Strana 4
Mostecká pánev
z pohledu geologa
Mostecká pánev, které se dříve říkalo Severočeská
hnědouhelná, zaujímá plochu přes 1100 km² arozklá-
dá se mezi Krušnými horami a Českým středohořím.
Vsoučasnosti ji převážně zaplňují těžební jámy, důlní
propadliny zalité vodou či výsypky vetvaru tabulových
vyvýšenin, které jsou pozůstatkem staletí trvající těž-
by hnědého uhlí (foto č. 1).
Zpohledu geologa je Mostecká pánev třetihorní pří-
kopovou propadlinou, jejíž jezera a močály především
v období miocénu zaplňovaly sedimenty. V době před
22 až 17 miliony let se vpánvi nakupila až 500metrová
vrstva jílů, písků aorganické hmoty, která se vmočálech
vrstvila jako rašelina a stala se základem hnědouhelné
sloje. V místech, kde do močálu ústily řeky, potlačily
usazování rašeliny nánosy jílu apísku. Vtěchto místech je
sloj zcela nahrazena říčními nebo deltovými usazeninami
či rozštěpena naněkolik lávek. Podle projevu těchto vlivů
naprofil sloje se Mostecká pánev člení naněkolik částí.
Nejvíc byla přínosem písku ajílu postižena oblast žatecké
delty. Vostatních oblastech postupně vznikla víceméně
souvislá hnědouhelná sloj omocnosti 25–45 metrů.
Plochu pánve vsoučasné době vymezuje výchoz uhel-
né sloje nebo jejích ekvivalentů napovrch. Nejhlubší částí
pánve je tzv. centrální oblast mezi městy Litvínov, Osek,
Duchcov aobcemi Lom aMariánské Radčice. Uhlí se tu
dnes těží večtyřech povrchových lomech.
Technologie lomové těžby je závislá nanutnosti pře-
místit zdobývacího prostoru nadložní horniny, ato zpravi-
dla navnější výsypku apozději navnitřní výsypku dovy-
těženého prostoru. Jedná se zejména ojílovité horniny,
částečně oterciární písky či hlinité kvarterní horniny.
Rekultivace v Mostecké pánvi probíhají už déle než
60let. Přirozený půvab však těžbou znehodnocené krajině
vracejí jen po částech a velmi pomalu (foto č.2,3). Jejich
výsledky však už jsou dnes dobře patrné (foto č. 4).
Celou stranu připravila Martina Vampulo-
vá ve spolupráci s divizí 8, která ze svého
archivu vybrala i ilustrace
Mostecká pánev
z pohledu historika
Počátky dobývání hnědého uhlí v severních Čechách
sahají dokonce středověku. Nejstarší zmínka ouhel-
ném hornictví pochází z roku 1403 a zachovala se
vměstské knize Duchcova uTeplic. Další záznamy jsou
datovány doobdobí let 1550 až 1580 atýkají se přede-
vším Jirkova uChomutova, Hrobu uTeplic aPětipeska.
Napočátku těžba hnědého uhlí probíhala především
navýchozech uhelných slojí, kde byly budovány nehlubo-
ké jámy, znichž se těžilo pomocí rumpálu. Tento divoký
selský způsob, jenž postrádal jakýkoliv odborný dozor,
byl na Ústecku ukončen až vroce 1789. Následně bylo
dobývání podmiňováno propůjčováním dolovacího práva
apodrobeno dohledu báňského úřadu, který byl pro uhel-
né hornictví zřízen vroce 1783 vJáchymově.
Rozvoj českého uhelného hornictví utlumily začátkem
19. století napoleonské války. Koživení těžby přispělo až
zahájení dopravy uhlí poLabi doNěmecka vroce 1830.
Vsedmdesátých letech 19. století se dolování postupně
přesouvalo zÚsteckého kraje západním směrem naDuch-
covsko, Mostecko a Chomutovsko. Centrem revíru se
stala oblast Mostecka, vněmž vznikla řada významných
uhelných podniků, mimo jiné iSeveročeská uhelná spo-
lečnost, jejíž založení je datováno 4. února 1890. Řada
dolů byla i ve vlastnictví Rakouska-Uherska. Důležitý
předěl nastal pro uhelné hornictví vroce 1916, kdy bylo
při těžbě hnědého uhlí poprvé nasazeno lžícové rypadlo.
