strana 5
ZPRAVODAJSTVÍ Z ELEKTRÁRNY PRUNÉŘOV II
Divize 3 dokončila komplexní obnovu EPR II
Téměř pět let života, 118 stavebních objektů, 680 popsaných stavebních deníků a na 7500 kusů řízené korespondence investorovi. I tak lze popsat obchodní balíček jedenáct (OB 11), který v září 2012 „rozbalil“ tým
divize 3, aby v jeho rámci provedl komplexní stavební
obnovu téměř všech objektů v Elektrárně Prunéřov II
(EPR II) pro generálního dodavatele její přestavby
a modernizace – firmu ŠKODA PRAHA Invest.
1
Snížení emisí z Elektrárny Prunéřov II o 60 %
Přestože jsem řadu let psala o energetice a viděla
jsem třeba jadernou elektrárnu ve Finsku nebo kogenerační výrobu elektřiny ve spalovně komunálního
odpadu ve švédském Stockholmu, v klasické tepelné
elektrárně jsem nikdy nebyla. Elektrárna Prunéřov II
(foto č. 1), kterou jsem letos v červenci navštívila
v doprovodu vedoucího projektu stavební části obnovy
tohoto výrobního komplexu Ing. Zdeňka Hoška a technika Michala Malého z divize 3 Metrostavu, je jednou
z typických českých hnědouhelných elektráren Skupiny
ČEZ a dnes je zajímavá hlavně tím, že má za sebou
rekonstrukci za více než 30 miliard korun. Metrostav
z nich prostavěl více než desetinu.
Projekt komplexní obnovy Elektrárny Prunéřov II byl
i v rámci tak investičně nákladného odvětví, jako je energetika, jednou z největších investic ČR poslední doby. Pro
srovnání: dozorčí rada společnosti ČEZ letos v květnu
hlasovala o prodeji nedaleké Elektrárny Počerady. Nabídnutou cenu – 10 miliard korun – nakonec odmítla. Například nový blok jaderné elektrárny by ale zase představoval
investici za zhruba sto miliard korun.
Proměna hnědouhelné elektrárny
Náročná modernizace byla v Prunéřově zahájena v září
roku 2012 a trvala téměř pět let. Jeden tým divize 3 tu
měl na starost stavební části projektu a další – z provozu
ocelových konstrukcí – získal zakázku na výměnu tří kotlů.
Stavbaři připravovali prostory pro uložení nové technologie nejen v hlavní energetické části elektrárny, ale také
v dalších obslužných provozech. Jejich zakázka zahrnovala
obnovu vodního hospodářství, procesů zauhlování, čištění spalin, výstavbu rozvodny, transformátorové stanice
i 5km přivaděče vody z Ohře. Podstatné byly demontáže
a demolice, při nichž se odstranila část původní technologie a některé stavební části tří z pěti výrobních bloků.
V letech 2013 a 2014 tu na stavbách Metrostavu bylo
denně kolem tří set lidí. Maximální počet všech pracovníků v areálu byl zaznamenán ve 14. týdnu roku 2014 – téměř 1800. V době mé návštěvy už ale tým Ing. Hoška na
stavbě končil a vyklízel provizorní kanceláře, dva zůstávající technici plánovali poslední drobné dokončovací práce.
2
3
Metrostav_13_14_2017.indd 5
Hlavní budova elektrárny, v níž jsou umístěny výrobní
bloky, působí impozantním dojmem už při pohledu zvenčí.
Výška 75 metrů, délka kolem 240 metrů, s obřím dopravníkem uhlí natřeným načerveno a modrou konstrukcí
vysavače na střeše druhého mezipatra.
Vstup do objektu od hlavní brány okamžitě připomene,
že se nacházíte v průmyslovém objektu, který už má něco
za sebou. První dojem návratu do minulého století umocňuje fakt, že hned za vchodem jsou kotle odstavených
bloků 1 a 2, které ukončily výrobu vloni po najetí nově instalovaných bloků 3, 4 a 5. Ve spoře osvětleném prostoru
mají stěny ztichlých kotlů i přídavných zařízení jednolitou
šedivou barvu. Rozdíl mezi odstavenou a obnovenou částí
je výrazný – za zeleně natřenými dveřmi v další části haly
je světla i barev mnohem víc. Poměrně tiše zde pracují tři
kotle, které se skrývají v opláštění a vypadají tak spíš jako
tři vestavěné kovové věže dosahující až ke střeše budovy.
Výrobní bloky představují samostatnou jednotku skládající se z kotle, turbíny a příslušenství, z generátoru,
odlučovačů popílku, chladicí věže, blokového transformátoru a odsiřovacího zařízení. Společné několika blokům je
zauhlování, vodní hospodářství a pomocná zařízení.
Stručný popis může navodit dojem malého uzavřeného
prostoru. Ten však mizí při pohledu shora. Objemné chladicí věže nebo kolejiště s haldami zásob uhlí nejsou tím,
co překvapí svou velikostí. Rozměrné jsou třeba objekty
odlučovačů – filtry popílku – každý o půdorysu nejméně
20 × 30 metrů a výšce téměř dvacet metrů. Jednotlivá
zařízení areálu, rozesetá na ploše přes 700 tisíc metrů
čtverečních, jsou propojena soustavou potrubí, šachet
a dopravníků. A opět: někdy jde o trubky obřích rozměrů,
jako je například žlutě natřená „fajfka“ kouřovodu, kterým
se vedou spaliny do chladicích věží. V této souvislosti je
zajímavé, že právě tato fajfka nebo spíš nově instalované
technologie, jež výrazně snížily obsah vypouštěných škodlivin, vyřadily z provozu třísetmetrový komín, který však
i přesto zůstal dominantou elektrárny.
