Strana 3
Česká republika se rozkládá na rozvodí tří moří a na je-
jím území leží i nejnižší bod hranice mezi povodím Du-
naje a Odry – Moravská brána. Už od poloviny 17. sto-
letí obchodníci i politici přemýšlejí, jak tuto výhodu
využít, a proto už 300 let plánují přes naše území spojit
tři významné řeky – Dunaj, Odru a Labe. Nabízejí vy-
tvořit ekonomicky efektivní vodní křižovatku evropské-
ho významu, důležitou po stránce dopravní, obchodní
i hospodářské. Umožní zvýšit stav vody v našich ře-
kách a přitom zajistí protipovodňovou ochranu přileh-
lých území. Vyhne se ekologicky citlivým úsekům kra-
jiny a v těch zemědělsky využívaných obnoví mokřadní
plochy i lužní lesy. Poskytne nové možnosti pro sport
i odpočinek. Vodní koridor Dunaj – Odra – Labe známý
pod zkratkou D-O-L je už dnes dobře proveditelný a pro
Metrostav zajímavý jistě nejen technicky.
Řeky byly vlastně první obchodní cesty. Tam, kde nebyly,
či byly příliš klikaté, prokazatelně vznikly už před téměř
4000 let první umělé průplavy. Třeba v Egyptě nebo poz-
ději v Číně. Už tehdy lodě uměly překonávat i větší terénní
skoky. Z jedné úrovně do druhé je lidská síla zvedala po-
mocí rumpálů na převlakách (obr. č. 2).
Obchodní plavba v Čechách byla poprvé písemně
zaznamenána už v roce 805 n. l. a týkala se Labe. O 570
let později se Karel IV. pokusil spojit Dunaj a Vltavu, když
mezi nimi zahájil stavbu průplavu se systémem převlak.
Plány na velkou vodní cestu, jež by České země propojila
s Evropou, se začaly objevovat od roku 1700, kdy z po-
pudu hraběte Kounice vizionář Lothar Vogemont sestavil
Pojednání o užitečnosti, možnosti a způsobu spojení Du-
naje s Odrou, Vislou a Labem plavebním kanálem.
Moderní historie snu o největší české vodní cestě
se začala stávat skutečností počátkem 20. století, když
Vodocestný zákon v roce 1901 umožnil vznik Ředitelství
pro stavbu vodních cest. Po úpravách řeky Moravy byla
konečně zahájena výstavba prvních labských zdymadel.
Práce na koridoru D-O-L přerušily obě světové války.
Socialismus projekt rozdrobil na stavby malých úseků.
V roce 1971 sice Usnesení vlády nařídilo územně chránit
celou možnou trasu průplavu, jeho další stavba se ale
po roce 1989 prakticky zastavila a dodnes neobnovila.
Co na české plány říká Evropská Unie?
Celkový podíl současné vnitrozemské a pobřežní plavby
na všech přepravních výkonech v EU přesahuje 40 %.
Jistě na to má vliv rozhodnutí Evropské hospodářské
komise při OSN, která si už před téměř 50 lety ustanovila
za cíl vytvořit jednotnou síť evropských vodních cest
a sjednotila parametry dopravních lodí. Od té doby zača-
ly na řeky a průplavy vplouvat tlačné soupravy složené
ze standardních člunů (foto č. 4). Nosnost takových vel-
kých provozních jednotek může přesahovat až 10 tisíc tun.
Běžně uvezou čtyři tisíce, tedy tolik, co čtyři vlaky nebo
300 kamionů. Díky kontejnerům přeplaví, co koho napad-
ne. Exhalace, hluk a množství úrazů jsou při vodní dopra-
vě navíc mnohonásobně nižší než u ostatních druhů.
V roce 1992 byl dokončen průplav Rýn – Mohan – Du-
naj a objem dopravy po něm stále stoupá. Není proto divu,
že výstavba chybějícího koridoru D-O-L je výslovně uve-
dena v přístupové smlouvě České republiky do EU a nelze
od ní ustoupit bez souhlasu všech ministrů dopravy.
Za pět let bude zprovozněn další nový průplav, Seina –
sever. Jeho výstavba je zhruba stejně náročná jako vybu-
dování dunajsko-oderské větvě vodního koridoru D-O-L.
Je spolufinancovaná ze zdrojů EU a může nám poskytnout
inspiraci v oblasti ekonomiky, ochrany životního prostředí
i technických řešení. Pro Evropu totiž naše velké vodní
dílo není snem, ale podmínkou dalšího rozvoje.
