Letní příloha 2/6

Metrostav 14-15/2026

Letní příloha

Kolegové a jejich záliby

Lenka Svobodová, foto Petr Adámek, archiv K. Roučka, K. Laciné, J. Kořínkové a archiv Metrostavu

áska Josefa Smolíka k modelařině začala v dětství. V sedmi letech se nechal inspirovat tátovým koníčkem a začal chodit do modelářského kroužku. Později v něm soutěžil ve volných modelech bez dálkového ovládání, které po vypuštění létaly samostatně. Už tehdy mu občas cinkly medaile. 

„V dospělosti mě nakonec asi nejvíc upoutalo, že modelařina je obor, který zahrnuje znalosti a dovednosti z různých oborů. Důležité jsou při ní nejen vědomosti z elektroniky, mechaniky či nauky o materiálech, ale i preciznost a přesnost.“

Josef Smolík si oblíbil širokou řadu malých letadel. Staví jak válečné modely, třeba z první světové války, tak modely proudových letadel i elektromakety, což jsou zmenšené repliky skutečných vojenských i civilních letadel poháněných elektromotory.

„Modelařině a létání se věnuji tak, jak mně pracovní a rodinný čas dovolí. Mám už kolem 45 letadel a stavím je spíš v nočních hodinách. Létání při různých akcích se potom věnuji nejčastěji o víkendech. Pro svůj koníček, který je spíš kůň a životní styl, je však primárně zapotřebí trpělivost a podpora mé drahé polovičky. Bez ní bych nemohl dosáhnout svých největších úspěchů – třeba v tradiční soutěži Elektromaketářská, kde jsem získal bronzovou, stříbrnou a v roce 2022 i zlatou medaili.“

Od dětství jsem neustále koukal k nebi a snil o létání. Letecké modelářství byl v podstatě prostředek, jak naplnit své touhy. Dnes nejraději stavím modely stíhacích letadel, které jsou poháněné opravdovou turbínou.