Na střeše hlavní budovy si uvědomíte, jaká plocha se
tady opravovala. Obdiv si jistě zaslouží stavbaři, kteří zde
ve výšce několika desítek metrů na visutých plošinách instalovali panely opláštění o rozměrech 1,1 × 7,2 m. Téměř
futuristicky, jako obří sportovní hala, vypadá ze střechy
také nově zastřešený sklad vápence využívaného pro odsíření spalin (foto č. 2).
Pohled shora je atraktivní, ale pokud by se chtěla
elektrárna něčím pochlubit, jistě nevynechá strojovnu. Tři
nové turbíny s generátory a příslušenstvím představují
špičkovou techniku, harmonický celek pěkný i na pohled.
Metrostav zde odvedl spoustu práce a je vidět, že i mé průvodce tento pohled těší. Michal Malý upozorňuje na obří
posuvné okno ve stěně: „Patent mého šéfa,“ říká. Inženýr
Hošek se ohrazuje, že na to bohužel žádný patent nemá.
Posuvný výřez navrhl poté, co se diskutovalo o manipulaci
s rozměrnými rotory turbogenerátorů při nutné opravě.
Další obvykle předváděná součást moderních průmyslových komplexů – velín – už naopak tolik nepřekvapí.
V prostorné místnosti s blikajícími obrazovkami (foto č. 3)
poměrně poklidně sedí jen čtyři operátoři – v podstatě
první obsluha, kterou jsme během hodinové prohlídky
energetické části výroby potkali.
Pro majitele elektrárny je dnes důležité, že se její modernizací zvýšila účinnost využití. Ekologové ocení snížení
emisí škodlivin, oxidů síry a dusíku o 60 %. A stavbaři se
sem zřejmě hned tak nevrátí – garantují životnost 25 let.
Stavební část komplexní obnovy
Zakázka, kterou v EPR II letos v létě dokončil tým pod
vedením Ing. Zdeňka Hoška, se v rozsáhlém areálu týkala
téměř všech objektů s výjimkou modernizace chladicích
věží a systému odsíření. Byla technicky, technologicky
i koordinačně nezvykle složitá i proto, že práce tu ve velmi
krátkém čase musely proběhnout při zachování provozu
dvou z pěti výrobních bloků elektrárny.
Roku 2013, kdy divize 3 řídila i stavbu základů pro nové turbosoustrojí, první vedoucí projektu Ing. Marek Šach
prohlásil: „Každý objekt je zde jiný a liší se i souběhem
činností – někde práce teprve zahajujeme a vedlejší objekt
už třeba předáváme zadavateli. Jsem rád, že se při takto
náročném díle mohu spolehnout na betonáře z divize 6,
a věřím, že se dohodnu i s našimi kolegy oceláři.“ Dohodl.
Stejně jako Ing. Hošek, který s Ing. Šachem spolupracoval
téměř od počátku díla a později převzal vedení týmu.
Technologické dodávky
Souběžně se stavbařským týmem pracoval v EPR II i další
kolektiv divize 3, který vedl Ing. Daniel Riedl. Pro firmu
Vítkovice Power Engineering tu vyměnil trojici zásobníků
chladicí vody a hlavně tři staré kotle za nové pomocí provizorních příhradových konstrukcí a hydraulických jednotek. Práce to byla veliká i komplikovaná a firemní noviny
jí v letech 2013 a 2014 věnovaly zaslouženou pozornost.
Také proto, že způsob, kterým výměna kotlů proběhla, si
Metrostav nechal patentovat.
Z dalších divizí, které v EPR II působily, je nutné zmínit
i osmičku, která pod vedením Ing. Josefa Pjentaka provedla v extrémně rychlém termínu výměnu otevřeného
páteřového struskového dopravníku za moderní trubkový
s největším průměrem v České republice.
Stavba přispěla i k ochraně životního prostředí
Dnes je hnědouhelná Elektrárna Prunéřov II kompletně
zmodernizovaná, má vyšší výkon a splňuje veškeré požadavky současných předpisů Evropské unie pro ochranu
životního prostředí.
O tom, že proměna energetických objektů v Prunéřově
nebyla jednoduchá, svědčí i fotografie z průběhu výstavby
(velké foto ze srpna roku 2013), které ze svého bohatého
archivu vybral Ing. Jaroslav Němeček z divize 3 a některými současnými snímky doplnil Petr Adámek.
Hlavní výrobní blok před pěti lety a dnes. Jen umístění zachovaného komínu prozradí, že se jedná o stejný objekt
Kotelna prošla změnou nejen uvnitř, ale i z venku a výrazně se proměnilo také její okolí
Z původní strojovny zbyly stěží obvodové konstrukce a i ty prošly rozsáhlými opravami a sanacemi
Blanka Růžičková, foto Petr Adámek
04/08/17 11:04