Trasa vodního koridoru D-O-L není definitivní
Propojení Dunaje, Odry a Labe je navržené ve variantách
a na našem území dosahuje celkem asi 370 km (trasa je
na obr. č. 3 znázorněna zeleně). Dunajská větev koridoru je
asi 120 km dlouhá a vede od Vídně přes Moravu či Sloven-
sko k Přerovu. Oderská větev dosahuje asi 100 km a spojí
Přerov s Bohumínem a s hranicí směrem ke Štětínu. Nej-
složitější labská větev by měla asi 155km úsekem propojit
Přerov s Pardubicemi a pokračovala by do Hamburku.
Vodní cesta je uvažovaná ve třídě Vb s nejdelší pří-
pustnou délkou tlačných souprav 185 m, maximální šíř-
kou 11,4 m a nejhlubším ponorem 2,8 m. Nosnost člunů by
mohla dosáhnout až 4000 tun. Aby plavební dráha měla
požadovanou šířku 40 m, vodní koridor by u hladiny musel
mít asi 54 m, hloubka by se pohybovala mezi 4-5 m.
Pro dosažení takových parametrů by trasa koridoru
musela vést nejen po splavných říčních úsecích, ale
na četných místech i v souběžných umělých průplavech,
které obcházejí pro plavbu nepříznivé místo, nebo výško-
vé rozdíly překonávají plavebními komorami či zdvihadly.
Přes údolí, silnice či jiné toky by lodě převáděly jedno- či
dvoulodní plavební mosty zvané akvadukty, větší terénní
překážky by překonávaly jednolodní tunely, podobně
široké, jaké potřebují dálnice. Zatímco dunajská větev by
zdolávala výškový rozdíl 90 m, oderská by jich musela na-
horu i dolu přejít téměř 170 a labská skoro 260. Je to dost,
podobné rozdíly jsou však na vodních cestách obvyklé.
Stavby na vodním koridoru a dálnici jsou podobné
V plavebních komorách se lodě zdvihají díky napouštění
a vypouštění vody. Kde je rozdíl hladin větší a kaskáda pla-
vebních komor by nebyla ekonomická, tam se budují lodní
zdvihadla. Využívají Archimédův zákon a zdvihají lodě
ve vyvážených žlabech i s vodou. Mohou být svislá, šikmá
i otočná a ta největší na světě bez obtíží překonávají rozdíl
hladin větší než sto metrů. Belgické dvojité lodní zdvihadlo
Strépy-Thieu má rozměr jednoho žlabu 112 x 12 m a vy-
rovnává spád přes 73 metrů (foto č. 5).
Akvadukty a plavební tunely využívají třeba Britové
a Holanďané už po staletí. Jejich země jsou protkané sítí
průplavů, kde často „suchá“ silnice podchází pod „mok-
rým“ mostem. Novější akvadukty připomínají klasické
mostní konstrukce. Most na Středozemním průplavu
přes řeku Veseru (foto č. 6) byl obnoven po druhé světové
válce a na první pohled se neliší od těch, co vedou přes
Vltavu. Moderní plavební mosty z oceli či z předpjatého
betonu zase z dálky připomínají Nuselský most v Praze.
S tunely je to podobné. Dřív se stavěly tak úzké, že
v nich plavci museli ležet na zádech a nohama kráčeli
po stěnách a klenbě, aby se posunuli na druhou stranu.
Později jim stačil podobný profil, jako železnici. Důkazem
je i západní portál tunelu Arzviller na průplavu Marna-Rýn
z první poloviny 20. století (foto č. 7). Dnes výkonné tlač-
né soupravy potřebují tunelové trouby s profilem kolem
16 metrů. Tedy ne větší, než má pražská Mrázovka.
Nová vodní cesta zhodnotí krajinu
Po dostavbě průplavu jeho břehy zarostou a krajinu ko-
lem nic nebude rušit. Emise i hluk z lodní dopravy jsou
minimální, a když nic „nejede“, stromy obrostlý břeh se
neliší od jiných rovných úseků řeky, které vytvořil čas.
Zvýšením objemů ekologicky příznivější vodní dopravy
dojde k poklesu těžké nákladní přepravy na silnicích,
a tím i ke snížení emisí a zvýšení čistoty povrchových vod.
Prodlouží se délka vodních toků a přibude na nich pohyb,
který zlepší jejich okysličování a samočisticí schopnost.