Odva roky později bylo použito ipři skrývce.
Velkostrojová těžba po 2. světové válce
Stejně jako vzemědělství či průmyslu byl isoukromý důl-
ní majetek po2. světové válce znárodněn avroce 1946
vznikl národní podnik Severočeské hnědouhelné doly se
sídlem vMostě. Vprůběhu dalších let se ktěžbě postupně
využívaly velkostrojové technologie. Důsledkem této kon-
cepce, která vyžadovala zajištění rozsáhlého území pro
ukládání skrývkových hmot, byla likvidace okolních obcí.
Těžba uhlí probíhala bez ohledu naosídlení, přírodu akra-
jinu Mostecké pánve ijejí okolí ataké bez ohledu namožná
rizika spojená sčinností podél krušnohorského svahu.
Intenzivní důlní aprůmyslová činnost způsobila vkraji
obrovskou devastaci životního prostředí, sníž byla spoje-
na celá řada environmentálních problémů – zhoršení zdra-
votního stavu obyvatel, vyšší mortalita, migrace obyvatel,
dopad emisí nalesní ekosystémy ařada dalších.
Zákonné příkazy ksanacím poroce 1989
Ikdyž se velkoplošné rekultivace vseveročeském hně-
douhelném revíru provádějí už odroku 1952, možnostmi
komplexního odstranění ekologických škod napáchaných
hornickou činností ináslednou obnovou postižených úze-
mí (foto č. 1) se začala česká vláda zabývat až před něko-
lika málo lety. Konkrétně je řešila v usnesení č. 189/2002,
v němž uznala naléhavou potřebu odstranit ekologické
škody napáchané v Ústeckém kraji (foto č. 2). Později
kabinet rozšířil snahu o nápravná opatření takénaKarlo-
varský kraj anásledně nakladenský region.
Ještě v roce 2002 následovalo přijetí dalšího klíčo-
vého usnesení vlády č. 272/2002, vněmž kabinet blíže
definoval, co se rozumí ekologickou škodou ajaké práce
kjejímu odstraňování mohou být financované ze státního
rozpočtu. Zároveň odborníci vypracovali koncepci, která
vymezila rozsah území, jichž se usnesení týkají. Vláda
následně definovala jednotlivá rekultivační arevitalizač-
ní opatření a vyčíslila pro ně potřebné finanční náklady
načástku patnáct miliard korun.
strana 4
Mostecká pánev z pohledu současnosti
Úrodnou krajinu, kterou příroda tvořila miliony let,
dokázal člověk svými zásahy na řadě míst přeměnit
během několika desetiletí v pustinu. Smutné pozůstat-
ky těžby hnědého uhlí naseveru Čech se vposledních
letech snaží napravit řada společností. Patří mezi ně
i Metrostav apředevším jeho divize 8, která se vrůz-
ných formách sdružení spřevážně regionálními firma-
mi snaží severočeskému kraji vrátit jeho původní ráz.
„V současné době probíhají rekultivace ve čtyřech
etapách nadole Obránců míru, vedvou nadole Vršany
analomu ČSA,“ vyjmenovává specialista divize 8 Ing.Jiří
Čulík a doplňuje: „Šest rekultivací jsme již dokončili –
vpěti případech šlo otechnické rekultivace, to znamená
terénní úpravy (foto č. 1), výstavbu obslužných komu-
nikací aodvodnění, avjednom případě byla dokončena
ibiologická rekultivace avoblasti probíhá pěstební péče.“
Všechny rekultivace, tedy řízený proces obnovy kra-
jiny tak, aby se na postiženém území znovu dosáhlo
přirozené rovnováhy, totiž zahrnují dvě etapy. Vprvní fázi
se jedná otechnickou rekultivaci, která zahrnuje soubor
opatření a úprav přispívajících k obnově produkčnosti
afunkčností krajiny atýká se zejména výsypek, odvalů,
poklesů. Jejím cílem je vymodelovat nový terén, který
musí nejen vyhovovat celkové koncepci rekultivované
oblasti, ale musí být i stabilní a splňovat požadavky
nabudoucí hydrogeologické parametry. Během technické
rekultivace oblast doplní obnovené hospodářské či příjez-
dové cesty včetně odvodnění askrývková ornice zakryje
přemístěnou, uloženou azhutněnou zeminu.
