strana 2

Zlatem zářící lucerna

PTÁME SE

Na vrcholu Národního muzea se nedávno vyloupla z lešení nově pozlacená lucerna hlavní věže.

Čtyřboká lucerna s malou kupolí a zlacenou hrotnicí

má bohatě členěný vnější plášť z měděného plechu tvarovaný do klasických architektonických prvků. Její nosnou

kostru tvoří prostorová příhradová konstrukce z válcovaných nýtovaných profilů doplněná tvarovanými dřevěnými

částmi pobitými bedněním. Restaurátoři celou lucernu

na místě očistili, opravili, vyhladili, několikrát natřeli a její

vnější plášť na závěr zkrášlili měděnou patinou či plátkovým zlatem. Fotografie č. 1 až 4 ukazují kroky renovace

kupole se šupinovými šablonami. Stejným procesem

prošly i sloupky (foto č. 5) a balustrády (foto č. 6).

Podle stavbyvedoucího Ing. Davida Čecha z divize 9,

která rekonstrukci muzea ve sdružení řídí, se na jeho střeše nachází okolo 1000 m2 ploch, které zlatiči musí pokrýt

tenoulinkými plátky zlata o velikosti 80 x 80 mm.

Ing. Zdeňka Hoška,

vedoucího projektu divize 3

Zdeněk Hošek nastoupil do Metrostavu před více než

20 lety. Dnes dokončuje zakázku na stavební část komplexní obnovy Elektrárny Prunéřov II (EPR II), o níž se

podrobněji zmiňují noviny na straně 5.

–red–, foto i na titulu Irena Klingorová

1

Elegantní exteriéry ukrývají moderní vybavení

1

2

3

4

5

6

Metrostav_13_14_2017.indd 2

Už od letošního podzimu začnou studenti Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě

a její pedagogové využívat nové prostory v Hauerově

ulici. Tým Ing. Michala Rádka ze severomoravského

regionu divize 1 zde během 13 měsíců přebudoval

bývalou městskou tělocvičnu ze 70. let 19. století a doplnil ji dvěma dvorními přístavbami tak, aby spolu vyhovovaly vysokoškolskému studiu uměleckých oborů.

„Stavbu jsme dokončili podle smlouvy už koncem

března, ještě v červenci jsme ale v objektu koordinovali

dodávku interiérů a slaboproudých instalací, které si napřímo zajišťoval investor,“ vzpomíná Ing. Rádek.

Nový komplex poslouží i k výuce audiovizuální tvorby

či multimediálních technik a obsahuje proto nejen víceúčelové učebny či sál, ale také různé místnosti s akustickými širokopásmově pohltivými obklady a podhledy.

Z požadavků na prostorovou akustiku, respektive zajištění

neprůzvučnosti speciálních zvukových komor, vyplývala

pro pracovníky divize 1 nutnost použít běžně nezvyklá

technická a konstrukční řešení jednotlivých částí objektu.

A to i přesto, že specifické technologie či zařízení přímo

nedodávali, jen pro ně stavbu připravovali.

„Musím vyzdvihnout přístup investora. Sestavil totiž

vlastní pracovní skupinu, která požadavky na jednotlivé

prostory při realizaci upřesňovala. Změny sice přinášely

velké komplikace, ale vzhledem k tomu, že nám bylo jasné,

že bez jejich provedení by objekt nebyl plně prospěšný, tak

jsme vždy hledali možnosti, jak vyhovět,“ říká Ing. Rádek.

Studenti uměleckých oborů se v nově vybavených

prostorách zabydlí až s novým akademickým rokem. Příznivci umění, hlavně architektury, se ale mohou radovat už

dnes. Původní tělocvičně, kterou značně poškodila druhá

světová válka a necitlivá poválečná rekonstrukce poplatná

době a účelu – skladování a výrobě kulis –, totiž stavbaři

podle dobových fotografií vrátili historizující a elegantní

uliční fasádu (foto č. 2). Přistavěná křídla opláštěná designovým velkoformátovým obkladem s moderní žluto-bílou grafikou ve vnitrobloku vymezila nové nádvoří (foto

č. 1). Při akcích univerzity je bude moci ocenit i veřejnost.

