BeMo Tunnelling

Obnova historického mostu v Neu Anspachu

tavba z roku 1895 převádí jednokolejnou trať Taunusbahn mezi železniční stanicí Neu Anspach a železniční stanicí Wehrheim. Historický viadukt se skládá ze šesti cihlových klenutých oblouků podepírajících betonové koryto, základ tvoří pět pilířů a dva opěrné sloupy s obložením z přírodního kamene. Most byl již značně poškozen, takže bylo nutné provést opravu základů.

Po demontáži nástavby bylo nejprve zrenovováno betonové koryto. Vadný drenážní systém byl poté kompletně nahrazen instalací trvanlivých nerezových trubek do dříve vytvořených jádrových vrtů, které byly po instalaci upevněny a zality. Těsnění stavbaři vyrobili pomocí schválené asfaltové svařovací membrány potažené hliníkem, opěrné sloupy pomocí minerální těsnicí kaše a kabelový kanál byl na bázi PMMA umístěný na uzávěru. Díky zvláštnímu návrhu zhotovitele bylo možné použít potřebnou ochrannou vrstvu pro utěsnění původně plánované aplikace stříkaného betonu pomocí betonu z míchače, což vedlo k výraznému snížení nákladů a úspoře doby výstavby.

Dále proběhla renovace zdiva včetně výměny kamenů a spár. Tato sanace byla realizována v úzké spolupráci s památkovým úřadem. Pozoruhodným prvkem renovovaného viaduktu je především rekonstrukce pohledových ploch klenutého oblouku, které byly v rámci obnovy v 60. letech 20. století pokryty stříkaným betonem. Technicky velmi náročné nové zdivo včetně kotvení představovalo pro zedníky mimořádný a neobvyklý stavební úkol s opticky působivým výsledkem (foto).

Všechny součásti stavby (základy, opěrné pilíře, oblouky klenby, opěry) byly vyztuženy cementovými injekcemi a mikrojemným cementem v úzkém vrtném rastru za účelem vyplnění stávajících mezer v konstrukci a obnovení soudržnosti a homogenity nosné konstrukce. Úspěšnost zde byla sledována WD testy před a po provedení injektáže.

Realizace projektu probíhala velmi pozitivně jak ze strany zadavatele a dodavatele, tak i v koordinaci s odborníky z oblastí železniční výstavby, zemních prací, inženýrských staveb a ocelových konstrukcí. Zvláštní výzvou byla zástavba v centru města s minimálním prostorem a podjezdem na hlavní ulici. Práce na trati a silnici musely probíhat ve velmi omezeném čase, což se podařilo zvládnout díky nasazení techniky a personálu.