strana 2
Most mezi tunely
PTÁME SE
Tým Ing. Pavla Kuděje z divize 5 buduje poslední most
na stavbě D8 mezi tunely Radejčín a Prackovice.
Díly nosných konstrukcí jeho dvou asi 140 m dlouhých
mostů, samostatných pro každý jízdní směr, vyrobili
oceláři z divize 3. Po projetí tunelem Radejčín je před
pražským portálem (foto č. 1) sestavují jejich kolegové
z týmu Ing. Tomáše Daníčka.
„Prvně vysuneme v pěti taktech pravý most,“ popisuje
Ing. Jakub Jaček z technické skupiny provozu mostů a ŽB
konstrukcí divize 5, jehož pracovníci vedení Martinem
Šťávou provádějí výsun vlastními silami. Po připojení
červeného výsuvného nosu (foto č. 2), který míří na tunel
Prackovice (foto č. 3), proběhl první výsun 29. června (foto 4). Jeho délka byla 13,90 m, hmotnost vysouvané části
125 t. Druhý výsun asi o 14 dní později zabral dva dny
a 192tunová konstrukce se při něm posunula o 35,66 m
(foto č. 5, 6). Výsun pravého mostu skončí 6. září.
Ing. Bohumila Rohna,
obchodního náměstka divize 4
–red–, foto archiv stavby
1
Divize 3 oživuje nefunkční energetické centrum
1
2
3
Při cestě po Radlické ulici poutá už přes třicet let pozornost čtvrtý nejvyšší komín v Praze. Letos v červnu
se v jeho okolí objevili stavbaři vedení týmem Ing. Davida Vlasáka z divize 3, aby bývalé energocentrum
Waltrovky, továrny na letecké motory pojmenované za
socialismu Motorlet, přebudovali na kancelářský komplex. Díky nim nahradí nevzhledný brownfield moderně vystrojené a vybavené budovy, které ale ani po přestavbě neztratí genia loci historické průmyslové zóny.
Energetické centrum Waltrovky pozbylo významu
krátce po přelomu tisíciletí, kdy se výrobna leteckých motorů přesunula do Letňan. Kolem komína z něj mezi Radlickou ulicí a Pražským Semmeringem – částí Buštěhradské železniční dráhy – zbyl slepenec technických budov,
jež byly postupem času přistavovány a nadstavovány
k původní uhelné kotelně z 50. let minulého století. V projektu jsou označeny: E1 – kotelna; E4 – bunkr, skrz který
se ke kotelně dováželo palivo od železniční vlečky; E2a –
naposledy prostor kogenereční jednotky; E2b – původně
areálová rozvodna vysokého napětí; E3 – plynová kotelna
z roku 1984 s ocelovým skeletem. Před očima techniků
divize 3 se v roce 2015 objevily jako zdánlivě nepoužitelné
ruiny. Investor ale chtěl využít výjimečnosti objektů, jejich
tvarů, konstrukčních výšek i nosných systémů a s pomocí architektů GRIDO ARCHITEKTURA & DESIGN se
do zvláštních, netypických konstrukcí rozhodl vrátit život.
„Najít průnik mezi ruinou, zadáním a přáním investora
nebude jednoduché. Navíc když se jedná o rekonstrukci,
při níž nikdy nevíte, na co narazíte,“ konstatoval Ing. Vlasák v době, kdy na staveništi končily hlavní demolice (foto
č. 2), byla zajištěna stavební jáma a probíhaly sanace
zachovaných konstrukcí i výstavba nových – ocelových
a betonových. Na těch druhých pracují betonáři z divize 6.
I v roce 2016 bude u Radlické stát 115 metrů vysoký
komín z roku 1984. Z E1 se ale stane exteriérové atrium
s obnaženým původním skeletem a čtyřpodlažním kancelářským křídlem. E2a se promění v tréninkové centrum se
sklady a relaxačními prostorami, v E2b vznikne kantýna.
Z plynové kotelny E3 bude pětipodlažní kancelářská budova, nosné centrum nového komplexu (vizualizace č. 1).
Úředníkům začne sloužit i bunkr E4. Aby všichni měli kde
parkovat, dostaví divize 3 v Radlicích garáže a samozřejmě celý komplex sjednotí a zkrášlí pomocí terénních a sadových úprav. Původní průmyslové budovy však uživatelům připomene nejen starý komín, ale i některé zachované
konstrukce, šedá barva imitující beton či ozdobné kovové
mříže před vybranými okny inspirované původním členěním výplní. Podle zprávy E15.cz z 15. května bude v areálu
sídlit tuzemské vedení skupiny Robert Bosch.