„Všechny požadavky náročného zadavatele se nám

podařilo včas splnit. Také proto věříme, že uspějeme

i v dalších soutěžích na modernizace jiných objektů Slezské univerzity, které se plánují,“ uzavírá vedoucí projektu.

–red–, foto Slezská univerzita

2

Unikátní centrum vstoupí do zkušební fáze

Bývalá výsypka mezi Vintířovem a Vřesovou na Sokolovsku se proměnila k nepoznání. Za dva roky na ní tým

Jana Mráze z karlovarského zastoupení divize 9 vybudoval rozlehlý areál Centra zpracování odpadů (foto

č. 1) pro Sokolovskou uhelnou. Díky speciální technologii, kterou instalovali pracovníci z dceřiné společnosti Subterra, je centrum vůbec první v Česku, které

kompletně řeší odpadové hospodářství v kraji. Komunální odpad tak už nebude končit na skládkách, ale

bude ekologicky využit pro výrobu elektrické energie.

„Palivo vyrobené z odpadu bude použito jako náhrada

hnědého uhlí při výrobě elektřiny a tepla v palivovém kombinátu Vřesová. Další využitelné složky, třeba kovy, budou

recyklovány a na skládky bude ukládán pouze zbytkový

podíl po biologické úpravě. Díky tomu se zmenší množství

komunálního odpadu ukládaného na skládky z 60 tisíc

tun za rok přibližně na čtvrtinu, tedy zhruba 18 tisíc tun

ročně,“ vysvětlil vedoucí projektu Jan Mráz.

S výstavbou začal jeho tým v červenci 2015 a od té

doby vyrostla na pozemku o rozloze téměř 35 tisíc m² řada

objektů. K těm hlavním patří dvoupodlažní administrativně-sociální budova a čtyři lehké ocelové haly pro výrobní

provozy (foto č. 2). Vedle toho se v areálu nachází několik

pomocných objektů, například dvě retenční nádrže, čerpací stanice pohonných hmot nebo sklad a kompresovna.

Komplikovaná stavba

Vzhledem k tomu, že areál je situován na ne zcela konsolidované výsypce, museli stavbaři upravit podmínky pro

založení objektů. „Pod základy jsme použili štěrkopískové

pilíře FRANKI. Hloubce založení a zatížení jednotlivých

staveb jsme pak přizpůsobili jejich délky a rozteče. Podobně jsme postupovali i pod železobetonovými podlahami v halách,“ upřesnil stavbyvedoucí Ing. Tomáš Slepička.

Práce komplikoval i přístup investora k elektrotechno-

logickým dodávkám, které musely být nejen v souladu

s ČSN, ale i s vnitropodnikovými předpisy a normami

Sokolovské uhelné. „Setkali jsme se při nich ještě s dalším specifikem – systémem jednotného značení ve formě

kódů KKS, který se používá v energetice,“ dodal Jan Mráz.

Areál je dnes dokončen a poběží ve zkušebním provozu, který potrvá šest měsíců. Jako vstupní materiál pro něj

poslouží komunální odpad z nedalekého města Chodov.

K němu by pak měl postupně přibývat i odpad z dalších

měst a obcí regionu nebo místních firem.

Martina Vampulová, foto Jiří Wendler

1

2

Jak a kudy vedla vaše profesní cesta do Prunéřova?

Stavbařem jsem chtěl být od dětství – jako táta. Po maturitě na stavební průmyslovce mě ale kamarád zlákal do

Metrostavu, a VUT v Brně jsem proto musel vystudovat

dálkově, při zaměstnání. Když se mě dnes někdo ptá, jak

to bylo obtížné, jen konstatuji, že do ročníku přijali 250 lidí

a diplom nás dostalo osm. V Metrostavu jsem tedy k divizi 5 nastoupil jako mistr. Začínal jsem na stavbě Komerční

banky v Ústí nad Labem, potom budoval třeba definitivní

konstrukce metra IV.C či tunelu Březno. Pracoval jsem na

obnově Elektrárny Tušimice II, později vedl provoz zemních prací. Před bezmála pěti lety jsem přešel do divize 3,

abych se mohl vrátit k elektrárnám, tedy do Prunéřova.

