek Bryol.
V počátcích muzea a když vznikal první areál Valašská dědina, spolupracovali s muzeem staří tesaři, kteří
ovládali práci se dřevem dokonale. Přesto je patrný rozdíl
konstrukčních a estetických požadavků 20. století a dřívějších dob, ze kterých některé stavby pocházejí.
považuje roubení. „Už více než jedno století je valašské
roubené stavitelství považováno za něco výjimečného,
spjatého s horským regionem Karpat. Roubení však bylo
charakteristické i v přilehlých nížinách, ale jen na Valašsku se dochovalo do doby, kdy o ně začal být zájem.
Samozřejmě musíme rozlišit, zda se používalo ve městech, u bohatých usedlostí nebo na sezonních stavbách,
u chudáků nebo v obytných či hospodářských objektech,“
říká Mgr. Bryol s tím, že princip stavby byl prakticky stejný, lišila se jen kvalita materiálu a náročnost opracování.
Nejběžnější dřevinou pro roubení byla jedle, protože
v místních lesích byl nejhojnější jedlobukový porost. Až
po jeho vytěžení v souvislosti s průmyslem se začaly
pěstovat smrkové monokultury, a tak se později roubilo
i ze smrku. Možnosti stavebníka jsou jasně patrné i na detailech. „Najdete tu chalupy, kde byl srub postaven přímo
na svahu. Snad jen strhli drn, pod rohy srubu uložili pár
kamenů a stavěli bez vyrovnání vyšší kamennou podezdívkou. Proto klesá i podlaha. Některé stavby však mají
precizně vyskládanou kamennou podezdívku, někdy i se
zahloubeným sklepem. Použili buď kámen lomový, nebo
nasbíraný v lese či vyoraný v poli a spojovali jej hliněnou
maltou,“ popisuje Radek Bryol.
Střecha z šindele nebo z došků
Zajímavým vývojem prošla také střešní krytina. Za charakteristický je považován štípaný dřevěný šindel, který
místní vyráběli pro vlastní potřebu, ale především na
prodej. Méně se ví, že také ve valašských vesnicích byly
typické došky, které dnes známe spíše z nížinných regionů. Obě krytiny byly potom různě „látány a kombinovány“
s plechem nebo térovým papírem. Na některých stavbách
nebo fotografiích jsou patrné kuriózní kombinace a struktura několika materiálů ložených v různých plochách podle
toho, jak střecha dožívala. Tradiční materiály nakonec nahradily tovární výrobky – pálená či cementová taška, eternit a plechové šablony. Přesto v regionu dodnes pracují
šindeláři, kteří dodávají šindele i na památkové stavby.
Na přiblížení dalších zajímavých stavebních postupů
nebo použitých materiálů bohužel už v našich novinách
není místo. Pokud vás ale exkurze do Rožnova pod Radhoštěm inspirovala k výletu, můžete se další podrobnosti
dozvědět od zdejších průvodců nebo některé z nich prozkoumat na vlastní oči přímo na stavbách.
1
2
Vždy se jedná o jednotraktový trojdílný dům komorového
typu s chlévem přístupným ze zápraží (foto č. 3). Většina
z nich vznikla koncem 18. a v první polovině 19. století,
což souviselo s historickým vývojem doby, se zrušením
nevolnictví a rychlou výstavbou na okrajích vesnic. Domy
byly většinou obráceny průčelím ke komunikaci a usedlosti v řadových vsích měly ustálenou funkční dispozici,
naproti vjezdu dvůr uzavírala stodola. „Při stavbě se
používaly ty nejdostupnější stavební materiály – kde byla
kvalitní opuka, stavělo se z kamene, kde byla dobrá jílovitá
3
zem, z vepřovic, kde byly lesy dubové, z dubu, kolem Labe
z borovice a v okrajových částech Nymburka, kde je i dnes
běžný smrk, také z měkkého dřeva,“ říká Jana Hrabětová.
Od začátku 19. století, kdy se v kraji začala pěstovat
s pšenicí i cukrovka, se objevují velké zděné statky s krásnými vjezdy barokních tvarů. „Na vesnici tehdy nebyly příliš velké sociální rozdíly. Usedlosti vznikaly po roce 1770
z rozparcelovaných velkostatků a do konce 18. století se
neomítaly. Až potom se dávaly ‚do kožichu‘, aby se víc podobaly zámožnějším statkům,“ doplňuje Jana Hrabětová.
Letos se do skanzenu přenáší další památkově chráněná chalupa, z Oskořínku. Jedná se však už jen o torzo
roubenky doplněné nepálenými cihlami. Památkáři při její
rekonstrukci trvají na dodržování tradičních postupů, s nimiž ale nikdo nemá dost zkušeností, takže jde o unikátní
akci. „Jako kopie a repliky podle dokumentace pak ještě
postavíme dvě stodoly – roubenou a pilířovou, kovárnu
a kapličku se zvoničkou,“ uzavírá Jana Hrabětová.
Výjimečné roubené stavitelství
Za charakteristický stavební postup v celé střední Evropě,
ale také v dalších zemích jako Skandinávie či Rusko, se
Stranu připravila Martina Vampulová,
2
3
f o t o W i k imedia, C z e c hTo ur i s m, s k an z en y
31.08.15 14:36