Metrostav a.s.

strana 3

LETNÍ PŘÍLOHA

Od koněspřežky k metru, od propusti ke kaskádě

V roce 1909 Vojtěch Lanna umírá. Nebyl jen stavitel,

proslul i jako znalec umění, sběratel a mecenáš. Sbírky

shromažďoval v paláci v Hybernské ulici i ve vile v Bubenči

(dnes zařízení AV ČR). Byl členem výboru pro dostavbu

Rudolfina, zakladatelem a největším přispěvatelem Umělecko-průmyslového muzea v Praze, podporoval umělce

(např. Josefa Mánesa a Václava Brožíka), roku 1906 ho

portrétoval Max Švabinský (obr. č. 3). Přispíval na archeologické výzkumy v Sýrii i na arktickou výpravu Julia von

Payera a Carla Weyprechta, která roku 1873 objevila Zemi

Františka Josefa. Společenským uznáním jeho aktivit bylo

v roce 1868 povýšení do šlechtického stavu.

Stavby silnic, mostů a tunelů, splavnění toků, úpravy

pobřeží a kotvišť i budování technických zařízení nutných pro jejich využití provázelo dějiny stavění spolu

s rozvojem nových technologií a využíváním dokonalejší mechanizace výroby. Životní osudy těch, kteří zejména v 19. a 20. století tento vývoj u nás ovlivnili, by

neměly být zapomínány, i když rytířský titul, jehož dosažení mohlo být kdysi oceněním pro ty nejúspěšnější,

bylo v pozdějších dobách nahrazeno akademickým

titulem, státním vyznamenáním nebo logem firmy.

Není pochyb, že mnohé z takových stavitelů lze právem

považovat za součást oborové historie, která ovlivnila

také založení společnosti Metrostav.

„Pantáta“ Vojtěch Lanna

Výrobce lodí, průmyslník a stavební podnikatel Lanna

výrazně ovlivnil stavebnictví v Čechách v druhé polovině 19. století. Jeho firma se specializovala na regulaci

vodních toků, výstavbu mostů a železnic. Firma Lanna

existovala jako akciová společnost až do roku 1948

a je ji možné považovat za jeden z historických kořenů

mnoha stavebních podniků včetně Metrostavu.

lodí s občerstvením, při návštěvě císaře Ferdinanda I.

v Českých Budějovicích v roce 1835 organizoval oslavy,

spolu s kapitánem Andrewsem (zakladatelem smíchovské

Rustonovy strojírny) dotoval stavbu prvního českého vltavského parníku Bohemia atd.

Vznik kapitálového impéria

Firma Lanna získala zakázku na stavbu řetězového mostu

v Praze (obr. č. 1) a vltavských nábřežních zdí. Šlo o stavbu teprve druhého pražského mostu v období pěti set let.

Podle návrhu inženýra Bedřicha Schnircha (1791–1877)

vyrostl v prodloužení Ferdinandovy (dnešní Národní)

třídy. V roce 1898 byl provoz na něm ukončen a most

nahrazen dnešním mostem Legií.

Lanna přestěhoval firmu do Prahy, kde postavil i první

pražské železniční nádraží (dnes Masarykovo). Stavěl Karlínský viadukt, zakládal důlní, hutní a železářský komplex

na Kladně a vybudoval Buštěhradskou dráhu. V roce 1841

navrhl c. a k. stavebnímu ředitelství užívání parních bagrů, v roce 1843 založil slévárnu v Adolfově, začal na své

náklady splavňovat Nežárku a Lužnici. V roce 1847 získal

právo na splavnění Blanice od Vodňan k Putimi. Téhož

roku zahájil stavbu řetězového mostu na Vltavě u Podolska (po 113 letech provozu přeneseného jako technická

památka do údolí Lužnice).

Lanna vytvořil impérium, které vyžadovalo stále větší

nároky na řízení. Zejména Kladenské závody pohlcovaly

obrovské investice zatěžující aktivity firmy a Lanna byl

proto nucen část majetku prodat. Vytvořením akciové

společnosti sice firmu zachránil, neustálý stres však způsobil, že 15. ledna 1866 ve věku nedožitých 61 let umírá.

