strana 5

ZPRAVODAJSTVÍ Z ELEKTRÁRNY PRUNÉŘOV II

1

Snížení emisí z Elektrárny Prunéřov II o 60 %

Přestože jsem řadu let psala o  energetice a  viděla

jsem třeba jadernou elektrárnu ve Finsku nebo kogenerační výrobu elektřiny ve spalovně komunálního

odpadu ve švédském Stockholmu, v  klasické tepelné

elektrárně jsem nikdy nebyla. Elektrárna Prunéřov  II

(foto č. 1), kterou jsem letos v  červenci navštívila

v doprovodu vedoucího projektu stavební části obnovy

tohoto výrobního komplexu Ing. Zdeňka Hoška a technika Michala Malého z divize 3 Metrostavu, je jednou

z typických českých hnědouhelných elektráren Skupiny

ČEZ a  dnes je zajímavá hlavně tím, že má za sebou

rekonstrukci za více než 30 miliard korun. Metrostav

z nich prostavěl více než desetinu.

Projekt komplexní obnovy Elektrárny Prunéřov II byl

i v rámci tak investičně nákladného odvětví, jako je energetika, jednou z největších investic ČR poslední doby. Pro

srovnání: dozorčí rada společnosti ČEZ letos v  květnu

hlasovala o prodeji nedaleké Elektrárny Počerady. Nabídnutou cenu – 10 miliard korun – nakonec odmítla. Například nový blok jaderné elektrárny by ale zase představoval

investici za zhruba sto miliard korun.

Proměna hnědouhelné elektrárny

Náročná modernizace byla v  Prunéřově zahájena v  září

roku 2012 a  trvala téměř pět let. Jeden tým divize  3 tu

měl na starost stavební části projektu a další – z provozu

ocelových konstrukcí – získal zakázku na výměnu tří kotlů.

Stavbaři připravovali prostory pro uložení nové technologie nejen v hlavní energetické části elektrárny, ale také

v dalších obslužných provozech. Jejich zakázka zahrnovala

obnovu vodního hospodářství, procesů zauhlování, čištění spalin, výstavbu rozvodny, transformátorové stanice

i 5km přivaděče vody z Ohře. Podstatné byly demontáže

a demolice, při nichž se odstranila část původní technologie a některé stavební části tří z pěti výrobních bloků.

V letech 2013 a 2014 tu na stavbách Metrostavu bylo

denně kolem tří set lidí. Maximální počet všech pracovníků v areálu byl zaznamenán ve 14. týdnu roku 2014 – téměř 1800. V době mé návštěvy už ale tým Ing. Hoška na

stavbě končil a vyklízel provizorní kanceláře, dva zůstávající technici plánovali poslední drobné dokončovací práce.

2

3

Metrostav_13_14_2017.indd 5

Hlavní budova elektrárny, v níž jsou umístěny výrobní

bloky, působí impozantním dojmem už při pohledu zvenčí.

Výška 75 metrů, délka kolem 240 metrů, s obřím dopravníkem uhlí natřeným načerveno a  modrou konstrukcí

vysavače na střeše druhého mezipatra.

Vstup do objektu od hlavní brány okamžitě připomene,

že se nacházíte v průmyslovém objektu, který už má něco

za sebou. První dojem návratu do minulého století umocňuje fakt, že hned za vchodem jsou kotle odstavených

bloků 1 a 2, které ukončily výrobu vloni po najetí nově instalovaných bloků 3, 4 a 5. Ve spoře osvětleném prostoru

mají stěny ztichlých kotlů i přídavných zařízení jednolitou

šedivou barvu. Rozdíl mezi odstavenou a obnovenou částí

je výrazný – za zeleně natřenými dveřmi v další části haly

je světla i barev mnohem víc. Poměrně tiše zde pracují tři

kotle, které se skrývají v opláštění a vypadají tak spíš jako

tři vestavěné kovové věže dosahující až ke střeše budovy.

Výrobní bloky představují samostatnou jednotku skládající se z  kotle, turbíny a  příslušenství, z  generátoru,

odlučovačů popílku, chladicí věže, blokového transformátoru a odsiřovacího zařízení. Společné několika blokům je

zauhlování, vodní hospodářství a pomocná zařízení.

Stručný popis může navodit dojem malého uzavřeného

prostoru. Ten však mizí při pohledu shora. Objemné chladicí věže nebo kolejiště s haldami zásob uhlí nejsou tím,

co překvapí svou velikostí. Rozměrné jsou třeba objekty

odlučovačů – filtry popílku – každý o půdorysu nejméně

20 × 30 metrů a  výšce téměř dvacet metrů. Jednotlivá

zařízení areálu, rozesetá na ploše přes 700 tisíc metrů

čtverečních, jsou propojena soustavou potrubí, šachet

a dopravníků. A opět: někdy jde o trubky obřích rozměrů,

jako je například žlutě natřená „fajfka“ kouřovodu, kterým

se vedou spaliny do chladicích věží. V této souvislosti je

zajímavé, že právě tato fajfka nebo spíš nově instalované

technologie, jež výrazně snížily obsah vypouštěných škodlivin, vyřadily z provozu třísetmetrový komín, který však

i přesto zůstal dominantou elektrárny.

