LETNÍ PŘÍLOHA

Náš dar ke 100 letům republiky

strana 3

Dobové zajímavosti

v souvislostech

Národní muzeum jako instituce bylo založeno již před

200 lety v  roce 1818. Nemělo ale vlastní budovu.

Vystavovalo v  zapůjčených prostorách Šternberského

paláce na Hradčanech a od roku 1846 v zakoupeném,

poměrně malém Nostickém paláci v ulici Na Příkopě.

V druhé polovině 19. století se velice upřesnila potřeba

budovy Národního muzea s reprezentativními a  působivými prostory (foto).

1

Povedlo se nám – řečeno dobovým vlasteneckým žargonem – „proti všem“ složitým okolnostem rekonstruo­

vat komplexně historickou budovu Národního muzea

v Praze. Rozsáhlá obnova proběhla téměř po 130 letech

od postavení objektu. V tehdejší době byla stavba velký

přínos pro naše národní sebevědomí a  lze s  trochou

nadsázky konstatovat, že obdobně velkým počinem

byla rekonstrukce pro oslavy nejkulatějšího státního

výročí – 100 let od vzniku republiky.

Takto rozsáhlá, funkčně složitá a dožilá budova kupodivu neprošla doposud generální obnovou, přestože její

havarijní stav byl probírán několik desetiletí.

Národní muzeum, kde po složité zdlouhavé přípravě

probíhala realizace s  cíleným dokončením k  pevnému

výročí republiky, se stalo velice sledovanou stavbou.

Přirozeně nebyla v daných podmínkách a limitech snadno

rea­lizovaným úkolem – vznikla zde obdobná komplikovaná

a národem sledovaná stavba jako před pár desítkami let

rekonstrukce Národního divadla k jeho 100letému výročí.

Prokazatelně se nyní jednalo o  nejrozsáhlejší rekonstrukci naší doby. Mimochodem zajímavé je srovnání,

že se obnovoval objekt rozsáhlejší než velice sledovaný

nedávno poškozený chrám Notre-Dame v Paříži.

Sochařská galerie pod širým nebem

Palácový objekt se viditelně již vloni stal dominantou

města (foto č. 1). Výrazně se to projevilo zejména po

zdařilém navrácení lesku kopulím a obnovení decentní barevnosti fasády, která je znovu ve světlých tónech původního čistého pískovce. Navíc dům je pozoruhodná stavba

s bohatou plastickou výzdobou, dalo by říci s obnovenou

sochařskou galerií pod širým nebem (foto  č.  2). Interiér

samozřejmě vynikne až po vstupu do hlavní dvorany. Zde

zaujme především skleněným stropem prosvěcovaná

elegance bohaté umělecké výzdoby (foto č. 3). Nádherný

je také strop v panteonu (foto č. 4).

Dobová noblesnost zde byla zvládnutá (tehdy i nyní)

nevídaně dokonalým řemeslem. Je proto přirozené, že

ihned se objevilo ono jemně okřídlené rčení, které vystihuje podstatu díla: „Nejkrásnějším exponátem Národního

muzea je jeho historická budova.“ V tomto duchu se po

rekonstrukci vyjadřují nejenom památkáři (včetně citované generální ředitelky Národního památkového ústavu

Ing.  arch. Naděždy Goryczkové), ale i  renomovaní architekti a historici. Potěšitelná je také skutečnost, že se

ve stejném duchu hodnocení shoduje naše i  zahraniční

veřejnost a že to platí pro celou rekonstrukci.

Opět palác, který vévodí centru Prahy

Zájem o  renomovanou budovu je stále obrovský, vždyť

návštěvnost prakticky neklesla ani po zahajovacím provozu pro veřejnost, kdy byl vstup volný, tj. bezplatný. Tehdy

to byl dar vedení Muzea ke 100 letům republiky (1918)

a  zároveň ke 200 letům od založení instituce Národní

muzeum (1818). Muzejní instituce byla založena českými

patrioty, tehdy vlastenci především z řad české šlechty.

K  ní se postupně přidávala řada našich vědců, učenců

a obrozenců národa. V době, kdy jsme ještě neměli vlastní

státní identitu a Praha nebyla hlavním, ale provinčním až

třetím městem monarchie, to byl nebývalý počin.

Novorenesanční rozsáhlá budova, jistě se záměrně

předimenzovanou kopulí, i dnes majestátně vévodí centru Prahy, tedy nejenom Václavskému náměstí. Je totiž

dominantní také při pohledu na centrum téměř odevšad,

2

3

4

5

Metrostav_12_13_2019.indd 3

zejména z Pražského hradu, z Petřína, z Chotkových sadů,

Letné, a dokonce také z letadla. A večer při vzdálenějších

pohledech budí díky efektnímu nasvícení dojem, jako

kdyby okolo tohoto paláce stály domky jak na latránu.

Navíc kašna před Národním muzeem, vždy klasické místo

schůzek a významných počinů, se ve večerních hodinách

světelně proměňuje cyklicky i  do zářivé trikolory, která

působivě probarvuje padající vodu (foto č. 5).

