Metrostav

Strana 4

Mostecká pánev
z pohledu geologa
Mostecká pánev, které se dříve říkalo Severočeská
hnědouhelná, zaujímá plochu přes 1100 km² arozklá-
dá se mezi Krušnými horami a Českým středohořím.
Vsoučasnosti ji převážně zaplňují těžební jámy, důlní
propadliny zalité vodou či výsypky vetvaru tabulových
vyvýšenin, které jsou pozůstatkem staletí trvající těž-
by hnědého uhlí (foto č. 1).
Zpohledu geologa je Mostecká pánev třetihorní pří-
kopovou propadlinou, jejíž jezera a močály především
v období miocénu zaplňovaly sedimenty. V době před
22 až 17 miliony let se vpánvi nakupila až 500metrová
vrstva jílů, písků aorganické hmoty, která se vmočálech
vrstvila jako rašelina a stala se základem hnědouhelné
sloje. V místech, kde do močálu ústily řeky, potlačily
usazování rašeliny nánosy jílu apísku. Vtěchto místech je
sloj zcela nahrazena říčními nebo deltovými usazeninami
či rozštěpena naněkolik lávek. Podle projevu těchto vlivů
naprofil sloje se Mostecká pánev člení naněkolik částí.
Nejvíc byla přínosem písku ajílu postižena oblast žatecké
delty. Vostatních oblastech postupně vznikla víceméně
souvislá hnědouhelná sloj omocnosti 25–45 metrů.
Plochu pánve vsoučasné době vymezuje výchoz uhel-
né sloje nebo jejích ekvivalentů napovrch. Nejhlubší částí
pánve je tzv. centrální oblast mezi městy Litvínov, Osek,
Duchcov aobcemi Lom aMariánské Radčice. Uhlí se tu
dnes těží večtyřech povrchových lomech.
Technologie lomové těžby je závislá nanutnosti pře-
místit zdobývacího prostoru nadložní horniny, ato zpravi-
dla navnější výsypku apozději navnitřní výsypku dovy-
těženého prostoru. Jedná se zejména ojílovité horniny,
částečně oterciární písky či hlinité kvarterní horniny.
Rekultivace v Mostecké pánvi probíhají už déle než
60let. Přirozený půvab však těžbou znehodnocené krajině
vracejí jen po částech a velmi pomalu (foto č.2,3). Jejich
výsledky však už jsou dnes dobře patrné (foto č. 4).
Celou stranu připravila Martina Vampulo-
vá ve spolupráci s divizí 8, která ze svého
archivu vybrala i ilustrace
Mostecká pánev
z pohledu historika
Počátky dobývání hnědého uhlí v severních Čechách
sahají dokonce středověku. Nejstarší zmínka ouhel-
ném hornictví pochází z roku 1403 a zachovala se
vměstské knize Duchcova uTeplic. Další záznamy jsou
datovány doobdobí let 1550 až 1580 atýkají se přede-
vším Jirkova uChomutova, Hrobu uTeplic aPětipeska.
Napočátku těžba hnědého uhlí probíhala především
navýchozech uhelných slojí, kde byly budovány nehlubo-
ké jámy, znichž se těžilo pomocí rumpálu. Tento divoký
selský způsob, jenž postrádal jakýkoliv odborný dozor,
byl na Ústecku ukončen až vroce 1789. Následně bylo
dobývání podmiňováno propůjčováním dolovacího práva
apodrobeno dohledu báňského úřadu, který byl pro uhel-
né hornictví zřízen vroce 1783 vJáchymově.
Rozvoj českého uhelného hornictví utlumily začátkem
19. století napoleonské války. Koživení těžby přispělo až
zahájení dopravy uhlí poLabi doNěmecka vroce 1830.
Vsedmdesátých letech 19. století se dolování postupně
přesouvalo zÚsteckého kraje západním směrem naDuch-
covsko, Mostecko a Chomutovsko. Centrem revíru se
stala oblast Mostecka, vněmž vznikla řada významných
uhelných podniků, mimo jiné iSeveročeská uhelná spo-
lečnost, jejíž založení je datováno 4. února 1890. Řada
dolů byla i ve vlastnictví Rakouska-Uherska. Důležitý
předěl nastal pro uhelné hornictví vroce 1916, kdy bylo
při těžbě hnědého uhlí poprvé nasazeno lžícové rypadlo.
