Metrostav

Strana 3

Dobové zajímavosti

vsouvislostech

Národní muzeum jako instituce bylo založeno již před

200 lety v roce 1818. Nemělo ale vlastní budovu.

Vystavovalo vzapůjčených prostorách Šternberského

paláce na Hradčanech aod roku 1846 vzakoupeném,

poměrně malém Nostickém paláci vulici Na Příkopě.

Vdruhé polovině 19. století se velice upřesnila potřeba

budovy Národního muzea s reprezentativními a půso-

bivými prostory (foto).

Příprava probíhala v obrozeneckých souvislostech

doby: město darovalo zajímavý pozemek po zbourané

Koňské bráně aZemský sněm aZemský výbor vyhlásily

soutěž na projekt vlistopadu 1883. Nyní prosím vnímejte

dnes nedostižnou rychlost tehdejší přípravy stavby: za půl

roku od vyhlášení, již 8. 4. 1884, byla soutěž vyhodnocena

(přijato 27 návrhů) avítězem se stal návrh označený Pro

patria (pro Vlast), ke kterému se přihlásil architekt Josef

Schulz. Za další půlrok byla připravena dokumentace,

do které byly ještě zapracovávány připomínky kustodů,

a přibližně za další půlrok byl vybrán dodavatel a ještě

na jaře započala vroce 1885 stavba. Prostě od vyhlášení

soutěže „jenom“ na projekt až do zahájení stavby uply-

nulo přibližně půl druhého roku! Zajímavé je, že architekt

Schulz se stal izodpovědným stavitelem astavba včetně

zdobné fasády trvala necelých šest let do roku 1891, ale

na vnitřní výzdobu avybavenost byla samostatně vyhra-

zena následná doba ještě delší, ato zhruba 10 let.

Tenkrát vpanteonu...

Pro veřejnost byla již 18. 5. 1891 budova omezeně zpří-

stupněna (podobně jako naše rekonstrukce ještě před

uzavřením kolaudace) adodnes se toto považuje za da-

tum otevření Národního muzea. Vpanteonu byla slavnost

u příležitosti zahájení činnosti České akademie císaře

Františka Josefa pro vědy, slovesnost aumění vPraze,

pro niž si její předseda avelký mecenáš nejenom muzea

architekt Josef Hlávka pronajal levé křídlo objektu. Za

přítomnosti arcivévody Karla Ludvíka, tehdy nepsaného

následníka trůnu, vše proběhlo bez hotové výzdoby neje-

nom panteonu, ale objekt se podařilo zpřístupnit.

Pro onu slávu byly do panteonu přeneseny sochy

Ludvika von Schvanthalera, které daroval muzeu vlaste-

nec Antonín Veith (objednal si pro svůj nerealizovaný pro-

jekt Slavína původně 22 soch velikánů českých dějin, ale

zhotoveno za jeho života jich bylo jen osm). Tyto krásné

bronzové sochy dodnes vobjektu zůstaly, ale byly vroce

1899 přemístěny na chodby aschodiště aobdobně byly

nyní osazeny ipři naší rekonstrukci.

Do panteonu se postupně od konce 90. let 19. století

dávaly již programově zadávané busty našich význam-

ných osobností atyto byly (apatrně dále budou) postupně

doplňovány vsouladu snovým pohledem na naši historii.

Mimo významné české osobnosti minulých století se zde

nyní znovu instalovaly imramorové busty císaře Františka

Josefa I. ajeho ženy Alžběty Bavorské (lidově známé jako

Sisi), které byly ihned po vyhlášení samostatnosti repub-

liky sejmuty, ale zřízenci muzea pečlivě uloženy vdepozi-

táři amy jsme je po rekonstrukci vrátili na původní čestná

místa nad zdobné krby vpanteonu.

Necitlivé zásahy adlouhá cesta krekonstrukci

O rekonstrukci Národního muzea se uvažovalo od 80. let

minulého století. Dům byl poškozen třeba za druhé svě-

tové války vkvětnu 1945 německou bombou avsrpnu

1968 nechvalně známou střelbou sovětských okupantů.

Újma objektu vznikla také při stavbě metra v 70. letech.

Z důvodu velkého rozsahu a souvisejících obav ze

složité rekonstrukce rozsáhlé budovy dostalo po Národ-

ním divadle nejprve přednost Rudolfinum apoté Obecní

dům. Orekonstrukci takto náročného arozsáhlého paláce

historické budovy Národního muzea se tedy rozhodlo až

v roce 2006. Následně byla vypsána soutěž na projekt

(zvítězil Vojenský projektový ústav) apoté ina realizaci,

kdy při opakované soutěži nakonec zvítězilo sdružení Met-

rostav–Průmstav–Imos, které pod vedením Metrostavu

zahájilo rekonstrukci na jaře 2015.

Povedlo se nám – řečeno dobovým vlasteneckým žar-

gonem – „proti všem“ složitým okolnostem rekonstruo-

vat komplexně historickou budovu Národního muzea

vPraze. Rozsáhlá obnova proběhla téměř po 130 letech

od postavení objektu. Vtehdejší době byla stavba velký

přínos pro naše národní sebevědomí a lze s trochou

nadsázky konstatovat, že obdobně velkým počinem

byla rekonstrukce pro oslavy nejkulatějšího státního

výročí – 100 let od vzniku republiky.

Takto rozsáhlá, funkčně složitá adožilá budova kupo-

divu neprošla doposud generální obnovou, přestože její

havarijní stav byl probírán několik desetiletí.