Vojtěch rytíř Lanna – s lopatou v erbu

Vojtěch (Adalbert) Lanna (foto č. 2) se narodil 23. dubna 1805 v Českých Budějovicích v rodině výrobců lodí,

kteří se podíleli na dopravě soli z rakouské Solné komory

do Prahy. Po neúspěšném studiu na Polytechnickém

ústavu v Praze se vyučil v rodinné loděnici ve Čtyřech

Dvorech. Lodí podnikal obchodní cesty po Vltavě, při

jedné z nich se v roce 1824 téměř utopil.

Firmu převzal ve 23 letech po otcově smrti. Rozšířil

stavbu lodí, které upravil (stavěl je větší a s menším ponorem, aby snáze proplouvaly vorovými propustmi). Lodní

dopravu rozšířil – kromě soli převážel po vodě až do Hamburku také dřevo, pivo, parkety a další produkty. Úpravami

toku řeky a unifikací provozu firma rostla. V roce 1833 získala zadání všech stavebních prací na řekách od Českých

Budějovic až k Dolnímu Gruntu na Labi. Dopravu urychlila

i stavba koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Lince,

do jejíž stavby i provozu Lanna investoval.

Vzrůstající počet na svou dobu dobře placených

dělníků nalézal denně před pátou hodinou ranní svého „pantátu“, který rozděloval práci a vydával příkazy.

Lanna nezapomínal ani na reklamní činnosti – například

pozval c. a k. úředníky při předávání stavby na projížďku

Metrostav_11_12_2017.indd 3

Vojtěch rytíř Lanna (29. května 1836 – 31. prosince 1909)

převzal po smrti otce vedení společnosti ve třiceti letech

jako absolvent obchodní školy. Získal řadu zkušeností

na studijních cestách po celé Evropě i za dvanáctileté

praxe na stavbách rodinné firmy.

Spolu s významnými odborníky – spolupodílníky firmy – Janem Schebkem (1830–1899) a Mořicem Gröbem

(1829–1891) opět rozšířil stavební činnost firmy. Nově se

začala zabývat především železničním propojením Prahy

s evropskými městy. O problémech, které bylo nutné

překonat, svědčí skutečnost, že brány v opevnění Prahy,

kterými projížděly od srpna 1845 vlaky z Olomouce, se

musely v noci zavírat, aby se vyhovělo městské vyhlášce.

Spolu s firmou bratří Kleinů společnost Lanna zahájila

stavbu železnice na sever do Drážďan, získala koncesi

na stavbu komplexu drah Františka Josefa I. (Velenice –

České Budějovice – Plzeň – Cheb) a trať Ústecko-teplické

dráhy. V letech 1867–1868 vybudovala Českou severní

dráhu (úsek Bakov – Česká Lípa), v roce 1869 zahájila

práce na trati Strakonice – Vimperk – bavorská hranice.

Od nákladní lodní dopravy k osobním parníkům

Po dokončení základní sítě drah ubývá přeprava nákladů

lodní dopravou. Severně od Prahy se však rozvíjí osobní

doprava parníky – díky regulaci Vltavy, na níž se Lanna

významně podílí. Jeho firma vypracovala návrh na splavnění střední a dolní Vltavy a Labe až k Ústí nad Labem.

V roce 1897 zahájila stavbu zdymadel u Libčic a v Troji, v letech 1900 –1904 postavila zdymadlo poblíž Miřejovic a v letech 1902–1904 také u Vraňan spolu s laterálním

kanálem Vraňany–Hořín. Stavby zdymadel pokračovaly

ještě na Labi u Dolních Beřkovic, u Štětí, u Roudnice, kde

byl vybudován navíc most, u Litoměřic či v Praze u ostrova Štvanice (foto č. 4).

Osudná železniční stavba

V roce 1842 rozhodl císař Ferdinand I. na základě Pernerových doporučení vést trasu Olomouc–Praha a dále

do Drážďan přes Pardubice Polabím. Dodavatelem stavby

byla zkušená firma Bratři Kleinové (Gebrüder Klein), pod

vedením Franze Kleina (1794–1855) a jeho bratrů. Trasa

z Olomouce do Prahy byla rozpracována do tříletého

časového harmonogramu. Bylo nutné řešit ražby řady

tunelů (například třebechovického o délce 508 metrů

nebo choceňského s délkou 248 metrů), klenuté viadukty

a také stavebně nejobtížnější část trati, kterou byl skalní

odřez v úzké labské soutěsce v okolí Týnce nad Labem.

Také o umístění prvního pražského nádraží (obr. č. 6), které stavěla firma Lanna, opět rozhodl návrh Jana Pernera.