„Konkrétně jde o převrstvení nepříznivých výsypko-
vých zemin ornicí nebo jinými snadno zúrodnitelnými
materiály, jako jsou spraše, sprašné hlíny a svahoviny.
Tyto zeminy narekultivované plochy dopravujeme zpra-
vidla zdeponií, které vznikly při otevírce uhelných ložisek.
Při skrývkových pracích byly totiž jednotlivé půdní profily
naštěstí odtěžovány tak, aby mohly být později využity při
rekultivacích,“ doplňuje ing.Čulík.
Biologická rekultivace
Po technické rekultivaci následuje biologická, která má
zaúkol území oživit. Jedním z jejích druhů je zalesnění
neboli lesnická rekultivace, dalšími druhy jsou rekultiva-
ce zemědělská avodohospodářská. Je pochopitelné, že
základním předpokladem úspěšné lesnické rekultivace je
tvorba vhodných půdních podmínek. Většinu výsypko-
vých substrátů je sice možné zalesňovat přímo, mnohé
však vyžadují vylepšení kvality povrchu. Provádí se po-
mocí různých melioračních hodnotných zemin, jako jsou
slíny, bentonity, rašeliny arůzné komposty.
Kromě toho musí být pro každou výsypku navržen co
nejvhodnější výběr dřevin. Obecně lze říci, že vPodkruš-
nohoří nejčastěji vysazovanými stromy jsou zejména bří-
zy, olše, jeřáby, topoly, vrby, akáty, duby, javory, jasany,
lípy, modříny ataké některé druhy borovic. Většinou se
vysazují vpočtu deseti tisíc najeden hektar půdy. Vlastní
výsadba se provádí běžným způsobem dojamek, donichž
se podle potřeby přidávají meliorační příměsi aprostřed-
ky pro výživu rostlin. Pak následuje několikaletá péče
o vysazené kultury, jež spočívá hlavně v náhradě uhy-
nulých sazenic avlikvidaci plevelů sečením, okopávkou
ajen vnejvyšší nouzi chemickými postřiky.
Celý tento rekultivační cyklus trvá řadu let. Je pova-
žován zadokončený až tehdy, když nově zasazené stromy
dosahují alespoň pětimetrové výšky acelý porost si již do-
káže vytvořit vnitřní mikroklima asám se umí vypořádat
splevely iokusováním odzvěře. Tohoto cíle lze zpravidla
dosáhnout už během 10 až 15 let.
Lomy Vršany aČeskoslovenské armády
Divize 8 vsoučasné době provádí práce naúzemí lomu
Vršany a druhým rokem i na severozápadních svazích
povrchového lomu Československé armády. „Ulomu ČSA
budujeme najeho vnitřní výsypce přitěžující tělesa zhor-
nin uvolněných sesuvnými pohyby ze strmých úpatí při-
lehlých Krušných hor (foto č. 2). Tímto způsobem vyřeší-
me dlouhodobou stabilitu svahu voblasti pod Vesnickým
potokem aprojektovaným korytem donádrže Hedvika,“
doplňuje Ing. Jiří Čulík s tím, že na ostatních stavbách
divize 8 je zatím dokončena jen rekultivace technická.
Ačkoli jsou rekultivace velmi náročným ahlavně dlou-
hodobým procesem, zaměstnanci divize 8 získali zapo-
sledních šest let prací řadu zkušeností. I díky nim se
krajině v severních Čechách (foto č. 3) vrací původní
podoba akrása. Snad bude míst změněných knepoznání
spostupujícími lety přibývat a podle očekávání začnou
brzy sloužit pro život i rekreaci nejen místních obyvatel.
1
1
1
2
3
2
3
4
LETNÍ PŘÍLOHA
2