–red–, foto stavba, vizualizace GA&D
2
Dvě univerzitní budovy v Olomouci září novotou
4
5
6
Metrostav_13_14_2015.indd 2
Od poloviny června má Palackého univerzita v hanácké
metropoli dvě další rekonstruované budovy. Zasloužil
se o to tým Ing. Jana Vachutky z divize 1, když pro
Pedagogickou fakultu přestavěl historický palác v Purkrabské ulici a zrekonstruoval objekt E se skleníky
v olomoucké čtvrti Holice (foto), který slouží Přírodovědecké fakultě. Dnes jsou obě stavby dokončeny a od
podzimu je mohou začít užívat pedagogové a studenti.
Během rekonstrukce obou budov paláce v Purkrabské
ulici, který má první nadzemní podlaží gotické, druhé renesanční a třetí barokní, stavbaři zrekonstruovali 3510 m²
ploch sloužících pro vzdělávací a vědecko-výzkumná pracoviště a další prostory včetně nádvoří. Navýšili tak kapacitu místností zejména pro výuku spojenou s výzkumem
a vytvořili i místo pro zázemí studentů a jejich samostudium. Dobře odvedenou práci bohužel nemohou přiblížit
fotografie – ulice i nádvoří jsou totiž velice stísněné.
„Při rekonstrukci národní památky Purkrabská se
oproti předpokladům objevily významnější statické poruchy chodbových kleneb, komínových průduchů i některých vnitřních stěn a také masivnější napadení dřevomorkou, což nám kompletně zpřeházelo harmonogram.
Neřešitelné problémy nám ale stavba nepřichystala,“
vzpomíná Ing. Vachutka s tím, že největší komplikace
způsobili i tady dodavatelé. „Při stavu stavebního trhu
není vůbec myslitelné nechat realizaci díla jen na zhotovitelích. Musíte s nimi neustále řešit technologické postupy
a kvalitu prací a nechávat je ty špatně provedené ihned
předělat. Sem tam je nutné se s některými i definitivně
rozloučit. Stejný přístup je ale zapotřebí mít i k sobě. Tím
se nestanete populární, spíš naopak, ale máte jistotu, že
jste pro výslednou kvalitu díla udělali maximum,“ dodává.
Při rekonstrukci paláce se stavbaři museli vyrovnat
také s vlhkostí. Tentokrát však nepoužili běžnou sanační
omítku, ale zdi omítli mikroporézní sušicí omítkou KEMA,
která by měla zajistit „odvětrání“ vlhkosti. „Věřím, že se
její vlastnosti v budoucnu potvrdí,“ říká Ing. Vachutka.
Třípodlažní objekt E v Holici, na který navazují vytápěné skleníky, stavbaři nejen rekonstruovali, ale také
dostavovali a zateplovali. Všechny pěstební skleníky jsou
dnes nově ovládány pomocí systémů MaR a stavbaři jsou
zvědaví, jak se navržený systém osvědčí v praxi.
A jak se Ing. Vachutkovi podařilo zvládat dvě rekonstrukce najednou? „Velký díl odpovědnosti jsem na skleníku přenesl na stavbyvedoucího Ing. Vítězslava Přikryla
a na Purkrabské na mistra Ing. Tomáše Rozbroje. Z mé
pozice je kombinace dvou až tří zakázek v souběhu možná, ale po roce už vyčerpávající. Pro kolegy na stavbě to
je stejné. S investorem jsme v Olomouci stáli v řadě věcí
názorově proti sobě, vždy byl ale jeho přístup férový a za
to mu patří poděkování,“ uzavírá vedoucí projektu.
Martina Vampulová, foto archiv stavby
Po ukončení studia oboru konstrukce a dopravní stavby
na stavební fakultě ČVUT začal Ing. Rohn v roce 1987
pracovat v Metroprojektu. Později projektoval pro zahraniční společnost, rok a půl působil jako autorský dozor na stavbách komunikací v Kazachstánu a Turecku.
V roce 2007 nastoupil do technického úseku divize 4,
kde připravoval i stavbu dálnice D3 v úseku Tábor – Veselí nad Lužnicí, jejíž realizaci pak za Metrostav řídil.