Na střeše hlavní budovy si uvědomíte, jaká plocha se

tady opravovala. Obdiv si jistě zaslouží stavbaři, kteří zde

ve výšce několika desítek metrů na visutých plošinách instalovali panely opláštění o rozměrech 1,1 × 7,2 m. Téměř

futuristicky, jako obří sportovní hala, vypadá ze střechy

také nově zastřešený sklad vápence využívaného pro odsíření spalin (foto č. 2).

Pohled shora je atraktivní, ale pokud by se chtěla

elektrárna něčím pochlubit, jistě nevynechá strojovnu. Tři

nové turbíny s  generátory a  příslušenstvím představují

špičkovou techniku, harmonický celek pěkný i na pohled.

Metrostav zde odvedl spoustu práce a je vidět, že i mé průvodce tento pohled těší. Michal Malý upozorňuje na obří

posuvné okno ve stěně: „Patent mého šéfa,“ říká. Inženýr

Hošek se ohrazuje, že na to bohužel žádný patent nemá.

Posuvný výřez navrhl poté, co se diskutovalo o manipulaci

s rozměrnými rotory turbogenerátorů při nutné opravě.

Další obvykle předváděná součást moderních průmyslových komplexů – velín – už naopak tolik nepřekvapí.

V prostorné místnosti s blikajícími obrazovkami (foto č. 3)

poměrně poklidně sedí jen čtyři operátoři – v  podstatě

první obsluha, kterou jsme během hodinové prohlídky

energetické části výroby potkali.

Pro majitele elektrárny je dnes důležité, že se její modernizací zvýšila účinnost využití. Ekologové ocení snížení

emisí škodlivin, oxidů síry a dusíku o 60 %. A stavbaři se

sem zřejmě hned tak nevrátí – garantují životnost 25 let.

Divize 3 dokončila komplexní obnovu EPR II

Téměř pět let života, 118 stavebních objektů, 680 popsaných stavebních deníků a na 7500 kusů řízené korespondence investorovi. I tak lze popsat obchodní balíček jedenáct (OB 11), který v září 2012 „rozbalil“ tým

divize 3, aby v jeho rámci provedl komplexní stavební

obnovu téměř všech objektů v  Elektrárně Prunéřov  II

(EPR II) pro generálního dodavatele její přestavby

a modernizace – firmu ŠKODA PRAHA Invest.

Stavební část komplexní obnovy

Zakázka, kterou v  EPR II letos v  létě dokončil tým pod

vedením Ing. Zdeňka Hoška, se v rozsáhlém areálu týkala

téměř všech objektů s výjimkou modernizace chladicích

věží a  systému odsíření. Byla technicky, technologicky

i koordinačně nezvykle složitá i proto, že práce tu ve velmi

krátkém čase musely proběhnout při zachování provozu

dvou z pěti výrobních bloků elektrárny.

Roku 2013, kdy divize 3 řídila i stavbu základů pro nové turbosoustrojí, první vedoucí projektu Ing. Marek Šach

prohlásil: „Každý objekt je zde jiný a liší se i souběhem

činností – někde práce teprve zahajujeme a vedlejší objekt

už třeba předáváme zadavateli. Jsem rád, že se při takto

náročném díle mohu spolehnout na betonáře z divize 6,

a věřím, že se dohodnu i s našimi kolegy oceláři.“ Dohodl.

Stejně jako Ing. Hošek, který s Ing. Šachem spolupracoval

téměř od počátku díla a později převzal vedení týmu.

Technologické dodávky

Souběžně se stavbařským týmem pracoval v EPR II i další

kolektiv divize 3, který vedl Ing. Daniel Riedl. Pro firmu

Vítkovice Power Engineering tu vyměnil trojici zásobníků

chladicí vody a hlavně tři staré kotle za nové pomocí provizorních příhradových konstrukcí a hydraulických jednotek. Práce to byla veliká i komplikovaná a firemní noviny

jí v letech 2013 a 2014 věnovaly zaslouženou pozornost.

Také proto, že způsob, kterým výměna kotlů proběhla, si

Metrostav nechal patentovat.

Z dalších divizí, které v EPR II působily, je nutné zmínit

i osmičku, která pod vedením Ing. Josefa Pjentaka provedla v  extrémně rychlém termínu výměnu otevřeného

páteřového struskového dopravníku za moderní trubkový

s největším průměrem v České republice.

Stavba přispěla i k ochraně životního prostředí

Dnes je hnědouhelná Elektrárna Prunéřov II kompletně

zmodernizovaná, má vyšší výkon a splňuje veškeré požadavky současných předpisů Evropské unie pro ochranu

životního prostředí.

O tom, že proměna energetických objektů v Prunéřově

nebyla jednoduchá, svědčí i fotografie z průběhu výstavby

(velké foto ze srpna roku 2013), které ze svého bohatého

archivu vybral Ing. Jaroslav Němeček z divize 3 a některými současnými snímky doplnil Petr Adámek.

Hlavní výrobní blok před pěti lety a dnes. Jen umístění zachovaného komínu prozradí, že se jedná o stejný objekt

Kotelna prošla změnou nejen uvnitř, ale i z venku a výrazně se proměnilo také její okolí

Z původní strojovny zbyly stěží obvodové konstrukce a i ty prošly rozsáhlými opravami a sanacemi

Blanka Růžičková, foto Petr Adámek

04/08/17 11:04