Odva roky později bylo použito ipři skrývce.
Velkostrojová těžba po 2. světové válce
Stejně jako vzemědělství či průmyslu byl isoukromý důl-
ní majetek po2. světové válce znárodněn avroce 1946
vznikl národní podnik Severočeské hnědouhelné doly se
sídlem vMostě. Vprůběhu dalších let se ktěžbě postupně
využívaly velkostrojové technologie. Důsledkem této kon-
cepce, která vyžadovala zajištění rozsáhlého území pro
ukládání skrývkových hmot, byla likvidace okolních obcí.
Těžba uhlí probíhala bez ohledu naosídlení, přírodu akra-
jinu Mostecké pánve ijejí okolí ataké bez ohledu namožná
rizika spojená sčinností podél krušnohorského svahu.
Intenzivní důlní aprůmyslová činnost způsobila vkraji
obrovskou devastaci životního prostředí, sníž byla spoje-
na celá řada environmentálních problémů – zhoršení zdra-
votního stavu obyvatel, vyšší mortalita, migrace obyvatel,
dopad emisí nalesní ekosystémy ařada dalších.
Zákonné příkazy ksanacím poroce 1989
Ikdyž se velkoplošné rekultivace vseveročeském hně-
douhelném revíru provádějí už odroku 1952, možnostmi
komplexního odstranění ekologických škod napáchaných
hornickou činností ináslednou obnovou postižených úze-
mí (foto č. 1) se začala česká vláda zabývat až před něko-
lika málo lety. Konkrétně je řešila v usnesení č. 189/2002,
v němž uznala naléhavou potřebu odstranit ekologické
škody napáchané v Ústeckém kraji (foto č. 2). Později
kabinet rozšířil snahu o nápravná opatření takénaKarlo-
varský kraj anásledně nakladenský region.
Ještě v roce 2002 následovalo přijetí dalšího klíčo-
vého usnesení vlády č. 272/2002, vněmž kabinet blíže
definoval, co se rozumí ekologickou škodou ajaké práce
kjejímu odstraňování mohou být financované ze státního
rozpočtu. Zároveň odborníci vypracovali koncepci, která
vymezila rozsah území, jichž se usnesení týkají. Vláda
následně definovala jednotlivá rekultivační arevitalizač-
ní opatření a vyčíslila pro ně potřebné finanční náklady
načástku patnáct miliard korun.
strana 4
Mostecká pánev z pohledu současnosti
Úrodnou krajinu, kterou příroda tvořila miliony let,
dokázal člověk svými zásahy na řadě míst přeměnit
během několika desetiletí v pustinu. Smutné pozůstat-
ky těžby hnědého uhlí naseveru Čech se vposledních
letech snaží napravit řada společností. Patří mezi ně
i Metrostav apředevším jeho divize 8, která se vrůz-
ných formách sdružení spřevážně regionálními firma-
mi snaží severočeskému kraji vrátit jeho původní ráz.
„V současné době probíhají rekultivace ve čtyřech
etapách nadole Obránců míru, vedvou nadole Vršany
analomu ČSA,“ vyjmenovává specialista divize 8 Ing.Jiří
Čulík a doplňuje: „Šest rekultivací jsme již dokončili –
vpěti případech šlo otechnické rekultivace, to znamená
terénní úpravy (foto č. 1), výstavbu obslužných komu-
nikací aodvodnění, avjednom případě byla dokončena
ibiologická rekultivace avoblasti probíhá pěstební péče.“
Všechny rekultivace, tedy řízený proces obnovy kra-
jiny tak, aby se na postiženém území znovu dosáhlo
přirozené rovnováhy, totiž zahrnují dvě etapy. Vprvní fázi
se jedná otechnickou rekultivaci, která zahrnuje soubor
opatření a úprav přispívajících k obnově produkčnosti
afunkčností krajiny atýká se zejména výsypek, odvalů,
poklesů. Jejím cílem je vymodelovat nový terén, který
musí nejen vyhovovat celkové koncepci rekultivované
oblasti, ale musí být i stabilní a splňovat požadavky
nabudoucí hydrogeologické parametry. Během technické
rekultivace oblast doplní obnovené hospodářské či příjez-
dové cesty včetně odvodnění askrývková ornice zakryje
přemístěnou, uloženou azhutněnou zeminu.
