Ptáme se

Metrostav 07/2025

Ptáme se...

Na TEK obdržel výroční cenu roku 2024 za záchranu lidského života při autonehodě, ke které došlo u staveniště na pražské Pankráci. Filip Kilián vystudoval střední průmyslovou školu stavební v Kadani, poté se přestěhoval do Prahy, nastoupil k dálkovému studiu vysoké školy a začal hledat práci ve stavebnictví. Nakonec to vyšlo u Metrostavu divize 8, kde začal působit jako mistr na stavbě metra V.A a kde vůbec poprvé viděl realizaci tunelu. Letos v dubnu to bude 10 let, co pracuje na ražbách.

Z rukou generálního ředitele Metrostavu jste převzal výroční cenu, jaké máte pocity?

Pocit je to skvělý. Velmi si vážím takového ocenění.

Ohledně pomoci při nehodě: mohl byste nám popsat, co se tehdy přesně stalo?

Vracel jsem se z tunelu zpět do kanceláře. Když jsem prošel vstupní brankou, uslyšel jsem pár menších a jednu větší ránu. Vyšel jsem zpět na ulici a všiml si, že do jedné naší buňky nabouralo auto. Doběhl jsem tam, otevřel dveře u spolujezdce a zeptal se řidiče, zda je v pořádku. Pán na mě chvíli koukal a pak zkolaboval. Oběhl jsem tedy auto, zkontroloval, zda dýchá a má pulz. Bohužel ani jedno. Snažil jsem se pána co nejrychleji vyprostit ven, ale byl poměrně statné postavy a auto malé, takže to bylo dost obtížné. Bohužel okolo mě v této situaci prošlo na rušné Pankráci spousta lidí, ale nikdo nepomohl. Když se mi ho podařilo vyprostit, začal jsem s resuscitací a volal záchranku, abych záchranáře navedl na místo nehody. Ti dorazili asi za šest minut a pána si převzali. Za celou tu dobu přišli jen dva kolemjdoucí – bohužel ne proto, aby pomohli, ale aby si si­tuaci zblízka prohlédli.

Jaký dopad měla tahle zkušenost na vás osobně?

Podobnou situaci jsem nezažil poprvé, takže si myslím, že mě to nezměnilo.

Co byste vzkázal ostatním lidem – třeba těm, kteří si nejsou jistí, jak by se v krizové situaci zachovali?

V první řadě nebýt lhostejný ke svému okolí a zachovat klidnou hlavu. Když takovou situaci uvidíte, tak i třeba přidržení telefonu u ucha je velká pomoc. Určitě je dobré projít školením první pomoci nebo nějakým odborným kurzem.

Nyní k vaší činnosti. Na čem aktuálně v rámci ražeb pracujete?

Pracuji jako směnový technik na výstavbě metra D, konkrétně na ražbě stanice Pankrác. Jedná se o ražbu největší stanice metra v Praze a dbá se zde na dodržování každého detailu projektu ražeb. I když je to náročná práce, dělám ji s chutí, protože mě opravdu baví.

Jak jste se dostal k ražbám, k práci v podzemí?

Zpočátku jsem se věnoval převážně pracím na povrchu – například přeložkám kabelových tras, přípravě jam pro ražbu traťových tunelů a podobným činnostem. Ale podzemí mě nadchlo natolik, že jsem se začal zajímat o samotné ražby. Po asi čtyřech letech od nástupu do Metrostavu jsem dostal nabídku přejít na divizi 5 na ražbu tunelu Ejpovice. Ani chvíli jsem neváhal a nabídku přijal. A nelitoval jsem ani na chvíli.

Za rozhovor děkuje David Kalců