Souběžné zpracování technického a krajinářského pro-
jektu zvýší ekologickou hodnotu území. Historie ukazuje,
že v okolí průplavů, a to třeba i Panamského, byly často
vyhlášené nové chráněné přírodní rezervace. Krajinářský
plán při stavbě koridoru totiž pamatuje třeba i na hlinité
stěny, vhodné pro hnízdění břehulí a ledňáčků, a na vytvá-
ření mělkých pobřežních zón, které starší a často necitlivé
regulace přírodních toků odstranily (foto č. 1).
Výstavba koridoru D-O-L je plánovaná tak, že se nedo-
tkne přirozených hydrogeologických podmínek souběž-
ných toků a obejde i ekologicky cenné a chráněné lokality.
Třeba meandry řeky Moravy ve Strážnickém Pomoraví
zůstanou neporušené a trasa průplavu povede přes území
pískovny podél železniční trati (červená linka foto č. 8).
Význam vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe
Stavba průplavu splní nejen podmínku, která nám umož-
nila vstup do EU, ale také napojí naši republiku na vodní
cesty Evropy a přilehlé oceány. Vytvoří trasu pro levnější
lodní dopravu, která okolí nezatěžuje exhalacemi.
Vodní cesty nabízejí využití i mimodopravní sféře.
Ekologicky čistě přemění vodní energii, vznikající na pla-
vebních stupních, na elektrickou. Při vhodně zvoleném
postupu stavby zvýší přečerpáváním vody z Dunaje nízké
průtoky řek. Tato redistribuce zajistí, že z české části po-
vodí Moravy neodteče ani kapka nazmar. Nebude proto
nutné zaplavovat další území a budovat zásobní vodní
nádrže pro případ sucha. V jiných oblastech je koridor
D-O-L plánovaný jako účinná protipovodňová ochrana.
Z cest podél průplavů se zaradují cyklisté, rozšíře-
ní působišť přivítají rybáři i milovníci vodních sportů.
Vzroste turistika a hospodářský rozvoj v okolí. Nemluvě
o stavbě, která zajistí práci tisícům místních pracovníků.
Každé plus má i své mínus a každá stavba velkého díla
je náročná. Dokud se nebude vědět, kudy koridor povede,
bude v dotčeném území vládnout nejistota v plánování,
podnikání i v možnostech využití. Stavba bude obtížná
po stránce stavební, technické i finanční, zvlášť na Lab-
ské větvi. V některých úsecích možná naruší přírodní ráz
krajiny. Záleží také na výstavbě v sousedních zemích.
Jak, kdy a za co začít stavět
Stavbu koridoru D-O-L je vhodné rozložit do postupně
realizovaných etap, které budou funkční samy o sobě. Při
správně zvoleném postupu výstavby od vodou bohatého
Dunaje k severu a od nejsnadněji budovaných úseků k ob-
tížnějším se předpokládá, že k úplnému splacení díla dojde
ještě dřív, než bude koridor zcela dokončen.
Doba výstavby se odhaduje na 20 až 28 let a její
náklady byly v cenové hladině roku 2004 odhadnuty asi
na 8881 milionů eur včetně vyvolaných investic. Cena
na výstavbu 1 km vodní cesty přitom zhruba odpovídá
ceně 1 km dálnice, či vysokorychlostní železniční trati.
Takto nákladné dílo může nejlépe financovat kombi-
nace veřejných prostředků států, PPP, bankovních úvě-
rů, dluhopisů a hlavně příspěvků z fondů EU, jako je to
u průplavu Seina – sever. Po jeho dokončení v roce 2013
bude optimální doba pro zahájení stavby našeho korido-
ru D-O-L. Dílčí úseky však můžeme začít budovat hned,
protože jsou součástí protipovodňové ochrany Moravy.
Posledním oficiálním vyjádřením k výstavbě vodního
díla D-O-L bylo usnesení Mezirezortní komise z 31. pro-
since 2007, které vládě ČR doporučilo prodloužit stavební
ochranu území, kudy by vodní koridor měl vést. Vládní
usnesení z 16. ledna 2008 proto uložilo ministru dopravy
ve spolupráci s ministrem životního prostředí a ministry
průmyslu a obchodu, financí, pro místní rozvoj a země-
dělství předložit vládě do 15. března 2008 návrh dalšího
postupu provozování a budování vodních cest v ČR. Sen
mnoha generací by se tak konečně mohl začít plnit.
- l s - , z k n i h y K ř i ž o v a t k a t ř í m o ř í
foto Jaroslav Kubec a Josef Podzimek
strana 3
LETNÍ PŘÍLOHA
Chytré propojení evropských vodních cest
1
2
3
4
5
8
7
6
Metrostav_12_13_08.indd 3 7/1/08 4:41:52 PM