„Konkrétně jde o převrstvení nepříznivých výsypko-
vých zemin ornicí nebo jinými snadno zúrodnitelnými
materiály, jako jsou spraše, sprašné hlíny a svahoviny.
Tyto zeminy narekultivované plochy dopravujeme zpra-
vidla zdeponií, které vznikly při otevírce uhelných ložisek.
Při skrývkových pracích byly totiž jednotlivé půdní profily
naštěstí odtěžovány tak, aby mohly být později využity při
rekultivacích,“ doplňuje ing.Čulík.
Biologická rekultivace
Po technické rekultivaci následuje biologická, která má
zaúkol území oživit. Jedním z jejích druhů je zalesnění
neboli lesnická rekultivace, dalšími druhy jsou rekultiva-
ce zemědělská avodohospodářská. Je pochopitelné, že
základním předpokladem úspěšné lesnické rekultivace je
tvorba vhodných půdních podmínek. Většinu výsypko-
vých substrátů je sice možné zalesňovat přímo, mnohé
však vyžadují vylepšení kvality povrchu. Provádí se po-
mocí různých melioračních hodnotných zemin, jako jsou
slíny, bentonity, rašeliny arůzné komposty.
Kromě toho musí být pro každou výsypku navržen co
nejvhodnější výběr dřevin. Obecně lze říci, že vPodkruš-
nohoří nejčastěji vysazovanými stromy jsou zejména bří-
zy, olše, jeřáby, topoly, vrby, akáty, duby, javory, jasany,
lípy, modříny ataké některé druhy borovic. Většinou se
vysazují vpočtu deseti tisíc najeden hektar půdy. Vlastní
výsadba se provádí běžným způsobem dojamek, donichž
se podle potřeby přidávají meliorační příměsi aprostřed-
ky pro výživu rostlin. Pak následuje několikaletá péče
o vysazené kultury, jež spočívá hlavně v náhradě uhy-
nulých sazenic avlikvidaci plevelů sečením, okopávkou
ajen vnejvyšší nouzi chemickými postřiky.
Celý tento rekultivační cyklus trvá řadu let. Je pova-
žován zadokončený až tehdy, když nově zasazené stromy
dosahují alespoň pětimetrové výšky acelý porost si již do-
káže vytvořit vnitřní mikroklima asám se umí vypořádat
splevely iokusováním odzvěře. Tohoto cíle lze zpravidla
dosáhnout už během 10 až 15 let.
Lomy Vršany aČeskoslovenské armády
Divize 8 vsoučasné době provádí práce naúzemí lomu
Vršany a druhým rokem i na severozápadních svazích
povrchového lomu Československé armády. „Ulomu ČSA
budujeme najeho vnitřní výsypce přitěžující tělesa zhor-
nin uvolněných sesuvnými pohyby ze strmých úpatí při-
lehlých Krušných hor (foto č. 2). Tímto způsobem vyřeší-
me dlouhodobou stabilitu svahu voblasti pod Vesnickým
potokem aprojektovaným korytem donádrže Hedvika,“
doplňuje Ing. Jiří Čulík s tím, že na ostatních stavbách
divize 8 je zatím dokončena jen rekultivace technická.
Ačkoli jsou rekultivace velmi náročným ahlavně dlou-
hodobým procesem, zaměstnanci divize 8 získali zapo-
sledních šest let prací řadu zkušeností. I díky nim se
krajině v severních Čechách (foto č. 3) vrací původní
podoba akrása. Snad bude míst změněných knepoznání
spostupujícími lety přibývat a podle očekávání začnou
brzy sloužit pro život i rekreaci nejen místních obyvatel.
1
1
1
2
3
2
3
4
LETNÍ PŘÍLOHA
2
Metrostav a.s. - noviny