Obchodním náměstkem je téměř dva roky.
Nemrzelo vás přejít ze stavby do kanceláře?
Stavba dálnice D3 pro mě znamenala velikou zkušenost.
Rád na ni vzpomínám, protože na stavařině je nejkrásnější, když něco budujete. Přechod do pozice náměstka byl
náročný. Někdo ale musí řídit lidi a shánět zakázky. Moje
dnešní práce je proto zcela jiná než dřívější a není jednoduchá. Za dva roky jsem se už hodně naučil. Musím se
ale vzdělávat neustále, a to mě baví.
Zlepšila se už u nás situace v dopravním stavebnictví?
Snad, ale jak to může vypadat, když v čele ministerstva
dopravy je za posledních šest let desátý ministr! A každý
měnil náměstky či ředitele, zastavily se stavby i jejich projektování. Zdá se však, že na ŘSD je už stabilnější vedení,
naše komunikace se zlepšila a projekty se rozbíhají. SŽDC
si u železničních staveb vede ještě lépe. Divize 4 se chce
jejím zakázkám věnovat víc než dosud – zejména kolejovým spodkům, které můžeme provádět vlastními silami.
Práci divize 4 na dálnici D1 jsme představili v minulém
čísle novin. Na jaké další projekty se v Česku chystáte?
Soutěžíme hlavně zakázky, které by přinesly práci našim
kapacitám – provozům mostních technologií, zemních
prací či dopravy a mechanizace a střediskům vozovek.
Spolu s firmami Swietelsky stavební a Doprastav jsme nedávno podali nejnižší nabídku na stavbu dálnice D3 v úseku Bošilec–Ševětín. S Eurovií CS se nám podařilo totéž
u rekonstrukce dálnice D2 mezi 28. a 42. km. Zvládnout ji
na podzim za pouhé tři měsíce bude náročné a na hraně
výkonnosti obou firem. Letos by se ještě měly vypsat
soutěže na modernizaci dalších pěti částí dálnic. S ohledem na trend prodlužování úseků a zkracování termínů
bychom proto měli obohatit náš strojový park. Máme také
množství zakázek na opravy silnic s pokládkou asfaltu. Do
této oblasti stavebnictví jsme se ve Středočeském kraji
dostali díky spolupráci s firmou BES. Potřebovali bychom
ale přístup ke zdrojům rozšířit i v jiných regionech.
Jak se divizi 4 daří na Slovensku?
Na Slovensku jsme obchodně velmi aktivní a stále se
snažíme náš podíl na trhu zvyšovat. Získali jsme nedávno pět zakázek, které tam naplní náš letošní výrobní
program. Jedná se o rekonstrukce silnic v trnavském
regionu a v Žilinském a Prešovském kraji, při nichž je
nejdůležitější rozbít původní cementobetonový kryt a nahradit jej asfaltovým. Na Slovensku máme díky firmám PK
Doprastav a Doprastav Asfalt snadnější přístup ke zdrojům a náš finišer Vögele tam bude pracovat celý podzim.
Jinak se nás tam týkají i velké akce. Připravujeme nabídku
na dálnici D3 v úseku Čadca–Svrčinovec, kde se jedná
o žlutý FIDIC. Další akce, na kterou jsme podali kvalifikaci
a čekáme na vypsání soutěže, je část dálnice D1 u Košic.
Ve Varšavě končíte stavbu S8. Co bude v Polsku dál?
Obchodní činnost v Polsku sleduji, ale je zcela v režii
kolegů, kteří tam působí. Soutěží se tam dnes hodně
dopravních staveb a působí tam proto celosvětová konkurence. Je skvělé, že se nám v ní daří. Stavbu S8 vede
tým Ing. Čápa úspěšně k závěru, proto mohl sestavit malý
obchodní tým, který už dosáhl řady prekvalifikací a u projektu na modernizaci varšavských ulic Marsa a Żołnierskiej dokonce podal nejnižší nabídku. Ostatní se nás zatím
pokoušejí ze soutěže vyřadit – v Polsku totiž existuje možnost nahlížet do konkurenčních nabídek a hledat v nich
chyby, což se právě děje. Jinak se blíží do finále příprava
výstavby dalšího úseku metra ve Varšavě, kde na nabídce
spolupracujeme s divizemi 5 a 8. Věřím, že s kvalitními
lidmi, které máme nejen v Polsku, obstojíme všude.
28.07.15 11:52