Z Olomouce do Prahy vyjel první zkušební vlak tažený dvěma lokomotivami nazvanými Olmütz (Olomouc)

a Prag (Praha) dne 8. srpna 1845 po deváté hodině. Před

ním jako předvoj jela lokomotiva s českým strojvedoucím

Kašparem a na ní jel také Jan Perner. Zřízení železné dráhy

v Čechách a na Moravě bylo považováno za velký vlastenecký čin, neboť území propojila s Evropou.

Začátkem září 1845 odjel Perner na Moravu a po několika dnech se vracel do Prahy. Po výjezdu z choceňského tunelu se postavil na stupátko vagonu a otočil se, aby

si prohlédl tunelový portál, byl však zasažen sloupem vrat

u vjezdu na nádraží. Druhého dne, po těžkém boji o život,

ve věku 31 let zemřel. Jeho pohřeb se stal vlasteneckou

manifestací, z Prahy byl na něj vypraven zvláštní vlak.

V současnosti druhý nejstarší most přes Vltavu

Stavbu viaduktu z Holešovic do Karlína řídil po Pernerově

smrti inspektor Negrelli. Dokončil ji v roce 1850, kdy byl

povýšen do šlechtického stavu jako rytíř von Moldelbe

(predikát poukazuje na jeho aktivity na Vltavě a Labi).

Viadukt (obr. č. 7) byl navržen a postaven tak dobře, že

zůstal v provozu i při povodni v roce 2002.

Negrelliho čekala v roce 1854 další výzva, když ho

francouzský podnikatel a konzul v Egyptě Ferdinand de Lesseps nechal vypracovat návrh na stavbu Suezského průplavu. Jeho dokončení se však Negrelli nedočkal, zemřel

1. října 1858, zatímco průplav byl dokončen až roku 1869.

Pokračování na straně 4

Rytíř Lanna je pohřben spolu se svým spolupracovníkem a přítelem Janem Schebkem, jenž zůstal firmě věrný

doslova až za hrob, v rodinné hrobce na Olšanech, (hřbitov 5, odd. 24), kterou zdobí (jak jinak) erb s lopatou.

Rozpad kapitálového impéria

V roce 1920 přešla firma Lanna pod československou

banku Bohemia, obchodní jméno však zůstalo zachováno.

Po roce 1948 vznikly z více než 3500 znárodněných soukromých firem Československé stavební závody. Do nich

byly začleněny i závody PA 509 a PA 202, utvořené z divizí

firmy Lanna. Po rozpadu tohoto podniku vznikl závod Vodostavba a z něj byl sloučením s dalšími závody vytvořen

oborový podnik Vodní stavby (Vodní stavby Praha), ze

kterého se v průběhu vývoje vydělily specializované firmy – Vodní stavby Temelín (Vodní stavby Bohemia) dnes

HOCHTIEF CZ, Zakládání staveb, v roce 1971 i Metrostav.

Inženýr Jan Perner, Alois Negrelli von Moldelbe

Stavbyvedoucím první české parostrojní dráhy, která

byla v 19. století jednou z národních priorit, byl český

vlastenec inženýr Jan Perner, který navrhl i ve své době unikátní dopravní stavbu – Pražský viadukt, který po

jeho smrti dokončil Alois Negrelli (obr. č. 5).

Jan Perner (7. září 1815 – 10. září 1845), syn mlynáře

z Bratčic, vystudoval Pražskou polytechniku, jejímž ředitelem tehdy byl průkopník stavby železnic, vynikající matematik a fyzik profesor František Josef Gerstner. Perner

získal zkušenosti s železniční dopravou v Anglii a Rusku,

s dalšími českými inženýry se účastnil i stavby první ruské

veřejné železnice z Petrohradu do Carského Sela.

V květnu 1837 nastoupil Perner do soukromé společnosti Severní dráha císaře Ferdinanda na úsek z Břeclavi

do Brna. Jako vrchní inženýr tu byl podřízen význačnému

projektantovi dopravních staveb inspektoru státních drah

inženýru Aloisi Negrellimu, narozenému 23. ledna 1799

v Primör v Jižních Tyrolích. Spolu trasovali i Pražsko-drážďanskou dráhu z Prahy na sever. Jejich projekt

pokračovat ve směru do Děčína s překročením hranice

v Dolním Žlebu dostal přednost před variantou požadovanou saskou vládou se směrem na Liberec a Hrádek n/N.

29.06.17 15:42