Stavba v Prunéřově byla v poslední době jedna z největších a nejkomplikovanějších v Metrostavu. Asi bylo

složitější řídit ji než předtím provoz zemních prací…

Pro mě ale byla možná těžší práce v provozu – hlavně kvůli vyjednávání s objednateli. V Prunéřově to byli většinou

lidé mimo naši společnost, hlavně z firem ČEZ a Škoda

Praha Invest. Jednání s nimi byla složitá a tvrdá, ale to mi

nevadilo. Při vedení provozu jsem musel převážně smlouvat s lidmi z Metrostavu, a to bylo velmi obtížné. Můj

úspěch byl totiž neúspěchem druhé strany a obráceně.

Když je investor kamarád a něco vyjednáte ve svůj prospěch, uškodíte jemu. Když ne, uškodíte sobě. Spory potom řeší ředitelé a ne nezávislí arbitři, všechno je osobní.

Vyjednávání v Prunéřově tedy bylo jednodušší?

Jen pocitově. Hektické byly hlavně první měsíce, kdy se

upřesňovaly stavební úpravy a vedli jsme vzrušené debaty s investorem či s dodavateli technologie. Při realizaci

jsme diskutovali o nutnosti víceprací, třeba když jsme po

demontáži původního zařízení zjistili zcela nevyhovující

stav stropní konstrukce. Vedly se i spory o přesnosti zadání – kvůli nedostatečné únosnosti se například musela

bourat a nově budovat podlaha pod kotly. I tady jsem si

často uvědomoval, jak nevýhodné je při takovém vyjednávání postavení subdodavatele – navíc stavební části,

když hlavní slovo měli technologové. Nejobtížnější bylo

naučit se fungovat tak, abychom nebyli druhořadým partnerem. Požadavky nad rámec kontraktu jsme samozřejmě

museli zpracovat, vyprojektovat a provést tak, abychom

nezpůsobili nedostatky stavby nebo její zpoždění. Byly

okamžiky, kdy jsme na sebe křičeli i s kolegy oceláři,

protože naše zájmy šly proti sobě. Docházelo i k nedorozuměním, ale nakonec jsme se domluvili a našli společnou řeč. I investora jsme přesvědčili, aby naše nároky na

vícepráce uznal a zaplatil. Vyžadovalo to tvrdé lokty, ale

díky nasazení našeho týmu všechno skončilo úspěšně.

Využil jste nějaké zkušenosti ze stavby v Tušimicích?

Kromě toho, že jsem do Prunéřova nastupoval se znalostí

role stavebního subdodavatele pro technology, měli jsme

prakticky vyzkoušené třeba manipulace s těžkými břemeny kolem vysoké a plošně rozlehlé budovy. Věžový jeřáb

jsme proto stejně jako v Tušimicích umístili do výšky asi

50 metrů na střechu hlavního výrobního bloku a obsluhovali jsme jím nejen zařízení staveniště a stavbu, ale přenášeli i některá technologická zařízení kotelny a strojovny.

Obnova EPR II pro vás končí. Co budete dělat dál?

Snad i díky znalostem z EPR II a dobrým vztahům s investorem i technology se nám podařilo získat zakázku na

odsíření Elektrárny Mělník. Jedná se o kontrakt typu modifikovaného EPC a jako generální dodavatel technologie

budeme stavbu provádět i projektovat jen podle slovního

zadání. Ale i to jsme si už vyzkoušeli – při ekologizaci

centrálního zásobování teplem v Žatci, kde jsme poprvé

zabrousili do technologií a vloni dokončili rekonstrukci

dvou ze čtyř kotlů tamější teplárny. V Mělníce bychom

měli skončit v říjnu 2019, pak poběží zkušební provoz.

Jsme rádi, že jsme v oboru úspěšní a máme stále co dělat.

04/08/17 11:03