Národní muzeum, kde po složité zdlouhavé přípravě

probíhala realizace s cíleným dokončením k pevnému

výročí republiky, se stalo velice sledovanou stavbou.

Přirozeně nebyla vdaných podmínkách alimitech snadno

rea lizovaným úkolem – vznikla zde obdobná komplikovaná

anárodem sledovaná stavba jako před pár desítkami let

rekonstrukce Národního divadla kjeho 100letému výročí.

Prokazatelně se nyní jednalo onejrozsáhlejší rekon-

strukci naší doby. Mimochodem zajímavé je srovnání,

že se obnovoval objekt rozsáhlejší než velice sledovaný

nedávno poškozený chrám Notre-Dame vPaříži.

Sochařská galerie pod širým nebem

Palácový objekt se viditelně již vloni stal dominantou

města (foto č. 1). Výrazně se to projevilo zejména po

zdařilém navrácení lesku kopulím aobnovení decentní ba-

revnosti fasády, která je znovu ve světlých tónech původ-

ního čistého pískovce. Navíc dům je pozoruhodná stavba

sbohatou plastickou výzdobou, dalo by říci sobnovenou

sochařskou galerií pod širým nebem (foto č. 2). Interiér

samozřejmě vynikne až po vstupu do hlavní dvorany. Zde

zaujme především skleněným stropem prosvěcovaná

elegance bohaté umělecké výzdoby (foto č. 3). Nádherný

je také strop vpanteonu (foto č. 4).

Dobová noblesnost zde byla zvládnutá (tehdy inyní)

nevídaně dokonalým řemeslem. Je proto přirozené, že

ihned se objevilo ono jemně okřídlené rčení, které vysti-

huje podstatu díla: „Nejkrásnějším exponátem Národního

muzea je jeho historická budova.“ Vtomto duchu se po

rekonstrukci vyjadřují nejenom památkáři (včetně cito-

vané generální ředitelky Národního památkového ústavu

Ing. arch. Naděždy Goryczkové), ale i renomovaní ar-

chitekti ahistorici. Potěšitelná je také skutečnost, že se

ve stejném duchu hodnocení shoduje naše i zahraniční

veřejnost aže to platí pro celou rekonstrukci.

Opět palác, který vévodí centru Prahy

Zájem orenomovanou budovu je stále obrovský, vždyť

návštěvnost prakticky neklesla ani po zahajovacím provo-

zu pro veřejnost, kdy byl vstup volný, tj. bezplatný. Tehdy

to byl dar vedení Muzea ke 100 letům republiky (1918)

a zároveň ke 200 letům od založení instituce Národní

muzeum (1818). Muzejní instituce byla založena českými

patrioty, tehdy vlastenci především zřad české šlechty.

K ní se postupně přidávala řada našich vědců, učenců

aobrozenců národa. Vdobě, kdy jsme ještě neměli vlastní

státní identitu aPraha nebyla hlavním, ale provinčním až

třetím městem monarchie, to byl nebývalý počin.

Novorenesanční rozsáhlá budova, jistě se záměrně

předimenzovanou kopulí, idnes majestátně vévodí cen-

tru Prahy, tedy nejenom Václavskému náměstí. Je totiž

dominantní také při pohledu na centrum téměř odevšad,

zejména zPražského hradu, zPetřína, zChotkových sadů,

Letné, adokonce také zletadla. Avečer při vzdálenějších

pohledech budí díky efektnímu nasvícení dojem, jako

kdyby okolo tohoto paláce stály domky jak na latránu.

Navíc kašna před Národním muzeem, vždy klasické místo

schůzek avýznamných počinů, se ve večerních hodinách

světelně proměňuje cyklicky i do zářivé trikolory, která

působivě probarvuje padající vodu (foto č. 5).

Zdařilou rekonstrukcí do nejmenšího detailu (foto č.6)

si tak Metrostav jako vedoucí sdružení Metrostav–Prům-

stav–Imos (M-P-I) se svými partnery vytvořil vhlavním

městě další výrazný „pomník“ – významný odkaz pro

příští generace. Je proto přirozené, že právě zde na žádost

vlády probíhaly oficiální oslavy 100 let republiky. Je zde

také logicky instalována vzájemná jubilejní Česko-sloven-

ská výstava. Samozřejmě tady průběžně probíhají různé

významné akce, jako jsou vládní a obchodní setkání se

zahraničními partnery, kterým se předvádí budova jako

chlouba metropole. Také Česká televize adalší instituce

začaly znovu „objevovat“ zrekonstruovaný „dům“ pro své

nejvýznamnější diskusní pořady iakce pro veřejnost.

Objekt se stává nyní atraktivní také pro zcela nový

zajímavý rozhled zmuzea „ven“, tj. výhled na okolí znové

skleněné podlahy ve vysoké centrální věži – pozoru-

hodný je pohled zejména směrem na stověžatou Prahu

sprotipólem Hradčan (foto č. 7). Prostě se nám povedla

rekonstrukce objektu probouzejícího vždy naši identitu

– viditelně to tak vnímají návštěvníci (imy stavbaři). Je

to nyní itrochu potřebné amůžeme na to být jako hlavní

realizátoři právem hrdí. Troufám si říci: obdobně jako

zakladatelé vdobě obrození tenkrát v19. století.

LETNÍ PŘÍLOHA

strana 3

Náš dar ke 100 letům republiky

Metrostav_12_13_2019.indd 3 22.07.19 13:28

Metrostav a.s. - noviny