6

7

Zdařilou rekonstrukcí do nejmenšího detailu (foto č. 6)

si tak Metrostav jako vedoucí sdružení Metrostav–Průmstav–Imos (M-P-I) se svými partnery vytvořil v hlavním

městě další výrazný „pomník“ – významný odkaz pro

příští generace. Je proto přirozené, že právě zde na žádost

vlády probíhaly oficiální oslavy 100 let republiky. Je zde

také logicky instalována vzájemná jubilejní Česko-slovenská výstava. Samozřejmě tady průběžně probíhají různé

významné akce, jako jsou vládní a  obchodní setkání se

zahraničními partnery, kterým se předvádí budova jako

chlouba metropole. Také Česká televize a další instituce

začaly znovu „objevovat“ zrekonstruovaný „dům“ pro své

nejvýznamnější diskusní pořady i akce pro veřejnost.

Objekt se stává nyní atraktivní také pro zcela nový

zajímavý rozhled z muzea „ven“, tj. výhled na okolí z nové

skleněné podlahy ve vysoké centrální věži – pozoruhodný je pohled zejména směrem na stověžatou Prahu

s protipólem Hradčan (foto č. 7). Prostě se nám povedla

rekonstrukce objektu probouzejícího vždy naši identitu

– viditelně to tak vnímají návštěvníci (i my stavbaři). Je

to nyní i trochu potřebné a můžeme na to být jako hlavní

realizátoři právem hrdí. Troufám si říci: obdobně jako

zakladatelé v době obrození tenkrát v 19. století.

Příprava probíhala v  obrozeneckých souvislostech

doby: město darovalo zajímavý pozemek po zbourané

Koňské bráně a Zemský sněm a Zemský výbor vyhlásily

soutěž na projekt v listopadu 1883. Nyní prosím vnímejte

dnes nedostižnou rychlost tehdejší přípravy stavby: za půl

roku od vyhlášení, již 8. 4. 1884, byla soutěž vyhodnocena

(přijato 27 návrhů) a vítězem se stal návrh označený Pro

patria (pro Vlast), ke kterému se přihlásil architekt Josef

Schulz. Za další půlrok byla připravena dokumentace,

do které byly ještě zapracovávány připomínky kustodů,

a  přibližně za další půlrok byl vybrán dodavatel a  ještě

na jaře započala v roce 1885 stavba. Prostě od vyhlášení

soutěže „jenom“ na projekt až do zahájení stavby uplynulo přibližně půl druhého roku! Zajímavé je, že architekt

Schulz se stal i zodpovědným stavitelem a stavba včetně

zdobné fasády trvala necelých šest let do roku 1891, ale

na vnitřní výzdobu a vybavenost byla samostatně vyhrazena následná doba ještě delší, a to zhruba 10 let.

Tenkrát v panteonu...

Pro veřejnost byla již 18. 5. 1891 budova omezeně zpřístupněna (podobně jako naše rekonstrukce ještě před

uzavřením kolaudace) a dodnes se toto považuje za datum otevření Národního muzea. V panteonu byla slavnost

u  příležitosti zahájení činnosti České akademie císaře

Františka Josefa pro vědy, slovesnost a  umění v  Praze,

pro niž si její předseda a velký mecenáš nejenom muzea

architekt Josef Hlávka pronajal levé křídlo objektu. Za

přítomnosti arcivévody Karla Ludvíka, tehdy nepsaného

následníka trůnu, vše proběhlo bez hotové výzdoby nejenom panteonu, ale objekt se podařilo zpřístupnit.

Pro onu slávu byly do panteonu přeneseny sochy

Ludvika von Schvanthalera, které daroval muzeu vlastenec Antonín Veith (objednal si pro svůj nerealizovaný projekt Slavína původně 22 soch velikánů českých dějin, ale

zhotoveno za jeho života jich bylo jen osm). Tyto krásné

bronzové sochy dodnes v objektu zůstaly, ale byly v roce

1899 přemístěny na chodby a schodiště a obdobně byly

nyní osazeny i při naší rekonstrukci.

Do panteonu se postupně od konce 90. let 19. století

dávaly již programově zadávané busty našich významných osobností a tyto byly (a patrně dále budou) postupně

doplňovány v souladu s novým pohledem na naši historii.

Mimo významné české osobnosti minulých století se zde

nyní znovu instalovaly i mramorové busty císaře Františka

Josefa I. a jeho ženy Alžběty Bavorské (lidově známé jako

Sisi), které byly ihned po vyhlášení samostatnosti republiky sejmuty, ale zřízenci muzea pečlivě uloženy v depozitáři a my jsme je po rekonstrukci vrátili na původní čestná

místa nad zdobné krby v panteonu.

Necitlivé zásahy a dlouhá cesta k rekonstrukci

O rekonstrukci Národního muzea se uvažovalo od 80. let

minulého století. Dům byl poškozen třeba za druhé světové války v  květnu 1945 německou bombou a  v  srpnu

1968 nechvalně známou střelbou sovětských okupantů.

Újma objektu vznikla také při stavbě metra v 70. letech.

Z  důvodu velkého rozsahu a  souvisejících obav ze

složité rekonstrukce rozsáhlé budovy dostalo po Národním divadle nejprve přednost Rudolfinum a poté Obecní

dům. O rekonstrukci takto náročného a rozsáhlého paláce

historické budovy Národního muzea se tedy rozhodlo až

v  roce 2006. Následně byla vypsána soutěž na projekt

(zvítězil Vojenský projektový ústav) a poté i na realizaci,

kdy při opakované soutěži nakonec zvítězilo sdružení Met­

rostav–Průmstav–Imos, které pod vedením Metrostavu

zahájilo rekonstrukci na jaře 2015.

22.07.19 13:28